Okolí před budovou

First topic message reminder :

Zde se nachází spousta stanů s vybavením, pro spojeneckou armádu.

Poslouchala jsem jej, ale spíše se soustředila na blon´dáčka za ním. "Hai, jsem..." kývla jsem a postavila se vedle něho.

vstanu podívám se na výhled "hmm pěkné" a začnu dělat kliky a po asi 20 klicích se rozbrečím "mami tati to je pro vás" a pokračuju i přes všechnu tu bolest

Strhl jsem z Naruta plášť.
Pomocí pečetě jsem přivolal rituální kruh se svíčkama.
"Použiješ Shishou fuuin, pomocí techniky Kyuubiho přeneseš do Naruta. Já zaobstarám zbytek a postarám se, aby Kyuubi nedělal problémy..Takžee." řekl jsem znuděně a udělal pečeť. Ve vstanu okolo nás vyrostli podivné dřevěné věci trámy, na kterých hořely svíčky.
"Tak, do toho?"

Kývla jsem a začala tvořit pečetě. Trvalo to je chvilku, ruce jsem spojila do poslední pečetě. "Shishou fuuin!!" vykřikla jsem a přiložila obě dlaně na Narutovo holé břicho. Zvedl se vítr, jak se chakra přenášela a spotřebovávala na techniku.

"Hakke no fuuin shiki!" obrovský červený mrak se dostal ven z Kohaku no johei (velká pokladnička xD)
A pečetil se do Naruta.
"Teď!" veškerá čakra se přesunula do Naruta a zapečetila.

"Ach..asi je načase jej probudit." udělal jsem pečeť a Naruto se začal měnit do své původní, mladé podoby a začal dýchat..

Otvoril som oči .
No pozeral som do zeme .
Kde to som ?
Pomyslím si a pozriem na svoju ruku .
Bola zasa mladá .
Nemohol som tomu uveriť .
Ani mi nepripadalo čudné že som na žive .
Chystal som sa vyskočiť a od radosti som chcel jásať no všimol som si Assasina
"Ako to že som tu ?"
Povedal som zmätene ale zároveň z úsmevom.

"Naruto-sama, omlouvám se, musel jsem vás přivolat zpět." poklonil jsem se a zůstal tváří při zemi.

Dívala jsem se na blonďatého muže. Přišlo mi neuvěřitelné, že někdo mrtví stojí vedle mě, dýchá a mluví...

"Ech." nesetkal jsem se s mladým Narutem, netušil jsem, že to bude tak těžké.
"Naruto-sama, Akatsuki se spojili s Kumogakure, Kirigakure root vlastnil Kyuubiho, včera jsme ho získali, a není čas, trénovat nového jinchuuriki. Shinobi se spojili a vytvořili jsme opět alianci, tohle je Kazekage." ukázal jsem na černovlásku.
"Všichni se připravují na válku a vaše matka se přidala k Akatsuki." To jsem asi neměl říkat..no nevadí, když tak, je pořád pod kontrolou.

"Cože ?!
To ste aj ju oživili ? "
Toto ma ale vážne rozhnevalo .
"Kto všetko má byť mŕtvy a nieje?"

"Danzou, Kushina, Itachi, Sakura, Shizune, dále nevíme, kdo ještě zůstal po Kabutově útoku. Myslím, že Sasori a já." pohlédl jsem mu do očí.
"Neměl jsem na vybranou. Tahle doba je jiná, než jakou jste vy stvořil. Shinobi se změnili.."

Povzdychol som si a potom som sa usmial.
"Tak je čas dať to do poriadku nemyslíš?"

"Hai, Danzou-sama dal dohromady armádu a divize. Já jsem byl přidělen jako generál blízko střední vzdálenosti. Vy musíte zůstat ve vesnici, jako triumf. Akatsuki o vás neví." pousmál jsem se.

"Záloha? Ne, překvapení." ušklíbl jsem se. "No, až se ukáže plný potenciál Kumo a Akatsuki."

"Zatím, se všichni připravují a vyčkáváme na den. Já se vracím domů se trochu prospat. V konoze to znáte, tak zatím." pomocí hiraishin no jutsu jsem zmizel.

Vyvalim som oči .
"No ale toto sa nerobí takto ma tu nechať , veď ani v podstate neviem ako dlho som mřtvi!"
Dám si ruky za hlavu a pozriem sa okolo seba .
Tak som zvedavý ako sa to tu zmenilo ,snáď je rámen stále v provoze ako nad tým rozmýšľam asi si pôjdem dať
Otočil som sa na Pilliku.
To mi pripomenulo že aj Gaara je mřtvy , to je nezvyk byť zasa živý.
"Takže ty si teda Kazekage ? "
Spýtam sa ešte raz lebo som nedával až taký veľký pozor .

"Hai..." kývla jsem na souhlas. "Akasuna no Pilikka, těší mě..." zvedla jsem k němu ruku.

Podal som jej ruku aj ja .
"Aj mňa teší. "
Poviem z veľkým úsmevom .
"Tak no a ty si koľká Kazekage ?"
Spýtal som sa preto aby som si to urovnal v hlave ako to je približne dozadu až ku Gaarovi .

"Sedmá..." odpověděla jsem nevzrušeně a dál si jej prohlížela. "Jaké to je, být znovu živý?" mírně jsem naklonila hlavu na stranu.

Došla jsem do okolí, proplétala se mezi stany a zdravila ANBU okolo. Ovšem hledala jsem jen jednu osobu, doufala jsem, že už v kanceláři není. Chtěla jsem jí toho tolik říct, na tolik věcí se zeptat.
Byla jsem skoro u budovy, když jsem si všimla husté hřívy černých vlasů. Usmála jsem se. Nepochybně to byla ona, ta kterou jsem hledala!
Zastavila jsem se až za ní, protože jsem si všimla, že se s někým baví, takže kdybych na ní asi tak nějak "skočila", nebylo by to zrovna dvakrát vhodné.
"Etto.. Pili-chii?" Zeptala jsem se, abych se utvrdila v tom, že je to opravdu ona a možná, abych taky tím upozornila na svou přítomnost.

Klidně jsem se otočila. Pohledem jsem bloudila po tváři tak dobře známé, že bych ji snad dokázala i nakreslit. Ač jsem nechtěla, maličko, sotva neznatelně jsem se pousmála. "Yo-chii..." odvětila jsem nezvykle odtažitým hlasem. "Jsem ráda, že tě vidím... děkuji za všechno co jsi pro mne udělala..." mírně jsem se poklonila své milované sestřenici a sotva znatelně kývla hlavou.

"Popravde ?
Je to naozaj super!
No ale keby nebolo okolo toho toľko zmätkou a ešte k tomu tá situácia v ktorej som bol privolaný .
Jedna vojna bola zažehnaná a teraz ďalšia ... "
Prezriem si ju v rýchlosti pohľadom .
"Nevieš inak že či by som mal ešte niečo vedieť ?
Lebo som naozaj z toho akosi mimo ."
To som býval aj keď som ešte žil no v tedy sa to dalo .
Potom som ale učul že sa niekto prihovoril tak som prešiel pohľadom na novo príchoziu .