Kancelář Raikageho

First topic message reminder :

Název mluví za vše...

jen jsem čekal co nakonec udělá

Odtáhla jsem to.
"Vzdávám to... Raději ti někde seženu něco, co bude rozepnutelné."

"no jo no co naděláš a víš co.....zahřeju tě" zasmál jsem se

"Tak to beru." podívala jsem se na oblohu.
"No... Myslím, že dneska už nic nestihneme." rozesmála jsem se.

"to né no"

"Půjdeme už ke mě?" nadhodila jsem a sama už zamířila ke dveřím.

"jo jo půjdem" vzal jsem ji do náruče a zavřel za náma dveře pak sme šli k ní

Nechala jsem se nést.

(Přesun)

Došla jsem do kanceláře a klekla si ke knihovně.
"Potřebuji něco, co by mi pomohlo proti Raikagemu..." ani nevím, proč jsem přemýšlela nahlas. Procházela jsem svitky.

Vytáhla jsem jeden svitek.
Být Kage je výhoda i nevýhoda v jednom...
Pak jsem povzdechla a zvedla se.
Protáhla jsem se a chvíli masírovala krk. Seděla jsem u svitků docela dlouho. Postavila jsem se k oknu, rozevřela ho a začala číst.

Zastal som pred kanceláriou a zaklopal na dvere.
Bolo to horšie ako misia, pri ktorej som mal chytiť mačku!

"Dále." zavrněla jsem a otočila se ke dveřím s tázavým pohledem.

Vstúpil som dnu a na tvári som mal nahnevaný pohľad.
"Zmeškal som niečo dôležité, Raikage-sama?"

"Ja, vůbec nic." trochu jsem se zamračila, když jsem si všimla jeho pohledu.
"Zato mne, zdá se, něco ušlo."

"Nie, myslím, že ste nezmeškala nič dôležité." Odvrátil som pohľad.

"Netváříš se příliš nadšeně." pozvedla jsem obočí.

"Pretože som nanšiel ceiľ mojej cesty, ale to nie je dôležité. Aspoň ma v tom lese niečo napadlo." Vrátil som sa s pohľadom na Rin, ale teraz už viac zamyslene.

Rty mi zvlnil jemný úsměv.
"Alespoň sis vyzkoušel orientaci a příště snad budeš vědět, čeho se vyvarovat. Třeba nevěřit obchodníkům prodávajícím levné mapy, pokud nemají u krku tvojí katanu." zarazila jsem se.
No ty jsi mi Raikage, Rin...
"Uhmmm... Neříkal jsi, že tě něco napadlo?" pokusila jsem se rychle změnit téma.

Pokrčila jsem rameny.
Ještě jsem nepochopila, kam tím míří.
Po chvíli váhání jsem se posadila za stůl a rukou ukázala na jedno z křesel.
"Jako bývalý Raikage zná naši vesnici tak dobře, že by ji nejspíš dokázal dobýt aniž by musel vytáhnout katanu. Je silný, i když to nevyužívá tak, jak by měl." povzdechla jsem.
"Co se toho ostatního týče vím, že ve vesnici jsou pořád lidé, kteří jsou mu věrní, ale právě proto je neposílám na mise tam, kde by se mohl ukrývat."
Nejraději bych pár lidí na mise neposílala vůbec.

Posadil som sa.
"Netuším, o ktorých viete, ale ja poznám troch a jeden je pre nás veľkou hrozbou."

Promnula jsem si spánky.
"Nerada to říkám, ale pokud nemám důkaz, nemůžu nic udělat."

"V tom případě vím, koho myslíš a také vím, že Raikageho dlouho znal. Ráda bych s ním brzy mluvila, od té události jsem ho ještě neviděla." povzdechla jsem.
"Ale pořád jsi genin. Tvé mise jsou něco mezi venčením psů a sklízení ovoce. Mám tě nechat sledovat někoho, o kom si myslíš, že je nebezpečný?"

"Myslím, že to zvládnem. A obaja vieme, že ma nemôžete zastaviť."
Ak ma teda nedá do väzenia.
"Najlepší priatelia Everesta-sama majú špeciálne schopnosti. Jeden je Hachibi no Jinchuuriki, druhý ovláda kekkei genkai a tretia je z klanu Hiashi. Ale tá je vo väzení."