Miestnosť za pultom hostinca

First topic message reminder :

Klasická poloosvetlená miestnosť so stolom, štyrmi gaučmi naokolo, plná nukeninov, strážnych goríl (čím myslím samozrejme ľudí xD) a samozrejme žien...

"Pravda, chválim ťa, sluha môj oddaný. Venuj sa tuto dáme naďalej, ale snaž sa pritom nestratiť hlavu."
Vzal som si papier, pero a komunikačné zariadenie a šiel som zasa do inej miestnosti.
"Mám fúru práce, bavte sa tu."
Zavrel som za sebou.

Zatřepala jsem rukou. "Dík." posadila jsem se.

posadil jsem se též ale neveděl jsem jestli to dík patřilo mě nebo Tetsuyovi a proto jsem raději mlčel

"Dneska je fakt den blbec." postěžovala jsem si.

''proč myslíte ?''
otázal jsem se jí

"Protože..." odmlčela jsem se. "Nejsem ani o kus blíž k tomu, co chci udělat." ani jsem nevěděla, proč mu to říkám.

''podle mne snaha a píle kterou vkládáte do toho co chcete udělat se vám brzy vrátí'' usmál jsem se

"Kdyby to bylo tak snadné." Podívala jsem se na něj. Až teď jsem si ho prohlédla. Hm.... celkem hezkej. Pomyslela jsem si.

''život hold není snadný''
odvětil jsem jí a nadále jsem se usmíval

Uchechtla jsem se. "To ne." dívala jsem se na dav lidí, co tančili.

též jsem si prohlédl dav lidí
''proto lidé chodí sem, zapomínají zde na své problémy a užívají si život''

"A nebo si uvědomí, jak je slabý." řekla jsem naštvaně. Opřela jsem se.

''a nebo''
pousmál jsem se a koukl jsem se opět na ní
''ale to se děje zřídka kdy''

"No aspoň, že nejsem první." Otočila jsem na něj hlavu. "Nemáš být za barem? Myslím, že ten druhej je nějak nervní, když se ho někdo na něco zeptá." usmála jsem se.

''to byl pouze záskok už tam není... a nikdo teď nepotřebuje obsloužit, aspoň myslím''

"A kdyby jo, tak má smolu." vytáhla jsem láhev. Byla už skoro prázdná. Odšrubovala jsem víčko a vodu jsem dopila. Odložila jsem ji vedle sebe. Přemýšlela jsem, co bych měla teď udělat. Peníze jsem neměla abych tam zůstala. Vzpomněla jsem si na poslední setkání. Povzdechla jsem si.

''nedáte si něco ?''
otázal jsem se

"Ne." slovy jsem doprovodila zakroucením hlavou. "Neměla bych tě zdržovat od práce." stoupla jsem si.

''nezdržujete, hosté momentálně nejsou''
stoupl jsem si také
''sedněte si a povězte co si dáte, na účet podniku''
usmál jsem se

Chvíli jsem váhala. "Tak jen vodu." usmála jsem se. Posadila jsem se zpátky.

''dobře''
odešel jsem do baru a po chvíli jsem se vrátil a položil jsem na stoleček vodu
''tady máte slečno''
řekl jsem s úsměvem a posadil jsem se

"Kasumi." vzala jsem ji a napila se. "A díky." ani jsem nemusela přemáhat s poděkováním.

''není zač..''
pověděl jsem s úsměvem a po té jsem dodal
''Kasumi''

Usmála jsem se. "No vidíš, že to jde."
"Nenudíš se tu občas?"

''abych pravdu řekl tak ne, odmalička jsem zviklí trávit většinu času v hostinci s uzavřenými myšlenkami''