Senju čtvrť

"Hái!" Vyhrkl jsem ze sebe.
[Asi jsem opravdu radši, že se zase něco naučím.]
Následoval jsem Hokageho na zahradu.
"A co tady?... Chodit po vodě už umím."

"Stoupni si na vodu, teď se tě zeptám..Víš, co je to genjutsu?" stoupl jsem si na břeh a pozoroval hladinu.

Přešel jsem na vodní hladinu a sedl si.
"No... na akademii říkali, že ten kdo to použije, pozmění čakrový oběh oběti a ta poté vidí iluze... aspoň myslím."

"Hai, Genjutsu jednoduše řečeno, narušuje tok čakry v tvém mozku." A Kayato mi ještě nevrátil svitek..
"Umět rušit genjutsu je velice důležité, můžeš se setkat s někým kdo ho ovládá, a pokud u tebe není společník, tak už se zpět nevrátíš." odkašlal jsem si.
"Genjutsu jde zrušit několika způsoby, fyzickou bolestí, přerušením toku své čakry a narušením čakry z venčí. To znamená, že ti společník předá svou čakru a tím vyruší tu nepřátelovu."

"Takže se teď budu učit narušovat tok čakry... Předpokládám." Vrhl jsem na něj tázavý pohled.
"Když říkáte fyzická bolest... můžu upadnout do genjutsu, pokud mám na sobě už nějakou ránu?"

"Ano, můžeš upadnout do genjutsu, existují opravdoví mistři genjutsu, proti kterým ti nepomůže ani fyzická bolest. Pokud se někdy s někým setkáš a nebudeš mít na výběr, tak se mu dívej na nohy. Teď přejdeme rovnou k lekci!" dal jsem ruce k sobě a stoupl si na vodu. Snad není studená.
"Je to jako ses učil chodit po vodě..Akorát opačným způsobem. Uvolníš čakru." spadl jsem do vody... "A pak ji soustředíš." Voda mě začala nepatrně vyzvedávat na hladinu.
A voda je studená..

"Eh... Dobře..."
Opakoval jsem postup... Dal jsem ruce k sobě, spadl do vody,tam to skončilo.
Vysápal jsem se zpět nad vodu a proces, tentokrát už v mokrém, opakoval.

"Zkus to ještě několikrát, pak na tebe použiju své genjutsu." vylezl jsem na hřbet a mokrý jsem se posadil na zem. Bylo mi to jedno.

Pokoušel jsem se, stále se nedařilo úplně, ale s každým dalším pokusem jsem se dostával dál a dál, při posledním pokusu jsem se začal dostávat ke hladině, držel jsem a pořád stoupal, samozřejmě jsem selhal, ale cítil jsem se blíže než předtím... [Použije na mě genjutsu?... fajn asi moje první.]

"Super, teď si to vyzkoušíme v praxi." pousmál jsem se a odhalil sharingan.

"Jsi připraven?"

"Hai!"... "Můžete."

"Konoha Ryu... Yanagi." začal jsem máchat kusanagi sem a tam, a vytvářel iluzorní vlny, Infi začal vidět vše fialově a měl problémy s pohybem.

Cítil jsem se divně, špatně se mi dýchalo.
[Tak musím se ubránit.]
Začal jsem koncentrovat čakru... snažil se víc a víc ale nic se nedělo.
Nemohl jsem se pořádně hýbat.
Pokoušel jsem se znovu.

Přestal jsem kymácet mečem sem tam jako idiot. Pozoroval jsem Infiho.
"Nepustím tě z něj, dokud to sám neuděláš."

"Heh..." Pousmál jsem se.
Věděl jsem, že jsem na tréninku a že se mi nic nestane, přesto jsem měl strach.
Začal jsem koncentrovat čakru, zatnul jsem zuby a snažžil se co nejsilněji.
Najednou jsem otevřel oči, svět byl normální a viděl jsem Hokageho stát na proti mě.
"Povedlo se?"

"Určitě, ale kdybych byl nepřítel, už jsi dávno mrtvý. Chápu, že to bylo poprvé a vedl sis dobře." pochválil jsem ho.

"Děkuji!" Usmál jsem se.
Věděl jsem, že je to pravda, ale také mě to motivovalo k dalšímu tréninku.
"Můžeme znovu?"

"hai můžeme." zopakoval jsem znovu genjutsu z mečem, tentokrát jsem použil víc čakry.

[Je to tady... zase ten stejnej pocit... Všude vidím jen jednu barvu a cítím se... težký. ]
Dal jsem ruce dlaněma k sobě...
Snažil jsem se dostat ven, představil jsem si oběh čakry, jak ho přerušuji.
Zavřel jsem oči a soustředil se.
[Kai!] Pomyslel jsem si a otevřel oči, byl jsem venku.
"Lepší ne?" Uchechtl jsem se.

"Jo, děláš pokroky, ale tohle je jedno z jednodušších genjutsu, z některých se ani takto nedostaneš z nich. Budeme pokračovat později. Musím něco zařídit. Zatím trénuj, a kdybys neměl kde spát, u mě jsou volné místnosti!" zamával jsem Infimu a zmizel jsem.

Po pár hodinách tréninku rušení genjutsu jsem byl unaven.
[Hokage-sama říkal, že má volné pokoje... tak to už asi půjdu na kuťe.]
Sebral jsem se a šel do Hlavní budovy..
.
.
.
Našel jsem si prázdný pokoj, opláchl obličej, svlékl se a vlezl do postele.
zzzZZZZ.....

Došla jsem do Senju čtvrtě a zamířila ke kanceláři. Už dlouho jsem se Hokageho chtěla na něco zeptat, ale vždycky jsem na to zapomněla.
Snad nebudu rušit..
Pomyslela jsem si a zaklepala na dveře kanceláře.

Uslyšel jsem zaklepání, tak jsem šel otevřít.
"ÁÁ..Yoko, tak rád tě vidím, posaď se." s úsměvem jsem ji uvítal a šel se posadit do svého křesla.

"Dobrý den, Hokage-sama.." Usmála jsem se a posadila se do křesla naproti němu.
"Doufám, že nemáte nějakou práci. Já.. Mám totiž takový zvláštní dotaz ohledně přeměny do bijuu.." Začala jsem.

Rázným krokem jsem došla před kancelář.
Yuniiku po mém boku. Pravou ruku jsem měla celou dobu v její srsti a to mě uklidňovalo. Stejně jako ona jsem cítila v kanceláři dvě vůně a rušit jsem nechtěla. Jen jsem se postavila před ní, opřela se o zeď a mlčky čekala.