Kancelář Raikageho

First topic message reminder :

Název mluví za vše...

"Pokud se mě u toho nepokusíš zabít, tak ráda." ušklíbla jsem se.
"Vezmu tě na místo, kde ráda trénuji. Esu, až si nějakou techniku vybereš, přijď prosím za námi."
Zamířila jsem ke dveřím.

Šiel som za RIn.

(Přesun)

Znovu jsem se objevila v kanceláři a posadila se na parapet.
"Takových dnů by mohlo být víc..." pousmála jsem se.

Posadil som sa na gauč.
"Chcel by som sa ti ešte ospravedlnit."

"Ráda bych řekla, že nemusíš, ale jsem sobecká a hezky se to poslouchá." chladně jsem se usmála.

"Prepáč že som ta skoro prepichol mojou kaktanou."
Prišiel som ku nej bližšie.
"Strašne ma to mrzí...niekedy sa neviem ovládat"

"Nepovedlo se ti to, takže se nemáš za co omlouvat. A pokud ano, pak... Už jsem to zapomněla." s úsměvem jsem pokrčila rameny.

Sedel som v kancelárii a počúval ich rozhovor.
Lepšie ako telenovela, ale ja mu to neverím. Chcelo by to ešte popcorn.

Usmial som sa.
"Prečo sa na mna taká milá?"

Uvědomila jsem si, že je s námi v kanceláři ještě někdo a sledovala jsem jeho výraz.
"Uhmm... Mimo to jsi za to už v nemocnici dostal facku, to pro spolubojovníky stačí." pobaveně jsem se ušklíbla.

"To bolo skorej pohladenie..."
USmial som sa.

"Ale... Tak to bych to mohla zkusit znovu, že?" blesklo mi v očích a v mžiku se zmého rukávu vynořily hadi. Prolétla těsně kolem něj, obmotaly se kolem papírů za stolem a zase se vrátily ke mě. Papíry mi tak přistály na klíně a v pravé ruce i pero.

"Ak ti to spraví dobre tak skus."
Usmial som sa.
"Tolko roboty máš a ja sa stále nudím."

"Vážně?" přimhouřila jsem oči.
"A co když to zkusím?"

"Ved skús..."
POzrel som sa jej do očí.

Dělá tohle naschvál?
Pokrčila jsem rameny a použila své oblíbené hady.
Obmotaly se kolem jeho těla a přitáhly ho ke mě.
"Jsem příliš líná vstát." chladně jsem se pousmála a aniž by ho hadi pustili vrazila jsem mu pořádnou facku.
To ale neznamenalo, že ho pustí teď, naopak ještě zpevnili sevření, zatímco já jsem zívla a protáhla se.
"Ty jsi to chtěl..."

POklepal som hlavou.
"POčkaj osa ma poštípala....možeš začat."
ZAvrel som oči

Zabiju ho... Ne, to neudělám, ale přizabiju ho určitě.
"Nawaki..." sladce, nebezpečně jsem se usmála a naklonila se až k němu.
"Víš, měl by sis dávat pozor než mě naštveš, my ženy máme i jiné zbraně."

Cez tie hady som sa tiež ku nej naklonil.
"A aké."

"Jsi nesnesitelný." zavrčela jsem.
Byla jsem už hodně blízko a vadilo mi, že na to nereaguje.
"Nesnesitelný, arogantní..." provokativně, ale jemně jsem ho kousla do ucha.
"...a blázen mimo jiné." šeptla jsem a hadi svůj stisk zpevnili ještě víc.

"Vystihla si praveho Uchihu..."
USmial som sa.
"Teraz ja"
"Krásna,prítažlivá...."
Fukol som jej do ucha

"Tak pravý Uchiha, hai?" blesklo mi v očích.
Ani nevíš, jak mne tohle baví...
Nechala jsem hady, aby uvolnili své sevření.
"Tak proč používám skoro stejná Jutsu jako ty, hmm?" provokativně jsem si jazykem obtáhla horní ret.

"MOžno si skoro jako UChiha...."
USmial som sa a vydýchol si po tom zovretí.

"Nevím, jestli to mám brát jako pochvalu nebo urážku." ušklíbla jsem se.