Zbytky brány

pro **Akasuna no PiliKKa** Sun 26 May - 17:11

First topic message reminder :

Procházelo přes ní tisíce lidí, stráže v budce vítali nové návštěvníky, nebo mívali na odcházející shinobi.
Dnes se sem každý bojí přijít, aby vůbec přežil.
Moc toho z brány, která kdysi strážila Konohu nezbylo...

pro **Nukenin** Mon 3 Jun - 18:32

Utiecť sa mu podarilo, pretože v okamihu ako sa presunul a oni sa rozhodli ho prenasledovať, vestu im zahradila postava muža v tmavom plášti, ktorý sa tu vtedy zjavil a donútil ich myslieť na príliš zlé veci. Teraz už prestali, ale bolesť hlavy neustúpila, všetci cítili akoby im kladivko narážalo do spánku, bola to ostrá bolesť ktorá mohla ich zmysli trochu narušiť, ne nebolo to nič extrémne ani bolestné. „Takež si dáme 3 versus 1?“ Spýtal sa na Hokáge a jej dvoch prisluhovačov.

pro Hiroshi Senju Mon 3 Jun - 18:45

Když jsem uslyšel slovo Darkness, jen jsem se ironicky pochechotnul. Když jsem však chtěl něco udělat, najednou jsem se zasekl. Do hajzlu co to... Před očima se mi odehrávali příšerné vidiny, co mi způsoboval ten chlap. Bylo tak moc deprimující, že jsem si i pod maskou myslel, že mi steče slza, ale věděl jsem že to jsou jen přeludy, ale hlava mě bolela famózně. Toto ne! Nejsem loutka! Když jsem uslyšel Kaorin hlas, dodalo mi to odvahu. Stále jsem měl ruce na zemi a vlastně po celou dobu až na ten sek jsem se soustředil na chakru co jsem vpouštěl dovnitř. Měl jsem dost času na přípravu a tak jsem toho teď využil i přes to strašné bolení hlavy. Přivřel jsme oči a v ten moment je prudce otevřel.
Pod nohami toho muže co nám způsoboval bolesti se objevila obří jáma. Bylo to díky tomu že jsem přímo pod ním způsobil svým mokutonem nestabilitu a tak se zem na které stál a pár metrů od něj mohla propadat, záleželo jen na tom, jak moc se bude hýbat. I kdyby se chtěl odrazit do skoku, bude mu to k ničemu, protože jen sebemenší nestabilita a změna váhy způsobí propasti rovnou dolů.

pro **Nukenin** Mon 3 Jun - 18:54

Stalo sa niečo čo nečakal ani muž v plášti, plášti tak temnom ako samotný pohľad, plný zloby a nenávisti, chladne sa zasmial, keď stratila pôda pod jeho „nohami“ nestabilitu a on sa mal v ten okamih zrútiť pod celú zem. To sa však na zdesenie prítomných nestalo, keď postava ostala stáť na mieste pred nimi, vznášajúc sa nad zemou sa len uchechtla a zapozerala sa smerom k skupinke pred sebou. „To je všetko?“ Spýtal sa naozaj chladne a pohľadom zmrazil pohyb všetkých prítomných.

pro **Kaori Senju** Mon 3 Jun - 19:32

Síce sa ten šmejd pokúšal utiecť, dokonca k tomu využil i dymové bomby, tie mu však nepomohli, keďže ako medik som ovládala i senzibilstvo, takže som i napriek tomu, že som ho nevidela, pomocou jeho chakry vedela, kde je.
Aj by som ho bola chytila, keby sa mi do cesty nepostavil ten...Čudák. V tej chvíli som začala myslieť na také pesimistické veci, hrozné vidiny a podobne. Ale ja som na také veci v tejto dobe myslela často, takže som si to ani nevšímala. Akurát ma štvala tá ostrá bolesť...Sensei ma však toho naučil veľa. A tiež ako správny Senju, som mala pevnú vôľu, o ktorej som si myslela, že už ju nemám. Že sa proste len tak vytratila.
Spomenula som si však na Majstrove slová...Ktoré mi dodali odvahu a pripomenuli mi, že i napriek tomu, čo všetko som stratila a si prežila, nesmiem stratiť samú seba, svoju ohnivú a oceľovo pevnú vôľu...
Zmizla som, doslova som sa vyparila a objavila sa nad tým čudákom, mieriac mu päsťou na hlavu. Len ťažko by sa tomu dokázal vyhnúť, avšak netreba súpera podceňovať...Ak by som ho však zasiahla, tak je na mieste mŕtvy...

pro **Killunia** Mon 3 Jun - 20:04

S vyslovením slova "Darkness" se mi vkradly do mysli všechny myšlenky a vzpomínky. Všechno špatné, čehož nebylo málo, co se mi kdy stalo. A hlava mi začala třeštit. Před očima mi proběhly všechny šikany, které jsem zažila na Akademii. Zpráva o smrti rodičů. Samota a temnota.
Samota.
Do očí se mi přihnaly slzy a nohy přestaly fungovat. Chytla jsem se za vlasy a snažila jsem ty vzpomínky nějak dostat pryč. Tolik bolesti. A všechno najednou. Všichni lidé, kterým jsem kdy ublížila. Všichni, které jsem kdy opustila. Všechno, co jsem kdy zničila a ztratila. Mé tělo se začalo třást. Jako by se ve mně skrýval démon a nyní se chystal probudit (i když to samozřejmě není pravda). Začala jsem třást hlavou, nějak se snažit to dostat pryč.
"Zmiz..." zašeptala jsem. "Zmizte všichni..." Na nikoho ze zde přítomných jsem nemluvila. To na ty lidi ve vzpomínkách. "Odejděte a už se nevracejte..." Na zem začaly dopadat kapky slz. I když se ta soupeřova technika zdála jako skoro neškodná, pro mě byla téměř smrtící. Málokdo si prožil to, co já. Téměř nikdo by do dnešního dne nesnesl bolest, kterou jsem přetrpěla já. Jenže tamta bolest byla postupná. Teď přišlo všechno najednou. Jako by se všechny mé vzpomínky spojily dohromady a stvořily jednu velkou noční můru. "Prosím..." špitla jsem. Přestala jsem vnímat okolí. Už jsem nevnímala nic okolo sebe. A pak - konec.
A v té chvíli jsem ztratila vědomí.

pro **Nukenin** Mon 3 Jun - 21:03

Temnota zaregistrovala slabosť v Killuininom srdci, nenechala si ho na náhodu a len tak uletieť ale túto slabosť využila proti nej, kým sa úplne psychicky nezrútila. Modré oči farby ako ľad, pričom rovnako chladným aj vo vnútry bol, nie príliš pekne sa chladne zarehotal keď sledoval ako mladé dievča padlo v agónii na zem, bez možnosti to nejako zvrátiť. Spokojný z výsledku svojej práce sa chcel zahľadieť na Hokáge a ďalej sa vyhrážať, tá tam však už nebola, namiesto toho sa objavila nad ním a kopla ho. Normálne by tento čakrou nabitý kop človeka zabil, keby bojovali proti niečomu živému! Vytvoril sa obrovský kráter, z ktorého prach a čiastočky spiny ešte dlhú chvíľu sa usádzali, kým sa im nenaskytol desivý pohľad. Hokáge držala pod nohou len roztrhaný plášť, namiesto toho sa nad ňou vznášala temnota. Doslova a do písmena čierňava akoby čierny dym zoskupený do podoby niečoho prízrnačného bez nôh, s dvoma vsadenými akvamarinovými očami, zahľadela sa postava znova k zemi. „Znova zopakujem, to je vážne všetko?“ Znova ten pekelný smiech, jedno bolo isté. Jeho nebolo možné zabiť, on NEŽIL!

pro **Kaori Senju** Tue 4 Jun - 19:29

Prekvapene som vyvalila oči, keď miesto toho, aby som zasiahla toho čudáka, stiahla som z neho tak akurát len plášť. To som cez neho preltela či čo? Kto to vlastne sakra je?! Zdvihla som pohľad a trochu sa narovnala. Ako je to možné...? Pýtala som sa samej seba v duchu.
To naňho akože nepôsobia fyzické útoky? Kto sakra si? Doslova som to zavrčala, pekne ma tým naštval. Videla som toho už veľa...Ale takéto niečo ešte nie.
Rozhodne ma však nevystrašil. Ani tými svojimi ilúziami, ani tou bolesťou hlavy...Ba dokonca ani svojim výzorom. Nebála som sa ho, nech to bol už ktoľkovek. Vyskočila som z tej diery a pristála pred Killuniou, ku ktorej som si kľakla a s obavami sa na ňu dívala. Nevyzerala dobre, odpadla asi kvôli tým ilúziám. Vedela som, že si toho prežila veľa...Tak sa ani nečudujem, že takto dopadla. Rýchlo som vytvorila klon, ktorý ju vzal do náručia a zmizol v obláčiku dymu. Vstala som a natočila sa späť k tomu čudákovi, čakajúc na jeho odpoveď. Absolútne som nevedela, čo robiť, keďže fyzické útoky naňho pravdepodobne nepôsobili...Pripomínal mi skôr zombíka, než normálneho človeka.
(Klon + Killunia - presun)

pro **Hideo Hatake** Tue 4 Jun - 20:38

Než stihol ktokoľvek si len niečo uvedomiť čo sa deje, než stihol Hiroshi alebo Kaori nejako zareagovať, pocítila Kaori naozaj prudkú bolesť v oblasti ramena. Bojisko zalialo modrasté svetlo, a keď sa utíšilo a temnota znova zaliala bránu, všetci zazreli jako cez Kaorino rameno prechádza moja ruka, ktorá ju prepichla s Raikiri. Tomu nechápal nikto prečo ja, ten čo som sľúbil jej vernosť, ten čo stál stále po jej boku a mnohokrát takmer obetoval svoj život aby ju zachránil, som práve teraz otočil zbraň proti nej. Žiaden strach, bola medik na ten najvyššej úrovni, to sa mohlo prehnať hlavou Hiroshimu, ktorý tiež nemal JEDINÚ šancu zasiahnuť do toho, tak isto ako nemala Kaori. Hideo sa trafil jako vždy presne, s vyhrnutým Sharinganom sledoval namiesto Kaori ale osobu před sebou, tú temnotu, to zlo. Ohromná situácia pri bráne!

Zbytky brány - Stránka 2 Tumblr_m5h8he94Pz1r12d1bo1_500

pro **Kaori Senju** Tue 4 Jun - 21:00

Už už som skladala pečate, že použijem istú techniku...Keď v tom som len zdesene vyvalila oči a vykašľala krv. Čo to sakra...? Obrovská bolesť prameniaca v ramene ma totálne paralyzovala, v tej chvíli vo mne začala narastať panika...Najmä potom, čom som zbadala, že ma niekto prepichol s...Raikiri. Poznala som len jediného človeka, ktorý ho ovládal...Hideo... Zahmlilo sa mi pred očami, avšak len vďaka sile vôle som sa udržala pri vedomí.
Prinútila som sa prudko kopnúť dozadu, načo Hideo odletel niekoľko metrov a ja som padla na kolená. Sakra, Hideo... Privrela som oči, tá bolesť bola tak obrovská. Snažila som sa upokojiť, aby som mohla použiť istú techniku...S obyčajným Shosenom by som ránu síce vyliečila, ale vykrvácala by som pri tom. Rýchlo som poskladala pečate a vyslovila názov techniky. Sōzō Saisei! Pečať, ktorú som mala na čele, sa uvoľnila, čím sa tam vytvorili také ornamenty (aké vidíte na obrázku xD) a moje telo obalila taká červená aura, alebo ako to mám nazvať. Rana na ramene sa mi takmer okamžite zahojila a ja som si s úľavou povzdychla. Prudko som vyskočila na nohy a otočila sa k Hideovi. Prečo si to urobil, héé? Prižmúrila som naňho oči, a i napriek tomu, ako naštvane som sa tvárila, vnútri som sa neuveriteľne trápila...Hideo bol mojim veľmi blízkym človekom, dôverovala som mu...Ale vidím, že som sa vňom mýlila. Je presne taký, ako tí nukeninovia či shinobi z tej vydrbanej dediny.

pro Rokuro Uchiha Tue 4 Jun - 21:11

Prišiel som chvíľu potom, ako Hideo napadol Hokage.
Okolo celej dediny som hľadal Hiroshiho, vlastne som mu chcel dať len malé hlásenie. Po tých dlhších chvíľach hľadania som ho našiel.
Zahliadol som aj Hokage a nejaké dievča, ktoré som nepoznal, no a ešte aj Hidea.
Vypadalo to dosť zaujímavo. Aktivoval som si sharingan, na tú čiernotu, ktorá tu bola. Bolo to zaujímavé a niečo čudné zároveň.
Hlavou som kývol na Hiroshiho, možno že si ma všimol a možno že nie. Lebo to vypadalo, ako by sa Kage niečo stalo, radšej som nič nerobil a len sledoval tu čiernotu.
Možno len nejaká technika, ale pokiaľ som vedel, tak nikto z prítomných tu niečo také neovládal, ale čo to potom bolo?

pro Hiroshi Senju Tue 4 Jun - 21:13

Celou dobu jsem byl v jakémsi seku, až do doby co ségra nezaměstnala toho chlapa. Jakmile se spolu utkali, podíval jsem se na Killuniu a vrz jsem zuby. Asi to na ní mělo větší vliv. Pomalu jsem se zvedl, ale to už jsem viděl jak s ním bojuje a místo toho aby ho zasáhla si vzala do ruky jen jeho plášť. Duch? Pomyslel jsem si ale pak jen prudce zakroutil hlavou. Ne, blbost. Rychl jsme vyskočil na onou Mokutonovou stavbičku (zeď) a koukal se na to jak se jí vede. Chtěl jsem vymyslet sterategii, ale pak jsem se rozhodl jí prostě pomoc. Díky Shunshin jsem se dostal až k ní, ale v tu chvílu jsem jen viděl jak jí něco projelo ramenem. Zmenšili se mi zorničky a měl jsem bledý výraz v obličeji. N-ne... Začalo mi tlouct srdce. Když jsem viděl jak se léčí, nijak to nepomohlo, prostě na ní takto šáhnul. Sklopil jsem hlavu dolů a prudce jsem se podíval na Hidea a měl takové až trošku krvavé oči.
"Mokuton Hijutsu: Jukai Koutan!" Dal jsem ruce do pečetě a mé vlasy začaly vlát od tlaku co jsem způsoboval. Najdnou začalo vše kolem měnit tvar, začalo se v zemi něc dít a najednou jakoby tu začala velká rostliná apokalypsa. Měl jsme takto velkou ýhodu protože jsem tento mokuton mohl používat pak pro lepší účely. Nejen že to mířilo na Hidea, ale aji na tam toho muže. Toto si rozhodně nemohli dovolit. Tomuto se rozhodně nemohli nijak vyhnout a vlastně ani tuto techniku nijak zrušit. Byla to má specialita a já byl pdo nátlakem a čím víc jsme takový byl, tím silnější. Šlahouny svázaly Hidea tak, že byla nulová možnost hnutí. navíc tam toho chlapa by teď měli oné šlahouny taky zajímat, i kdyby to prošlo třeba skrz něj, nedostal by se nijak včas k Hideovi aby ho zachránil.
Když byl Hideo svázaný pevně k jednomu z většch stromů co jsem tak vytvořil, projela mu hrudí velká ostna. Bylo to rychlé a tak jsem věděl že nějaké kawarimi nebo klon by v tuto chvilku neudělal...Neměl možnost, protože jsem mu jí ani nenechal.

pro **Hideo Hatake** Tue 4 Jun - 21:25

Možnosť mi Hiroshi dal, a to moju možnosť. Nikdy nebojovať priamo, vždy zaútočiť na nepriateľa pomocou klona a zatiaľ vyčkávať v zákryte. Preto len čo ma obmotala jeho drevná technika, mocná technika ktorej nešlo odporovať, klon ktorý chytil a prebodol sa zmenil na vodu, ktorá stiekla na zem. Na zemi vytvorila malú kaluž vody, cez ktorú sa odrážalo večerné zapadajúce slnko a na výbežku jedného z jeho stromov som sa objavil ja. Niečo pozabudol, to čo som mal v oku a to čo som mal v talente mi dovoľovalo sa vyhýbať jeho úponkom, keďže som bol oveľa rýchlejší jako jeho technika. Hlavne so schopnosťou predvídať, som sa postavil do bojového postoja a čakal na ich kroky, neozýval som sa, nič som nehovoril, neprejavoval emócie len zo zasneným pohľadom som sledoval postavy podo mnou. To si museli všimnúť, pretože po odkopnutí a podvihnutí od Kaori, som neprejavoval žiaden pud sebazáchovy, akoby som necítil bolesť. A ešte takto perfektne bojovať po zranení ktoré som utrpel po boji s Kyuubim. Niečo nebolo v poriadku, keďže moje pravé oko, to oko ktoré nemalo Sharingan, svietilo na červeno. V Hiroshim som nespoznával priateľa, v Kaori som nespoznával týmového partnera, v nikom z prítomných som nespoznával nič.

pro **Nukenin** Tue 4 Jun - 21:26

Nukenin sa len pousmial popod nos keď zahliadol čo sa stalo. Úponky tvorené Hiroshim mu nespôsobilo žiadnu újmu na zdraví, o to viac sa pousmial keď uvidel aký mocný súper proti nemu stojí. „Senju, Senju.. Ovládaj svoje pocity, inak ťa dostanú..“ Ozvalo sa Hiroshimu v ten okamžik v hlave, tentoraz ale svoju pozornosť obrátil práve na Hiroshiho, zatiaľ čo Hideo sa zahľadel na Kaori. Výmena súperov, pretože na Hiroshiho mal Nukenin zdalo sa, oveľa väčší vplyv. A keď mu znemožní ochraňovať sestričku, bude to ukážka jeho najvyššej moci, pretože sa Hiroshimu v hlave ozývalo a doslova mu nedovoľovalo napadnúť Hidea, ale práve naopak, bojovať s temnou hmotou, na ktorú nemal nikto z účinkujúcich nijakú šancu. Zdalo sa.

pro **Nukenin** Wed 5 Jun - 16:16

Někde daleko v lesích Konohy seděl muž a celé tohle dění s úsměvem ve tváři pozoroval. Hideo se stal v jeho rukou velmi mocnou loutkou, předešlý nukenin odvedl moc dobrou práci.
"Je čas na velké finále.." Ušklíbl se a tentokrát zatahal za nitky, ale někde úplně jinde..

V ten samý moment v Konoze, právě na příkaz oného skrytého muže musel Hideo neustále útočit na Kaori a Hiroshiho zaměstnat někým jiným. Protože ve skutečnosti cílem nebyla tehdy ani Kiwi, ani Kaori.. Ale.
Vedle Hiroshiho, zmateného, čelícímu technice, se ze země pod ním a ze zdi vedle něj vystoupili dva nukenini s maskováním na té nejvyšší úrovni. Ten ze země ho chytil za nohy, aby se nemohl hýbat, zatímco ten druhý s pomocí toho nukenina, co s ní bojoval předtím ho ochromili natolik, aby dokázal získat několik pramenů vlasů. Událo se to během pár vteřin a nukenini hned na to zmizeli. Dostali rozkaz se stáhnout. A Hideo neměl na výběr, i on dostal rozkaz jít s nimi, a musel ho poslechnout.
Jjeich cílem nebyla Kaori, nebyla ani Kiwi, jinchuuriky devítiocasého, ale silné KG klanu Senju právě od Hiroshiho.
Po nukeninech nezůstalo ani stopa, stejně tak jako jejich velitel se v lesích odebral pryč.
Pán bude spokojen, moc spokojen..

pro **Hideo Hatake** Wed 5 Jun - 16:26

Mocná DNA klanu Senju v rukách nepriateľa mohla znamenať len Konožskú skázu. A samotný Hideo, ktorý nie len uchovával v sebe mnoho informácií, taktiež stále člen Konohy, práve unesený ovládajúceou technikou. Čo Konoha urobí?

~presun~

pro Rokuro Uchiha Wed 5 Jun - 16:31

V sekunde mi to všetko došlo, čo sa tu deje. Bránil som sa pred útokmi Hidea a otočil som hlavu kúsok odo mňa nejaký dvaja chytili Hiroshiho, siahol som po shurikenoch a hodil tie shurikeny po nich. No bolo neskoro boli príliš rýchly, následne odišiel aj Hideo. Nechápal som, čo sa tu dialo. Napriek rozkazu nehovoriť som povedal.
"Čo sa tu stalo? "
Stále som bol obozretný a sledoval som všetko naokolo. Až po niekoľkých minútach som svoj sharingan deaktivoval. Ruku som zaťal v päsť a potom som ju uvoľnil.
Pozrel som sa na Hiroshi až po niekoľkých minútach od mojej otázky.
"Chcel som vám oznámiť, že bola nejaká neznáma aktivita v oblasti archívu, ale ako vidím, tak ste to zistili aj sami. "
Nepáčilo sa mi to, čo sa tu dialo.

pro **Kaori Senju** Wed 5 Jun - 18:33

Aj napriek tomu, ako som sa trápila, vo mne kypel hnev. Ako sa len opovážil...? Šmejd jeden! Ešte za to zaplatíš...Keď ti zmlátim tú tvoju smradľavú gebuľu! Zvrieskla som naňho a postavila sa do bojového postoja.
Práve vtedy som si uvedomila pár vecí. Hideo sa správal čudne, keď som ho kopla, ako keby mu to nič neurobilo. Ako keby necítil žiadnu bolesť. K tomu to jeho oko, v ktorom nemal sharingan, bolo zvláštne červené...Teraz som už ničomu nechápala, ani v sne by mi nenapadlo, že je ovládaný. Odrazu som začula hluk a otočila sa na Hiroshiho, ktorému práve nejakí chlapíkovia vzali niekoľko vlasov a skôr než som stihla zareagovať, boli preč. A tak isto i Hideo...Práve vtedy som pochopila, o čo im ide. Hiroshiho vlasy im mohli byť len na jednu vec...Senju DNA... Hlesla som. Sme v totálnej riti...Toto je náš koniec. Zbledla som ako stena...Tak predsa čoskoro nastane deň, ktorého som sa obávala a dúfala, že nikdy nenastane. Koniec Konohy...Otočila som sa k Rokurovi a uprela naňho akokeby neprítomný pohľad. Vytvoria si armádu...Armádu Shinobi s Mokutonom...Vrátia sa...Zničia nás... Rukami som si zašla nervózne do vlasov. Je koniec... Nerada som si to priznávala...Konoha padne úplne ako prvá...Vedela som to.
Odrazu sa mi zahmlilo pred očami a ja som padla v bezvedomí na zem. Bola som vyčerpaná, z použitia S-rankovej techniky a taktiež ma vyčerpalo liečenie Hidea a Kiwi ešte pred bojom...Možno to bolo aj tým, že som už viac nevládala. Prišla som o najlepšieho kamaráta, a o chvíľu...Stratím i Konohu. Určite...

pro Hiroshi Senju Wed 5 Jun - 18:50

Když mě najendou někdo chytil za nohy, nečekal jsem to a hned padl na zem. Ucítil jsem velký tlak na hlavě a jen viděl jak mají v rukou pramínky mých vlasů.
"T-to ne..." Hlesl jsem a pak jen viděl skoro vše zpomaleně. Technika kterou jsem použil byla jen na zastrašení? Ne, postavil jsem další les, ale kvůli ničemu? I já si byl jistý že je konec, naprostý. Stoupl jsem se a byl bledý jak stěna.
"Rokuo...Svolej všechny z vesnice, všechny schopné shinobi do kanceláře a..." V ten moment spadla Kaori, kterou jsem ihned chytil do náruče a podíval se znovu na něj.
"...a hlavně nějak nenápadně, musím vám něco říct." Kývl jsem na něj. I přes to že to byl Uchiha jsem se teď k němu choval jako sobě rovnému, jako další posilu kterou jsme potřebovali. Ano, byl to těžký úkol, ale bylo to potřebné, protože jen málo lidí si dokáže představit co toto dokáže zapříčinit, možná boje, možná válku, možná apokalypsu, když se to nějak rozšíří.
S Kaori jsem si stoupnul a pomalu odcházel.
"Spoléhám na tebe...Uchiho." Bylo to asi poprvé a asi i naposledy co jsem toto řekl, mohl to brát jako uznání, jak chtěl. Rozhodně to nebylo moc hezky řečené, spíš tak nějak váhavě. Hned po tom jsem odskákal pryč i s Kaori.

Přesun+Kakao (Kaori xD)

pro Rokuro Uchiha Wed 5 Jun - 20:14

"Hai."
Odpovedal som. Zaujímavé, nepriatelia si zobrali DNA od Senju. To mi pripomínalo tajomstvo nášho klanu, ktoré som už dlho vedel. Vlastne od vtedy, čo sa môj brat stal vodcom klanu a mal prístup ku všetkým zvitkom klanu uchihov.
Čo ma zaskočilo, to bolo to, že mi povedal Senju.. že vraj na mňa spolieha. Proste som toto nečakal.
Mierne som si rukou napravil masku a odišiel som odtiaľto preč, šiel som zvolávať tých shinobi.

Presun

pro Rokuro Uchiha Sun 9 Jun - 13:42

Došiel som k bráne celkom pokojne, ale naďalej som bol obozretný. Stál som tu skôr len na hliadku, aby nikto nechodil zbytočne na povrchu, lebo by sa mohlo stať hocičo zlé a to som nechcel riskovať.
Celkom som sa nudil, ale nič iné mi neostávala a tak som si tu len tak sedel na troskách a pozoroval okolie. Stále som bol obozretný a pozorný. Nechcel som predsa zomrieť.
Na obzore som nič nevidel, ale naďalej som pozoroval či niekoho neuvidím. Rukou som si chytil masku a trochu ňou posunul, aby mi lepšie sadla na hlavu, lebo mi niekedy bola nepríjemná, a preto som robil vždy toto.

pro **Sennin** Sun 9 Jun - 16:39

V tme sa pohla postava, ktorá natiahnutím ruky podvihla neďaleký kameň a rozdrvila ho v prach. V momente ako to urobila, pri bráne sa zjavil Rokuro, človek ktorého som teraz najviac hľadal. Posledný z kladných Uchíhov, mienil som mu ukázať zvláštnu techniku s ktorou by dokázal priviesť Konohe späť jej slávu a česť. Preto len čo sa zastavil, objavil som sa za ním, tentoraz v podobe starca, pričom Rinneganom som mu nazeral až do duše, a poklepal ho po ramene. „Je čas..“ Odvetil som, jediné moje slová ktoré zazneli z mojich úst.

pro Rokuro Uchiha Sun 9 Jun - 18:02

Mierne ma trhlo, keď mi nejaký starec dal ruku na rameno. Vlastne ma trhlo dosť. Zaujímavé, že som ho nespozoroval a ani som neucítil jeho chakru. Otočil som sa naňho a nejako som si ho nepreveroval, vypadal dosť neškodne.
"Zdravím."
Odpovedal som mu a ešte som musel nadviazať nejakú reč.
"Nestratili ste sa? Čo vlastne robíte na povrchu? Je to tu dosť nebezpečné."
Nepoznal som tohto starca, trochu som ho podozrieval, že to je nejaký nukenin.
Čakal som na jeho reakciu. Masku som mal stále na sebe.

pro **Sennin** Sun 9 Jun - 18:11

V momente ako sa otočil, začiernelo sa mu pred očami a on zahľadel pred sebou obrovské oči, oči Rinneganu ktoré musel poznať. V momente ako sa to stalo, pocítil prudkú bolesť hlavy, následne čoho to trvalo asi 5 minút. 5 minút bolesti, po ktorom prišlo uvolenenie, vrátil sa do reálneho sveta a ja som mu povedal. "Volá sa to Kirin.." Odvetil, načo zmizol v závane vetra, akoby tu ani nikdy nebol.

pro Rokuro Uchiha Sun 9 Jun - 18:20

Ako som sa obrátil spozoroval som tie oči. Veľmi dobre som ich poznal, ale vôbec som nestihol zareagovať. Proste som sa chytil za hlavu a pociťoval tú bolesť. Proste som sa dostal ako by do iného sveta. Hlava neustále bolela a trvalo to síce 5 minút, ale mne to prišlo na oveľa dlhšie. Skončil som na kolenách skrčený smerom pozerajúc sa do zeme. Zrazu tá bolesť prestala. Potom mi povedal, že sa to volá Kirin.
"Aaaaau, to bolelo."
Poznamenal som a ten starec tu nebol. Bolo zaujímavé, čo sa stalo. Vôbec som však tomu nechápal.
Rozhodol som sa, že je čas ísť k Hokage-sama.

Presun

pro Katashi Aokawa Sun 9 Jun - 22:18

Teď už pomalým krokem jsem se dotrmácel k bráně Konohy, nebo přesněji řečeno, k tomu co z brány zbylo. Při tom s jakým nadšením jsem opustil Kagetsu s tím že jdu do Konohy, mi to moc dlouho nevydrželo. Cesta mi trvala asi necelé 3 dny, protože v půlce cesty se mi přestalo chtít běžet a zpomalil jsem na tempo 80-ti letého starce. * Snad se dlouho nezdržím... Nechce se mi zrovna bojovat... ještě tady a teď... doufám že na nikoho nenarazím... * pomyslel jsem si a pod maskou se ušklíbl. Pak jsem se pomalým krokem vydal do ulic Konohy, směrem k mému bývalému domovu.

Přesun

pro Sponsored content

Zbytky brány

Zbytky brány

Re: Zbytky brány

Re: Zbytky brány

Re: Zbytky brány

Re: Zbytky brány

Re: Zbytky brány

Re: Zbytky brány

Re: Zbytky brány

Re: Zbytky brány

Re: Zbytky brány

Re: Zbytky brány

Re: Zbytky brány

Re: Zbytky brány

Re: Zbytky brány

Re: Zbytky brány

Re: Zbytky brány

Re: Zbytky brány

Re: Zbytky brány

Re: Zbytky brány

Re: Zbytky brány

Re: Zbytky brány

Re: Zbytky brány

Re: Zbytky brány

Re: Zbytky brány

Re: Zbytky brány

Re: Zbytky brány

Re: Zbytky brány