Zbytky brány

Andi

Proběhl jsem branou. Bylo jasné co hledám. Tu slečnu s tou technikou. Nevěděl sem ale kde začít. Nebo jestli vůbec přežila. Zbyla tedy jediná možnost. (přesun)

V leže jsem se objevil na bráně. Nejvíc mě ale překvapil asi ten fakt, že i přes to že jsem 2 dny odpočíval, byl jsem víc unavený než jsem byl když jsem sem přišel. Musel jsem se konečně hnout, tak jsem si protáhl ruce, nohy a po chvíli na ně i vyskočil. Naposledy jsem se podíval na vesnici. * Hmmm... nedivím se lidem, že by zde chtěli bydlet... není to tu tak špatné jak se říká.... výhled celkem pěkný... teda až na ty rozbité baráky a všechno možné... Asi se zde ještě někdy zastavím.... * a s touto myšlenkou jsem se vydal směrem Kagetsu.

Zastavila jsem se přímo ve stínu brány. Očekávala jsem, že půjdu buď v předu nebo někde na straně, ale určitě ne uprostřed nebo vzadu, protože to moje oči mohly Hidea najít nejrychleji. 
Zase chci být nejlepší cíl?
Srdce se mi chvíli svíralo strachem, chvíli fascinovanou a nepochopitelnou touhou po dobrodružství, které nás všechny může stát život. Ale aby tohle stálo život Hokage, to nikdo z nás nesmí dovolit. Rokuro se zdál trpělivý, ale nevěřila jsem, že by to mohl brát až tak klidně.
Proč se vlastně Hyuugové tak málo stávají ANBU?
Asi bychom to nevydrželi, jsme tu na jiné věci od loajality po naději. 

Když všichni dorazili, neváhala jsem s odchodem.

//Přesun

Už niekoľko kilometrov od Konohy...teda kde sa nachádzala konoha som bol ostražitý. Čelenku Shiren som mal na úrovni opaska, nevedel som či mi bude na prítaž alebo na osoh. Preistotu som si na rameno uviazal kus bielej látky na znak že nemám v pláne nič nekalé. Vydal som sa teda starou cestou do Konihy a k jej..zbytkom brány. Vedel som že tu určite niekto zašitý bude...potreboval som si pokecať s niekým na vyšších miestach.

 Pokiaľ ma nikto nezastavil tak som pokračoval ďalej.


(presun)

Co nejsvižnějším krokem jsem prošla branou a ještě dlouho jsem šla a ohlížela se za sebe, abych se ujistila, že mě nikdo nesleduje. Až tady jsem se zastavila, pod mohutným stromem a v jeho stínu čekala na Andiho.