Lesy před Konohou

Vkročila jsem do lesů a podívala jsem se na Itachiho. Slunce bylo nepříjemné, ale vítr zase příjemně foukal, perfektní den na trénink.
"Čím začneme?" Zeptala jsem se.

"Tady je to perfektní. No, mohli bychom začít s první přeměnou." Spojil jsem ruce dohromady a okolo mého těla se zobrazil démonní plášť s jedním ocasem.

"Hai.." Přikývla jsem, ale pak jsem zaváhala.
"Itachi-san? Já.. Nevím, jestli se mi podaří udělat démon plášť.. Já Shukaku se mnou jaksi odmítl komunikovat.." Odhodlala jsem se k tomu přiznat a zamračila jsem se. "Ale třeba se mi to s tím náhrdelníkem od Hokageho podaří.." Dodala jsem, abych i sama sobě dodala odvahy.

"Zkus to...Jdi přímo ke zdroji a vypůjči si čakru." vyskočil jsem na strom. Byl jsem ještě rychlejší než obvykle.
Ještě jsem nezkoušel další části přeměny. Snad se podaří a neovládne mě.

Spojila jsem ruce. Ucítila jsem podivné šimrání na krku.
A pak jsem byla zase tam, jako vždy, když po mě něco chtěl..
"Ale, ale o co se pokoušíš?! Získat ode mě sílu?! Sama víš, že to nepůjde.."
"Aspoň jsem tě donutila ke komunikaci.." Ušklíbla jsem se a zahleděla jsem se skrz mříž.
"Myslíš, že ti ten náhrdelník k něčemu bude?!"
"Možná..Ale.. Proč prostě mi nemůžeš jednou pomoct a poskytnou mi sílu aniž bych tě musela o něco prosit?!" Vyjela jsem na něj. Byla jsem víc než naštvaná! Ale hlavně sama na sebe. "Co jsem ti udělala?!"
"Ještě se ptáš co?! Zapečetit mě do někoho tak slabého.."
"Lepší než být zapečetěn do hory, která se ani nehýbe.." Odpověděla jsem naštvaně. Byla jsem víc než nahněvaná.
Najednou sem se zase ocitla v lese. Itachi měl na sobě přede mnou plášť a já jsem si uvědomila, že stojím na všech čtyřech, pravou ruku mi pokrývá písek, stejně jako polovinu těla a na pravé oko jsem viděla zvláštně ostře. Plus se mi objevil ocas.
Že by to bylo tím hněvem?
Cítila jsem Shukakiho chakru.. Proudila celým mým tělem. Usmála jsem se.

"Skvělé." pochválím Yoko.
"Teď zkus zničit pár stromů, vyzkoušej si jutsu."
Dal jsem ruce k sobě.
"Suiton:Suijinheki!"vyplivl jsem vodu, která se zformovala do vodní zdi.

"Dobrá.." Odpověděla jsem, ale stěží jsem hýbala pusou. Cítila jsem se tak silná. V sobě jsem pociťovala hněv a vzedmul se ve mě chtíč po zabíjení.. Taková krvežíznivost..
Ty myšlenky nemohli být moje, nechtěla jsem myslet na to jak lidé umírají a já z toho mám potěšení!
Snažila jsem se ty myšlenky zahnat, tak jsem odskočila pro jistotu dál od Itachiho a zaútočila jsem na dva stromy.
"Fuuton: Mugen Sajin Daitoppa!" Z plných plic jsem se nadechla. Tohle jutsu jsem používala normálně, ale teď... Bylo mnohonásobně silnější, že porazilo několik stromů v řadě za sebou.
Zabij, Zabij..
Zmlkni!
Zařvala jsem na ten cizí hlas v mé mysli a chytila jsem se za spánky.
Tak proto mi poskytl sílu, protože chtěl nade mnou získat kontrolu?! Tak proto byl Kazekage tehdy takový.. Než se změnil, ale ze mě se nestane monstrum!
Všechno mi začalo dávat smysl, ale pláště jsem se nezbavila!

"Co se děje Yoko?" přiskočil jsem k ní a chytl za rameno.
"Jsi v pořádku? V očích měla tak krvežíznivý výraz jako nikdy.
On ji ovládl... Pocítil jsem Sanbiho hněv, když jsem se dotkl Ramena Yoko.

Podívala jsem se na Itachiho. Nechtěla jsem mu ublížit a zároveň něco ve mě toužilo po tom ho zranit, či ho dokonce zabít.
Ne! Přestaň!
Vykřikla jsem na Shukakiho. Přesně on mi vnucoval jeho myšlenky!
Zabij!
Ozvalo se mi znovu v hlavě. Ne.. Slabě jsem si pomyslela. Moje obrany pomalu mizeli jedna po druhé.. Z posledních sil, jsem zasýpala.
"Itachi.. Go-gomene.."
Hned potom se má dosud svobodná mysl, propadla do nicoty a nahradil ji pocit viny stejně jako mojí mysl zahalil černý stín krvežíznivosti...vzteku.. chtíče..
Má pravá ruka, která se už zcela podobala Shukakimu se ohnala po Itachim. Dotkla se jeho ramene než stačil uhnout.. Odskočila jsem dozadu a písek přede mnou se ho snažil polapit stejně jako má pravá ruka.
Neovládla jsem své tělo.. Dělalo si co chtělo..

V následku Shukakuho čakry se Sanbi rozzuřil a narostl mi hned třetí ocas. Moje kůže se rozpustila a krev spojila s čakrou, která hrozivě bublala. Obklopila mě černá koule, která se rozpustila. Byl jsem na všech čtyřech a mával třemi ocasy. Mé tělo bylo pokryto zelenou čakrou, která působila nezdolně. Vypadal jsem jako miniaturní Sanbi.
"Kch!"křikl a písek se rozsypal.
Myšlenky slábly, ocitl jsem se před velkou klecí, ze které na mě koukalo jedno hrozivé oko. Z klece začala téct voda a já se potápěl.

I proti mé vůli se mi plášť začal rozpínat po druhé polovině těla.
Nechtěla jsem tak skončit! Jako monstrum, toužící po zabíjení..Ale nemohla jsem s tím nci dělat.. Ten pocit bezmoci a zoufalství byl nesnesitelný!
"Fuuton: Mugen Sajin Daitoppa!" Znovu jsem se nadechla a nepoznávala jsem vlastní hlas. Patřil Shukakovi.. Byl tak hluboký..
"Sanbi.." Zachraptěl Shukaku hned potom, co vypustil jutsu. Byl to děsivý nelidský hlas.
Písek mi na těle ztvrdnul a smíchal se s pláštěm. Celé tělo se změnilo v malého Shukaku jen levé oko jsem měla stále své..
Pravá ruka vystřelila samovolně dopředu, snažíc se pohltit Sanbiho stejně jako písek.

Vyplivnul jsem proud vody, který se vyrovnal Shukakuho útoku.
"Shukaku.." zachrčel jsem.
Mé tři ocasy se natáhly a omotaly mu pravou ruku. Pravou rukou jsem udeřil do země a vytvořil jsem obrovskou tlakovou vlnu, která zporážela pár stromů.

Má pravá paže byla omotaná a písek se zvednul, vytvořil tvrdou zeď a vyblokoval tak Sanbiho útok. Shukaku udeřil volnou rukou do písku, který omotal Sanbiho ocasy a okamžitě ztvrdl.
Hned na to Shukaku zařval "Ryuusa Bakuryuu" Vlna písku zaútočila obrovskou rychlostí na Sanbiho.
Viděla jsem, co se venku děje jen matně.
Je to moje chyba, kdybych ho udržela.. Kdybch nebyla tak slabá..
Všechno jsem si dokola vyčítala.
Propadala jsem se čím dál tím hlouběji do temnoty, která mě obklopovala. Přitáhla jsem si nohy blíž k tělu a zavřela jsem oči.
Jen mojí vinou..

Odskočil jsem a vytrhl ocasy ze shukakuho sevření.
Vyplivl jsem obří vlnu vody, která narazila na písečnou vlnu.
Musíme je ovládnout. Bliklo mi hlavou.Kdybych se mohl nějak spojit s Yoko.
Sanbi křikl a zvětšil se. Byl tak velký jako jeho skutečná forma. Ve vzduchu mával třema ocasama a hrozivě se díval.

Znovu jsem otevřela oči a podívala jsem si na situaci.
I přesto, že jsem nemohla hýbat svým tělem věděla jsem, co se s ním děje a věděla jsem co Shukaku zamýšlí.
Nemůžu se přece dostat do úplné formy..Potom už se nepůjde vrátit zpět..
Stejně se tak stalo. Poslední část mého lidského těla se pokryla písečným pláštěm. Shukaku byl kompletní. 3x se zvětšil a rovnal se velikosti Sanbimu.
Znovu jsem chtěla zavřít oči, ale něco jsem si uvědomila.
Kvůli mě je Itachi teď taky uvězněný a ovládá ho Sanbi. Kvůli mě a mé slabosti!
Mezitím, co jsem se litovala Shukaku použil Fuuton: Renkuudan.
Ne, já to zvládnu!
Postavila jsem se i přesto, že jsem stále vězela v nicotě.
Zastavím to monstrum ve mě!
Byla jsem odhodlaná. Přestaň! Vykřikla jsem a snažila jsem se získat kontrolu nad Shukaku a svým tělem.
Shukaku chtěl znovu zaútočit vlnou písku, ale zasekl se. Neudržela jsem ho dlouho a stejně na Sanbiho poslal písek.

Vyplivnu dvě vodní koule. Jedna se trefila do Renkuudan druhá potopila písek a narazila do Shukaku.
"Roooaaaarrrr!!"
Sanbi..přestaň! Vyplaval jsem na hladinu a ocitl se před klecí. V očích jsem měl Mangekyou.

Shukaku okamžitě vytvořil písečnou stěnu, ale stejně do něj koule trochu narazila. Rozhněvalo ho to natolik, že, když jsem si myslela, že jsem už získala zpátky své vědomí hned jsem byla sražena zpátky na dno.
"Ksoo.." Zaklela jsem, ale nevzdávala jsem to.
Shukaku, přestaň.. Tohle už by stačilo?! Zařvala jsem z plných plic tak, že přerušil útok, který se chystal udělat.
Nakonec ho, ale dokončil. "Fuuton: Renkuudan"

Klekla jsem si bezmocně na kolena a když jsem vzhlédla ocitla jsem se před zamřížovanou klecí. Shukaku se na mě díval a pobavení čišilo z jeho očí.
"Mám kontrolu nad celým tvým tělem!" Zahřímal.
"Přestaň! Čím tím dosáhneš?!"
"Pomsty!!" Zahřímal tak hlasïtě, že jsem se musela chytit za spánky.
Znovu mi podstrkoval jeho myšlenky a já se najednou cítila tak bezmocná..
Ne.. Zakouritla jsem hlavou a upřeně jsem se na něj zadívala. Nevzdám to..!
Uviděla jsem, jak sebou překvapeně trhl a hned na to zaskučel.
Jeho podoba se vlivem mých myšlenek zmenšila do malého Shukaku..
Na víc jsem se nezmohla.. Stále jsem neovládala své tělo!
Shukaku pořád měl jeden ocas, ale už nebyl v plné formě!

Sanbi dal ocasy před sebe a fuuton narazil do nich. Trochu se Sanbi zakýmácel, ale nemělo to na něm nějaké velké škody. Opět hrozivě zakřičel a vyvrátil spoustu stromů. Ocitám se opět před velkou klecí...
"Sanbi, okamžitě přestaň! Rozčílím se a sleduju hrozivé oko uvnitř klece.
"Pusťmě ven." zahřmí.
"Ne, musíš přestat. Yoko je nevinné děvče..."
"Ale Shukaku není nevinný. KOnečně ho můžu rozdrtit!
"Říkal sis o to..."Zavřu jedno oko a soustředím se. "Amaterasu!" uvnitř klece se objeví černé pohlcující plameny a Sanbi bolestivě zaskučí.
"DOST!"křikně Sanbi
Zavřu oko a amaterasu zmizí. "Potlač svou čakru.." poručím mu.
Sanbi se zmenšil do mini formy.

Vidím, jak se Sanbi také zmenšil.
Že by.. Itachi? Překvapeně zamrkám. Povzbudilo mě to a snažím se proto dál.
Soustředím se jen na Shukakiho tok myšlenek...
Shukaku sebou škubnul a mocně zařval. Spojila jsem ruce k sobě a soustředila jsem se na svůj tok chakry, abych tak zahnala chakru Shukaku. Pomalu se mi to dařilo, už jsem měla kontrolu nad polovinou svého těla, kdy mě ostře bodlo v hlavě já se muslea cyhtit za spánky, abych bolest utišila.
Dál už se nedostaneš..Je to tvůj limit, že? Přiznej si to, nedokážeš mě porazit..
Přerušila jsem své soustředění a to byla moje chyba. Shukaku toho samozřejmě hned využil a zaútočil na Sanbiho znovu vlnou písku.
Dostanu..Porazím tě.. Přesvědčovala jsem zároveń i samu sebe. Znovu jsem zavřela oči a spojila ruce. Už jsem měla pokrytou pláštěm pouze pravou horní část těla s pravoou polovinou obličeje.

Písek odhodím mocnou tlakovou vlnou.
Ocasy se stáhnou a zůstane jen jeden.
"Kch.." vyplivnu krev, která se však vypaří.
"Yoko..snaž se!" udělám pečeť.
"Suiton:Suigadan no jutsu!" ze zmáčené země se vysunou vodní tesáky a narazí do pravé části těla Yoko.

Z dálky zaslechnu Itachiho hlas.
Snažím se pohnout rty, ale nevydám ze sebe ani hlásku.
Písek zpomalí Sanbiho úder, ale stejně mě útok odhodí do nedalekého stromu. Vzpamatuji se a postavím. Shukaku potom vypustí na Sanbiho velké koule a jehlice utvořené z písku.
Itachi měl pravdu, měla bych se snažit..
Znovu spojím ruce a usilovně se soustředím, až se mi na čele dělá hluboká vráska.
Shukaku se chystá k dalšímu útoku, ale z oka mi mezitím sleze všechen písečný plášť. Stejně tak i z břicha a i ocas mi zmizí.
Už jenom ta ruka..
Pomyslím si a snažím se dál, cítím jak písek pomalu mizí.. Ale pak se zaseknu, dál to nejde. Shukakiho chakra mě nutí ustupovat.
"To.. Ne-nedokážu..d-ál.." Vysoukám ze sebe.

"Suiton:Suijin heki!" vyplivnu vodní stěnu, která mě ochrání před Sanbiho útoky.
"No tak..Yoko, zvládneš to! Magen: Kasegui no jutsu!"
Na Yoko jsem musel použít genjutsu, aby dál nezačala útočit.
"Yoko..dokážeš to!!"

"H-hai.." Chabě jsem se pousmála předtím než jsem byla uvržena do Genjutsu.
Pokud bych přerušila tok chakry, využil by toho Shukaku téměř okamžitě a celá moje snaha by přišla vniveč.
Ksoo.. Zaklela jsem v duchu a i přes to všechno jsem zavřela oči a pokusila jsem se.
Nedokážeš to.. Ozvalo se mi posměšně v hlavě.. Nereagovala jsem. Ucítila jsem něco na krku. Hned jsem věděla, co to je.
Pokud to co Hokage říkal je pravda, mohlo by mi to pomoct..
Soustředila jsem se na ten náhrdelník a mou pravou ruku. Pomalu jsem cítila, jak se od ní písek odlupuje až zmizel úplně. Byla jsem volná a Shukakovo plášť tak nadobro pryč! Pokusila jsem se pohnout prsty, ale jelikož jsem byla v Genjutsu nešlo to.
Ne! To nemůže být pravda. Ty si mě neporazila.. Zashlechla jsem v mysli.
Ale ano porazila..Dokázala jsem to..
"H-hotovo.." Zasýpala jsem směrem k Itachimu a usmála jsem se. Byla jsem vyčerpaná.. Poslední myšlenka, pak jsem zavřela oči a hned na to jsem ztratila vědomí.

"Ne." s bývající silou potlačím zbývající ocas a podlomí se mi kolena.
Musím vstát a odnést ji.
Zburcuju své síly a vezmu ji do náruče.
(přesun)