Tréninkové místnosti

First topic message reminder :

Tady se trénuje.

"Vykonám Hokage-sama!"
Zmizol som.
(presun)

"Tak...zatím Yo!" zamával jsem jí a zmizel.

Sedne si na menší lavičku, pohlédne na hodinky a jen tak pozoruje dění okolo...
"Snad nebude lenivý, nápad to byl dobrý. Však už z něj něco kloudného vypáčím," pomyslí si a zasměje se.

Napokon som sa predsa len zotavil. S rukami vo vreckách som sa pomaly približoval.
Nádherná noc. Mesiac jasne svieti na oblohe aj s miliónmi hviezd, no moje oči sú žiaľ ešte stále dokorán otvorené. Čí že to bol nápad dohodnúť si stretnutie o takomto čase ?

Vidí přicházet známou osobu, zvedne se a jde naproti.
"Sem rádá, že tě vidím, Takashi. Trénink ale dnes odložíme, chce se o tobě dozvědět víc."

Chvíľu som na ňu iba udivene hľadel. Napokon som sa zmohol iba na jediné.
"Dobrý večer, Tsunade-sama /Čože ?! vstával som z postele iba kvôli psychoanalýze ?!/."
Upokojil som sa pohľadom nižšie, pričom sa mi vybavili vankúše.

"Heh, taková drzost!" přejede jí hlavou, jakmile uvidí jeho tvář, ale nakonec se jen pro sebe zasměje a řekne mu: "Veř, že teď tě spát rozhodně nenechám! Místo toho, takže ty jsi syn feudálního pána z kteréže země? Přece bychom nechtěli, aby nám tu běhal špion, že ano," šibalsky se usměje.

Pod nátlakom únavy som prižmúril oči.
"Snežná. Je to Snežná zem. Konkrétne v centre Yukigakure. Ale to je už minulosť, teraz pracujem výhradne tu."

"Ty oči se mi nelíbí, chlapče, teď spát nebudeš! Místo toho," zostra ho přejede pohledem, "jaká je tvá dovebnost s lékařskmi jutsu?"

"Dobrá, docela ráda přijmu zase studenta a neboj, něco z tebe vytvoříme. Ale tuším, měli bysme navštívit Hokageho, pojďme!"

"Hokageho /ak je aspoň o trochu normálnejší ako my, isto už spí !/ ?"
Napriek presvedčeniu o zdravom rozume hlavy konohagakure som nijak nenamietal. Predsa len, čím skôr svojej novej učiteľke vyhoviem, tým skôr sa budem môcť vrátiť do vyhriatej postele.

"Mmm.." Zamumlala jsem a otevřela jsem oči. Čekala jsem, že budu ležet ve své posteli, ale tohle mě dostalo. Seděla jsem pod stromem, tam kde jsme včera s Assasinem trénovali.
To jsem tady usnula?! Asi jsem musela být hodně unavená..
Prostřela jsem si oči a ucítila jsem, jak mě v brašničce na stehně něco tlačí. Otevřela jsem jí a vytáhla malý svitek. Rozevřela jsem ho a zjistila jsem, že je to jedna z těch větrných technik, které jsem chtěla. Začala jsem jí studovat.. Možná, že bych jí už brzy mohla zvládnout..

Zavřela jsem svitek. Dnes už toho učení bylo příliš. Byla jsem zvědavá na ty další svitky. Na ty další větrné techniky. Mohla bych se jít zeptat do kanceláře.. Pomyslela jsem si a vstala jsem.
(Přesun)

Vstal som na nohy a obzeral sa. "Teraaaz sa mi to už PODARIIII!"

Prikázal som klonom aby ma odniesli do kancelárie Hokage.
[presun]

Vešla jsem do tréninkové místnosti a vyskočila jsem na nejbližší strom. Posadila jsem se na větev a rozevřela jsem jeden ze svitků. Zahloubala jsem se do učení. Ještě chvilku a zkusím to v praxi.

Vešel jsem do tréninkových místností a začal vyvíjet Suiton: Rasengan. Musím udělat dva klony, abych mohl tvořit.

"Pff.." Odfoukla jsem si neposedný pramen vlasů z očí a stočila jsem svitek.
Dneska už z něj asi nic moc nezjistím.
Postavila jsem se a protáhla. Přemýšlela jsem, jestli mám jít domů, když v tom se můj žaludek opět hlasitě ozval.
Nejdřív nakoupit zásoby, aby lednička nezela prázdnotou Pomyslela jsem si a ušklíbla jsem se.
(Přesun)

Vešel jsem do místnosti a začal se rozhližet po prostorech.

Objevil jsem se zde se svým bratrem.
"Nii-san, naučím tě jednu techniku."

Objevila jsem se v místnosti a hledala dobré místo na trénink.
Nakonec jsem našla jedno dobré místo u stromů a rozešla jsem se tam. Všimla jsem si Hokageho a nějakého muže.
Kývla jsem Hokagemu na pozdrav a pokračovala jsem v chůzi dál.

,,Ok tak začneme ukaž co mám dělat." a Upřel jsem zrak na bratra.,, Jo mimochodem jak se jmenuje ta technika?"

Jaký krásny to den,neměje doma co dělat jsem se vydal na procházku Konohou,věrná katana se houpá u mého boku,dýmka v ústech líně převalována mezi rty.
Došel jsem na místo výcviku a treninku a hle někdo tam je....Zacloním si oči a koho to můj zrak nevidí Hokage a ten druhý...nevím....má paměť a dlouhé mise mimo Konohu zapříčinily,že mnoho ninju neznám.
Dojdu na okraj cvičiště,kde mám dobrý rozhled.Opřu se o strom a vypouštím obláčky dýmu pozorujíc Hokageho a jeho společníka.

Zatímco jsem čekal na pokyny Assasina všiml jsem si podivného muže co se opíral o stromy a zadíval jsem se do obláčků dýmu co mu vycházely od úst.