First topic message reminder :

"Poprosim si sake a dva pohariky"

Pořád jsem se trochu nepřítomně usmíval.

Tak to je škoda, že jsem v tom snu nemohl být s tebou. Obvykle se mi nic nezdá.

Pomalu jsem se posadil, dotkl se Reinina ramene a špičkami prstů přejel po její ruce až k zápěstí. Zkoušel jsem, jestli je lechtivá.

Víš co? Budu v baru s tebou. Pomůžu ti s tím.

"Myslím, že tě holky za bar nepustí, ale když budeš sedět u baru budu jen ráda." trochu mě to polechtá, co udělal
"Ále..................nikam se mi nechce." přehodím si přes hlavu peřinu a snažím se být neviditelná

Zachechtám se.

No, drinky fakt míchat neumím, ani se v nich nevyznám. Ale když bude třeba někdo moc otravovat, tak ho vyhodím. Nebo vám můžu něco těžkého odnést. Ono to spolu někdy souvisí...

Nevěřícně sleduju, jak se zachumlává pod peřinu. Pobaví mě to.

Hele ty si vážně myslíš, že se mi můžeš schovat? Ani na deset kilometrů, natož pod peřinou...

Chechtám se a začínám se dobývat pod deku. Lechtám ji a snažím se Reinu vytáhnout ven.

"néééé. Reina tu dneska není asi jste se spletl." směju se pod peřinou
"A tvůj byakugan můžu v klidu zmást svým shotonem," vytáhnu peřinu pod bradu a vypláznu na něj jazyl a pak se zase rychle zachumlám a držím si všechno, aby se pod ní nedostal
"Nechce se mi nikam chodit a hlavně né do tý těsný uniformy." směju se pod peřinou

Ale kdepak slečno. Nespletl. A s tím vaším shotonem byste mě jen na chvilku zmátla, ale stejně bych si vás našel. To mě málo znáte.

Dál se drze dobývám pod peřinu s lehce úchylným úsměvem.

Jen vylez, budu ti dělat samé příjemné věci.

"A už kvůli tomu nevylezu, protože bych pak už nedorazila do baru." usměju se a pořád se bráním
"Ty bys mě moc rozmazlil." a vytáhnu jednu ruku z pod peřiny š ťouhcnu ho do hrudi

Rychle jsem její neposednou ruku zachytil a sevřel do svých dlaní. Zlehka jsem ji políbil a nepouštěl.

Ale no tak. Nedělej že se ti tak hrozně nechce ven...

Znovu a znovu jsem zkoušel odhrnout alespoň kousek té peřiny, což se mi mohlo podařit, když jsem teď jednu její ruku pevně držel.

"Né fakt se mi nechce." bráním se slovy a snažím se mu u ruku zase vyvlíknout, protože se mi ta peřina jednou špatně drží
"Pust." pousměju se což nevidí, protože z podpeřiny vykouknou jen moje psí oči

Ještě její dlaň pohladím a pak ji opravdu pustím, protože těm psím očím se nedalo odolat. I když bych ji nejradši vytáhl ven a přimáčkl k sobě.

To je teda hezké. Tak ty jsi pod peřinou pěkně v teple a co já tady chudák venku?

Naoko se zatvářím smutně ale hned se začnu zase pochechtávat.

"Provokatére." řeknu
"Vždyť máš taky kousek." přikreju ho trošku a směju se tomu stále jsem jak kukla a kukadla nechám venku a taky se na něj provokatině koukal
"Hm... teď je k ničemu slavný byakugan co?" provokuju dál

,,Nesměj se!" prskla jsem na Zuka. Postavila jsem si vodu na kávu a čekala, než se uvaří. Mezitím jsem dala jednu lžičku kávy a dvě lžičky smetany do skleničky. A protože jsem byla stále ospalá, málem jsem se vařící vodou opařila. Naštěstí jsem to vylila vedle, ale i to stačilo k tomu, abych se napůl probrala.
,,Kso!" sykla jsem podrážděně a hadříkem loužičku horké vody setřela. Zamíchala jsem si kávu a přidala do ní dvě kostky cukru. Opatrně, abych se nespálila, jsem se napila a podívala se na Zuka.
,,Dáš si něco?" optala jsem se napůl nepřítomně.

Rezignovaně jsem si povzdechl nad tím kousíčkem deky, co se dal rozlohou přirovnat ke kapesníku. Pak mi začaly cukat koutky a cítil jsem, jak se červenám.

No... kdybych chtěl, tak pohledem svléknu tu deku i tu košilku co na sobě máš.

Zahleděl jsem se jí do očí a čekal na její reakci.

oči otevřu dokořán a hned se zakryju rukama pod peřinou
"Ha ha." řeknu a stále se držím
"To by se ti líbilo co?" zčervenám taky

Uhm... neříkám že nelíbilo, ale to bych ti neudělal pokud bys to sama nedovolila.

V myšlenkách jsem si představoval, co bych asi všechno mohl vidět...

Jakmile se zakrývala rukama, využil jsem situace a navezl se k ní pod peřinu. Reina příjemně hřála takže jsem spokojeně zavrněl.

zase jsem se jí zasmál "Já....no dám si kafe....počkej to je teĎ na zemi tak to asi ne" začal jsem se smát ještě víc

,,Ha ha.." protočím oči v sloup a zívnu si. ,,Tak co to bude?" opřu se o bar, podepřu si rukou hlavu a upíjím kávu.

"zatím jen tyčinky"

"Nooo. Tak když už si se vnutil." usměju se na něj, ale začnu ho pod peřinou lechtat

Jo tak vnutil? Tohle území jsem si poctivě vybojoval.

Protestuju a snažím se zachytit Reininy neposedné ruce, protože na lechtání jsem opravdu háklivý. Pořád se chechtám a přemýšlím co strašného jí provedu.

,,Tyčinky k snídani?" podivím se. Otočím se k poličce, kde je vystavené slané pečivo a vzhlédnu vzhůru. Tyčinky jsou až na té nejhoršní příčce. No, tohle bude zajímavé! Proč jsem tak malá a musím mít krátkou uniformu?! Stoupnu si na špičky a snažím se na ně dosáhnout. Kousek po kousku se k nim dostávám. Nakonec si musím trochu povyskočit, abych je chytila, jenže..Zřejmě jsem o něco zavadila, protože se všechen obsah z poličky na mě začne hroutit.
,,Ajéje." kníknu a sleduji tu spoušť. ,,Proč já?!" kníknu ještě víc div se nerozbrečím. Trochu mimo podám Zukovi tyčinky. ,,Dózó."

zasmál jsem se "Pomůžu ti" přelezl jsem pult a začal to sbírat

,,Arigatou." vzdychnu, sehnu se k Zukovi a sbírám s ním. Během chvíle to máme hotové.
,,Móó, Reina-chii nebude mít radost." fňuknu.

"Jo vybojoval a kdy?" směju se a moj eručky jsou všude
"Mě se neubráníš jsem rychlá." vypláznu na něj jazyk a dál se usmívám

postavil jsem se ona ještě byla sohnutá tak jsem toho využil a rychle jí plácl prez zadek a zase se zasmál

Trochu zčervenám a prudce se postavím.
,,Kyoo, tohle už nedělej!" vyštěknu na něj a tahám si lem šatů dolů, přestože to nejde.