Roklinové treningové území.

First topic message reminder :

Pouze jounin-rank S a nějakej ten chuunin.

"Takže blesk výborne to ťa budem mať aspon toho čo vela naučiť"
Odvetil som a spravil som pečate ruku mi obalil blesk"ked raz tuto techniku zvládneš opať si dáme spolu treningovy zápas"
Povedal som jej a sadol si ku nej Ryo lietal po okolnej miestnosti"takže a teraz mi povec k akému zvieraťu máš najbližšie?"
Dosť ma to zaujmalo len som dufal že to nebudu hady lebo v tejto téme by som asi dalej nepokračoval.

Zvědavě jsem si prohlížela jeho techniku a pak jsem jen kývla.
Zády jsem se opřela o stěnu.
"To je zvláštní otázka... Já vlastně nevím. Mám ráda výšky, takže buď horské šelmy nebo ptáci." pokrčila jsem rameny.
"Je těžké rozhodnout, ke kterým mám blíž."

Usmial som sa nevime prečo ale toto dievča mi torcha pripominalo mna za mlada jej chovanie a odpovede
"Tak dobre výšky ako si si povšimla moje kuchyiose su vtáci takže keby si mala záujem mohla by si s nimi spísať zmluvu a mala by si ich"
"Ale je to samozrejme na tebe bud chceš alebo nie do ničoho ťa nutiť nebudem".

Zamyšleně jsem kývla.
"Moc si té nabídky vážím, ale ještě si to budu muset promyslet." pousmála jsem se.
"Přece jen mne budou provázet celým životem, chci si být absolutně jistá."

"To je fakt zbrkla odpoved by nakoniec mohla skončiť katastrofou takže uvidíme ale verím že sa rozhodneš správne"
Oprel som sa o stenu a nastavil som ruku pred seba kde si sadol Ryo a jemne mi dzobal do ruky".
"Povec mi prečo si sa chcela tak moc stať kunoichi je to všetko len kvoli tvojej matke a bratovi"

Sklopila jsem oči k zemi a pohrávala jsem si s praménkem svých vlasů.
"Moji rodiče zemřeli ve stejný den jako Nanadaime Raikage... Když vůdkyně Akatsuki zničila část Kumogakure." založila jsem obě ruce na hrudi a chvíli zůstala zticha.
"Snem mých rodičů bylo, aby se ze mě i z mého bratra stali správní shinobi. Můj bratr jím bude. Mým úkolem je zesílit. Musím být dostatečně silná, abych mohla bojovat po jeho boku. Jsme teď poslední z našeho klanu... A náleží nám Černý blesk, který musíme hýčkat. Rozvíjet nové techniky a zachovat ty staré nedokážu, pokud nebudu kunoichi."

Pozorne som ju počuval no pri zmienke o Rin mi z ruk začali doslovne šlahať blesky a čakra bola taka silná že zem podomnou pomali začala pukať.
Ukludnil som sa a blesky zmizli"aha rozumiem len dufam že tvoja cesta a bratová vas nezaťenie tdo temnych hlbín".
"A neni to tak bojovať po jeho boku si tak isto doležitá ako on takže bud obidvaja alebo nikdo".
"Nikdo sa nesmie podcenovať a dávať nižšie od druhého každy je si rovnaký len treba chcieť a nedržať sa v ustraní".
Dopovedal som a Ryo odcupkal na jej nohu a behal s miesta na miesto.

Trochu jsem sebou trhla, když jsem uviděla blesky.
"Když jsem se zmínila... O smrti mých rodičů a bývalé Raikage... Stalo se vám něco, sensei?" zadívala jsem se na něj soucitnýma očima.

"Pozrel som sa na nu svojimi očami bolo to vlastne poprvi krát hned ako som vidle jej oči tak mi jej srdce povedalo o nej dosť no hlavne to že jej srdce je čisté a bez nejakeho náznaku ničenia a zmeny alebo podobne bol som rád s toho.
No jej otázka ma dosť dostala nemyslel som si že sa bude aj ona mna niečo pýtať"no ja ja ale nič to len tak občas sa mi blesky takto začnu hrnuť nevime ešte tuto techniku ovládať"povedal som jej no klamal som ju možno to aj bolo poznať pretože moj hlas bol inší smutnejší a aj tak som sa tváril.
"Tak slubujem ti že spravím s teba dobru kunoichi pomožem ti s tvojim KG a urobim s teba hodnu shinobi"usmial som sa a dal som palec hore.

"Sensei... Vy se snažíte zamluvit, že se něco stalo." naklonila jsem se blíž zkoumavě jsem ho sledovala.
"Máte smutné oči."

"Stať? niečo hh ale čo by a do mojich očí sa nesmie povedať lebo vidím tvoje srdce a to mi všetko o tebe povie"začal som sa smiať a pri tom to bola pravda.
Na chvílu som stíchol a nadýchol som sa.
"Ale máš pravdu stalo sa nechcem ťa klamať pretože potom by mi nebolo verno inokedy".
Smutne som sklonil hlavu a vybavovali sa mi spomienky.

"Pokud je to pravda, tak o mne víte víc než já." trochu jsem znervózněla, ale nakonec jsem se pokusila o úsměv.
"Nemusíte mi to říkat, ale... Chtěla bych o vás vědět všechno a vždycky také udělám, co řeknete. "
Sice se přitom možná přizabiju, ale svůj názor nezměním...

Je to ale bistre dievča hm"máš pravdu tieto oči su darom no vzapeti prekliatim ako náhle som sa pozrel do tvojich očí vedel som o tebe viac než som smal vedeť prepáč mi"
"Ide o bývalu Raikage a o mne vedeť všetko?keby si o mne vedela všetko tak by si neprežila"Usmial som sa a pokrčenym ukazováčkom som jej škrkol po brade.
"No keby si mala robyť všetko čo ti poviem tak by si sa daleko nedostala"zasmial som sa "ale nie papematj nikdy ťa nebudem nutiť do nišoho do čoho nebudeš chceť pretože chcem aby si všetk očo spolu prežijeme brala vážne no vzapetí aj ako srandu"

To mne donutilo k úsměvu.
"Jak myslíte." postavila jsem se a protáhla.
"Budu už muset jít domů. Je pozdě a nechci, aby si o mě bratr dělal starosti." mávla jsem mu na rozloučenou a pomalým krokem jsem se vydala pryč. Několikrát jsem si přitom musela zakrýt dlaní ústa, protože jsem měla neodolatelnou tendenci zívat. Byla jsem neuvěřitelně unavená.
"Dobrou noc sensei!" pak už jsem zmizela na cestě k sídlu.

(Přesun)

Na jej rýchle odchody som si pomali zvykal zamával som na nu rukou ah opať nevie kde sa máme stretnuť dievča poblaznené.
Postavil som sa opač ma zastihla myšlienka na Rin ah prečo zrovna ty mohol som to byť radšej ja.
Spravil som pečate a ruky mi obalilo blesky"prečo si to musela byť ty!!!!"skríkol som a buchol som rukami do steny kde sa spravili 2 velke diery.
"Hah hah"techniku som zrušil a ruky mi ostali normálne ah Rin prečo ty načo teraz myslíš a ako ti je? strašne mi chýbaš každý den na teba myslím povedal som si pre seba.
Ešte raz som buchol do steny holou rukou a padol som na zem pod dieri ah bez teba je to ťahšie už nikdy nechcem nikoho stratiť.
Oprel som hlavu a pomali zatváral oči až som zaspal no dlho som sa neudržal oprený tak som padol na zem.

Pomalu jsem se po prospané noci doloudala tam, kde jsme předchozí den trénovali.
Sklonila jsem hlavu a sledovala ho zamyšleným pohledem. Vševědoucně jsem přejela k dírám ve zdi a tiše jsem povzdechla.
Něco ho moc bolí...
Zase jsem se vytratila a o pár minut později jsem doběhla zpátky s dekou. Dalo mi trochu práce ho posunout k ní. Respektive na ni, ale když se nevzbudil, brala jsem to jako úspěch. Druhou dekou jsem ho přikryla, odhrnula mu vlasy z očí a pak jsem se na to s vítězným leskem v očích chvíli dívala. Nakonec jsem se posadila do tureckého sedu před něj a házela po všech, kteří zkusili vstoupit, velmi nebezpečné pohledy.

Celu noc ma zožieralo zlé svedomie a prejavovalo sa to ešte nočnymi morami od kedy som stratil Rin a získal tieto oči moje srdce sa zmenilo.
Isas verila som ti že ma dokážeš zachrániť no ty si sa kludne pozeral ako ma Reina zabila a nič si neurobil Nie Rin ja ja som sa snažil ale nedokázal som to sklamal som ťa To ťa nesopravedlnuje tvoja snaha ťa privedie do záhuby kvoli tebe som zomrela a teraz ťa musím opustuť Nie Rin odpusť nechcel som prosím Rin nieeeeee!!!!! .
"Rin!! heh heh"ah zase tie nočné mory bože ja sa s toho zbláznim upotený som si lahol opať na spať.
Po chvíle som si uvedomil že na niečom ležím a moje telo niečo hreje otovril som oči a videl som ako som na deke a ešte jednou aj prikirtý.
Ako sa to sem dostalo pýtal som sa sám seba oči som zaznamenal pred seba.
"Ikaros? čo tu robýš? už tu sedíš dlho?"
Zmatene som ešte pozeral na dievča čo sedelo predomnou.

Když vykřikl její jméno, trhla jsem s sebou.
"Rin? Rin byla Nanadaime Raikage, že?" zmateně jsem se k němu pootočila a pokusila se o úsměv.
"Jsem tu celkem dlouho, ale nevadí mi to. Ehmm... Jste v pořádku, sensei?"
Křičel ze spaní její jméno... Ale... Proč?

"Ano bola mal som s nou pochmurny sen" snažil som sa o usmev.
"Ale samozrejme nikdy som sa necítil lepšie" postavil som sa a natiahol sa otočil som pohlad na dieri v stene ah to včera nesmiem svoje emocie dávať na javo.
"No a ty ako si si dovolila mi pomocť a starať sa tu o mna ako male dieťa!!!"Trocha som na nu skrýkol.

Pozvedla jsem obočí.
Už jsem si na tohle jeho chování zvykla. Tentokrát jsem jen pohodila vlasy.
"Sensei... Já se o vás nestarala jako o malé dítě... Takhle jsem se starala jenom o bratra a... Hmm... O štěně."
Tím jsem mu řekla, že jsem se o něj starala jako o štěně?
"Tedy takhle jsem to vůbec nechtěla říct... Já jen, že jsem se o vás vlastně nestarala.... Ale když jste tady tak ležel..."

Trocha som sa nad tým štenaťom pousmial.
"Ako vidím ty si viac popletená než ja" podišiel som k nej a opať ukazováčkom som jej ťukol do brady "dakujem"
"Len čo by som mal ja teba zakrívať tak si zakrívala ty mna tak týmto si si odčinila ten šál"usmial som sa a opať sa postavil
"Tak čo už si si premyslela ake zviera bude tvoje privolávacie?"

"Vlastně pořád nevím." vykouzlila jsem menší úsměv.
"Přemýšlela jsem nad tím celý večer. Naši knihovnu hlídají sochy draků, ale ty jsou na mě příliš velcí. Ráda bych něco, s čím se můžu i pomazlit."

Zamyslel som sa hm pomazliť tak vidno že nemáme rovnaky vkus.
"Tak ja by som to videl na mačky alebo na psov"
Hm dohvie ako si vedie jej brat zatial sa nevrátil ani jeden klon že by ho dostal? hm no uvidíme neham ešte chvílu tom priebeh

"Ne, asi ne. Výšky i mazlíček... Jsem zmatená... Ale nechci udělat chybu." pokrčila jsem rameny.
"Co třeba.... Gryf..... Nebo Hypogrif...."

Hm ona si teda vybrala naozaj zviera hodné ale na neho by určite zatial ale kde k takému dojsť.
"A čo tak" na tvári sa mi urobil menši usmev
"kuchyiose no jutsu"objavil sa pred nam Fénix"a čo by si povedala na neho"