Hoshigakure no Sato - Trosky a to co z ní zbylo

First topic message reminder :

Skrytá Hvězdná...

Vesnice jenž má býti opuštěna po proběhlé válce..
Napůl zničená napůl opuštěná

Stoupla jsem si na špičky a prohlédla si onoho neznámého. Byl vysoký, měl dlouhé vlasy. Vítrl mu odhrnul rozepnutou vestu, pod kterou neměl tričko. Zčervenala jsem a otočila hlavu na stranu.

"Hmm, návštěva nečekaná a z takové dálky, Konoha hm?" podíval jsem se líně na ty dva. Pohled mi spočinul na toho muže, nevypadal moc nebezpečně, spíš ten prcek za ním. Měla velkou chakru
"Co děláte v těhle odlehlých končinách?"

Takeru Kana napsal:"Hmm, návštěva nečekaná a z takové dálky, Konoha hm?" podíval jsem se líně na ty dva. Pohled mi spočinul na toho muže, nevypadal moc nebezpečně, spíš ten prcek za ním. Měla velkou chakru
"Co děláte v těhle odlehlých končinách?"

"Hmmm jo z dálky,chcete něco?" řeknu dutě a měřím si onoho muže Je sebejistý,moc si věří...pýcha zabila mnoho slibných ninjů řeknu si v duchu a klepu prsty po kataně

Prcek?! Ale nahlas jsem nic neřekla.

"Hm....ani ne jen, kdo přesně jste, vypadá to že ta kráska za Vámi má v sobě velký poklad." a zadívám se na tu holku

Takeru Kana napsal:"Hm....ani ne jen, kdo přesně jste, vypadá to že ta kráska za Vámi má v sobě velký poklad." a zadívám se na tu holku

Zamračím se "I kdyby byla ze zlata,tak Vám to může být jedno odpovím a rychlým pohledem omrknu slečnu "Co se týká jmen jsem Yuu z Konohy to Vám musí stačit" kyselý úsměv

"To mluvíš o mě?" vykoukla jsem zpod svého gardeho. Byla jsem stále ještě červená a hlas se mi trochu zadrhával.

usměju se, "jak já to dělám?" pomyslím si,
"Bohužel nestačí," narovnám se a zaměřím své zorné pole jen na ni.

Všimla jsem si, že se na mě dívá. Udělala jsem krok dozadu. "A ty se nám představíš?" zeptala jsem se. Spíš jsem mumlala než mluvila.

Takeru Kana napsal:usměju se, "jak já to dělám?" pomyslím si,
"Bohužel nestačí," narovnám se a zaměřím své zorné pole jen na ni.

Olíznu si rty "Máš ještě jednu možnost se zeptat....pak odcházíme...Hokage čeká" na poslední slovo jsem dal důraz.Boj,nevhodné,neznám sílu soupeře,ale podle jeho sebejistoty nebude slabý...spíš naopak

"Nemám rád, když se takhle se mnou jedná, chytej krásko." hodím přímo k Shizuce malý rudý krystal
"Stále neznám tvé jméno a že Hokageho zdravím. Stačí, když si vybaví klan Kana."

Chytila jsem krystal. Prohlédla jsem si ho. To je... Podívala jsem se na neznámého. "Kana? Říkal jsi právě klan Kana?" byla jsem zmatená.

"Znáš ho snad? To se divim. Ale já pořád neznám tebe."

"Jo znám. Spíše Reinu, ale tebe si nepamatuju.... Jsem Yoru... Shizuka." vykoktám ze sebe.

"hmm, znáš ségru? Shizuka Yoru......" to jméno mi něco říkalo.
"Ty jsi byla ta její mrňavá kámoška, že? Ta kvůli který měla neustále problémy. Ten čas je fakt zrádnej, dokáže člověka změnit k nepoznání." musel jsem uznat, že je to fakt kočka.

"Segra? Kvůli mě měla problémy?" hlavou mi plynuly vzpomínky na mé dětství. Kdo to zatraceeně je? znovu si ho prohlédku, pak se podívám na krystal, který mi hodil. Několik minut jsem se na něj dívala. To musí být vtip! To nemůže být on! zakroutila jsem hlavou.

"No zdá se že tvůj bodyguard je ze mě stejně rozčílený jako ty. Rád jsem si pokecal. Jestli znáš ségru přijdeš i na princip toho krystalu." poslední větu jsem směřoval k Shizuce.
"Bylo mi ctí." mírně jsem se usmál a vyrazil jsem těsně kolem nich dál se toulat s myšlenkama, že na truc navštívím Reinu. Ještě jsem se podíval na to krásné stvoření, než se mi vytratilo z dohledu.

Já nejsem rozčilená... Nedalo mi to a otočila jsem se. Už tam nebyl. Zklamaně jsem si krystal schovala do kapsy. Změnil se... všichni jsme se změnili... vzdychla jsem.
"Tak jo, máme co jsme potřebovali, tak se můžeme vrátit." otočím se na Yuua.

Shizuka Yoru napsal:Já nejsem rozčilená... Nedalo mi to a otočila jsem se. Už tam nebyl. Zklamaně jsem si krystal schovala do kapsy. Změnil se... všichni jsme se změnili... vzdychla jsem.
"Tak jo, máme co jsme potřebovali, tak se můžeme vrátit." otočím se na Yuua.

"Hmmm,hmm zajimavý panáček...Hokage o něm bude chtít určitě vědět více.." usměju se na slečnu.
"Ale máme pro co jsme přišli...takže směr Konoha" řeknu a jdeme

Přesun Konoha

(přesun 16:23)

Zetsu sa objavil na kraji dediny.

"Teraz čo?"

"Teraz počkáme, ak sa objaví vyhrali sme ho, ak nie pokúsime sa o to zasa."

Technika Jikuukan Idou mi umožnila okamžite lokalizovať Zetsua. Objavil som sa mu za chrbtom. "Takže teraz môžeš hovoriť? Tak hovor, v tejto mŕtvej dedine nikoho niet."

Výborne, máme ho. Je náš!
Zetsu sa otočil na Kayata.

"Tak si tu, som rád."

"Takže minulosť?"

"To či je taká podradná bytosť ako ty rada alebo nie ma nezaujíma, hovor čo vieš!" Jednou rukou som chytil rukoväť tanta.

"Pokoj pokoj." Usmial som sa. "Už ideme rozprávať."

"Ja budem rozprávať, ty mlč!" Povedal som k bielej polke.