Tréninkové místnosti

First topic message reminder :

Místo pro trénink

"Děkuji. Hej ty, jak se má Everest?" ukázala jsem na toho ninju z Kumo.

pokrčil jsem rameny
''nevím''
odpověděl jsem
''moc jsem se sním nevídal''

"Škoda, až ho uvidíš, pozdravuj. Kde je sakra ten Allii." naštvaně jsem si založila ruce na prsou.

''pochybuji že se sním ještě uvidím, ale dobře''
pověděl jsem
''a nemračte se tak, nebo s toho budete mít vrásky''

"Hm." Zatlačila jsem podpatkem do země a ta začala praskat.
"Co jsi to říkal?"

''že pokud se budete nadále tak mračit budete s toho mít mít vrásky''

Podívala jsem se na tu ráznou, blonďatou ženu, od které bych facku nechtěla držet... bože ta prsa...

Sakra Allii vylez už...

Znovu jsem hodila očkem na Tsunade a měla takový zvláštní pocit. Ta zmínka o vráskách asi byla hodně netaktní. Se znuděným pohledem se odšoupnu trochu dál, abych to případně nekoupila taky.

To říkat neměl chlapec.

Pravou rukou jsem ho udeřila do země, a pak jsem na něj vyskočila.

"Já, že jsem stará?!" zakřičela jsem a napřahovala k velké ráně.

Uhhh... to muselo bolet... Proti tomu je můj Juuken jemné pohlazení...

z její rány jsem spadl na zem ale i tak jsem to ignoroval a dodal jsem ze země
''neřekl jsem že jste stará pouze že budete mít vrásky, ale když si hned vybavíte to jak budete stará asi s tím máte komplexy''
pověděl jsem jí klidným hlasem

Moje pravačka se střetla s jeho tváří. Pak jsem vstala a zvedla ho za tričko.
"Víš, kdo já jsem?" nadzvedla jsem ho do vzduchu.

koukl jsem se na Tsunade a prohlédl jsem si jí
''cholerik s velkou sílou s komplexy ze svého stáří ?''

"Jsem Tsunade, Pátá Hokage a legendární sannin!!" Pustila jsem ho a pravým prstem pinkla plnou silou do čela.

Po delší době jsem vyplaval na hladinu a stoupl si.

,,He, co to?" Podíval jsem se směrem kde řádila Tsunade. I ženy mají své dny. Pomyslel jsem si, ale nahlas jsem to radši neříkal.

odkotrmelcoval jsem se a zastavil jsem se o jeden strom ...
''ke všemu vytahovačná''
dodal jsem s lehčím úsměvem

(musím jít na chvíli off potom tu budu)

Páni... Tsunade... četla jsem o ní doslova legendy. Vždycky jsem si myslela, že ty popisy její síly jsou přehnané. Nejsou... Když tohle vidíte naživo, je to ještě horší...

Ani jsem nedutala a tiše obdivovala co dovede.

Naštvaně jsem přešla k němu.
"Žádná úcta." otočila jsem se a šla k Allimu.
"Jsem tvoje nová učitelka."

Chudák Ali. Pomyslím si a usměju se. Radši odvrátím hlavu ať se vyhnu zbytečným otázkám typu. Co mi na tom připadá směšného?

Čekal jsem, až se Hisagi vynoří z vody. Když vtom jsem uslyšel neznámý hlas. Otočil jsem se a s údivem se zeptal. "U-či-telka ?!" *blonďatá, vnadatá žena mi jen tak oznámí, že je moje učitelka* Přestal jsem se soustředit na boj a pořádně jsem si ji prohlédl. "..Ehm.. dobrý" čekal jsem na reakci.

Radši jsem si zakryla oči dlaní. On si ji prohlédne, jako kdyby to bylo nějaké zboží a řekne - dobrý.

Za chvilku začne slintat jak bernardýn a zůstane jí čumět na prsa. To poznám podle velké rány...

"Být tebou, tak moc nekoukám. Pokud nechceš mít zlomená žebra a pár kostí v těle." na spánku mi naskočí žíla.
Idioti nadržení, v životě snad neviděli ženu.

Odtrhl jsem zrak z Tsunadiných... očí "Hai!" *a sakra* pokračoval jsem "To mi řeknete jen tak? Já jsem Uzumaki Allii.." *to už asi ví, tupče* "co.. já.. co mám dělat... Sensei?" odvrátil jsem oči na zem, voda se pomalu začala vsakovat a mizet.

"Nejdřív si asi pokecáme. Co umíš?" znovu jsem si založila ruce na prsou.