First topic message reminder :

"tak si to měl říct hned, že v tom je ještě něco jiného co mi říct nechceš:" pustila jsem ho
"Pokud to není nějak nezbezpečné pro vesnici nebo pro mě nech si to." řekla jsem a šla si sednout do křesla a založila jsem si posouzení o misi

Pousmála jsem se a koukla se na ní.
"Proč bych to měla teď říct? po tom co jsem dostala facku"
Ublíženě jsem si sáhla na tvář a pak se potichu zasmála.
"Neříkám lidem informace pokud z toho nic nemám"
Nepředpokládala jsem že by mi byla schopná něco dát, jen jsem řekla pravdu. Nikdy jsem nedělala nic pokud jsem za to něco nedostala.
"Co se týká toho, že jsem ostudou svého klanu..."
Odmlčela jsem se a pak se znova pousmála.
"ano možná jsem ale i oni jsou ostudou a měli by zemřít..."

"Daruju ti za to tvůj život. Tatsuo měl doufám čas nekoukat jen na tvou tvářičku, ale i říci co jsem zač. Měla bys mi být vděčná, že tš nepředám Madarovi." řekla jsem tvrdě pak se tam objevil Tatsuo otočila jsem se na něj
"Znáš mě natolik dobře, že vís, že bych nikdy o pomoc neprosila."

Okamžitě jsem si stoupl před Arisu."Ano to vím nikdy by jsi neprosila a přiděláváš tím starosti ne jen tobě kolikrát by bylo lepší kdyby jsi to udělala."řekl jsem tvrdě a potom jsem ještě dodal."Arisa je můj host a já sem ji slíbil bezpečí chceš ji takhle dokázat že Oto nedokáže udržet slovo a je vážně tak zkažené jak se o něm říká?."chvíli jsem byl potichu."Mohla by sis prosím uvědomit že kdyby si se nechovala tak nepřátelsky mohli by se z vás stát spojenci.Přece potřebuješ sílu a tu ona má i když bude mít jenom jedno oko a já to druhé."

Usmála jsem se.
"Madarovi? udělej to... ráda bych si s ním popovídala"
Prokřupla jsem si ramena a čekala.
Když se přede mě postavil Tatsuo trochu jsem se zamračila.
"Nedělej to...je to tvůj Otokage..."

"Nelíbí se mi co se s tebou děje Tatsuo." řekla jsem chladně "Až mi řekne co je to za tenprojekt pošlu vás do nemocnice, ale já s tím nechci mít nic společného zavolají mne až to bude hotové:" řekla jsem chladně a opět jsem si řekla že zase jsem ěnco povolila co jsem neměla a trochu mnou projel strach co na to řeknou ostatní Uchihovci až se spojí s Madarou a semnou pak jsem reagovala na poslední větu vypuštěnou spíše pro Tatsua.
"To nemá cenu děvče.....stejně neposlechnou, i kdyby to byl samotný Bůh." řekla jsem trpce a otočila se na podpatku a odešel pryč. Neměla jsem náladu. Teď už na nikoho.

"Děkuji."řekl jsem směrem k Reině a potom jsem se otočil na Arisu."Je to můj Otokage ale také je to moje rodina."

cestou do mé ložnice jsem řekla komorné aby ke mě nikoho nepouštěli a veškeré věci přenechali na zítřek. Pak jsem zapadla do své ložnice a uzavřela se do sebe

Když odešla koukla jsem se na něj, chytla ho za rameno a stáhla ho tak abych jeho obličej měla u svýho.
"A právě proto by jsi jí měl poslouchat"
Povzdechla jsem si a pustila ho.
"Co se týká Madary myslíš že je možné s ním mluvit?"
Zeptala jsem se ho a čekala.

"Proto se o ni musím postarat za každou cenu."řekl jsem potichu a potom jsem reagoval na její druhou otázku."Myslím že ne.Proč by jsi se s ním chtěla spojit a co znamenal ten tajný projekt?Aspoň to by si mi mohla říct když jsem se tě zastal a věřím ti nemyslíš?"podíval jsem se na ni vážným pohledem.

Došel jsem ke dveřím s horou knížek v náručí a na úplném vrcholu byla největší nejtlustší a nejkrásnější....Domia abr Wyrda. Zaklepal jsem jednou rukou na dveře a rychle znovu vzal knihy oběma rukama. I kdyby přišel majordom tak snad má cítění pro knihy a nechce, aby se zničili. Většina byla starší jak on.

"Teď ti to říct nemůžu.."
Koukla jsem se na stěnu a pak zase na něj.
"Chtěla by jsem si s ním jen promluvit o bývalém veliteli klanu..."
Odpověděla jsem mu a pak si povzdechla.
Nějak se mi to komplikuje, s tímhle jsem nepočítala

přišla ke dveřím vyjímečně Reinina komorná
"Přejete si?"

Podval jsem se jí zase do obličeje."Neodvracej ode mě pohled a řekni mi pravdu prosím."potom jsem reagoval na toho Madaru."víš co se stane s Reinou a se mnou i s tebou pokud zjistí co jsme udělali?"

Z poza knížek vykoukla moje hlava, ale ne celá. "Nesu otokage-sama, tyhle knihy, slíbil jsem ji je."

komorná
"Dobrá dejte mi je, ohned jí je odnesu." usmála se mile

"Nemůžu, teď ne"
Zamračila jsem se.
"Ale já s ním musím mluvit...prostě musím"
Měla jsem chuť začít mlátit hlavou o zeď. Musela jsem najít Madaru i kdyby mě to mělo stát život.

"Vážně nevím jak se s ním spojit a mám takový dojem že ani Reina to neví."podíval jsem se na zeď."To je ti úplně jedno co by se s námi stalo?"

"Dobře, ale opatrně a moment ještě ji k tomu dám i vzkaz." Knihy jsem podal komorné a na kus papíru jsem začal psát, vůbec se to nepodobalo japonštině, psalo se vodorovně a četlo se to z leva do prava. Napsal jsem jí tam:

Spoiler:

Položil jsem to na knihy, ale byly těžké, tak jsem je znovu vzal. "Nedovolím, aby se taková půvabná holka jako jste vy vláčela s tolika knihami." Mile jsem se usmál.

"Po tom co mi vlepila?"
Koukla jsem se na něj vytočeně a pak jsem zavrtěla hlavou.
"Neni...No to je teď ale jedno, nebudu ho vyhledávat...ale v tom případě musím zpět do Konohy"
Sice jsem se mohla vrátit do Konohy protože o mém narození vesnice nevěděla díky skvělému zatajování mého klanu a tudíž nemohli vědět že jsem pod jejich vesnici kdy patřila ale nechávala jsem si to jako poslecní možnost.

"Napřed ale půjdeme do nemocnice kde proběhne ta oční výměna potom se vrátíme za Reinou a ta tě určitě pustí."řekl jsme jistě a pomalu odcházel směrem do nemocnice.(Přesun)

komorná
"Jste milý, ale Mylady si nepřeje, abych k ní někoho pouštěla." namítla ale pak něco vymyslela
"Pojďte se mnou nahoru a nechte ty knihy před její ložnicí, já jí to už dám."

"Ale ještě před tím než odejdu chci ty techniky..."
Poznamenala jsem a šla za ním.
(Přesun)

"To je dobře řešení." Usmál jsem se a šel jsem k její ložnici a tam jsem je položil, vzkaz byl položený na velké hodně tlusté knize jménem Domia abr Wyrda(Nadvláda osudu) Byla z černé kůže, byla to kůže z neznámého zvířete, trochu připomínala šupiny, ale doslova šupiny to nebily. Písmo na ni bylo zlaté a ještě tam byli na ozdobu safíry, rubíny a smaragdy. vypadala ze všech nejstarší a taky byla, byla tam napsaná celá minulost klanu, včetně mapy jak se dostat do lesů Du Weldenvarden...kde je město klanu, jsou tam však jen potomci vedlejší větve a proto je u toho napsané: Kdokoliv kdo není z klanu a umí jejich jazyk, může tam žádat o pomoc, ochranu, nebo přístřeší, stačí na ně mluvit jazykem Liduen Kvaedhí, v lese ho nikdo nenajde, ani senzibil, jen vůdce celého klanu jsou povinni informovat. V lese se snadno ztratíte však mluvit tam jazykem Liduen Kvaedhí je záchrana. Okamžitě vás vyhledají a přátelsky uvítají.

služebná se usmála
"Běžte pryč." zaklepala na dveře a vešela,
"Nějaký mladý muž vám přinesl knihy." a odnesla po třech knihy do mé ložnice, přečetla jsem si dopis a pak vzala první knihu a začetla s, komorná zase odešela

Do rezidence doběhl medik."Slečno Otokage posílá mě Pan Tatsuo máte se dostavit do nemocnice operace proběhla úspěšně."potom zase odběhl pryč.