First topic message reminder :

podíval jsem se na ní a usmál se "nic si z toho nedělej Himi-chan ... tvůj život je to hlavní o co tu jde, naše životu jsou tu od toho aby ten tvůj byl v pořádku"

Sklonila jsem hlavu a svěsila ramena. ,,Mám ho ráda jako brášku. Všichni tři jsme spolu vyrůstali a zůstali do teď...Skrýval ke mě city dlouho, protože věděl o tvých.." celá jsem se třásla. ,,Povídali jsme si..a...stalo se to." vybuchla jsem skoro v hysterický pláč. Nehty jsem si zatínala do kůže, až mi mi tekla krev. Stejně tak ze rtu, který jsem si silou prokousla. Pod náporem všech pocitů ledovatěla půda pode mnou. Zhluboka jsem se nadechla a posadila se. ,,Gomene...nedělám si iluze, že mi odpustíš..Jednou ale, někdy, bys mohl, Daii..Až uznáš za vhodné..." šeptala jsem polohlasně.

"Víš, co je na tom nejhorší?" podivně prázdnýma očima jsem se díval jak sedí na zemi, ale nic nedělal. "Můj brácha, moje druhá polovina, můj nejlepší přítel mi vzal holku, kterou miluju už roky, a ve kterou jsem měl největší důvěru..." pousmál jsem se, i když do smíchu mi zrovna nebylo. "Bravo... líp jste to udělat nemohli, to musím říct.. dva lidi, kterým nejvíc důvěřuji udělají věc, kterou nejvíc nenávidím..." znovu jsem se pousmál, ale v téhle situaci to vypadalo dost šíleně. "Člověk někdo potřebuje od života dostat facku, aby si uvědomil, že je to život, aby se dokázal zocelit... asi jsem byl moc naivní a bláhový... díky..." otočil jsem se k ní zády a pomalu odcházel.

"kso...takhle to rozhodně nejde...ty idiote měl si se nejprve zeptat PiliKKy co zjistila" bouchnul jsem hlavou o strom "Teď když se vrátím bude si myslet že jsem slaboch" vzdychl jsem si a pomalu odcházel zpět do suny s tím že získám informace od PiliKKy (přesun)

Jeho slova...byla jako kunai v srdci...Několik kunaiů v srdci!...Jenže měl pravdu..Zabolelo mě místo pečetě, jenže mi to bylo jedno, jestli se probudí. Pokusila jsem se postavit. Nohy jsem měla jako z želé. Klepala jsem se a když jsem se postavila, podklouzlo mi to na ledě. Sletěla jsem zpátky na zem a znovu se kousla do rtu. Od pusy se mi táhl nový pramínek. Divila jsem se, že jsem si nenarazila žebra, když jsem spadla na břicho. Už jsem se nezvedla, jen jsem si klekla a zůstala na zemi. Slzy se míchaly s krví a já jen šeptala jeho jméno a že ho miluji. Nedokázala jsem se dívat, jak odchází, měla jsem sklopenou hlavu, brečela a myslela na něj.

Na chvíli jsem se zastavil, možná chtěl pomoct..? "Třeba i tobě tohle pomůže... třeba je tohle koupání ve sr*čkách k něčemu dobrý... zvedni se, ještě nastydneš.. Daisuke na tebe čeká..." znovu jsem se rozešel a to už opravdu zmizel.

Doběhl jsem k jezeru celý udáchaný a na zemi uviděl Hitomi, okolo ní byl led, tak první co mě napadlo byl boj. Přispěchal jsem až k ní a ihned k ní poklekl "Hitomi, co je ti ? jsi v pořádku ?" rozhlížel jsem se kolem "kde je sakra Dai ? řikal, že jde za tebou !"

Zůstala jsem tak. Měla jsem příšerné nervy, na sebe! Probudila se pečeť a rozlezla se mi po obličeji. Dál jsem seděla na zemi a vzteky brečela. Měla jsem krvelačnou náladu, ale....Viděla jsem jen jeho. Pokusila jsem se postavit, ale..ani ne v půlce se mi podlomily nohy.
,,Daii.." zavřely se mi oči a já jsem omdlela. Všechny dosud vytvořené škeble zmizely a stejně tak Kitsu. Zhroutila jsem se do do trávy v bezvědomí.

ona .. mu to řekla ? zaraženě jsem se na ní díval
sakra proč jsem to udělal ? proč jsem to dělal ? proč jsem to nezastavil ?!! vzal jsem jí do náruče a spěchal s ní domu

Začal som sledovať Kisukeho.
-presun

A zase u jezera..Na krásném místě, jež způsobovalo tolik bolesti...
,,Jednou budeš posvátné..pamatáčení.." ušklíbla jsem se a na vratkých nohách jsem se snažila dojít ke břehu. Podařilo se, okamžitě jsem se dala do trénování, přestože jsem bez čakry. Toho krále musím zvládnout!

Malý jestřáb přiletěl ke břehu. Na noze měl přivázaný vzkaz.

Spoiler:

Všimla jsem si jestřába se vzkazem a na chvíli jsem se zastavila. Přeci jen se mi nakonec podařilo vyvolat několik škeblí, ale pořád to bylo nic moc. Alespoň, že dneska nemluvily. Osvobodila jsem vzkaz s jeho nožičky a začetla se do něj. Polil mě pot, měla jsem nepříjemný pocit. Velmi nepříjemný. Padla na mě únava z nedostatku čakry. Podlomily se mi nohy a já padla na kolena, ale do vody, protože jsem byla na břehu těsně u vody. Trochu jsem se odřela, bylo to tam mělké. Seděla jsem ve vodě a stále si četla vzkaz. Proč jen se mi nechtěl líbit? Zaklonila jsem hlavu a podívala se na nebe, které dneska nebylo bez mraků. Co se to děje se světem Shinobi?...A co se to děje se mnou?..

S bolestma jsem se postavila. Těžký úkol toto a ještě těžší mě čekal. Musela jsem se dostat domů. Bylo načase začít se připravovat. TeĎ mě ale zajímalo něco jiného. Těžkými, ale malými kroky jsem se vydala na místo určení.

Prišiel som pomalým krokom k jazeru a sadol si do tiena stromu.

Došla som k jazeru. Toto má byť môj koniec? Milé...vážne milé, človek sa snaží a nič z toho nemá. Možno sa Kirigakure bude viac dariť.Poviem a dám si dolu mikinu, kľaknem si a vytiahnem Katanu. Nalejem na ňu jed ktorý paralyzuje telo, potom taký ktorý sťažuje dýchanie a nakoniec jed zmije. Hovorí sa že hodnota ninju sa ráta podľa toho ako zomrie nie podľa toho ako žije...takže Yuuki Botan sa dnes právoplatne stane odpadom. Hoshi, Kai...snáď mi tam hore držíte miesto...Poviem a začnem plakať. Priložím si špičku katany na miesto kde je srdce a prudkým pohybom ju do seba vrazím.
Nastáva úplná zástava srdca, zvalím sa na bok a z posledným úsmevom sa rozlúčim z jazerom Kiri. Obloha sa zatiahne...znova začne snežiť. Nie..nemôžem len tak odísť..Poviem si a z posledných síl použijem jutsu rozpadnutia. Podarilo sa.

POzerám sa na dievčinu ktorá si do seba vrazí katanu
"Ty bo*a.."
Dobehol som rýchlo ku nej a schmatol som ju na ruky a bežas snou do nemocnice.
-presun

Prišli sme k jazeru ja som si hned dal dole tričko nohavice a nechal si iba kratase v ktorých sa kupem a skočil somdo vody.
"POd za mnou ak máš plavky..voda je teplučká"

Kde by som ich nabrala?opýtala som sa a dala som si plášť dolu aj z maskou a všetky svoje veci som si tam dala tiež,dala som sa iba do spodného a prešla som po vode do stredu tam som svoju chakru uvolnila a já som sa ponorila.

POzeral som sa na KUshinu a nezmohol som sa ani na slovo.
"Máš peknú postavu"

Dík...na to že som bola mŕtva... povedala som keď som sa vynorila pri Nawakim.
Aj ty máš dobrú postavu... dotkla som sa ho brucha.A celkom si chudý...dieta? zasmiala som sa

"čo si povedala???...JA ti dam dieta"

Aby som ho umlčala dala som mu dlhý polibok.Keď som sa oddálila povedala som.
Potichšie mohol by nás niekto počuť... usmiala som sa

Bol som úplne v rozpakoch
"Neboj sa.."
Prišiel soom bližšie ku nej chitil ju okolo pasu a naklonil hlavu na stranu a približoval sa ku nej zo snahou ju pobozkat.

Ehm.... nič som nehovorila nechala som ho nech ukáže či je chlap alebo nie.

Začal som ju bozkávat a pritom som ju hladil na chrbte.