Okolí Kirigakure

First topic message reminder :

Louky, lesy, bažiny, mokřiny, potůčky a rybníčky kolem Kirigakure

"mnoo rozhodně se bude do kanclu hodit klimatizace" opět jsem nahodil zamyšlený výraz "hm...normálně už cítím ten osvěžující vzduch" ~.~ rozplíval jsem se nad tou představou

Rozesmála jsem se. "Ty máš dost... ten déšť ti vážně leze na mozek!!"

"no vždyť to říkám a proto to chce změnu ! nebo tu úplně zcvoknu" stále jsem byl mimo z mích představ

"Jak jsem řekla, mě to nevadí, klidně můžeš jít se mnou, když ti to Mizukage dovolí!" přikývla jsem. "Hele ty, vnímáš mě vůbec?" píchla jsem do něj prstíkem.

"joo kdo ví, možná vnímám možná ne .. to ať skryté zůstane" oklepal jsem se "nepůjdem radši zpátky?"

"Ach jo... s vámi muži je to těžké!" povzdychla jsem si, vstala a oprášila si oblečení. "Hai můžeme, je mi docela zima!" přikývla jsem. "Už jsme tu byli celkem dlouho, snad jim to stačilo!" zakřenila jsem se.

"snad ano, ale u nich člověk nikdy neví .." vydal jsem se zpět k domu Hitomi
(přesun)

Daisuke

Viděl jsem jak si Hitomi prohlíží vesnici a musel jsem se začít usmívat.Po pár minutách jsme dolétli,do opuštěné krajiny u konce vesnice.Na kopec,z kterého je rozhled po celé vesnici,pod velkým stromem jsme přistály.Ukázal jsem gesto na Hitomi,aby mě následovala a sedly jsme si přímo na dvě velké větve stromu.Byl to ještě krásnější rozhled,při západu slunce to oslnilo i mne...''Je tu tak krásně'',překvapeně jsem zamumlal a podíval se Hitomi do očí.

Seskočila jsem z jestřába a následně si vyskočila na větev vedle Daisukeho. Opravdu odtud byla vidět celá vesnice.
,,Úžasné...Žiju tu od malička, ale tady jsem ještě nebyla a musím uznat, že jsem o hodně přišla.." usmála jsem se na Daisukeho a znovu pohled upřela na vesnici, na kterou padal oranžový nádech od slunce. Začínalo se ochlazovat, ale to mi bylo upřímně jedno. Navíc, mně bylo stále teplo. Usměv jsem ještě více rozšířila, je to kouzelný pohled.

Daisuke

''Je tu tak krásně,a to jsme na pokraji války'',nahodil jsem chladný pohled a díval se na vesnici.''Ale,rád zabiju někoho z akatsuki'',sevřel jsem pěst,až bylo slyšet praskání kostí.''Zítra se musím zastavit za Mizukage,a dát vědět že jsem další pomocná síla''trochu jsem se pousmál a podíval na Hitomi.''Ale pryč od válek a násílí,kolik pak ti je?''Usmál jsem se.''patnáct?''Obloha už začala tmavnout a byla stále větší zima...

I mně úsměv trochu opadl. ,,Hai..Poslední takto klidný večer, alespoň pro mne ano." povzdychla jsem si a podívala se na něj. ,,Máš s Akatsuki nevyřízené účty?" pousmála jsem se a v duchu se ušklíbla. Zítra mě navštíví?..tak to bude zajímavé.
,,A ty mě typuješ na patnáct let? To vypadám jako dítě?" prohlédla jsem se překvapeně a usmála se. ,,Myslím, že jsem starší než ty."

Daisuke

''Děkuji za krásný večer'',usmál jsem se a vstal na nohy.''A ne nevypadáš jako dítě jsi krásná...''Usmál jsem se a vzal ji do náručí.Dvoumi skoky jsem byl na Jestřábovi.Pod pár minutové cestě jsme přistály na místě kde jsem ji vyzvedl.Pomalu sestupovala z jestřába.Vzal jsem ji za ruku a políbil ji...''Tak ahoj zítra''Pousmál jsem se a letěl za vesnici,do místa které jsem si vybral na spaní...

Zčervenala jsem. ,,Jsou tu hezčí dívky." namítla jsem. ,,Ale děkuji." usmála jsem se. Opravdu umí lichotit. To už jsme ale během chvíle byli zpátky ve vesnici.
,,Nemáš za co, Daisuke. Já děkuji tobě." usmála jem se a myslela tím jeho poděkování, za pěkný večer. Než jsem seskočila z jestřába, zinkasovala jsem od Daisukeho polibek. Dost mě to překvapilo. Dostala jsem se na pevnou zem a vzhldla k němu
,,O-oyasumi.." vykoktala jsem ze sebe s rudými tvářemi, ale on už byl pryč. Chvíli jsem jen tak stála a usmála jsem se a i s tímto úsměvem jsem se rozešla domů.

Daisuke

Ráno jsem se probudil velmi brzy,slunce ještě nevyšlo,byla zima.Tady se vázně nedá spát...Celý rozlámaný jsem vstal z poza keře a rozhlídl se na vesnici zahalenou v mlze.Bylo podstatně ticho,jenom pár ptáčků zpívalo,a pár bláznů běhalo po ulici a něco na sebe řvali...No nic,půjdu trénovat,mám toho dost...Rozeběhl jsem se směrem do středu města...
-Přesun

Prišla som od nemocnice rovno do lesa kde som začala trénovať ale nebol to tréning bol to skôr výbuch zlosti.Začala som búchať celou silou do stromu.
cítila som ako mi tečie krv z rúk ale ďalej som zlostne bušila,nejako sa tiež dostala chakra od bijuu spod pečate a tak som bola ešte viac rozzúrená,nakoniec som začala do toho aj kopať a znova bušiť rukami ako zmislov zbavená,nikto ma nedokázal zastaviť aká som bola naštvaná.

Daisuke

Seděl jsem kousek od brány do kiri a sledoval ty co vychází a přichází.Teď tam přišel nějaký zvláštní kluk,určitě nebyl z Kiri.Že by šel za Mizukage?Budu ho sledovat.

(přesun)

V lese som zničila už 3stromi a ruky som si už necítila ale môj hnev bol stále silný a tak som bušila do štvrtého stromu ktorý bol za chvíľu od mojej krvi.Krv bola tiež všade kam som sa pohla,kĺbi na rukách som mala tak zničené že som nemohla otvoriť ruku a dosť to bolelo ale aj tak som dávala rany do stromu,bola som úplne celá krvavá.Dokonca aj nohy som mala úplne krvavé od kopancov do stromov.

Kitsu šla po Yuukiiné čakře, až nakonec doběhla k ní. Opřela se packama o ni a mňoukla. Doufala, že si ji všimne. A hlavně vzkazu, který má na obojku.

Pro Yuuki:

Niečo sa mňa dotklo a já som to nohou odstrčila no skôr odkopla do stromu a ničoho som si nevšímala ďalej som ničila strom,na tvar mi prskala moja krv,kĺbi na rukách som mala niektoré tak zničené až skoro zlomené ale to ma nezastavilo,okolo mňa sa hromadilo dosť chakre a dalo sa to cítiť aj v Kiri.

Kitsu při nárazu do stromu udělala PUF! a zmizela. Na zemi však zůstal vzkaz, který si Yuuki měla přečíst.

O nejaký čas som ako tak "dobehla" na miesto odkiaľ som cítila Yuukinu chakru. .Yuuki-chan.. šepla som pri čom som sebou trocha cukla a rukou som sa chytila za brucho pretože som v ňom dostala ďalší kŕč.. po tom som sa len takým krokom vydala k nej a snažila som sa ju upokojiť tým že som jej ruky položila na ramená.

Môj relfex bol tak rýchly že sa ma Lizzy ledva stihla dotknúť a hneď som ju udrela a odkopla do stromu ktorý sa okamžite zrútil.Moje oči neboli rudé ako obvykle teraz som mala úplne inú barvu očí a to značilo o tom že už ani neviem čo robím,bola som úplne mimo.(Ako Rock Lee keď bojoval z Gaarom na Chuuninských skúškach bol v bezvedomý ) Otočila som sa k stromu a ďalej som ničila tak ako svoje ruky tak aj strom a nedokázal ma nikto zastaviť,vďaka mojej zúrivosti sa mi objavila aj pečať ktorú mi dala Hitomi,moja chakra sa miesila z chakru od bijuu ktorá sa trocha uvolnila aj keď nie moc.

Skákali jsme po větvích stromů a když jsme zahlédli dvě dívky, zastavili jsme se
Anbu 1.
,,Tady se zřejmě někdo nepohodl." uchechtl jsem se při pohledu na obě v bezvědomí.

Anbu 2.
,,Můžu?" vzal jsem si do rukou senbony. Když kolega přikývl, jeden jsem hodil po blondýnce. Zabodl se jí do krku, čímž jsem se ujistil, že v bezvědomí zůstane a neprobudí se. To samé jsem udělal s tou rusovlasou holkou.
Oba jsme k nim pak přiskočili a vzali je do náručí a přesunuli se k bráně.

Prisiel som a pozeral sa a chodil do kola.

ANBU 1:

Všiml jsem si nějakýho ANBU.
Má trochu málo chakry.

ANBU 2:
Příjdu k tomu ninjovi

Ty nejsi ANBU! řeknu a vytáhnu na něj svoji zbraň
Zabte ho!