Korálové pobřeží

"No tak se nedívejte na sebe tak jakoby jste se chtěly zmrzačit." Pak jsem ztišil hlas "Tsukikage-sexi-hime proč nawaki říkal že se bude zajímat o mé oči vůbec si jich nevšímá. To rád straší lidi bručoun starej?"

"Jo láskou by jsme se sežraly." řekla jsem a trochu mi přišlo líto co předtím řekla, ale radši jsem to nechala plakat.
"Byla bych ráda, kdyby se to tajemství, že jsem Otokage udrželo v tajnosti, potřebuju vesnici trochu zrekonstruovat a nepotřebuju tam nějaké nepřátele, navíc jedině tak se můžeme zúčastňovat akcí jako jsou chunninské zkoušky."

*Jo to já bych nejradši snědl tvou čakru.* pomyslel a už zase jsem ji pozoroval Naitoraiem který jsem měl nějakou chvíli deaktivovanej.

Usmála jsem se. ,,Nepřátele si uděláš sama, pokud zaútočíš na někoho z nás.'' Slove Nás jsem nemysela jenom sebe a Danteho, ale všechny, kteří patřili k vesnicím na ,naší straně'.
,,Do té doby...dobře, udržím to v tajnosti.''

"Já možná taky, ale nevím." Usmál jsem se
"Raikage se o vás zajímal. Nemám mu vyřídit váš pozdrav?"

"To uděláš jednou brouku a přijdeš o své krásné oči vykecáš mé tajemství a vezmu si tvůj život." blýsklo se mi v očích a panenky semi zúžili do nebezpečné čárky

"Ale ale..." teleportoval jsem se jí přímo do zad a andělaským hlasem jsem jí pošeptal. "Na hezký holky jako ty bych nikdy nic neřekl." Pak jsem se teleportoval zpět a zas mírně démonský hlasem "Jasný?"

(Tak počkat a kde máš teleport?Hej ty si ze mě chlape normálně děláš srandu ne?Víš co je to teleport?To je víc jak časoprostorová technika hej asi si promluvím o tobě s vedením zdá se mi že to trošku přeháníš...)

"Takových řečí jsem už slyšela, už jsem ti chtěla Ayame říct, že máš štěstí, že nemáš ve vesnici úchylný puberťáky, ale opak je pravdou že?"

,,Ale Rei. Nebudeme přece nikomu vyhrožovat.'' Zorničky mi udělali úplně to samé.
Tenshi postřehl nelibou změnu v Reininém hlase a výhružně na ní zavrčel.
Pak, jakmile se Dante teleportoval zpátky k nám, jsem se natáhla a dala mu pohlavek. ,,Říkala jsem , nic nedělej. Tohle se do toho počítá taky.'' Podívala jsem se na něj.

(Dankai no Tengoku- Teleportování na krátkou a střední vzdálenost.)
"Ne nepočítá."

(Taky si myslím celkově na tvoji postavu by se měli důkladně podívat.)

(Zdá se mi totiž že máš moc silné techniky na Chuunina a navíc 3x úroveň A což je proti pravidlům.Přiznávám mám taky dost silné techniky,ale ty jsou na veškeré úrovně a je to jen na obranu a pak mám jen na A rasengan,který jsem dostal jako dárek k narozkám,ale zajmá mě jak si ty nabral tolik technik jako a ani si nikde nenapsal o tom svém kekei genkai,takže ti ho nikdo neschválil,takže by si ho neměl používat ...)

(Takže jako jeden z adminů máš možnost si teď upravit podpis a podívej se do pravidel které ukazují kolik tehcnik máš jako chuunin povoleny)

"Já jsem naprosto klidná." řekla jsem Ayame a hodila vlasy

,,Pššt...'' ,Zašíšala' jsem na Tenshiho a pohladila ho po srsti na hlavě.
,,Já radši reaguji už předem. Známe tvojí povahu.'' Usmála jsem se a pak jsem se znovu obrátila na Danteho.
,,To se teda počítá.''

"Ayame chtěla bych s tebou mluvit později mezi čtyřma očima naše osobní věci." řekla jsem aby to vyznělo přesvědčivě.
"A ještě mi řekni kde si našla toho kluka." ukázala jsem na Danteho

,,Hmm...Dobře.'' Přelétla jsem ji ledovým pohledem. Pak jsem se usmála. ,,To on si spíš našel mě.''

"Asi půjdu." šeptla jsem a podívala se směrem kde se majestátně tyčil Dag a vše sledoval

Na chvíli jsem zaváhala, ale pak jsem se pohnula směrem k ní, okamžitě následovaná Tenshim.
,,Chtěla jsi si promluvit. Projdeme se.'' Navrhla jsem.
Pak jsem se otočila k Dantemu. ,,Počkej prosím tady.''

"Dobře." řekla jsem váhavě a vyrazila podél pláže

Připojila jsem se k ní, stále mezi námi byla mezera asi pět metrů.
Šla jsem blíž k moři. Občas ke mě dorazila nějaká ta vlna, takže jsem si sundala boty a užívala si písek pod nohama. Stejně jsem se v těch botách jenom bořila.
Poznámka pro mě: Nikdy si na pláž nebrat podpatky.

držela jsem si krajkovou sukni v rukou, abych jí necourala pískem.
"Ayame asi mám pocit že budu žárlit, jak často za tebou Ruki chodí."

Zvedla jsem pravé obočí a podívala jsem se na ní.
,,Hraješ si na jeho mámu?'' Zeptala jsem se, ikdyž odpověď už jsem znala.

"Snad si moc dobře pamatuješ jak mi záleželo na tom, aby byl v bezpečí se mnou. No.....časy se mění." řekla jsem poníženě, že se svěřuju zrovna jí

,,Nejsi jediná, komu na něm záleželo a záleží, ale ano, časy se mění.''
Otočila jsem k ní hlavu.
,,Jak bych ti já mohla pomoct?'' Zvedla jsem obočí.