Tajné sídlo Mizukage

S lehkým odporem jsem se procházel po vlhké chodbě. Ta vlhkost se mi kondenzovala zevnitř na masce a tvořila ne zrovna příjemné kapky vody. Maska měla svoje výhody i nevýhody. Jako koneckonců všechno.
Před dveřmi Mizukage již někdo stál. Poznal jsem Jounina, ale jméno se mi hádat ani nechtělo. S lehkým pokývnutím na pozdrav jsem se opřel o zeď. Zjevně přijdu na řadu později.

Po chvíli čekání mě Jounin oslovil. Na její dotaz jsem si povzdechl a zaklepal si na masku. Nesměl jsem říkat svoje jméno a oininské zkoušky jsem nedělal proto, abych teď byl vyhozen. Ale je dobré znát její jméno.
Ale chápal jsem ji. Sem jsem šel k Mizukage, abych se zbavil nudy, takže tohle mě trošičku naštvalo.
Asi taky jdete za Mizukage, že? Zeptal jsem se, i když jsem předem znal odpověď. Co jiného by tu dělala.

Jounin se začal nudit. Nebo se spíše již nějakou doby nudil podle množství na mě vychrlených slov.
Vycítí čakru? Zajímavé. Podvědomě zašátrám po svém notesu, který jsem obvykle nosil na náprsní kapse mé výzbroje, když jsem si vzpomněl, že je promočený a tudíž nepoužitelný.
Sakra. Řeknu tiše. Právě mi unikla důležitá informace, která by se mohla hodit pro příště.
Její pohyb s vlasy mě sice mírně znervózňoval, ale nedával jsem to najevo. Pousmál jsem se, při její další větě.
Trénink. Jediné slovo, zahrnující ty zkušenosti z Války a zkoušek. Když vám dají kvůli netrpělivosti na zadek, naučíte se ji ovládat.
No, nemůžeme Mizukage říkat co má dělat. Povzdechnu si.

Na její poznámku o unavenosti Mizukage jen přikývnu. Měla pravdu. Na Mizukage se poslední dobou valily samé problémy, nebylo divu, že je unavená.
No, kdyby o nás každý všechno věděl, naše funkce by ztrácela smysl, nemyslíš? Namítnu. Sloužili jsme prakticky jako ''holky pro všechno''. A v naprostém utajení. Nicméně také jsme měli vyšší pravomoce.
Na její další poznámku pokrčím rameny. Byla to věc Mizukage, já se do toho sotva mohl plést.
Nemáš náhodou v plánu je špehovat, že ne? Zeptám se Mizuki opatrně. V tom případě bych ji musel zastavit v zájmu Mizukage a opravdu jsem neměl náladu na boj s někým z Kiri.

Nad její odpovědí jsem pokrčil rameny.
Upřímně řečeno...netuším.
Ano...netušil jsem o ní vůbec nic. A i když na perverzáka nevypadala, zdání klame. Jak jsem se koneckonců sám velmi bolestivě přesvědčil.
Na její poznámku jsem se zamračil. Těch několik hodin bylo až strašidelně reálných.
Být tebou, nedivil bych se, kdyby to těch několik hodin zabralo.
Pronesu.
Ale i u mě se začínala projevovat nuda. A také jsem si potřeboval pročistit hlavu. Prakticky mimomyšlenkově jsem vzal kunai a začal si s ním v ruce pohazovat. Byl to takový můj malý zlozvyk.

Pousmál jsem se, když jsem viděl její neklid.
Nápad by tu byl... sám bych nějak rád zabil čas.
Schovám kunai. Nehledě na to, že za jiných okolností bych jí svoje jméno řekl, jako Oinin jsem si to nemohl dovolit.
Co takhle trénink?
Navrhnu. Trénink uškodit nemůže a čas to zabije.

Přikyvujíc si poslechnu její námitky. Musel jsem uznat, že má pravdu.
Její další připomínka byla poměrně sporná, i když to tak teoreticky vzato bylo, někdy se tomu člověk nevyhnul.
Nukeniny přilákáme, ale alespoň to bude pořádný trénink. A co se týče schopností...kapitán snad bude mít pochopení. Ale pokud máš jiný nápad, sem s ním.
Odpovím jí.

Povzdechnu si.
Šmírování? A pak že nejsi úchyl.
Pronesu, i když jsem tušil, že velkou pozornost mi Mizuki asi věnovat nebude.
Prozatím jsem ji nechal. Alespoň si zjistím, jestli si toho Mizukage všimne. Zatím jsem vsázel, že ne. Ale uvidíme, Mizukage už mě několikrát překvapila.

Po každodenní procházce vesnicí jsem se dostal až do tajných podzemních prostor pod vesnicí. Bylo zde ukryté sídlo Mizukage kam měli povolení vstoupit jen ti s vyšším postavením. Nejdřív jsem se chtěl odsud dostat, ale bylo to zde samá odbočka a nakonec jsem se dostal až ke kanceláři kde stála parta známých. Oinin a jedna z jouninek skryté mlžné. Neznal jsem ji však osobně, ani jeho ba dokonce jsem nečetl jejich spisy. Viděl jsem je maximálně od vidění, ale ještě jsem se s nimi nedostal do kontaktu. Bylo moc práce dřív na seznamování s vysoce postavenými. Nyní je však čas když ostatní na něco čekají. Proto jsem procházel chodbou blíže k nim a podrbal se na hlavě. " Oh, Takže jsem došel nakonec sem. Zřejmě jsem minul východ. Nevadí. " Pozvednul jsem hlavu abych jim viděl do tváře. " Zdravím, my se možná ještě neznáme. Je za těmito dveřmi naše kage? "

Po nějaké té době netrpělivého čekání přichází další člověk. Neznal jsem ho a on byl zjevně nový. Teda alespoň jsem soudil, podle jeho další poznámky.
Kývnutím jsem ho pozdravil a znova kývnul jako odpověď na jeho otázku. Byl jsem připraven tady čekat ještě hodnou chvíli, když jsem si všiml pírek, která začala poletovat okolo kliky.
Zlehka jsem poklepal Mizuki na rameno.
Myslím, že tě zve dovnitř. Poukázal jsem na pírka.

Řeknu už trochu tišeji. " Myslimže má pravdu. Co kdybychom šli dál? " Poptám se a pomalu se začnu přibližovat ke dveřím. Snažím se však nedělat moc velký rámus.  Je pravda, že jsem tyto dva neznal, ale bylo to z důvodu, že jsme se vždy za ty roky minuli. Já převážně pracoval sám a tito dva nebyli ani u mé zkoušky na jounina ještě před válkou. Snad mně nepovažují za nováčka když jsem řekl, že je neznám. Uvidím později, třeba potom bude čas si promluvit, i když myslím, že nám spíše zadá kage nějakou misi. Zastavím se s menší vzdáleností od Mizuki a čekám až vejde jako první.

Potom co Mizuki vešla do místnosti skrz otevřené dveře jsem se rozhodl jít za ní. Když už jsme tu všichni jounini tak snad nebude vadit, že jdeme všichni. Když jsem vešel do místnosti uviděl jsem nějakýho cizího maníka, který se tu zřejmě celou dobu dohadoval s Mizukage. Stoupnul jsem si vedle Mizuki a podrbal se ve vlasech " Ale ale, koho pak to tu máme? Už je vše vyřízeno nebo ho máme snad vyprovodit? " Zeptám se uctivě naší Mizukage i když trochu s nezájmem o toho člověka.