Tréninkové místnosti

First topic message reminder :

Tady se trénuje.

Usmála jsem se. I klony jsem se vydala na ubytovnu.

(přesun ubytovna)

Zdálo se mi, že sleduje moje zranění, co z toho souboje ještě mám. Měla jsem ho už ošetřené a ovázané.
"Snad nekoukáte na ten loket? Je to jen odřený a navíc nebejt vás, tak mě spálila Shinjiho technika." usměju se na něj.

"Mimochodem tohle nepočítám ani jako remízu, byli jsme dva a vy jste neměl ani škrábanec."

Shizuka Yoru napsal:Usmála jsem se. I s klony jsem se vydala na ubytovnu.

Ohlédnu se ještě za odcházející Shiz a prásknu sebou pod strom i se svitkem
"Uff,to bylo...ale co.." usměju se,rozvinu svitek a pohroužím se do četby.

"Škrabanec som síce nemal, ale za to som si chrbát cítil celú noc." Chvíľku som ešte pozeral na jej ruku, ale potom som sa už obzrel inam. "Nakoniec ste aj tak vyhrali."

"Jé, tak to se omlouvám, asi jsem to přehnala. Vždycky se do boje děsně zapálím. Ale tak musela po vás jít jako kdybych vás chtěla zabít, jinak bych si neškrtla." ušklíbnu se.

"Asi mi do toho nic není, ale jaký byl souboj s Akatsuki? Celou dobu, co jsem byla zavřená v úkrytu jsem na to musela myslet."

"Hmmm... Akatsuki, prišli len dvaja, Kisame a Sasori, boli oživený technikou Edo Tensei, o tých ninjov už sa vie pomerne veľa, takže nemajú čím prekvapiť. Museli ustúpiť, ale ja som sa príliš nezapájal, lebo som trošku pomohol Mizukage. Keď sa objavil niekto ďalší, kvôli maske ale neviem kto to bol."
Chvíľku som mlčal. "To s tým chrbtom nevadí, som rád, že sa tebe a Shinjimu nakoniec niečo podarilo."

"Aha, takže dva." přikývnu na znamení toho, že beru na vědomí.

"Možná jsme vám hnuli se zády, ale příště se pokusím nepřekážet. Chvílema mi bylo pěkně trapně jak jste nás se Shinjim používal proti sobě."

Vstanu z trávy a dám se pomalu na odchod.

"No nic, musím si ještě promyslet jak se co nejlíp naučit novou techniku a trochu se prospat. Dobrou noc sensei." mávnu na rozloučenou.

"Ahoj Mikomi-chan." Zamával som jej na pozdrav a potom som pomaly odkráčal preč aj ja.
(presun)

Zvednu hlavu od svitku a koukám...On už tu nikdo není.... schovám svitek pod šaty,upravím si šat a mažu pryč.

Přesun do Konoha 16/samostudium

Pribehol som na voľnejšie miestečko, kde bola tráva a v okolí stromy. Poobzeral som sa či niekoho neuvidím, rád by som niekomu niečo vyviedol, no nikto tu nebol, tak som sa sústredil na tréning, ktorý som v poslednej dobre dosť zanedbával, len som sa napchával ramenom a robil som hlúposti.
"Kage bunshin no jutsu!" Prekrížil som prsty a vytvoril som 7 klonov. Dokopy nás teda bolo 8. "BITKÁÁÁ!!!" Všetci 8 sme sa rozbehli na seba a začali sa mlátiť hlava nehlava. Keď už som stál len ja, zasa som spravil klony a situácia sa opakovala. Takto to šlo neustále dookola.

Přišla jsem do tréninkové místnosti. Je čas dát se do práce. Ze skladu jsem vyštrachala jednoho už tak značně poničeného panáka, ale mě poslouží dobře. Vytáhla jsem svitek s "tahákem" a podle něj nakreslila na panákovo tělo tečky. Kdyby to tak někdo viděl a začal po mě řvát co jako dělám... hmmm, to nic, Shizuka jim včera dala zabrat mnohem víc. Já sekat končetiny nehodlám.

Když je hotovo, poodstoupím a zadívám se na své "umělecké dílo". Není to špatný. Svitek s popisem techniky připíchnu na strom, který mám po pravé straně. Dívám se na něj a v přesném pořadí zasahuju nakreslené tečky na panákovi. Vypadám trochu jako chovanec ústavu, ale brzo se naučím prvních osm bodů a tak pracuju jen na zvýšení rychlosti svých pohybů. To je ono... svalová paměť... Vlastně, proč si taky neprocvičit při té příležitosti oči?

"Byakugan!" švihnu si ten frajerský postoj a zasahuju prvních naučených osm bodů jak nejrychleji to jde.
" 2, 4, 8..." ještě to není nic moc... Takovým tempem zablokuju čakru leda tak šnekovi... Znovu!

Přiloudal jsem se na cvičiště,v jedné ruce zlatý svitek v druhé litrovou láhev saké.
Vyberu si strom,sednu si pod něj,láhev saké položím vedle sebe a rozvinu zlatý svitek.
Učení...mučení

Pomalým krokem jsem přišla na cvičiště. Rozhlídla jsem se kolem, jestli jsem sama nebo ne. Pod jedním stromem jsem zahlédla pohyb. Zamířila jsem k němu. Byl zam Yuu! "Pane garde?" podivila jsem se. Všimla jsem si láhve a zakroutila jsem hlavou.

Došiel som na cvičisko a sledoval som Mikomi.
Tréning taijutsu, biele oči. Nepochybne Hyuuga.
Chvíľu som ju iba tak pozoroval a nad niečim som uvažoval.

Shizuka Yoru napsal:Pomalým krokem jsem přišla na cvičiště. Rozhlídla jsem se kolem, jestli jsem sama nebo ne. Pod jedním stromem jsem zahlédla pohyb. Zamířila jsem k němu. Byl zam Yuu! "Pane garde?" podivila jsem se. Všimla jsem si láhve a zakroutila jsem hlavou.

"Aaa,zdravím slečno..studuju,studuju" usměju se a chytím láhev,odzátkuju a mocně si přihnu.Otřu si rukávem ústa "Povolený doping" usměju se

Otočila jsem oči v sloup. Šla jsem kousek dál a začala trénovat svou techniku.
Natáhla jsem ruku před sebe. Soustředila jsem se a z ruky mi vyletělo čakrové lano. Omotalo se kolem stromu. Technika se za okamžik zrušila.
No tak! Musíš se soustředit!! Nadávala jsem si. Myšlenkami jsem byla někde jinde.
Zkusila jsem to znovu.

Pomalým krokom som prešiel tréningovými miestnosťami a odišiel som.
Je to čoraz horšie a horšie.
(Presun.)

Čakrové lano se opět omotalo kolem stromu. Chytila jsem ho a zapružila jím. Hm... Mohla bych do toho vložit více čakry. Zrušila jsem techniku.
Zkusila jsem to znovu. Tentokrát jsem skusila víc čakry. Znovu jsem zapružila. Usmála jsem se. V ústech jsem ucítila kovovou pachuť. Technika se zrušila. Vyplivla jsem krev na zem, hřbetem ruky jsem si otřela ústa. Kruci!

Zaslechla jsem hlas. Otočila jsem se. Ke mě šla Mikomi. "Nic mi není." usměju se na ni. Příště si musím dát pozor!

Prišiel som k svojmu týmu, ktorý som chvíľku hľadal a všimol som si Mikomi pri Shizuke. "Deje sa niečo?"

"No dobrá." odpovím a doufám, že bude Shizuka v pořádku.
"Nepřetěžuj se. Nač ti bude trénink, když se zraníš." usměju se na ni. Jestli by tu měl někdo pořádně makat, tak jsem to já...

"Dobrý den sensei..." pozdravím mistra. "Vlastně nevím co se stalo, přišla jsem za ní před chvilkou." dodám.

Kývnu na souhlas. Já a přehnat to? Člověk si zvyknout musí. Poodejdu tedy zase pár kroků zpět k figuríně, které jsem dala jméno Uchiha a opět začnu bušit.

" 2, 4, 8, 16... sakra jak to bylo..."

Posadil som sa na zem a sledoval som Mikomi pri jej tréningu. Medzi časom som si vytiahol zvitok a čítal v ňom. Keď som ju počul rozprával, tak som zvitok odložil a so záujmom sa na ňu pozrel. "Čo sa stalo?"