Okolí před budovou

First topic message reminder :

Zde se nachází spousta stanů s vybavením, pro spojeneckou armádu.

"Vypadáš bledší než obvykle..." odpověděla jsem a zvedla se. "S kým jsi trénovala? Assasin je tady..!" významně jsem pozvedla obočí a založila ruce na prsa. Hleděla jsem na ní jako bůh pomsty.

Usmála jsem se.
"S Uzumaki Narutem, pomáhal mi. Zjistila jsem, že on vymyslel tu techniku. Podařilo se mi ji jakž takž udržet, ale víc jak jednou denně to neustojím.." Dodala jsem. Pak jsem došla pomalu za Sasorim.
"Zdravím, Sasori-dono. Chtěla jsem se optat, k jaké divizi patříte.."
Mírně jsem se poklonila a pousmála se.

Zavrtěla jsem hlavou a mírně se usmála. Yoko, Yoko... Zamířila jsme zpátky ke stromům, sesunula se po kmeni a zavřela oči. Před očima mi běhali různé obrazy a já všechny myšlenky nechávala plynout.

šel jsem z terasy do kancceláře...

"No ta, nebuď smutný. Je válka, určitě si užiješ." popleskal jsem Hineho po rameni.
"A ty jsi kdo? No, jsem loutkař, Divize boje na dálku." Je blonďatá, není růžovovlasá.

Z kapsy pláště jsem vyndala papír a začala na něj psát dopis. Zhluboka jsme se nadechla, vytvořila písečnou holubici a poslala po ní vzkaz určenému majiteli.
Kisu...

Přikývla jsem na Sasoriho.
"Yoko Ayme, Generálka divize boje na dálku. Budete tedy patřit ke mě. Chtěla jsem vás informovat o tom, aby jste se do poledne začali nějak shromažďovat před bránou.." Dodala jsem.
Pak musím informovat kugutsu butai.

O nejaký čas som pribehla až sem, spojila som sa s nejakými členmi mojej jednotky ktorým som dala stručný a jasný rozkaz že majú "zobudiť" a nahnať ostatných sem.. o asi pol hodinu predo mnou stála nastúpená celá jednotka a ja som jej len pokynula presun k bráne.. (presun)

"Tak a je to tady" hluboce jsem se nadechla "Lízo drž se vzadu ať se ti nic nestane" Líza jen přikývla

Došla jsem před budovu.
Pravda byla, že jsem úmyslně nebo možná automaticky šla pomalu.
Povzdechla jsem a opřela se o budovu. Čekala jsem, jen až někdo řekne, že se má shromáždit každý, kdo bojuje na blízko.

/Všichni bojovníci na střední - blízkou vzdálenost se semnou přesunuli břed brány Tsukigakure/

"První Divize... Nahlaste se....Půjdeme přez Iwu..." řekl jsem
"Pak podpoříme naše jednotky ze západu s tím že převálcujeme otokagure..." dopověděl jsem plán...
/První divize do Iwy - První divize = střední vzdálenost.../

Vytvořil jsem křídla a letím do iwy... prosím ať mě následují všichni na střední vzdálenost....

Chodil jsem před budovou a přemýšlel kde by mohla být Uchiha čtvrť.

Protáhl jsem se a zkontroloval svou výbavu. Ne že bych šel zrovna ochotně! Vyndal jsem už skoro dokouřenou cigaretu a zašlápl ji do země. Zamračil jsem se. Zajímalo by mě, kde právě teď je...! Znovu jsme se zamračil. Proboha čeká dítě, nemůže tady jen tak běhat, nechávat se skoro zabít... měla by ležet doma a plést, nebo co já vím co těhule dělají!?

Než jsem došla k našemu stanu, byla jsem mokrá do poslední nitky. Jakoby mi na tom záleželo. Křeče jsem dávno rozehnala, poháněla mě pomsta. Zahlédla jsem ho stát před stanem. Stejným krokem jsem došla až k němu.
,,Už vyrážíš?" pousmála jsem se. Sehla jsem se a napůl zalezla do stanu. Připravila jsem si vše potřebné. Pomocí kuchiyose vyvolala kosu a upevnila na záda. Stejně tak rodinnou katanu. ,,Změna plánu. Nakonec jdu do boje i já..Dnes byla zničena Kirigakure. Kompletně, zbyly jen trosky. Včera zničili Sunu." ukzala jsem mu rudý krystal, který mi Anbu přinesli.

Z dálky jsem uviděl Hitomi mezi tím,jak jsem chodil mezi stany.Co tá tu dělá?Ale mohla by mi říct kde je Hokage nebo aspoň Uchiha čtvrť. pomyslel jsem si v hlavě a šel za ní.Lehce jsem jí ťukl na záda a čekal na odpověď.

Ležela jsem zádech v trávě a jedno stéblo žvýkala. Kam všichni tak spěchají?! Napadlo mě a já se ztěžka zvedla. Musím najít Yo, pravděpodobně se hlásím k ní.. navíc... musí vědět to o Suně! Vzdychla jsem a zahodila okousanou trávu. Hledala jsem mezi houfem lidí její krásné vlasy, protože ty byli skutečným unikátem. Konečně jsem ji uviděla, doběhla ji a jemně jí chytila za loket. "Yo-chii?"

"Ehmmm-" chtěl jsem něco říct, ale sled informací mi nějak sebral nit. "Ettoooo já... ummm... no... COŽE? Tak to prrr! Pokud vím, tak je tady jeden maličkatej detailíček... čekáš DÍTĚ!" Vzal jsem ji za ruce a otočil ji směrem k sobě, hleděl jí do očí. "Hitomi!! Mysli trochu! Chceš zabít sebe i tu maličkou, co nosíš sakra?!"

Podívala jsem se na ten shon kolem.
"Sasori-dono, mám rozkazy. Musíme se dostat nad Tsukigakure a zaútočíme seshora, prosím hlašte se co nejdřív před bránou, do 15-ti minut vyrážíme.." Sdělila jsem mu a pak se otočila na PiliKKu.
"Hai?" Zeptala jsem se jí s menším úsměvem.

S vážným výrazem jsem jí stiskla ruku. "Yo, já.. musím ti něco říct. Nechci aby ses to dozvěděla od někoho jiného... Suna je... Suna už není! Reina ji včera zničila, nezbylo z ní skoro nic, kromě krystalů... chtěla jsem, musela jsem ti to říct..." vysypala jsem ze sebe a s očekáváním se dívala do jejích očí.

Už jsem se chtěla otočit na toho, kdo mi poklepal na záda, ale Dai si mě otočil k sobě.
,,Nechci, Daii, ale to mám sedět na zadku a dívat se, jak Shinobi sázejí své životy?! Slíbila jsem, že ochráním vesnici a nedokázala jsem to, tak to chci udělat alespoň tímhle způsobem..Je to má povinnost..Budeme v pořádku. Obě. Zvládla jsem dvě S-mise po sobě, zvládnu i tohle." dívala jsem mu do očí. Vzala jsem jeho ruku a položila si ji na bříško. ,,Bude na nás hrdá, na oba. Chci zbavit svět těch, co nám ubližují Těch, co naší malé vzali babičku! Těch, co naší malé a nejen nám zničili domov!"

Zavrtěl jsem hlavou. "To že jsi skoro mrtvá zvládla dvě S mise neznamená, že zvládneš válku sakra!! Nechápeš to?! Nechci se vrátit a zjistit, že už nemám nic!! Hazarduješ nejen se svým, ale i s životem své vlastní dcery! Opravdu tohle chceš?!" pronikavě jsem se jí zadíval do očí. Věděl jsem, že proslov sice dobrý, ale na ní stejně platit nebude..

Mírně jsem se pousmála. ,,Shinobi riskují vždy. Je to jejich úkolem. Je to úkolem ninjů...Budeme v pořádku. Nedovolím, abych ztratila dceru nebo tebe, ale jít musím." objala jsem ho a stoupla si na špičky, abych ho políbila.

Poslouchala jsem jí a hleděla nevěřícně do těch jejích modrých očí. Hledala jsem v nich špetku pochybností, něčeho, co by mi dalo naději, že ta slova nemusí být pravdivá. Ale viděla jsem v nich jen krutou realitu. Suna.. Zničená.. Reina.. Krystal.. není..
Stiskla jsem ruce v pěst a sklopila pohled k zemi.
"Tak proto.. Hlídky.. Žádné zprávy.. měla jsem vědět.. něco se dělo.."
Mluvila jsem trhaně, dávala dohromady nesrozumitelnou větu.
Pak jsem si něco uvědomila. PiliKKa tady stála přede mnou. Nehroutila se a to toho tolik prožila, musím být taky silná! Jako ona..
"Pili.. Děkuji, že jsi mi to řekla. Já, teď.. V jaké jsi divizi? Jsi loutkař, pokud jsi v boji na dálku.. Musíme vyrazit. Prosím.. Do pátnácti minut se hlas u brány, řeknu ti tam podrobnosti o tom, jak zaútočíme" Dodala jsem a pak ji pustila. Hned nato jsem se otočila a místo opustila. Musela jsem si po cestě k bráně přebrat ty věci v hlavě.
Je to šok, ale je válka. Pomstím Sunu a nevinné, kteří padli.
(Přesun)

"Na to ti kašlu!" zavrčel jsem, ale přitáhl si ji k sobě a pevně objal. "Jestli se ti něco stane, tak to nepřežiju a rozhodně s tímhle nesouhlasím! Až se vrátíme.. všichni tři, tak ti vysvětlím význam slov sedět doma na zadku!" dodal jsem tiše. "Dej na sebe i na ní pozor... nechci vás ztratit..." políbil jsem jí na rty. "Miluji vás, obě!"