Deštná nemocnice

First topic message reminder :

Nemocnice

Nesnažil som sa nijako uhnúť. Dostal som ranu a vyplul som krv. Myslíš, že som to urobil len koli vlastnému potešeniu? Jak som jej mal ináč dostať do tela jed? Mal som ju bodnúť alebo čo?

"Pravda, ale i tak ...." zamyslím se ."Otogakure byla za dobro s Akatsuki pokavaď tam sídlil Orochimaru, nevím kdo jí velí teď a nevím jestli by mě přijali stejně jako dneska ten dědek." zakleju zlostně

Teraz je šéfom Oto moja Lady, Tsukiko. Milo sa usmejem.

"Tsukiko? Kdo je to?" zamračím se

Prepáč Kenji možno to bolo trošku prehnané ale nemám rád ked sa jej dotýka niekto iný než ja.

podívám se na Everesta překvapeně
"Nikdo jiný než ty? Ještě si na mě nešahal a navíc mám manžela."

To je len detail pousmial som sa.

Podišiel som ku oknu a pozrel sa von stále pršalo.

Šéfka Otogakure... Usmial som sa a kukol som na Everesta. V pohode... chápem to. Usmejem sa.

(ten gif mě dostal xD)

pozorovala jsem Everesta zamyšleně ale mluvil ke Kenjimu
"Zavedeš mě k té tvojí Tsukiko, promluvím si s ní, a ty budeš moje pojistka," jen co to dořeknu Kenjimu začnou krystalizovat ruce a nohy. "jestli uvidím nebo ucítím jen náznak zrady, útoku či cokoliv jiného, zabiju tě. Je ti to jasné?"

Spozornel som a pozrel som sa na Reinu.
V hlave: Zaujímavé a to som si myslel že bude nuda

Milé od teba... Ja ta zachránim a ty ma chceš zabiť. Milo som sa usmial.

střetla jsem se s Everestovým pohledem a tak jsem uhla a podívala se na Kenjiho
"Jsem šéfka Akatsuki, zločinec, nukenin, vrah, nemilosrdná bestie ale velmi milá přítelkyně. Nemůžeš ode mě nic očekávat. Jsem nevyzpytatelná." líbezně se usměju jako andílek

Hmm... Usmial som sa. Dobre...

Podišiel som k Reine a dotkol sa jej ruky.
Neviem ako ty ale mohli by sme už ísť pousmial som sa...

"Hm ráda, ale jaksi sem napojená na tohle pípací." podívala jsem se na přístroje, ale napadlo mě že by to mohlo být všechno v pohodě pokud u toho budu léčit chakrou, pomalu jsem si vytahovala jehli z ruky a přitom mi zářila zelená chakra, pak jsem se postavila a zjistila jsem, že mám na sobě andělíčka, tak se zase přikreju dekou.
"čekejte venku!" přiostřím na hlase a uvolním Kenjimu nohy

Vyšiel som von a oprel som sa o stenu.

Tak teda fajn vydal som sa von z izby a čakal na Reinu.

když odešli vylezla jsem z postele
"Hnus jak mi tohle mohli dát na sebe." nadávala jsem rychle jsem si to slíkla a vzala si moje oblečení, které vyselo u umyvadla, ještě jsem se upravila pročísla vlasy vzala plášť a vyšla jsem z pokoje.
"POtřebuju ještě mluvit s Hanzem o dohodě mezi Akatsuki a Amegakure nedal mi odpověď." řeknu chladně

Prepáč Reina ja som takmer zabudol Hanzo odkazuje že dohoda medzi Akatsuki a Amegakure platí.

(nedávej tam tyhle gify chcípám smíchy xD)

"Vážně? Skvěle." zle se usměju 'nakonec všichni muži podlehnout' pomyslím si
"Tak razíme do Otogakure. Jdeš s námi?" podívám se na Everesta.

S tebou aj na koniec sveta poviem s úsmevom na tvári.
Zo zeme som si zobral batoh.

povytáhnu obočí
"Dobře, Ukaž nám cestu." otočím se na Kenjiho (přesun Oto)

Len som sa zasmial a pomaly som šiel smerom do Oto.
(presun?) xD

(Presun Otogakure)

Spoza zdravotníkov vyliezli dvaja klasicky odetí shinobi.

Shin
S úsmevom na tvári som prehovoril.
"Nie sú tak zlí, ako o nich hovorila Amayo, čo povieš, onee-chan ?"

Nishoki
Nesmelo som hľadela smerom, ktorým odišli.
"Naháňajú mi strach."