Okolí před budovou

First topic message reminder :

Zde se nachází spousta stanů s vybavením, pro spojeneckou armádu.

Když Mizukage promluvila šel jsem o kus dál a udělal jsem svojí techniku.

Raiton Shunpu! Udělala se mi blesková koule a už mi ani nezčervenali ruce a s tou koulí jsem narazil do země a udělalo to o mnohem větší díru než minule.

Hai etoo.. ja bojujem na všetky vzdialenosti, naozaj neviem kam by ma prípadne zaradili.. pousmiala som sa a po tom som sa mierne rozžiarila na Hitomi. Haaai.. pokúsim sa. Povedala som rozhodne no po tom som sa naozaj rozišla smer nejaké voľné priestranstvo, Hitomi, zastavila som sa ešte a pozorne som si ju prezrela, ty vlastne nevieš nič o mojich schopnostiať da? spýtala som sa pretože ma to dosť zaujímalo.

Podívala jsem se na Toshira a nedokázala jsem se nesmát.
Mají pravdu, ještě nemůže do bitvy. Kdo by ho tam pustil, byl by zodpovědný za jeho smrt.
"Toshiro-kun, Mizukage-sama má pravdu. Trénink je důležitější než smrt v bitvě kvůli jeho nedostatku." Zamyslela jsem se.
"A zbytečně plýtvat chakrou jen kvůli dokázání své síly není nejmoudřejší rozhodnutí shinobiho."

Pouze jsem se otočil a pak jsem šel ještě dál tam jsem si sednul a koukal do země.

Usmála jsem se. Na Lizzinu otázku jsem zavrtěla hlavou. ,,Ještě jsem tu čest neměla." usmála jsem se. Pak jsem se podívala na Shijin a těkala očima z ní na Toshihira.
,,Správně, Shijin má pravdu. Neřekla jsem, že ve válce nebudeš bojovat vůbec, ale nejdřív musíš trénovat. Když trénink zanedbáš, bude to zlé. Když budeš do všeho hr hr, tak taky. Zamysli se nad tím Toshihiro. hloupý nejsi." pousmála jsem se.
,,No, opustím vás, moji milí. Shijin, až se uvidíš s Mikomi, pošli ji prosím za mnou. Chtěla bych s ní mluvit. Sore dža, minna." mávla jsem a rozešla se ke svému stanu.

Nevnímal jsem je protože jsem byl velice rozzuřený.

"Ale no tak..." omluvně jsem se pousmála na Mizukage.
Jej. Co jsem řekla?
Povzdechla jsem.
"Toshiro-kun?" přešla jsem kousek k němu.
"Ptal ses mě, jestli můžeš jít do boje. Tak až zvládneš techniku silnou jako ta, kterou ti teď předvedu, můj názor bude kladný." ušklíbla jsem se.
Uvidíme...
Všimla jsem si jednoho stromu, který stál od stanů dostatečně daleko.
Jdeme na to.
Aktivovala jsem Byakuugan a rozeběhla se proti němu.
Kmen byl silný. Dostatečně, aby ukázal plnou sílu této techniky.
"Kaze Ken!" narazila jsem dlaní, která zářila světle modrou chakrou, do stromu. Z místa, kam dopadla má dlaň se rozeběhly po celé délce kmene drobné prasklinky a celý strom se sesypal k mým nohám. I když to nebyl nejpřesnější výraz. Kmen se rozpadl na prach a zbyla jen koruna, ke které už má technika nedosáhla.

"Hai, Mizukage-sama, řeknu jí to." pousmála jsem se.
"Krásný zbytek dne." prohodila jsem ještě zatímco jsem si oprašovala oblečení.

Jen jsem po otočil hlavu a šel jsem pryč. (přesun)

A co jsem udělala špatně teď?
Povzdechla jsem.
Jinak to nešlo.
Teprve v té chvíli jsem si uvědomila, že jsem zase zůstala sama.
Posadila jsem se na místo, kde jsem byla před tím a zaklonila hlavu.
Očima jsem mapovala oblohu.

Místo kolem našeho stanu bylo prázdné.
,,Yare?" zamrkala jsem a nakoukla dovnitř. Zakabonila jsem se a hodila po Daiovi první věc, terou jsem měla po ruce-kamínek.
,,Koukej vstávat! Je skoro večer!" pro jisttu jsem po něm hodila ještě jeden kamínek. Vzala jsem si Kage plášť a zamířila ke kanceláři.

Konečně jsem malou modrovlásku našla. Pousmála jsem se a vzala jí za ruku. Společně s ní jsem se vydala do budovy a posléze jsem chtěla i zamířit do kanceláře.
(Přesun)

Pomaly som o niečo neskôr prišla až ku Shijin a kúsok od nej som si odkašlala aby ma zaregistrovala. Etoo.. Shijin, nechcela by si chvíľu trénovať.. so mnou? spýtala som sa jej trocha neisto keď som podišla o niečo bližšie a len som čakala na jej odpoveď, na tvári som mala mierne neistý výraz.

Pomalým krokem jsem přišel před budovu. Plášť Hokage mi vlál ve větru a ve tváři jsem měl kamenný výraz.

Nejdřív trochu oslněná od neustálého sledování večerního slunce jsem si neuvědomila, kdo na mě mluví. Pak mi to došlo a pousmála jsem se.
"Proč ne, bude mi ctí."
Vstala jsem a stačila ještě zahlédnout, jak kolem nás přešel Hokage-sama.
Jeho výraz se mi ani trochu nelíbil.
Snad bude vše v pořádku...

Etoo a poznáš nejaké miesto? pretože ja ..akosi.. nie.. zaškerila som sa pri čom som sa poškrabala na hlave a nahodila som taký ospravedlňujúci výraz.. Hokageho som ti takmer nevšimla pretože som bola plne sústredená na Shijin a čakala som na jej odpoveď.

"Hai." pousmála jsem se.
"Můžeme jít do tréninkových místností. " zamyslela jsem se.
"I když lepší by možná bylo trénovat na monumentech nebo v sídle mého klanu, tak by měl být klid."

Hmm.. myslím že na monumentoch by to bolo fajn.. usmiala som sa a poupravila som si púzdro na katanu ktoré mi skĺzlo po pleci trocha nižšie. Klanu? zamyslela som sa však po chvíľke, pochádzaš z nejakého klanu? spýtala som sa zvedavo, popravde som nemala ani tušenia o klanoch v Konohagakure.

Trochu mne to zarazilo.
Ještě jsem nepotkala nikoho, kdo by o mém klanu nic nevěděl.
Na jednu stranu je to příjemné. Všichni si mě vždy s klanem spojovali, snažili se nás zabít kvůli očím...
"Hai, patřím ke klanu Hyuuga." odhrnula jsem si z čela pramen vlasů.
"Schopností ninjů, kteří k němu patří jsou tyhle oči. Byakuugan."
Aktivovala jsem Byakuugan a kolem očí mi vystoupily žíly.
Soustředila jsem se.
"Tak třeba vím, že právě teď asi deset kroků za mnou si jeden shinobi zkouší nějakou techniku s Raitonem." Nemusela jsem se otáčet, abych věděla, že mám pravdu.

Hee Sugooi.. zaškerila som sa a po tom som si letmo prehrnula vlasy.. Ja zase ovládam zvuk, podriaďuje sa mi, len pomocou mojej vôle.. ozvalo sa Shijin pri uchu bez toho aby som otvorila ústa.. Po tom som sa znova len uškrnula.. popravde, o Hyuugoch som nikdy nepočula, nepochádzam z tejto zeme, donedávna som ani nevedela o existencii piatich veľkých dedín.. odpovedala som pravdivo.

Došla jsem až před budovy, do okolí s menším úsměvem na rtech.
Byl to šok jí tam takhle vidět, ale na druhou stranu se mi šíleně ulevilo. Je v pořádku, ale ten výraz v její tváři mě překvapoval. Nebyl tam ten přívětivý úsměv, který jsem si na ní vždycky pamatovala. Zvláštní..
Prošla jsem skrz všechny stany a pak se rozhodla jít projít. Provětrat si hlavu a vstřebat to všechno.
I s tou myšlenkou jsem se vyšla toulat kamsi po ulicích se zamyšlených výrazem vepsaným ve tváři. Možná, že půjdu i trénovat.. Možná..
(Přesun)

Zarazila jsem se.
"To je zajímavá schopnost."
Svým způsobem bysme mohli bojovat obě nablízko. Uvidíme.
"To by to vysvětlovalo. Ale jsem vlastně ráda. Naše oči jsou... Magnet pro Akatsuki a hlavně pro Kumo."
Víme, jak to dopadlo před lety. A jak skončila Sayuri, Hyuuga bez očí...
"Mezi námi mnohem raději mám lékařské techniky." pousmála jsem se.

Hee prídeš mi ako celkom nebezpečná keby si stála na strane nepriateľa.. povedala som na jej poznámku o tom že radšej používa lekárske techniky, hai hai.. som presvedčená že ti idú skvele.. to mne sa hrozne ľúbi kenjutsu, keď dosiahnem ranku jounin tak poprosím Hitomi o nejakú skúšku aby som sa mohla stať stať Legendárnym šermiarom z mlžnej.. zaškerila som sa a docupkala som k Shijin, Taaak.. môžme ísť? už sa neviem dočkať kedy mi ukážeš niečo z tvojich schopností.. spýtala som sa jej ešte tak mierne natešene a hodne nedočkavo.

Rozesmála jsem se.
"Arigato a hai, půjdeme. Také se těším, až tě uvidím bojovat."
Vydala jsem se směrem k monumentům a při cestě se snažila co nejpřesněji popsat, kudy jdeme.

(Přesun)

nemáš zač.. šepla som po čom som sa za ňou len rozišla a pohľadom som skúmala okolie pri čom som jedným uchom zachytávala slová Shijin..
(presun)

Přišli jsme společně k velké nádobě, ve které byl uložen Kyuubi.
"Kore..kore wa Kohaku no johei!? legendární poklad Kumogakure! Kde ho sakra vzali!"Naruto šel za mnou, stáli jsme v nějakém stanu, venku stáli asi 5 ANBU a hlídali.
"Vidím, že Kirigakure má hodně tajemství. Jsi připravená?"