Slepá ulička

First topic message reminder :

Slepá ulička je valstne len názov pre prapodivnú ulićku, ktorá nevedie absolútne nikam. Na jej konci nie je nič no pozorný pozorovateľ by si dokázal všimnúť kanalizácie, ktorá nie je tak úplne kanalizáciou. Daný otvor prikritý kovovým viekom vedie do menšej chodbičky v podzemí, ktorá je zakončená ťaźkými kovovými dvermi.. a tam sa to nachádza.. snáď najbizardnejśia miestnosť v Kagetsu no sato. Na prvý pohľad úplne normálna no v strede miestnosti je veľké drevené X s jasne viditeľnými pútami na kotníky a ruky. Po bokoch nepríjemne vyzerajúce nástroje a ak by ste túto miestnosť dali nejakému mučiarovi.. asi by ste mu splnili jeho detský sen.. v tomto ohľade tu bolo všetko. Nechýba tu dokonca ani posteľ či "odpadová rúra na mŕtvoli".. posteľ je vlastne len trocha väčšie letisko no to sa tiež nachádza v inej miestnosti, ktorá je však asi len 3x3 metre veľká.

"Heeeh.. takže z toho ne-bu-de-nič?" Podvihol som jedno obočie a len som mierne pokýval hlavou na nesúhlas.
"Milosť je luxus, ktorý si ľudia nemôžu dovoliť." Znova som zopakoval predošlí pohyb rukou na jej tvári.
"Nas*aaať.. nikdy som nepatril k tým trpezlivým." Povzdychom som si, na čo som sa znova zameral na jej ústa, ktoré som tak nejak obsadil s tými mojimi. Momentálne som však nemienil skončiť tak rýchlo, ako pred tým. Jednou rukou som ju držal za pás a zároveň pridržiaval, nevedel som, či jej s telom tá elektrina stále robí haluze, alebo nie. Druhou som aj pri bozkávaní nejak nahmatal páčku vzadu na X-ku, ktorú som zatiahoľ a všetky popruhy s miernym popraskaním spadli na zem.

I tuhle reakci jsme nakonec čekala. Už jsem z jeho jednání nakonec vypozorovala, jaký je.. nebo alespoň ty výrazné rysy jeho osobnosti. Netrpělivý, vznětlivý, výbušný a nepředvídatelný... 
Bylo to zvláštní tohle dělat a já jsem si uvědomovala, jak je to uhozené, no na druhou stranu jsem to dokázala bravurně hodit za hlavu a užívat si ten hladový polibek se vším všudy.
Sotva pouta na mích rukách povolila, poznala jsem, že paralýzy sice ustala, no moje tělo je stále malátné a mdlé, takže jsem spadla přímo na něj. První, co mě napadlo bylo, jak se sakra dostanu domů? Ale moc dlouho mi přemýšlení nad danou otázkou nezůstalo.. vlastně nebyla to ani sekunda, co jsem všechno vymazala z hlavy a za tričko si ho přitáhla blíž. Co to tu sakra dělám? 

Očakával som, že sa na vlastných nohách udrží až po chvíľke a tak so mnou moc nepohlo, keď na mňa spadla. Už aj tak som bol dosť blízko pri nej. Pritiahla si ma za tričko bližšie a po ďalších, mierne zdivoćených bozkoch som sa na chvíľku ústami odtiahol. Rukou som jej znova zašiel do vlasov, zatiaľ čo druhou som si ju pri sebe stále pridržiaval.. keby sa jej náhodou zapáčilo utekať niekam preč, rozhodne by som ju nepustil.
"Na to, že si tak mimo.. ti jazyk pracuje celkom dobre.." Oblízal som si pery a venoval som jej ďalší bozk.
"A to nehovorím, o tvojich ústach. Že ty to na mňa len hráš ?" Uchechtol som sa.. no v podstate mi to bolo úplne jedno. Tento krát som ale ďalšie prípadné bozkávanie nemienil začínať ja. Nech sa tiež trocha posnaží dievča..

Ušklíbla jsem se a pokusila se stát pevněji, nohy mě pomalu začínali poslouchat, i vlastní krev už začínala pracovat podle mého přání, což byl jasný signál, že schopnosti se mi pomalu, ale jistě vrací. 
"Jistě.. hraju to.. zabavím tě.." naklonila jsem se blízko něj a jen se rty otřela o ty jeho. "A potom tě nečekaně napadnu." sevřela jsem pěst a na předloktí mi vyrostla krvavě rudá čepel. Přiložila jsem mu ji ke krku a zase se usmála. Divila jsem se, že ta technika vůbec jde, cítila jsem, že na druhé ruce bych to asi nezvládla, ale mě stejně stačila ta jedna. "Pak tě bodnu a zjistím, že jsi nesmrtelnej.." ušklíbla jsem se. "Můžu to zkusit..?" sladký úsměv pětileté holčičky. I já si sem tam ráda hrála..

Pobavene som sa na ňu pozeral. Provokovala.. minimálne rovnako tak, ako som ja pred nemalou chvíľou provokoval ju. Znova som pobavene podvihol obočie a len som pohľad namieril na krvavú čepeľ, ktorá sa dotýkala môjho hrdla.
"Aká nečakaná.. výmena strán." Poznamenal som a na chvíľku som sa jej zapozeral do oćí. Voľnú ruku som jej konečne stiahol z tváre a vlasov a stiahol som si z ramien čiernu mikinu, pod ktorou som nemal žiadne tričko či tieľko.
"Skúsiť to môžeś, ale nedovolím ti zničiť mi ďalší kus oblečenia." Naklonil som sa k nej tak, že mi jej čepeľ jemne preťala pokožku na krku. Ešte raz som ju pobozkal a po tom som sa na ňu vyzívavo zapozeral.
"Tak poď.. prebodni ma.. skús ma zabiť heh.." Vyzval som ju nakoniec čo bol rozhodne minimálne súhlas. Tú krv, ktorá mi tiekla z krku som ako keby ani nevnímal.

Dívala jsem se na něj, předpokládala jsem, že mi to povolí, i když jsem pořád měla jisté pochybnosti o té jeho nesmrtelnosti. Rozhodně jsem to chtěla zkusit naživo..
Sjela jsem rukou po jeho krku až na hrudník tak, že jsem za sebou nechávala malou krvavou stružku, rozpřáhla se a plnou silou mu vrazila čepel ho těla. Zálibně jsem sledovala jeho výraz, stejně jako pozorovala ruku, na kterou se mi začínala vylévat jeho teplá krev. "Fascinující.." zírala jsem na to jako upír na mladou pannu. 
Pak jsem zvedla oči, prsty přejela po jeho tváři. Už jsem začínala být stejně fanatizovaná, jako on, protože tohle se mi začínalo líbit. Trochu jsem tím děsila sama sebe. 
Zapletla jsem ruku do jeho vlasů a políbila ho, no v tu chvíli jsem bezcitně vytrhla čepel z jeho hrudníku, jako by se nechumelilo. Usmála jsem se do jeho rtů. "Začínám ti věřit." 

Prebodla moju hruď a mne sa na ústach vytvoril sarkastický úškrn.
"Že si vôbec pochybovala.." Zachechtal som sa. Bol som nesmrteľný no stále som cítil bolesť.. ja som sa v nej však vyžíval. Pobozkala ma, po čom mnou trocha trhlo, keď mi vysunula tak nie práve opatrne, čepeľ z hrude. Jak to spravila, znova som okolo nej len obmotal ruky a pritiahol som si ju bližšie k sebe.. pekne tak.. aby si tú krv užila na každočkom kúsočku jej oblečenia.
"Robíš tú najväčšiu chybu vo svojom živote.. no .. ja sa nesťažujem." Predsa len, veriť mne, to bola trocah silná káva aj na Shira.

Čepel zase pomalu zmizela v mojí kůži a já se jen zazubila. Bylo to tak absurdně morbidní a sladce zábavné, až jsem se bála toho, čeho všeho jsem v jeho přítomnosti schopná udělat. Zapomínala jsem se ovládat, doslova jsem cítila, jak krev uvnitř mích žil vře.. 
"Chyba byla sem jít... a šla jsem. Na chyby jsem odborník.. ty se ovšem mýlíš. Mojí největší chybou bylo samotné narození, jak by ti potvrdil můj otec.. a stejně pořád žiju.. ráda lidi provokuju.." přiznala jsem věc, kterou už dávno musel vědět. Prsty jsem uprostřed jeho hrudníku napsala krví velké T. 
"Shiro mě zabije, že jsem sem šla.." ušklíbla jsem se, ale přece jen, při myšlence na svého malého bratra jsem trochu poklesla na mysli.

"Na druhú stranu.. " Začal som len chvíľu po tom, čo dokončila svoj menší preslov. "bezchybnosť je sakra nudná." Pokrčil som ramenami a pri pripomienke na Shira som sa zasa nepekne usmial.
"Shira zvládnem.. poznáme sa už nejaký ten čas." Trocha .. karhavo?.. no proste som sa na ňu pozrel ako keby povedala úplnú hovadinu.
"Ja som ten. kto ťa zabije.. môžeś mi veriť, že to skôr určite nikomu nedovolím hm?" Nadhodil som po čom následoval ďalší bozk.

Začala jsem se smát. Bože, však tohle bylo tak nenormální, že to snad ani nemohla být pravda. Slyšela jsem už hodně divných věcí, ale takhle divnou ještě ne! 
"Dobře, dobře.. slibuju, že se nechám zabít jedině tebou." hrála jsem si s jeho vlasy. Hlas jsem měla lehký a hraví, jako by o před chvílí vůbec nechtěl udělat. 
"Shirovi to rozhodně nehodlám říct.. nepochopil by to.. vlastně ani já to nechápu..." pousmála jsem se klidně a tentokrát jsem to byla já, kdo ho kousnul do rtu. 
"Půjdu domů..." musela jsem. Nevěděla jsem, kolik je hodin, ani jak dlouho jsem tu byla, no věděla jsem, že najít výmluvu na to, kde jsme byla mi bude trvat sakra dlouho!

Vrátila mi kusnutie do pier a jej poznámka o Shirovi ma moc netrápila.. teda.. bolo by mi jedno, či mu to povie alebo nie. Každopádne sa to chalan skôr či neskôr rozhodne dozvie.. a pravdepodobne aj skôr. Stalo sa toho až príliš veľa na to, aby som si na Tenshi teraz pekne krásne nedával pozor.. určite mu to dojde.. sprostý nebol. Keď povedala že musí ísť, znova som sa pobavene pousmial a rukou som prešiel po leme jej rozopnutej košele.
"V tomto? Vyzeráš.. ako keby si prežila sekačku na drevo." Podvihol som jedno obočie a z pravého ramena som jej košelu stiahol.
"Určite.. ťa v tomto nikam nepustím. Žiarlil by som.. úplne nehorázne.. a to by pre túto dedinu nedopadlo dobre." Palcom som znova prešiel po jej perách, ako aj líci a po jednom vášnivejśom bozku som sa pomaly odtiahol a podišiel som ku jednej zo skríň, odkiaľ som vytiahol nejaké klasické tričko s nohavicami, ktoré jej však pravdepodobne budú veľké.. spolu s dlhším cestovným plášťom. Sám som sa oprel o stenu, založil som si ruyk na hruď a pozorne som ju sledoval. Rozhodne som si to nemienil nechať újsť.

Pozorovala jsem jeho počínání, a když mi došlo, v čem tedy nakonec půjdu domů, ušklíbla jsem se. "V tvém oblečení budu vypadat jako strašák do zelí, to je lepší?" no nicméně rozhodla jsem se převléknout, protože teď jsem vypadala jako z hororu. 
Začala jsem si rozepínat jeden knoflíček po druhém, než mi došlo, že se na mě pořád dívá. Zvedla jsem oči.
"Takhle rychle jsem se před nikým ještě nesvlékala." zahihńala jsem se, no stydlivě se k němu otočila zády. Byla to pořád provokativní hram a já si i náležitě užívala.
Když už jsem konečně měla na sobě jeho oblečení, uvědomila jsem si, že by mi stačilo jenom to tričko, protože jsem od něj byla docela hodně malinká... zvedla jsem ruce. "Tradá!" no v tu chvíli jsem si rychle musela chytat kalhoty, které mi začali sjíždět dolů. Přemýšlela jsem, jak to mám udělat s nohavicemi, které courám po zemi, nakonec jsem si je ohrnula a celá spokojená se na něj ušklíbla. "Tak, jak mi to sluší?" poslušně jsem se zatočila kolem vlastní osy.

Pozoroval som ju, aj keď ma celkom iritovalo, že sa mi otočila chrbtom.. a navyše to bolo také rýchle.. so sklesnutým povzdychom som si ju premeral v mojom oblečení a s ľahkým úškrnom som sa rukou poškrabal vo vlasoch.
"No.. " Začal som trocha neisto a podvihol som obočie, keď jej nohavice takmer spadli.
"Viac ti to seklo len v tom spodnom prádle.. " Povedal som nakoniec a mierne som pokrčil ramenami.. bol som predsa len chlap, takéto veci mali pre mňa celkom jednoduchý systém rozmýšľania a "videnia". Aspoň teda ja som v tom mal jasno. Každopádne aj pohľad na ňu teraz mi robil isté nenormálne chúťky ktorým sa odolávalo len veľmi ťažko a ja som sa na ňu trocha zničene pozrel. Nechcel som aby odišla. No.. každopádne musela a tak som sa rozhodol pre celkom šialený nápad. Postavil som sa na nohy a s kosou opretou o rameno som sa znova až nepríjemne uškrnul.
"Taaak.. sťahujem sa k tebe.." Zasmial som sa no bol to ten typ smiechu, ktorý prezrádzal, že to myslím smrteľne vážne.

"Jestli chceš, můžu tak klidně jít přes vesnici." vyplázla jsem na něj jazyk, ale předem jsem věděla, že to by neprošlo. Nejspíš bych tak ani sama nešla, no provokovat ho, to bylo něco trochu jiného a zábavného!
Když řekl poslední větu pozvedla jsem obočí. "Ty, já a můj bratr v jednom domě? Asi jsi byl moc dlouho na sluníčku, zlato." znovu jsem se ušklíbla.

"Negative-- " Zavrčal som na jej prvú vetu až mierne.. ochranárskym či majetníckym spôsobom a následne mnou trocha trklo. Pohľad som znova stočil ku krížu a s uchechtnutím som si tam predstavil Shira..
"To je dobrý dotaz.. nejak mi na ústa neprichádza žiadny argument.." Rozhodne som sa vśak na ňu pozrel a vyceril som zúbky.
"Hodím s ním reč... keď pôjdeme niekam na panáka.." Mierne uchechtávanie ktoré neveštilo nič dobrého mohlo znamenať len to.. že to nebude iba obyčajný panák a rozhodne nebude len jeden.

Nečekaně rychle jsem přešla z arogantního úšklebku na kamennou tvář. Udělala jsem pár kroků k němu, stála jsem přímo proti němu a ač jsme byla o dost menší než on, jako by ze mě cosi vystupovalo. Co přesně to mělo být? Ano, zmínil se o Shirovi..
"Se mnou si dělej, co chceš.. ale na Shira se ani křivě nepodíváš, jasné?" planá výhružka? Těžko.. našla bych si způsob, jak ho zabít a moje oči o tom dost říkali.
"Nechci, aby o tomhle Shiro něco věděl, šel by za tebou a pak.. pak.." nedořekla jsem to, jen se otočila a udělala pár kroků od něj. "Všechno zůstane tak, jak to je do teď.."

"Na Shira sa ani krivo nepodíváš..." Zopakoval som trocha sarkasticky no pohľadom som ani neuhol. Jej chladná stránka na mne zanechávala rovnaký dojem, ako jej.. všetky stránky. Nebol to dôvod správať sa k nej inak než doteraz.
"Shiro za mnou príde sám. Som predsa len jediný parchant s ktorým chodieva chlastať." Chytil som ju za moje tričko a pritiahol som si ju bližšie k sebe. Keďže som zasa sedel, musela sa trocha zohnúť. Naklonil som si ju k sebe zasa až nebezpečne blízko, že som na tvári cítil jej dych.
"Keby som mu chcel niečo spraviť.. mal som už milión.. príležitostí. Niektoré z nich som využil.. niektoré nie.. nemienim ho však zabíjať. Ten krpec je teraz živý len vďaka mne.." Šepol som tento krát smrteľne vážne ´.
"Nechcem ti kaziť tvoju idilku ale nič neostane také ako doteraz. On na to príde, či už sa ti to páči alebo nie.. navyše pochybujem že si na teba nedal nejakú plošticu.. kúsok svojej krvi.. alebo podobne. Pravdepodobne už nejakú tú chvíľu vie, kde si.. a už si asi domyslí, že som tu s tebou." Týmto moje slová skončili a stále som ju len drźal za tričko v mojej tesnej blízkosti. Čakal som, či na to nejak zareaguje.. alebo sa proste len vytrhne a odíde preč.

"Taky si mohl můj bratr vybrat lepší společnost..." pousmál jsem se a prsty odtáhla z jeho čela temně černé vlasy. Představila jsem si tyhle dva pohromadě v jednom baru... byla to dost zvláštní představa, když se přímo před mýma očima chtěli zabít. No na druhou stranu se k sobě vlastně docela hodili.
"Věř mi, že na sobě nic nemám.. nejsem hloupá. Shiro.. to zjistí, ale to neznamená, že se s tím smíří. Mnoho let jsem bojovala, aby jsme se Shirem měli normální vztah a tímhle si to nenechám zničit. Ani nevím, jak bych mu tuhle situaci vysvětlila.." s úšklebkem jsem ho políbila. Přece jen, pořád jsem byla v jakémsi opojení a něco mi říkalo, že v jeho přítomnosti se to nebude měnit.. "Drahý Shiro, chtěl mě zabít, ale nakonec to dopadlo poněkud.. jinak?" zaparodovala jsem vlastní hlas.

"O tom sa s tebou nemôžem hádať." Uškrnul som sa na poznámku o lepšej spoločnosti a skôr, než som stihol zareagovať aj na jej druhú vetu, proste som sa nechal pobozkať a tak zľahka som jej bozk vrátil. Stále som ju však nechcel pustiť.
"To by šlo." Prikývol som na jej poslednú vetu a sám som na ňu tak trocha provokačne žmurkol.
"Nechaj.. to.. na mňa.. no taaak. Uvidíš, zobere to ešte.. no.. dobre." Skôr než nejak stihla odpovedať som ju ešte raz pobozkal, po ćom som ju však nakoniec pustil a ruky som si oprel o kolená.

Trochu nevěřícně jsem na něj zírala, ruce položené na jeho ramenou. "Jak to chceš udělat, můžeš mi říct..?" pozvedla jsem obočí. Představovala jsem si všechny možné možnosti, jak se spolu ti dva baví, všechny možné scénáře, no bohužel všechny končili stejně.. soubojem těch dvou. A já si moc nedokázala představit, jak by se to dalo skončit..
"Co mu chceš říct? Že jsi mě sice nezabil, ale jednou to přijde..? To bude extrémně nadšenej." ušklíbla jsem se, pořád se nějak nemohla rozhýbat k odchodu.

Na chvíľku som sa zatváril vážne a so zavretými očami som rozmýšľal, ako presne by to asi prebiehalo.
"Áno.." Povedal som jej nakoniec a s ďalším úškrnom som ju rukami chytil okolo pása a pritiahol som si ju bližśie k sebe. Nadvihol som hlavu a v očiach sa mi tak troška.. zaiksrilo, znova ako takému šialencovi.
"Poviem mu, že bude prvý ktorý bude vedieť, kedy ten čas.. príde... ak niekedy príde." Šepol som.. vôbec.. vôbec ale vôbec som ju nechcel púšťať. Nebolo to kvôli tomu, že by som sa tu cítil osamele či že by som bol nejaký.. precitlivelý.. proste.. som ju hrozne moc.. žral, takmer doslova.. a nechcel som ju od seba pustiť niekam.. preč, kde by nebola pod mojim dohľadom. Čo keby sa jej niečo stalo? Jashin by ma zabil.. on by si už urćite spravil spôsob.. hneď po tom by som sa zabil sám a dokonćil by to aj Shiro ktorý by to samozrejme zvalil na mňa.
"Tak.. teda..mô-žem?" Spýtal som sa znova potichu a po celý čas som sa jej pozeral do očí. Nebol to však nijak prosebný pohľad. Moje oči boli hlboké a temné, pri čom sa v nich odrážali len tie úplne inštinktívne a základné .. až takmer zvieracie pudy. Divokosť.. nevyspitateľnosť a krvilačnosť. Rozhodne to nebol prosebný pohľad. Nakoniec som sa ešte uškrnul.. až tak zákerne.
"Takže si vravela.. že si s tebou môžem robiť čo chcem?" Ako keby som si do teraz nerobil, v mojom hlase bolo cítiť dávku pobavenia, sarkazmu a irónie.

"Pokud někdy přijde..?" naklonila jsem hlavu na stranu a ušklíbla se. "Začínáš měknout.." pozvedla jsem provokativně obočí a pokřivila úsměv.
"Shiro ti za tu novinku bude jistě vděčný.." pokývala jsem nakonec hlavou a zvedla mu za bradu tvář. Pořád jsem se nedokázala rozhodnout, který pocit při pohladu do jeho očí převládá. Cítila jsem tu skoro hmatatelnou nezkrotnost, která mě opravdu lákala, protože jsem vždycky ráda zkoušela splnit nesplnitelné..
"A ne.. v domě nebydlím sama.. je tam celá rodina. Těm by jsi to určitě nevysvětlit." představila jsem si otcovu tvář při té informaci a musela jsem se tiše zasmát.
"A ne, říkala jsem, že pokud by jsi se rozhodoval mezi mnou a Shirem, tak se poddám." ušklbíla jsem se. "Jinak budu samozřejmě vzdorovat." mrkla jsem.

Pri slovách že začínam mäknúť sa v mojom pohľade niečo zmenilo. Všetky pocity.. inštinkty.. pudy.. zmizli. Boli to len dve čierne, hlboké a chladné studne bez kúska emócie.
"Myslíš?" Zasyčal som.. teraz som mal chuť jej ukázať že naozaj mäknúť nezačínam. Ona nepochopila.. prečo som ju nechal žiť.. a prečo som to povedal tak, ako som to povedal. Nemohla to však pochopiť a s tým som sa musel zmieriť. Zavrel som oči a keď som ich znova otvoril, boli rovnako živelné ako pred tým. Zachechtal som sa a len som si ju za tričko stiahol znova o niečo bližšie ku mne.
"Fascinujúce.. bez vzdoru by to bola až príliš veľká nuda." Ďalśí bozk, ktorý bol znova pomalší no na kvalite sa to nijak nezobrazilo. Skôr som si ho tento krát vychutnával.. tak.. trocha viac.
"Jak chceš.. ostanem tu ale.. budem si na teba dávať pozor.." Začal som šepkať a stále som sa na ňu pozeral.. až takmer výhraźne.
"Jeden človek.. muž.. žena.. dieťa.. starec.. nejaká poondená babka.. bude mi jedno čo je to zač no.. hocikto, kto sa k tebe priblíži viac než by mi bolo milé.. hocikoho zabijem. Som jeden z tých hrozne žiarlivých bastardov proste sa s tým musíš zmieriť." Dodal som stále šeptom a len sa mi na tvári znova objavil ten môj typický úškrn.
"Comprende?"

Jeho změny jsem si všimla. Nevyděsilo mě to, spíš.. překvapilo. Nejspíš jsem se trochu zapomínala, pořád byl nebezpečným a nepředvídatelným maniakem..
Nakonec jsem se jen pousmála a vpila do jeho rtů. Poměrně mě zaujalo, že on umí taky něco pomalu, trpělivě a neuspěchaně. Skoro mi to k němu ani nesedělo!
Párkrát jsem se do toho polibku musela zasmát, i když mi bylo jasné, že tohle myslí smrtelně vážně. Vždy se u toho tvářil tak nezaujatě, ale věděla jsem, že každé jediné slovo splní.. Trochu mě to děsilo, že by to určitě udělal.. Dal by na mě, kdybych to nechtěla..?
Olízla jsem si rty a kývla hlavou. "Budu to brát jako zájem o mé bezpečí." ušklíbla jsem se a přejela prstem po jeho krku. "Chceš dárek..?"

Naklonil som hlavu na stranu a spýtavo som sa na ňu zapozeral.
"Ty o mne pochybuješ?" Moja otázka bola sprevádzaná smiechom. Každopádne ideálny vzťah neexistuje.. alebo existuje a je až príliš nudný.. mali sme mi dvaja vôbec nejaký vzťah? Určite.. tam niečo bolo.. no, asi trocha.. inak, takým tým temným.. zvráteným spôsobom. Aspoň źe môj boh s týmito vecami nemal problém.
"Hmm, neodmietnem ho." Prirel som oči a čakal som, čo z nej vylezie. Nevyzeralo to tak.. že by si stihla ísť niekam na nákup .. v podstate som mal na nej furt oči. Bol som zvedavý čo tým darčekom myslí.