Nové sídlo klanu Kana

"Proč si ho zrušil? Bojíš se že bys mě chytil do genjutsu? Jsem odolná." stále jsem se mu dívala do očí

"Nie len už ho nepotrebujem."
NAdalej som sa jej díval do očí.

"Máš je stejně temné a černé jako ostatní z Uchiha klanu, přitahují pozornost." šeptnu

"Túžia po pomste...nemával som temné oči ale modré."
Usmial som sa.

"To by bylo jistě zajímavé vidět Uchihu s modrými oči, ale to by pak nebyl Uchiha. Jste stvoření pro pomstu, to je to co vás pohání a bohužel jsem taková mrcha že toho využívám." pousměju se a opřu se o kolena a tvářím se jak andílek

"Asi máš pravdu....ked som bol malí v akadémií sa na mna lepili samé baby a každy sa chcel so mnou kamarátit vtedy sa mi to páčilo...ale ked som zistil kto som som všetkých začal ignorovat."

"ďábelská krása, všichni jsou stejní a zrovna já ty Uchihy přitahuju jak magnet setkala jsem se s třema Uchima s jedním jsem chodila, jeden se o mě pokoušel třetí flirtoval." přiznala jsem mu

Vešla jsem do domu. Potřebovala jsem o něčem mluvit s Reinou a doufala jsem, že bude tady. Vyšla jsem schody a zaklepala jsem na dveře jejího pokoje. Když se dlouho nic neozývalo, otevřela jsem dveře. Zarazila jsem se, když jsem na posteli viděla Reinu s Nawakim. ,,Snad jsem vás nepřerušila.'' Ušklíbla jsem se. ,,Chtěla jsem s tebou mluvit, bohužel díky tomuto nálezu jsem zapomněla, co jsem chtěla. Nevadí.'' Pak jsem se podívala na Reininu obvázanou nohu. ,,To tě tak zmlátil on,'' ukázala jsem na Nawakiho, ,,nebo ten malý kluk?'' Zasmála jsem se.

naštvaně jsem se podívala ke dveřím , vytáhla jsem z taštišky kunaie a ashurikeny a poslala jsem je rychlostí na ní
"Okamžitě vypadni z míjo pokkoje když jsem tě nepozvala dál." zakřičím

Zbraně se zachytili do mého štítu a spadli na zem. ,,Promiň.'' Ušklíbla jsem se. ,,Neodpovídala jsi, tak jsem chtěla zjistit, jestli jsi tady. Ale když tady děláte nekalé věci...'' Záměrně jsem nedokončila a úšklebek se mi ještě rozšířil. ,,Co se ti vůbec stalo s nohou?''

"Když jsem neodpovídala znamená to že tu asi nejsem ne? složím v rychlosti pečetě a skrystalizovala jsem jí malíček a prsteníček an pravé ruce
"Do odvolání máš smůlu pravidla jsem pravidla. A teď vypadni."

Když skládala pečetě, kolem mého těla jsem rychle vytvořila mikroskopickou vrstvu z lístků. Mezi vrstvou a mou pokožkou byl prostor, takže nejdřív začala krystalizovat vrstva lístků. Rychle jsem odtáhla ruku od zkrystalizované vrstvy. ,,Děkuji.'' Uklonila jsme se. ,,A moc nezlobte.'' Dodala jsem se smíchem a zavřela jsem dveře.

jen so povzdychnu
Ignoruj to ono naní dojde
Dík že aspoň ty se mnou souhlasíš omluvně se na Nawakiho podívám

Prebudím sa a rýchlo vyskočím z postele.
Zídem dole spravím ranajky kávu položím to na tácku
a donesiem to REine do postele.
Ja som si otvoril okno a vyšiel na strechu domu kde som obzeral dedinu.

probudila mě vůně ranního čaje a housky, probudila jsem se a viděla před sebou tác se snídaní. POdivila jsem se, že by Rufus? ALe ten se to neodváží. Pustila jsem se do snídaně a přitom zkoumala svou nohu, vůbec se mi to nelíbilo, ale musela jsem holt počkat

Sedel som na streche a premýšlal som čo so mnou bude.

dojedla jsem položila jsem tác na stolek někdo mi tu chyběl, posadila jsem se a zkusila se postavit chvíli jsem se soustředila a pak se ze země vytvořil úzký hranolovitý krystal, vypadajíc jako hůl. Vzala jsem si to a poodešla k otevřenému oknu.
"NAwaki?" zvolám

ZApočujem svoje meno a vojdem za šefkou do izby,
"Ano...."

"Kde si byl? Ta snídaně, to jsi mi udělat ty?" kývnu hlavou k tácu na stolku

"No ja som bol na streche poobzerat sa po okolí...a ranajky som ja pripravil chutili vám"
POusmial som sa

"Ano, děkuju." řeknu prostě a dobelhám se k gauči a podívám se na něj zkoumavě

Prídem k REine
"Možem sa vám pozriet na tú nohu?"

jen kývnu a posadím se krystalovou hůl odložím vedle
"Vypadá divně." pronesu tiše

ZAčnem jej dávat pomaly dolu obvez a pozriems a na ranu.
"POmaly sa to zaceluje ale ešte tak den to bude boliet."
Vytiahol som mastičkua dal si ju na ruku a pomaly som ju začal rozotierat na mieste kde mala zranenie.

opírala jsem se rukama o pohovku skoro až křečovitě, měl pravdu bolelo to jak čert, ale i přesto jsem sledovala jeho pohyby a mapovala každou reakci jeho obličeje