First topic message reminder :

"Nevadí.." Usmála jsem se mile a pak jsem si všimla otevřených dveří. "Vypadá to, že Hokage-sama zde přeci jen je. Dobrý den Hokage-sama.." Pozdravím muže, jenž se objevil ve dveřích.

Uslyšel jsem známý hlas *není to Shijin* pomyslel jsem si a i přes ránu na rameni jsem serozběhl za křikem.
Uviděl jsem Shijin a tělo nějaké ženy, o které mi bylo hned jasné, že zemřela, pomalu jsem se přiblížil "Shijin?.. Co se stalo" snažil jsem se Shijin utišit, *mám ji obejmout, nemám* objal jsem ji "Tak co se stalo?" zašeptal jsem.

Trhla jsem hlavou a ucítila obětí. To jsem potřebovala...
"Allii?" šeptla jsem jako kdybych si ani nebyla jistá, že ho vidím.
Pokusila jsem se zastavit slzy, které mi stékaly po obličeji a dát dohromady větu, ale nějak se mi to nedařilo. Zavřela jsem oči a ještě jednou potichu zaklela.
"Krystaly..."podařilo se mi dostat ze sebe.
"Krys...Krystalový drak... Ji přinesl... Mrtvá..." Bylo mi jasné, že jsou to jen nesmyslná slova, ale byla jsem v šoku. Prudce jsem vydechla.
Když tu byl, cítila jsem se trochu bezpečněji, ale věděla jsem, že stačí abych zvedla oči a... Ne, nesmím na to myslet... Sama sobě jsem se snažila dosvědčit, že za to nemohu. Že nebylo nic, co bych mohla udělat... Ale třas to nezklidnilo.

Pochopil jsem, že si aspoň částečně celou tu situaci dává za vinu.
"Nic si nemohla udělat Shijin, hlavně si nic z toho nedávej za vinu" na chvíli mi probleskla hlavou včerejší mise. Pomalinku jsem ustoupil z obětí, pokusil jsem se ji vykouzlit úsměv na tváři. Odvrátil jsem se a přiblížil se k oběti. *Hyuuga? Snad to není příbuzná Shijin, to by ještě scházelo*
Začal jsem si ji blíže prohlížet

Cítila jsem, jak se mi trochu zklidnil dech. I třas už jsem částečně zvládala.
"To... To je Naomi. Naomi Hyuuga." Moje oči se do ní ještě jednou zabodly. Žádná chakra. Nic... Nic jsem nemohla udělat.
Má pravdu, asi bych si to neměla dávat na vinu, ale copak je to tak jednoduché... Samozřejmě že bych mohla něco udělat, kdybych nebyla jen genin. Mohla bych...
"Je z našeho klanu, ale co vím od Mikomi neesan, tak nás kdysi zradila. Hokage jí zase začal důvěřovat, ale my jsme se jí raději vyhýbali..."
zaváhala jsem. Nevím, co vlastně můžu říct, když vše co o ní vím je jen od Mikomi a ze dne, kdy jsme se s ní potkali v Tréninkových místnostech.
"A ještě... " polkla jsem. "Před pár týdny bojovala s Mikominým senseiem. Prohrála, ale byla prý opravdu silná. "

Od Naomi jsem se znovu podíval na Shijin *co teď?*
"Shijin, mám ji zkusit odnést do nemocnice?" zeptal jsem se klidným hlasem. Prohlédl jsem si lehce rozklepanou Shijin "Bude to v pořádku." usmál se a pomalu zvedl tělo Naomi.

"Nemyslím, že to má cenu." zašeptala jsem a pomalu vstávala. Ruce jsem sevřela v pěst a prudce vydechla.
"Já... Jako menší mě učil lékařský ninja. A přesto jsem teď nic nedokázala."
V mojí ruce se objevila zelená chakra a já si ji fascinovaně prohlížela se sarkastickým výrazem.
"Vůbec nic..."
Pak jsem rezignovaně sklopila hlavu.
"Ale pojďme. Možná... Možná jí ještě dokážou nějak.... Nějak... oživit." Dlouho jsem hledala to správné slovo. Jistě, resuscitační techniky byly dobré. Snad... Ale ne, byla mrtvá už příliš dlouho. Zatřásla jsem hlavou.
"Pojďme." zopakovala jsem potichu pro sebe.

S Naomi v náručí jsem odešel, ještě jsem si všiml spícího muže před hokageho kanceláří, ale nevěnoval jsem mu moc pozornosti.
.Přesun.

Ještě jeden pohled jsem věnovala mrakům. Ten den se jen zdál být krásný. A teď... Ne, nesmím si to dávat za vinu. Nesmím... Takhle se kunoichi nechová.
S touhle myšlenkou jsem se rozeběhla za ním.

(přesouvá se)

Otevřel jsem kancelář, protože jsem slyšel nějaký zvuk.
"Co to? Do nemocnice?" odejdu do nemocnice.

Pomalu se probouzím, mnu si oči, naposled se protáhnu a už definitivně vstanu.
Panebože! Vždyť už je večer. To jsem prospal celej den?
Doufám, že si mě Hokage-sama nevšiml jak tady spím.
*Zakručí mi v břiše*
Pff, to mám ale hlad...
Přistoupím k Hokageho dveřím.
*ťuk ťuk*

Zamyšleně dojdu na "to" místo. Před očima mám ještě Naomi. Bože... To bylo... Šílené. Nedokážu si to nedávat za vinu. Měla jsem něco udělat. Nevím, jestli je opravdu mrtvá, ale vím, že nedýchala, když jsem se jí snažila pomoct. Jsem příliš slabá. Příliš... Ale na druhou stranu ten cizinec cestovatel... Mikomi nemá právo říkat mu sensei. Koneckonců svého vlastního mistra má. Narozdíl ode mne. A to mne přimnělo přijít sem.
"Zdravím." zavrním a pokusím se o úsměv. Pamatuji si ho. On tu spal celý den? No pravda, já nemám co říkat. Usnula jsem na střeše vlastního domu a nějakou dobu jsem tam také byla.

Vedle dveří se opřu o zeď a přemýšlím. Tenhle den aby raději nebyl...

"Ahoj!" Usměji se. "Já jsem Hatake Infi" Pořádně si ji prohlédnu. "Co se děje?" Ptám se. "Vypadáš že tě něco trápí."

Stále som bol v miestnosti ale Hokageho som asi zaspal.
Postavil som sa barle som si vzal a začal sa prechádzat po miestnosti

Vypadá to že usnula. Pomyslím si. Tak ji asi tady položím na lavičku a půjdu si prohlédnout vesnici
Pokládám ji na lavičku, odcházím směrem k Hlavní bráně.
Ještě jednou se otočím a podívám se jestli opravdu spí.
(Přesun)

Pribehnem ku kancelárii a zabúcham na dvere. "HALOO! Hokage!" Búcham na dvere.

Otvoril som dvere.
"Mladý hokage nemá čas máme jednanie tak dojdi až zajtra"
zabuchol som mu dvere pred nosom

Strčím katanu medzi zárubňu a dvere skôr ako ich zabuchne. Keď nimi buchol dvere sa od meča odrazili a vrazili mu do čela, ak sa im samozrejme nevyhol. "Niečo potrebujem."

(KAtanou dvere neodraziš)
Dvere boli zabuchnute a ja som ich zamkol.

(Zasa si to poriadne prečítaj... pomaly prečítaj... a napíš niečo čo sa ako odpoveď hodí.)

Pomalu procházím Senju čtvrtí, mířím k Hokageho Pracovně doufaje že tam je.
Ťukám na dveře a při tom nejistě volám "Hokage-sama?"

Pfff... Hokage tu zase není
Povzdechnu si.
Tak si jdu holt najít nějakou pohodlnou lavičku.
(Přesun - Hlavní brána)

Dostal jsem se do Senju čtvrti, uviděl jsem Shijin spící na lavičce. Přirkryl jsem ji svou bundou. *jaktože zase spí, vlastně se jí ani nedivím.. potom se tu pro ni zkusím stavit* usmál jsem se.

Sedl jsem si na schody kanceláře a čekal na Assasina.

Zaklepal jsem.

Do kanceláře jsem šel po svých. Nevnímal jsem ani jednoho člověka, před dveřmi jsem udělal pečeť a objevil jsem se v křesle.
"Nawaki, jsi jounin, odejdi." ukážu na dveře.

Kouknu se na krystal a znovu zaklepu.