Hiroshi Senju [VELITEL ANBU]

pro Hiroshi Senju Tue 28 May - 11:21

"Svůj život žij naplno, ochraňuj svou rodinu a přátele, nevybočuj ze své cesty ninji. Až budeš opravdu silným, tehdy se staneš Hokagem."

~Hiroshi Senju~
Hiroshi Senju [VELITEL ANBU] Page_divider_by_lithiumharddrive

~Jméno~ Hiroshi
~Příjmení~ Senju
~Přezdívka~ Ťuňťa Hiri
~Věk~ 20 let
~Výška~ 182cm
~Váha~ 72kg
~Klan~ Senju
~Kekkei Genkai~ Mokuton
~Rodina~ Kaori Senju--->sestřička
~Hodnost~ Velitel ANBU

~Element~ Doton

, Suiton

~Narození~ 20.12
~Původ~ Konohagakure no Sato
~Nynější pobyt~ Konohagakure no Sato
~Cíl~ Stát se Hokage, nebo aspoň natolik silný aby ochránil Kaori a vesnici.

~Oblíbené~
Nadevše má rád svou sestřičku Kaori, objetoval by pro ní svůj život. Taky miluje rámen a dlouhé procházky po vesnici, hlavně v zimě když sněží. Taky má rád dívky, rád s nimi flurtuje. Má rád jízdu na svém snoeboardu, který dostal od Kaori k 18 narozeninám. Taky miluje zvířátka, hlavně kočkovité. Na pití, no pije jenom Coca Colu a Kofolu, někdy v zimě i kafe nebo nějaké energetické nápoje, které taky často pije. Taky Kaori rád pošťuchuje, dělá si z ní tak trošku srandu, no je to takový machýrek.

Hiroshi Senju [VELITEL ANBU] Page_divider_by_lithiumharddrive

~Neoblíbené~
Nenávidí když ho do něčeho někdo nutí a stále o něčem přemlouvá, má prostě svoje slovo za kterým si stojí. Namá rád pavouky, né že by měl tak velkou depku jako Kaori když nějakého uvidí, ale prostě se mu hnusí, stejně tak i hadi a další plazy. Nemá rád lidi, kteří mají plnou hubu keců a skutek utek. Pak taky nenávidí, když ho někdo podceňuje.

Hiroshi Senju [VELITEL ANBU] Page_divider_by_lithiumharddrive

~Charakter~
Hiroshi se zdá na první pohled docela krutý a sobecký, však to je ale opak je jiný. Je milí a pohodový kluk. má dobrý smysl pro humor. Ze své sestry si občas dělá legraci, i když pak dostaně pěkný dělo (xD). Má rád blond dívky. Při misi se chová velmi vážne, bere to vážne protože ví že to prospěje vesnici. Taky má svého mazlíčka, jmenuje se Kori, je to panterka, která vždy všude chodí s ním, je to zvláštní, ale je to nějko jako Kuchiyose. Kori ale dokáže mluvit a Kuchiyose vydrží strašně dlouho, proto je pořád s Hiroshim. Kpri má Kaori taky velmi ráda, Kori pomáhá ve všem, je chytrá a Hiroshi by se bez ní cítil opuštěný. Taky rád Kaori pomáhá, stará se o ni, i kdžy ona o to moc nestojí. Nadřízených si docela dost váží, i když už je moc neposlouchá, protože i on je na vysoké úrovni. Však Kaori musí poslouchat vždycky a všude, né že by bylo jen Hokage, ale je to jeho sestra, kvůli tomu.

Hiroshi Senju [VELITEL ANBU] Page_divider_by_lithiumharddrive

~Příběh~
Kapitola I.

Byl jeden velmi zimní den, kdy se narodil Hiroshi. Byl to syn ženy jménem Kimi Senju a jednoho muže z Vodopádové vesnice. Však tento den nebyl ledajaký. Hiroshi se již od narození narodil s velmi slinou chakrou, proto jeho narození bylo utajené. Lidé věděli, že jeho starší sestra Kaori objevila své Kekkei Genkai Mokuon, lidé se báli co by se stalo, kdyby i někdo jako on s velmi velkou chakrou ovládali Mokuton. Přeci jenn jeho sestra nebyla nejchytřejší dívka a o klukách se říkalo že jsou hloupější než dívky, což si už ani nikdo kdo poznal Kaori nemohl myslet. Jak už se řeklo, jeho narození bylo tajné, takže to Kaori a nikdo kromě Hokageho, jeho rodičů a pár dalších sestřiček zdravotních nevědělo, že se narodil. Byl povolán speciální tým na zapečetění jeho chakry, mohl i umřít. Hned po tom, co chakru zapečetili, se po malém Hiroshim objevili modré pruhy, které měl po celém těle, jako náznak jeho pečetě. Jeho matka z toho byla zdrcena, nikdo nesměl vědět, že je to jejich potomek. Nikdo ale nevěděl důvol, rozhodl tak Hokage a rada vesnice, nic jsem s tím nedalo dělat.

Hiroshi Senju [VELITEL ANBU] Page_divider_by_lithiumharddrive

Kapitola II.

Dalo by se říci, že když Hiroshi ztratil rodiče, hlídal se o něho samotný Hokage, nikdy mu neřekli pravdu. Žil si ale velmi dobrý a spokojený život, na nic si nestěžoval, ale až na to, že Hokage "otec" měl pořád moc práce a neměl na něho nějak moc času. Hirashi byl ale úplně jiný než Kaori, jeho sestra. Byl nadaný a šikovný, navíc se moc rád předváděl. Kimi, jeho pravá matka každý den požadovala od Kageho nějaké informace o Hiroshim, taky se jí dostaly, ale setkání s ním bylo zakázané, nechtěl už riskovat, nebo mu snad přirostl k srdci? Nikdo neví....Hirashiho trénovalo spousta podřízených, byl opravdu silným dítětem na jeho poměry. Taky se ptal na své znaky po těle, kage mu však jen řekl že jsou to znaky od narození, že je tím vyjímečným. Hiroshi však byl ale chytrý, nikdy tomu nevěřil, ale jen přikyvoval hlavou, nechtěl ho nijak moc dráždit, stejně by mu to neřekl. Tak z velké beznaděje začal pátrat v knihovně, nechápal to, nikde nic nebylo, dokonncce ani záznamy o jeho narození. Cítil se jakoby se vůbec nenarodil, ani matku neměl, ale na to se už raději vůbec neptal, ale to že nic nenašel ho fakt zarazilo. U tréningu se nesoustředil, pořád myslel na to, kde jsou jeho záznamy, teda jestli třeba není nějakej mimozemšťan z vesmíru a záznamy zapoměli na jeho planetě, to byla ale jen taková blobost, která ho vůbec napadla. Když už si aji trenéři stěžovali a v Akademii, do které chodil taky, že vůbec nevnímá že o něčem přemýšlí. Když se to dotáhlo ale k Hokagemu, tak si Hiroshiho přivolal, aby zjistil jaký má jeho "synáček" problémy. Hiroshi se mu svěřil, i když mu moc nevěřil. Hokage nařídil zavřít dveře a zatáhnout závěsy, byla to vážná situace. Hokage se posadil na stoličku před něho a chytil mu ruce. Hirashi se dost zarazil, věděl že se dozví že je mimozemšťan, to néééé! Ale, to byl jen výplod jeho fantazie. Hokage mu řekl skoro všechno, až na to, že není jeho pravý otec, ani kde jsou jeho záznamy. Pouze mu řekl něco o jeho znamení, to mu však nestačilo. Hirashi se naštval a stoupnul si. Chtěl vědět co se tu sakra děje, proč před ním pořád někdo něco ukrývá, proč mu neříkají pravdu. Hokage mu to ale nechtěl říct, bál se že to naruší jeho vtahy s ním jako "synem". Však i když cítil rodičovský put, nemohl vidět jeho psí a lesklí oči, řekl mu nakonec všechno, to že není jeho otec a že jeho pravá rodina žije tady v Konoze. Hiroshi se jen pousmál, nebyl z toho zdrcen, chtěl od něho jen důvěru a pravdu, nic víc. Pak mu říkal jak se o něho celé ty roky staral, byl náhradou jeho rodiny a za to byl vděčný. Hokagemu začaly stékat slzy, když ho viděl nadčeného. Objali se a pak se Hiroshi vydal na tréning, měl zkoušky geninu.

Skončily jsme u zkoušky. No, když tam Hiroshi došel, byl jako normální kluk, sice o něco chytřejší, ale zkoušky měl stejné jako ostatní a dopadly úspěšně. Všichni byly moc rádi, i jeho trenéři, kteří odvedli dobrou práci. Ani se to nezdálo, ale i Hokage byl moc rád že jeho "syn" je konečně geninem, že je to shinobi. Taky díky tomuto ohodnocení, konečně poznal fyziskou bolest, chodil na mise, kde dostával do těla. Měl odřeniny a pohmožděniny, však se v něm objevil cit. Byl to cit, kvůli kterýmu v sobě cítil prázdnotu, cítil že mu jeden kousek v sobě chybí, kousek skládačky aby to byl zase on. Byl to pocit, který chtěl hned napovrch, měl chuť řvát z plných plic. Myslel si, že je to kvůli tomu, že chce vidět svou pravou rodinu. Zajímalo ho jestli má sourozence, kdo je jeho matka. S tímto citem se ale nikdy nikomu nesvěřil, dusil ho v sobě.

Hiroshi Senju [VELITEL ANBU] Page_divider_by_lithiumharddrive

Kapitola III.

Konečně po dlouhém čekáni Hiroshi byl přiřazen do týmu 12, spolu s nějakým Uchihem a klukem, který jaksi ovládal hady, které Hiroshi nenáviděl, trošku se ho bál, teda ne jeho ale těch hadů. Jako tým všechny mise splnily, protože byly fakt primitivní. Byly ze všech týmů této generace patřili mezi ty nejlepší. Však tu byl rpoblém s týmem 6, kde byli samí Hyuugove, které ani jeden z týmu 12 neměl rád. Hlavně kvůli jejich Bygukagnu, prostě jim byli nesimpatičtí. Né že by jsme je nenáviděli, ale pořád nás pořáželi. No, zanedlouho se blížily zkoušky chuuninu a mě trenéři trénovali víc než kdy dřív. Už mi to začínolo vadit, hlavně kvůli té prázdnotě. Né že bych Hokageho neměl rád, nebo to vůbec ne já ho miloval, ale pořád jsem v sobě nosil takoý knedlík, který nešel polknout. No, každopádně jsem na zkoušky došel připraven a se sebedůvěrou. Věřil jsem že já a náš tým to dokážeme. První zkouška pro nás byla hračka, protože jsme v týmu měli Uchihu a já byl mistrem přes opisování (xD). No, byl to spíš psychický test. Pak byla druhá zkouška, ze které jsem byl dost na mrtvici. Všichni po nás útočili, kdybych měl spočítat nepřátele a boje, nedopočítal bych se. Nakonec jsme ten svitek který nám chyběh vzali a dorazili jsme asi jako pátí. Fakt jsme byli vyřízení, mysleli jsme si že je to konec, ale ona byla ještě třetí zkouška, to jsme byli ale fakt dost uhnaní a pobití. No, kamarádi z týmu byli mezi prvními, mě vylosovali až nakonec a koho jsem mohl mít jako protivníka? Koho jiného než Hyuugu! Náš boj byl krvaví a na své poměry dost dlouhý. Ve chvíli, kdy si všichni mysleli že prohraju, se mě ruka začala tvořit ve dřevo, které toho Hyuugu odrazilo a omdlel. Všichni se na mě dívali, i já jsem byl překvapený. "Mokuton!" Zařval můj sensei a dřevo z pravé ruky se mi zase tvořilo do normální podoby prstů a dlaně. Jen jsem se na sebe tak díval, teda všichni se na mě dívali. Pak mě rozhodčí zvednul ruku a prohlásil. "Hiroshi Senju je vítěz!" Byl jsem fakt zaskočený, nikdy jsem si nemyslel, že porazím Hyuugu. Začal jsem tam skákat jak šílenec s rukama nad hlavou a jásal jsem jak nikdy před tím. Né že jen jsem vyhrál, ale taky jsem objevil novou schopnost. Diváci vstali ze svých křesel a taky tleskali. Otec byl, no nedokázal jsem říct jestli je šťastný nebo se zlobí. Pak se ale usmál a mrknul na mě, takže asi byl rád. Když jsem se stal konečně chuuninem, lidé ve vesnici si pak říkali, že je tu ještě někdo s Mokutonem, jakoby se historie opakoval, byla to Kaori. Strašně moc jsem se s tou dívkou chtěl setkat, no nechal jsem to osudu...

Hiroshi Senju [VELITEL ANBU] Page_divider_by_lithiumharddrive

Kapitola IV.

Uplynulo pár let a já jsem se stal jouninem. Byl jsem fakt šťastný. Když jsem dostal vlastní tým, snažil jsem se je učit co nejlépe to de. Oni byli fak něco, byli nadaní a šikovní. Chodili jsme spolu na mise, kde jsem skoro nic nedělal, byly to lehké mise jako chycení kočky a tak. Však oni měli fakt dost dobrý průměr, proto jsem otce požádal aby nás pustil na misi těžšího ranku než jsme doposud chodili. Věřil jsem že oni to dokážou. Ale mýlil jsem se...Nikdy si toto nezapomenu, díky mé netrpělivosti a zbrklosti jsem je vystal nebezpečí. Měli jsme dopravit jednoho úředníka do jeho vesnici. Však cestou nás napadli ninjové z Iwy, mezi ně patřili ti nejhroznější shinobi, byli v BINGO knize, byli to nukenini. Snažil jsem se je ochránit, ale bylo jich příliš mnoho. Bojoval jsem ze všech sil, ale, ale nestačilo to. Jeden z mích žáků, Nowa, který byl z klanu Uchiha, se mě snažil ochránit, když se na mě všichni řítili. Stoupnul si předemě a oni ho zasáhli kamennou technikou. Jen jsem v pomalém záběru viděl jeho poslední úsměv a krev z jeho úst. Slzy mi zašaly téct z očí a já jsem se naštval. Pečeť, která chránila mou chakru začala kolovat po mém těle a já cítil lehký nával chakry, nebylo jí moc, přeci jen zapečetili jen třetinu mé chakry, ale bylo to dostačující na to, abych ochránil aspoň ty dva, zároveň jsem vzal i Uchihu, který se pro mě objetoval a raději jsme utekli, nechtěl jsem je všechny ztratit, byla to má první nesplněná mise!
Když jsem přišel zpátky do Konohy, ihned jsem ty tři donesl do nemocnice, dva z nich byly v pořádku, ale Uchiha, řekněme že jeho život byl dobrý a ve vesnici byl hrdinou. Já však byl smolařem. Prázdnota se u mě znovu projevila, zase jsem se cítil tak sám a bezmocný, tento pocit jsem fakt nenáviděl. Už jsem to nemohl vydržet, tak jsem se vydal na jeho pohřeb. Nemohl jsem se udržet a slzy mi začly stékat po tváři, někdo by řekl že já ani slzy neznám, ale to se mílil, já jsem se za ně nestyděl, nechtěl jsem skrývat své emoce.

Hiroshi Senju [VELITEL ANBU] Page_divider_by_lithiumharddrive

Kapitola V.

Od té doby co mi umřel žák, jsem odmítl mít jakýkoliv tým. Otec nevěděl co semnou udělat, odmítal jsem jak nejlépe jsem mohl a on už semnou ztrácel nervy. Kdysi viděl můj zájem o ANBU, tak mi dal nabýdku Velitele ANBU, taky říkal že by to pro něho samotného byla čest, kdyby jeho "syn" byl Velitelem ANBU. Já nemohl jak jinak než příjmout. osil jsem od té doby masku a byl jsem odtržen od normálního života, byl jsem schován pod maskou, stejně jak od té doby mé emoce. Chodil jsem na mise poměrně sám, nebo jsem si dalších členů ANBU moc nevšimal, teda snažil jsem se jich nevšímat. Prázdnota ale nezmizela, díky tomu že jsem byl Velitel ANBU, jsem si mohl dovolit se kouknout do zápisů. Šel jsem až do otcovi kanceláře, on byl asi zrovna na obědě a já měl možnost najít svůj životopis, potřeboval jsem to vědět, jinak by prázdnota nezmizela. Bylo mi jasné že když jsem svůj životopis nenašel před několika lety v knihovně, najdu ho u otce, bylo to jediné místo co mě napadlo. Pátral jsem a pátral, ale nic jsem nenašel. Pak jeden šuplík vypadl a měl dvě patra. Odkryl jsem to první a co jsem neviděl. Složku s mím jménem, bylo mi jasné že je to ono, vzal jsem ji a šel pryč, nebyl tam ani takoví binec, já jsem ho stihl ještě uklidit. Šel jsem přímo do budovy, kde sídlili ANBU, přesněji do své kanceláře. Tam jsem složku otevřel a začal číst. Dozvěděl jsem se že mám dvě sestry Kaori Senju a Mai Senju, chtěl jsem je potkak. Složku jsem odnesl zpátky do otcovi kanceláře, ale bylo pozdě, on tam stál a natahoval ruku po složce, jakoby mi jí chtěl vytrhnout zrukou, ale neudělaal to. Jen řekl "Tak běž, už dlouho vidím že ti něco chybí chlapče." Řekl a pousmál se, já jsem mu úsměv oplatil a šel do knihovny, se něco víc dozvědět o těch dvou. O kaori jsem se dozvěděl že používá Mokuton, pak mě to dovaklo, to co si lidé povídali při chuuninských zkouškách, ta další osoba byla ona. Chvilku jsem pátral, ale nic jsem nezjistil, jak jsem řekl, byl jsem odtržen díky ANBU, byl jsem Velitelem a měl taky své povinnosti. Dostal jsem za úkol dopravit Feudálního pána na jedno určité místo a tak jsem udělal.
Cesta tam trvala 4 dny a zpátky mě to zabralo 3 dny. Když jsem ale došel zpátky do vesnice, říkalo se že je noví Hokage. Byl jsem zaražený, to nebylo možné, byl jsem pryč jenom týden! Pak jsem se dozvěděl že otec onemocněl během dvou dní od mého odchodu, byl vážně nemocný. Když jsem doběhl až do jeho ložnice, ležel tam a spousta lidí u něho plakala. Kleknul jsem si před postel a zařval z plných plic, opět jsem někoho ztratil, už jsem toho měl dost! Odešel jsem z místnosti až ven, kde pršelo, podíval jsem se na oblohu, i mraky plakali, stejně ja když umřel Třetí Hokage. Došel jsem až na jeden z útesů, kde jsem zařval z plných plic a slzy mi stékaly rychleji než kdy před tím. Stál jsem tam asi 3 hodiny, uvažoval jsem o sebevraždě, přeci mi už jen nikdo na světě nezbíval a sestry jsem nedokázal najít, bylo mio už všechno jedno. Když jsem se rozhodoval skočil, chytla mě zezadu dívka s harvaními vlasy a modrámi oči, byla mi nesmírně podobná. Otočil jsem se s vykoulenýma očima a zeptal se jak se jmenuje. ona mi odpověděla, že je Kaori Senju. Já jsem byl úplně strnulí, to byl snad osud! Odešel jsem od kraje útesu a chytnul jí za ramena a pak objal, slzy mi opět stékaly. Chvilku to trvalo, ale ona mi objetí opratila. Paak jen řekla že je novým Hokagem. Opět jsem byl dost udivený, dívka, navíc moje sestra byla tak silná? No, pak jsem se ani nedivil, ovládala Mokuton na větší úrovni než je moje. Byl jsem docela šťastný, ona však taky věděla že jsem její bratr, protože byla Hokage a prostudovala si všechny životopisy včetně mého. No, vzala to docela dobře, přeci už jí zbývala jen Mai a teď já. Tři sourozenci sami. Snažil jsem se je aspoň ochraňovat, získal jsem novou rodinu a byl jsem rád, že zase mám smysl života. Má pečeť již nebyla potřebná, té chakry co zbyla bylo opravdu málo, ani jsem nechápal proč to uděli, ale modré znaky mi na kůži stále zůstávaly. Od té doby jsem ty dvě ochraňoval a miloval nadevšechno na světě, už jsem nikdy nechtěl nikoho ztratil!

Když se vše začínalo hroutit, jak vesnice, tak i vztahy mezi lidmi, jak se začala šířit nenávist se Hiroshi rozhodl pro jiný cíl...Chce nastolit novou éru shinobi, ti, co se už nikdy nemusí trápit nenávistí...Jeho cílem bylo zabít Uchihy. Právě díky tomuto šel na školení mimo vesnici přímo do místa, kde se zakládala nějaká organizace. Právě ti ho vycvičili tak, aby byl schopen bojovat proti očním technikám, všechny finty a chvaty pobral od nich. Po roku se vrátil zpět do Konohy a snaží se dát vše dopořádku...snaží se svět ochránit od nenávisti, i když ví že s Uchihama žít musí, jednou ví že se pomstí.

Hiroshi Senju [VELITEL ANBU] Page_divider_by_lithiumharddrive

~Body~
Ninjutsu: 5
Taijutsu: 5
Genjutsu: 1
Inteligence: 4
Rychlost: 4
Síla: 3
Ruč. pečetě: 4
Chakra: 4

Hiroshi Senju [VELITEL ANBU] Page_divider_by_lithiumharddrive

Vybavení:

+ ZVN a lékárnička

Hiroshi Senju [VELITEL ANBU] Page_divider_by_lithiumharddrive

~Techniky~
~S-rank~
Mokuton Hijutsu: Jukai Koutan
~Pozdji~
Hokage Shiki Jijun Jutsu: Kakuan Nitten Suishu

~A-rank~
Mokuton: Jukai Heki
~Později~
Doton: Doryuudan
Mokuton: Kajukai Kōrin

~B-rank~
Mokuton: Moku Bunshin no Jutsu
Mokuton: Mokujōheki
~Později~
Mokuton: Shichuurou no Jutsu

~C-rank~
Kuchyiose no Jutsu (Panteři)
Mokuton: Daijurin no jutsu
~Později~
Suirou no Jutsu

~D-rank~
Shunshin no jutsu
Doton: Shinjuu Zanshu no Jutsu
KLIK--->Suiton: Sai no Jutsu

~E-rank základy všechny~