Okolí Konohy

Odrazila jsem se a předvedla salto a skočila za něj. Ladně jsem dostoupla a dala ruce za záda. Naklonila jsem hlavu na stranu.
,,Sobě rovným? Tak mi někoho takového přiveď, ráda si zabojuji." pousmála jsem se pod maskou a za zády poskládala pečetě.
,,Hyouton: Makyou Hyoushou!" kolem něj se utvořilo vězen z ledových zrcadel.
Do jednoho jsem si vlezla, čímž se můj odraz objevil i ve všech ostatních.
Připravila jsem si senbony do rukou, stejně tak mé odrazy.
,,Nějaká poslední slova na rozloučenou?" zeptala jsem ho mile a začala se pohybovat z jednoho do druhého, přičemž jsem po něm senbony házela. Trefovala jsem se prozatím všude možně, jen ne do těch nejdůležitějších míst.

Nečekal jsem, že to zabere..Ale alespoň jsem mohl sledovat její pohyby sharinganem.
"Plavat umím.." ušklíbl jsem se a postavil se do stejné podoby jako ona.
"A umím ještě kopírovat..Suiton: Daibakufu no jutsu!"
Obě techniky se střetly uprostřed bojiště a byla všude spousta vody.
Využil jsem toho a spustil Kirigakure no jutsu..

Kagura;

Spoiler:

Zamračila jsem se. Skoro jsme na jeho sharingan zapomněla! Nicméně jsme se lehce usmála, složila pečetě. "Tak pojď... Senju... Ranton Raiunkouha!" vytvořila jsme kolem sebe hustá mračna nabitá blesky.

Po čele mi stekla Anime kapka.
Její Ranton neutralizuje mou mlhu..
Začal jsem dělat pečetě. "Katon: Karyuu endan!"

To neni dobry Hybe se moc rychle na to abych dokazal vysledovat jeji cakru. Co mam delat Sakra!
Postavil jsem se tam jehli me sice zasahovaly a ja sledoval z jakkychsmeru leti

Kagura;

Spoiler:

Znovu jsem použila Suiton: Daibakufu no Jutsu. Musím se dostat blíž! Musím k němu blíž! Rozeběhla jsem se k němu, při čemž jsme skládala pečetě.

Zastavila jsem se. Jen tak tam stojí? O nic se nepokouší?..Takže sleduje, kde jsem...Tak ti to ztížíme..
,,Tak co? Už víš, která slova budou tvá poslední?" ohlédla jsem se na Kaguru-sama. Musím jí co nejdřív pomoci.. ,,Já doufám, že ano. Nemám na tebe tolik času." pousmála jsem se. Poskládala jsem pečetě.
,,Kage Bunshin no Jutsu." vypomohla jsem si dvěma klony. I oni vzali senbony a velkou rychlstí jsme se pohybovali sem a tam. Tím, že tu byli i kloni, zbraní bylo mnohem víc, takže i více zasáhnutých míst na jeho těle. A tentokrát jsem mířila i na důležitá místa a snažila se je zasáhnout-krční tepna, tepna na zápestí, srdce a další...

Naše techniky se opět střetly.
Když se ke mě rozběhla, začal jsem skládat rychle další pečetě, přitom jsem jí sharinganem nepřestal sledovat.
Jak ji dostanu?

[i]Trebalo nám tu ešte Hyuugu?[i] fúkol si do ofiny a rozbehol sa k tým zrkadlám "Ľad?" posmial sa, poskladal pečate a povedal"Katon:Housenka no Jutsu" na 5 zrkadiel letelit malé ohnivé gule...

Kagura;

Spoiler:

Dokončila jsme pečeti. "Zemři už konečně!! Ranton: Reizā Sākasu!" vykřikla jsem a poslala na něj i techniku jednu ze svých nejsilnějších technik. Už jsem tolik chakry neměla, využila jsme ji na spoustu silných technik, muslea jsme to ukončit rychle.

Co?...Oheň? zastavila jsem se a ušklíbla se.
,,To ti nepomůže, tímhle ohněm zrcadla nezničíš." uporoznila jsem ho jemně a znovu se podívala na Hyuugu před sebou.
,,Tak?...Bojuji proti sobě rovnému? Co myslíš?" zeptala jsem se ho.

Z každé strany byl jeden klon+já. Hodili jsme všichni senbony, čím jsme letovou dráhu shurikenu překazili.
,,Zeptám se tě na něco...Co je tvůj sen? Tvůj cíl v žvotě shinobi? K čemu směřuješ?" neútočila jsem. byla jsem v klidu a čekala na odpověď. Otázka mířila jak k Uchihovi, tak k Hyuugovi.

(Sory mala zmena v postu)

,,Žít a jít dál? Jen tak, aniž bys měl nějaký důvod?..Potom je veškeré snažení v životě k ničemu." ušklíbla jsem se a zrušila techniku vězení. Já i kloni jsme vzali kunai a z každé strany jsme proti němu vyřítili. Byl zraněný a to celkem dost a mě taky nezbývalo moc síly, ale stačilo mi to, abych ho mohla dorazit.

Pockal jsem do chvyle kdy byly na dosah mych nohou pote jsem udelal obloukovy kop, na ktery okamzite navazal hakovy kop ktere nejakou nahodou sejmuly pouze klony v Byakuganu jsem nevidel rozdil A na posledni jsem pouzil Juuken.
Juuken do toho juukenu jsem dal posledni zbytky me cakry, po zasahu jsem padl na kolena i muj Byakugan se deaktivoval
tezke dychani.

Sakra..Musím udělat to, co jsem trénoval na jezeře.. Zavřel jsem oči, i když to mohlo vypadat jakkoliv pošetile. Ale takto jsem se mohl plně soustředit. Z mé jouninské vesty jsem vytáhl dva svitky, vyskočil do vzduchu a udělal pečeť. Ze svitků vyletěly hiraishin no kunaie a rozletěli se různými směry. V tom na mě mířily lasery. Jeden paprsek se letmo dotkl mé hrudi, vypálil mi díru v oblečení a pravděpodobně by ze mě udělal cedník, kdybych se nedostal k Hiraishin kunaiům.

Kagura;

Spoiler:

"Kso!" vyjekla jsem naštvaně a otočila se kolem své osy, abych ho našla. No kunaie byli všude, nemohla jsem vědět, kde se zrovna objeví. Vytáhla jsem svou katanu, ale když jsme jej zaregistrovala, bylo už pozdě. Věděla jsem, že už nestizhnu zareagovat...

Klony zmizely a mě ten genin také uštědřil ránu. Zkřivila jsem obličej bolestí. Cítila jsem se divně. Kso...nemohu použít čakru...zatracenej Hyuuga! Klekla jsem si na jednu nohu a zhluboka dýchala. On byl taky vyřízený. Znovu jsem uchopila kunai i když jsem nemohla používat čakru, snažila jsem se spolehnout na Taijutsu. Postavila jsem se a...a hodlala se proti němu rozeběhnout ve snaze to ukončit..Jenže jsem si koutkem oka všimla útoku, který se proti Kaguře chystal. Změnila jsem směr a vyrazila k nim a těsně před zásahem se postavila před svou spasitelku.

Kagura;

Spoiler:

Zavřela jsem oči, čekala jsem bolest, ale nepřišlo nic. Pomalu jsem oči otevřela. "Saku!... Saku..?" Byla probodlá mečem, útokem, který měl patřit mě! Postavila se do rány, i když věděla, že zemře... "Saku..." chytila jsem ji do náruče a položila na zem. "Saku.. ach Saku.." v očích, jako bych měla slzy. Tohle děvče, ta bytost... jediná čistá věc v mém prohnilém životě! Jemně jsem ji pohladila po vlasech.

Těžce jsem si rukou sundala masku, kterou jsem sundávala jen výjimečně. Pousmála jsem se, z úst mi vytekl pramínek krve.
,,Uděla-la jsem to...ráda..Vy jst-e zachrá...nila mě teh-dy..a..." tělo se mi hroutilo v křeči a naposledy jsem vydechla. Hlava mi volně klesla a mé tělo uvadlo.

Nestihl jsem uhnout a změnit směr letu. Má čepel skončila v hrudi falešné oininky.
Vypadal jsem šokovaně, vytáhl jsem z ní opatrně Kusanagi a nevěděl, co dělat..něco podobného, jsem nikdy nezažil.

Kagura;

Spoiler:

Zavřela jsem oči. Ne, nechtěla jsem to vidět, nechtěla jsem aby z ní vyprchal život, nechtěla jsem ji ztratit. Ochladilo se. Zvedla jsem hlavu, snášel se krásný, jasně bílý sníh. Čistý, jako byla ona sama. Pousmála jsem se a políbila jsem ji na čelo. "Nebylo tvým údělem žít v tomhle prohnilém světě... patříš k andělům.." pak jsem maskou zakryla její tvář a vstala.
Otočila jsem se na Assasina. "Zemřela kvůli mému snu, protože nikdo jí nedal šanci žít si pro ten vlastní. Teď... buď se změní můj sen ve skutečnost a nebo se propadnu do nejhlubšího pekla, ale budu vědět, že jsem pro to udělala maximum! To pro ní budu bojovat! Ranton Ogi Rankiryū!!" nad námi se prudce zatáhlo, nebe zčernalo, ochladilo se ještě víc. Věděla jsem, že tohle je poslední šance.. nic jiného už nebude...