Kancelář Kazekage

First topic message reminder :

Kancelář:
Pokud je kancelář prázdná, respektive pokud je Kazekage mimo ni, je tato místnost přísně střežena a zabezpečena. Bez doprovodu Kazekage je zakázáno vstupovat do kanceláře!!
Vstup na vlastní nebezpečí!!
Zbraně:
-Chakrová vlákna natažena přes místnost (Včetně oken, dveří a stolu s dokumenty) – slouží ke spuštění skrytých zbraní, ale také k informování Kazekage o přítomnosti nezvaného hosta.
-Schované zbraně
1. U okna a dveří plynové trubice s jedovatou substancí
2. Ve všech rozích místnosti jedovaté jehlice (25 ks v každém rohu, pouští
se všechny čtyři najednou)
3. Výbušné bomby ve stole – nemají nijak velký rozsah, slouží jen
k drobnému poranění nepřítele, ale především ke zničení dokumentů
uložených ve stole. K jejich aktivaci dojde při násilném vstupu do
šuplíku, který je jinak na klíč.

Přikývl jsem a následně jsem napsal na papírek

Kalion:

Papírek jsem založil a položil jsem jej na stůl, po té můj ohled spočinul na sladce spící amayo, usmál jsem se ještě více než jsem se do této doby usmíval a zavřel jsem oči a nechal jsem nohy na stole, do křesla jsem se zapřel ještě více a pohodlně jsem odpočíval

Zaklopal sem ešte raz lebo sem sa zabudel takže som nevedel či tam ešte je .
Kebyže vstúpim z tamtým nemusím včil čekat .

pootevřel jsem jedno oko ''vstupte''

Vstúpil som dnu .
"Ehm dobrý deň večer .Nieje tu náhodov Kazekage sama ?"

''pokud nevynalezla plášť neviditelnosti tak ne'' dal jsem si ruce za hlavu a byl jsem nadále pohodlně opřený v křesle
''co pak potřebuješ ?''

"No bol som poslaný na misiu .
Mal som priniesť toto ."
Podal som na stôl 3 rastlinky z poriadnym korienkom .
"A pýtal som si v tedy senseia ."

podíval jsem se na rostlinky
''dobrá práce'' pochválil jsem jej a bedlivě jsem si jej prohlédl

Iba som spravil niečo ako malé poklonenie zo šlušnosti .
"Asi o nejakom senseiovi vedieť nebudete že ?"

''necháme to na kazekage, jsem zde nový, jistě brzy nějakého dostaneš'' mile jsem se usmál a hodil jsem mu několik ryo které jsem si vytáhl z kapsy ''jak se jmenuješ ?''

"Volám sa Shiro Kazetsuchi .
No a to dúfam ."
Povedal som z nádejou v hlase .

mile jsem se usmál a jeho jméno jsem si poznamenal na papír
''z mé strany je to vše, jakmile dorazí kazekage, budu jí o tvé misi, informovat''

"Ďakujem dovidenia ."
[presun]

Vešla jsem do místnosti. "Kdopak to seděl na mé židličce a jedl mou kašičku?!" usmála jsem se a opřela se o dveře. "Koukám, že nová práce se ti zamlouvá!"

''pššš'' jedním odrazem jsem skočil až k ní a položil jsem jí prst na pusu a po té jsem hlavou kývl na amayo která sladce spala na gauči

"Tu neprobere ani hurikán, neboj to mám vyzkoušené!" zazubila jsem se. "Což mi taky napovídá... co dělá tady? Myslela jsem, že je doma..." zamyslela jsem se.

''spala celou noc semnou'' mile jsem se usmál

Zděšeně jsem se na něj podívala. "Cože?!"

Zírala jsem na něj ještě vyděšeněji. "No... nevím.." přiznala jsem s mírně se klepajícím hlasem a pohlédla na svou osmiletou dcerku.

Kdyby to bylo možné, spadl by mi ze srdce asi tunový kámen. "To je báječné!" konstatovala jsem uleveně. "Nedělo se tu nic, když jsem tu nebyla?!" došla jsem ke stolu.

podal jsem jí svitek ze stolu který přiše od hokageho
''tohle přišlo z Konohy a potom tu mám ještě dva splněné úkoly''

Spoiler:

Konečně jsem přišel ke kanceláři a vnikl tam oknem..Jediné místo kde nebyla fronta.''Neruším tě zlato?''Vyplázl jsem jazyk a políbil ji.''Ty nmě vždy někde necháš..''Řekl jsem provokativně a našpulil pusu.

Vystoupala jsem po schodech nahoru a došla před kancelář, kde jsem se zastavila a zaklepala, jak bylo slušností a jak jsem to za těch několik let měla ve zvyku. Vždyť, co je špatného na tom, si chvilku počkat?

Přečetla jsem vzkaz a zamračila se. "V té Konoze to střídají jako ponožky!" odfoukla jsem si vlasy z čela, vzala papír a odepsala, načež jsem jej poslala pomocí písečného holuba pryč.
Pak jsem přečetla další papíry. "Skvělé! Teď jen Yoko a je to vyřízené!" usmála jsem se pro sebe.
Pak jsem si všimla Akiho. "Nerušíš, zatím teda! Když ty jsi hrozně pomalej a já vždycky nestíhám!" zakřenila jsem se.
"Dále!" křikla jsem ke dveřím.