Tajné sídlo Mizukage

Nakonec Mizuki a vzápětí i Kataro vešli. Nedalo mi to a vešel jsem též. Ale koho to nevidím. Kartář. Zasyčím tiše. Byl jsem v pokušení vytasit Kiby a jít na něj, ale byla tu Mizukage. 
Tak jsem jenom ztichl a postavil se do dveří, abych mu popřípadě zabránil v útěku. Pohledem spočinu na Mizukage a počkám na rozkazy. 
Upřímně, co jsem viděl Kartáře bojovat, nebyl to nejslabší bojovník. Ale byli jsme na něj 2 jouninové, já a Mizukage. I tak to vypadalo na zajímavý souboj.

Byl jsem z Mizukage tak trochu zklamaný. Dělala dokonce, že si nás nepamatuje a to ještě před nějakou cizí osobou. Všichni vypadali tak nezaujatě a spíš jako by byli na dovolené. Byla to sice otrava, ale musel jsem dávat pozor na toho cizáka, který se choval podivně. Dokonce prohlašoval, že zničí vesnici, když v tom vytvořil pomocí nějaké karty nějaký druh bariéry, která obklopila místnost. Mizukage má halušky, ta ženská vedle mně se směje a snad jediný normální, který dělá se mnou svou práci je ten chlápek u dveří. Měl jsem se z toho snu probudit ne v něm pokračovat sakra. " Hej ty, nevyskakuj si na nás. Taková směšná bariéra nás neudrží. Jestli si myslíš, že po tomhle zdrhneš tak to se pleteš. " V mém těle začala chakra proudit o něco rychleji a aktivovala se. Na venek to nešlo vidět. Mohli jen vidět jak se dívám na toho chlápka s naštvaným pohledem. Sice jsem si rád někdy oddychnul, ale ne zrovna před kage nebo před nepřítelem a on jasně ukázal nepřátelský akt.

Kartář se zachoval poměrně předvídavě. Spustil bariéru a vyhrožoval zničením Kiri. 
Kdybys jen věděl, kolikrát jsem to slyšel... Pomyslím si.
Na Mizukage začala doléhat únava a nebrala ho vážně. Jen jsem čekal kdy zívne. A nepoznala mě. A to mám masku. 
Ta musí být hodně pod parou, když nepozná oinina. Povzdechnu si.
Mizuki, ta z toho měla vůbec srandu.
Snad jediný Kataro to bral vážně. Já sice byl v pokušení šáhnout po Kibech, ale čekal jsem na rozkazy Mizukage.

Já jsem tam stále stál s vážným výrazem a docházela mi trpělivost, ale kdybych v tomto prostoru použil svoji schopnost, mohl bych tím zabít i ostatní. Bylo by tu totiž potom ještě méně bezpečného prostoru k pohybu. Takže jsem prozatím nic nepodnikal, jen jsem se postavil do bojového postoje a vyčkával jsem.

Začaly mě svrbět ruce. Měl jsem chuť na toho Kartáře zaútočit. Věděl jsem, že to že stojím ve dveřích mu v útěku nezabrání.
A přesto jsem čekal. V tak malém prostoru by meče Kiba nadělaly víc neštěstí než užitku.

Když zmizne ten chlápek tak se podrbu na hlavě a dodám " Sakra, utekl. Příště ho dostanu. " Otočím se na Mizukage a omluvím se. " Omlouvám se Mizukage-sama, že jsem ho nebyl schopen zastavit. Máte pro mně nějaký úkol? " Zeptám se trochu slušně a čekám na další rozkazy.

Zajímavé. Kartář podle mých očekávaní zmizel. Pokrčil jsem rameny. Co mě nicméně překvapilo, byl náhlý příval lidu. Mizuki odešla jen proto, aby se zase vrátila v závěsu s jiným člověkem, zjevně ze Suny.
Lehce jsem si povzdechl, ale zůstal jsem při stěně a byl zticha. Začínalo to být zajímavé.

Jakmile jsem si vyslechnul rozkazy tak jsem se uklonil. " Hned vyrazím " Odešel jsem z kanceláře a zamířil jsem ven z podzemního komplexu. Jenže tu byl malej problém, kde najít místo pro nový úkryt. Je plno míst, ale které by bylo dostatečné aby ho schválila kage. Bude tohle totiž na dlouho. (přesun)

Konečně Kage vydala alespoň nějaký rozkaz. Lehce jsem kývl hlavou a krokem jsem vyrazil směrem ven a posléze k jezeru. Pokud se někde Kartář nebo jeho parta objeví, bude to nejspíše tam.

//Přesun