Vývodné tunely

pro **Akasuna no PiliKKa** Sun 26 May - 16:05

Jak už bylo řečeno, pod vesnicí vede mnoho tunelů a chodbiček, kde pulzuje život. Vývody jsou samozřejmě zamaskované, ústí do opuštěných domků, nebo se hned uzavírají...
Některé vývody ústí až daleko v oáze, jako kanalizace.. tudy se dá v nejtěžších případech utéci..

pro **Daiki Ayme** Wed 29 May - 15:58

Na parkete v Sunskej kanalizácii sa objavil malý chlapec. Ani sám nevediac ako som sa odtrhol od rodičov, s ktorými sme smerovali domov k tetičke, stratil som ich z dohľadu a tým prišiel aj o poslednú možnosť sa k nim vrátiť. Teraz už úplne stratený v kanalizácii, aj bez tatínkovho kunaia ktorý mi padol niekde do vody, som sa potácal špinavými tunelmi, celý od sĺz a špiny, zvierajúc v malých ručičkách v tesnom objatí plyšového macíka ktorého som dostal k Vianociam od maminky. "Halooo, mamí? Tatí? Kde jstéé?" Ozvalo sa tichom, a moje slzy sa znásobili, ale boli tiché, odvaha chlapče, to mi znelo v hlave.

pro **Raiken Namikaze** Wed 29 May - 16:27

Tak toto bolo hrozné. Na chvíľu som spustil Daikiho z očí, len som niečo ukazoval Yo, a ten malý darebák sa hneď vytratil preč! Tým, že tak zmizol mi hneď spôsobil ľahší a nie tak vážny infarkt, hoci vec to vážna bola! Zastavil som a začal som sa obzerať. Vpravo, vľavo, dozadu, dopredu... dokonca aj niekde po zemi, či náhodou nespadol. Lenže nikde ho nebolo.
Yo? Eh... máme trošku... problém. Potichu som oznámil, a v tom mi doplo, že Daiki má vlastne môj kunai! Tak som sa hneď vyparil práve za kunaiom, a bác...

Ocitol som sa v kanalizácii, s jednou nohou na kraji vody a druhou tiež veľmi tesne vedľa vody. Tu nastal šok číslo dva, Daiki stratil kunai! Obzrel som sa zase do každej možnej strany, a začali ma napádať tie najhoršie veci. Čo ak padol do vody? Alebo ho nebodaj niekto uniesol? Či na neho ešte v uliciach padla nejaká ruina?! Po tvári mi stiekla jedna kvapka potu, načo som vytiahol nohu z vody, a postavil som sa do bezpečia. Môj pohľad sa uprel na dlhý tunel predo mnou, kde zatiaľ nebolo ani žiadnej stopy, po nikom. Sakra! Mal som ho mať radšej pred očami, pred sebou! Raiken ty blbec! Začal som si nadávať, pritom si chvíľku búchať dlaňou do čela. Nakoniec som ale prestal, musel som ho nájsť! Okamžite! Skôr, než si ešte, ak je preboha v poriadku, niečo sám spraví! Áno, bol toho schopný, a vlastne v našej rodinke aj "povestný". Rýchlym krokom som teda vykročil dopredu, vedel som, že ma Yoko nájde, len bolo otázne to, ako sa dostane sem. Asi jednoducho kanálom vlezie sem, keď to zvládol Daiki, tak ona určite tiež! Tak som teda kráčal, díval sa všade-možne, a po chvíľke som ešte aj začal kričať jeho meno, čo sa dosť ozývalo... ale či to prešlo aj k Daikimu, boh vie...

pro **Yoko Ayme** Wed 29 May - 16:55

V klidu jsme se procházeli, když v tom už podle Raikenova výrazu a jeho slov i bylo jasné, že nám něco schází.
Daiki!
To dítě bylo jedním slovem postrach! I tak jsem ho milovala, ale hlídat ho? To nešlo, stačí chvíli se nekoukat a je fuč a to se nám právě stalo. Raiken zmizel taky, což bylo ještě lepší a mě nezbývalo nic jiného než čekat, jestli se vrátí. Po hodině mi bylo jasné, že se něco stalo a Raiken Daikiho nenašel. Což mi přidělalo starosti a hlubokou vrásku na čele, bylo na čase, abych se do hledání zapojila i já. Stačilo poskládat pár pečetí, vpustit chakru do písku v okolí, a tak ho prohledat, jelikož to byly jen ruiny, Daiki tu nebyl, alespoň se jeho chakra v okolí nenacházela, za to několik cizích a pěkně silných ano. To nebylo dobré, vůbec. Nesměl nám utíkat a ztrácet se, ne v těhle dobách a já začínala mít vážný strach a obavy, o oba, i když o Daikiho víc, Raiken se o sebe aspoň uměl postarat.
Nenacházel se na písku, což znamenalo, že bude v podzemí. Na chvíli se mi ulevilo, tak jsem se vydala to dolů prohledat, ale v obytných částech nebyl a já začínala mít dost velké obavy. Bylo už jen jediné místo, kde by mohl být a jestli tam je, budu doufat, že nezašel moc daleko! V tunelech to bylo jako v labyrintu.

Měla jsem strach, ale Daiki byl v ohrožení a já bych udělala všechno na světě, aby byl v pořádku.
Truhlík jeden!
Dostala jsem se do tunelů, stačilo slézt pěkně slizkej žebřík, který jsem ohodnotila kyselým úšklebkem dopadla nohama do, ne moc čiré, vody. Porozhlédla jsem se, že by to tu vonělo, to se fakt říct nedalo, ale mě zajímalo něco jiného. Zaslechla jsem křik, ale nebyl Daikiho, patřil Raikenovi, nemohl být daleko. Ale kde je Daiki?
Fakt jsem se o něj bála, proto jsem bezváhání začala volat jeho jméno.
Je moc malý, nešikovný, určitě mu bude zima, bez jídla, pití, sám, musí mít strach.
Typické maminovské starosti se mi právě honily hlavou.

pro **Daiki Ayme** Wed 29 May - 17:00

Malý, áno bol som malý ale odvážny, preto maminčine kroky ako materský pud zaviedli ju práve na miesto kde som sa ne´daleko nachádzal. Problém bol že som bol príliš potichu, ale znenazdajky sa za rohom, neďaleko ako Raikena a tak isto aj Yoko ozval desivý výkrik. Výkrik malého chlapca, ktorý sa zdalo bol vo väčšom nebezpečenstve ako sa len dalo predstaviť. Zmes strachu, bolesti a plaču, ozvalo sa chodbou, keď všetko utíchlo. Jediné čo mohli počuť bol vzďaľujúci sa výkrik. Neďaleko pred nimi.

pro **Raiken Namikaze** Wed 29 May - 17:40

Zastavil som v tom momente, ako som začul ten výkrik. Tak vydesený ako teraz som už teda dlhú dobu nebol. Bez váhania som sa rozbehol za krikom, rozhodnutý z neho už nikdy nespúšťať oči. Nikdy! Nech sa deje hocičo! Zároveň som si ale želal, že bude v poriadku, a že ten výkrik nebol z dôvodu, že by ho niekto napadol alebo spadol a niečo si nedajbože zlomil. Dúfal som, že to bol iba výkrik zo smútku a strachu, hoci ani to nebolo niečo, čo by som u neho rád videl. Jednoducho, hlavne nech je v poriadku!

pro **Yoko Ayme** Wed 29 May - 18:01

Strnula jsem v pohybu a až mě do morku kostí zamrazilo, když jsem to uslyšela. Křik Daikiho, křik mého chlapečka. Nic nebylo horší, než vědět, že se mu něco stalo a nemoct tam být a pomoct mu. Už nikdy ho nenecháme se od nás ani na milimetr přiblížit. Jestli ho někdo napadl, nikdy si to neodpustím.
Konečně jsem se dala do pohybu, napjala všechny smysly a vydala se přímo za tím křikem. Vedle mě se mezitím mihl stín. Netušila jsem, kdo to je, tak jsem v cuku letu po dané osobě hodila několik kunaiú a shurikenů. Daiki to nebyl, na něj to bylo moc rychlé a vysoké. Až později jsem zjistila, že to byl Raiken, když jsem do něj málem vrazila. Jestli jsem ho škrábla, omluvím se mu později, Daiki byl teď na prvním místě, pro nás oba.

pro **Daiki Ayme** Wed 29 May - 18:10

Krik sa násobil ich každým krokom, zosilňoval a neblahé tušenie z ohrozenia malého Daikiho sa len stupňovalo kým nevyleteli z tmy do svetla a nenazreli.. túto.. no.. povedzme že dosť.. divnú scénku. Malý uplakaný a špinavý, premrznutý od studenej vody Daiki stojaci na malej krabici, oháňal som sa mojím hnedým macíkom na .. potkany ktoré obliehali moju krabicu! „Choďte preeeeeeeeč!“ Zreval som posledný krát, predsa len moja výška nebola najvyššia a vedľa mňa vyzeral potkan naozaj veľký. Možno preto som sa bál a plakal, a jako únikovú cestu som si vybral práve vodu, ktorá ma zašpinila ale aj premokla. Vyzeral som dosť biedne, že som si ani maminku a tatínka nevšimol..

pro **Raiken Namikaze** Wed 29 May - 18:26

Ešte skôr než som sa dostal k Daikimu, na mňa vyleteli kunaie a shurikeny. Už som mal fakt dojem, že to je nepriateľ, a že by som mal útok oplatiť. Samozrejme hneď po tom, čo som sa trošku vyľakane uhol a takmer vrazil do vyčnievajúcej steny. Ako som si ale hneď všimol, bola to iba Yo, ktorá to spravila zrejme tak... inštinktívne. Ja by som veru spravil tiež to isté, keby len za sebou niečo začujem. Len som dlhšie vydýchol, a hneď som utekal ďalej. Konečne sme prišli tam, kam sme sa tak hnali a... myslel som, že v tomto momente padnem na zem, z nej sa skotúľam do vody a v nej sa utopím. Mal som z toho, čo som zazrel, dosť skľúčený pocit. Na jednu stranu som bol rád, až priveľmi rád, že tu šlo iba o nejaké potkany. Ale na druhú stranu... potkany! No nič, boli veľké a Daiki malý, takže som mu vlastne nemohol ani vyčítať, že pre ne robil také divadlo. Po tvári mi stiekli ďalšie kvapky potu, keď som už zastavil po tom ukrutnom a desivom behu za krikom. Yo bola vlastne predo mnou, takže k Daikimu bola bližšie, čiže sa ho aj ako prvá určite ujala. A čo sa týka tých potkanov... akonáhle nás dvoch zbadali, zdrhli kade ľahšie... zbabelci xD... A ak nie, tak im Yo isto dopomohla pieskom. No ale fakt, takú drámu som na dnes teda nečakal... aspoň viem, že bude môj pohľad na Daikiho už večne zakvačený.

pro **Yoko Ayme** Wed 29 May - 18:36

Konečně jsem doběhla na místo, odkud se ozýval vyděšený dětský pláč a křik. To, co jsem tam viděla, mě doslova přikovala k zemi. Myslela jsem si, že je v nebezpečí, že se mu něco stalo.. A přitom jen. Slovy se nedala popsat ta úleva, kterou jsem zrovna pocítila. Obavy zmizely a já se jen pousmála, viděla jsem Daikiho, jak se snaží bojovat proti potkanům a pískem jsem je jednoduchým pohybem odhodila stranou, což je zjevně naštvalo, ale moc se báli Raikenova vražedného pohledu xD, tak se radši stáhli! Já jsem mezitím došla k Daikimu a prudce ho objala.
"Truhlíku, tohle nám už nedělej! Nesmíš se takhle ztrácet, hai?" Usmála jsem se na něj a cvrnkla ho do čela. Pak jsem si všimla, jak je celý promočený, vystrašený a uplakaný. Nejdřív jsem mu odhrnula mokré vlasy z čela, zkontrolovala, jestli nemá teplotu, neměl, takže jsem mu jen setřela slzičky z tváře.
"No tak, už jsme tady, pro tebe. Velký Daiki se bojí malých potkanů? Ale ne, statečně jsi s nimi bojoval!" Musela jsem ho pochválit! Pak jsem se podívala na Raikena a jen se na něj úlevně pousmála. Určitě se teď cítil stejně jako já! A nenápadně jsem mu naznačila, že by ho měl taky pochválit!
"Umm, co říkáš na to, že bychom se stavili v kavárně pro velký teplý rámen na zahřátí?" Zeptala jsem se ho, narovnala se a podala mu ruku.
"Potom se můžeme zeptat tetičky Pili, jestli ti neupeče nějaký velký dobrý koláč?" Já jsem péct neuměla, jen občas, Pili v tom prostě byla lepší a věděla jsem, že Daiki se od ní rád nechává rozmazlovat.

pro **Daiki Ayme** Wed 29 May - 19:06

Až teraz som si uvedomil kto to tu vlastne pri mne je. Macík padol k zemi, keď som cez vlhké oči zahliadol maminku aj tatínka. Nechápal som čo sa to deje keď myši zmizli, ale namiesto toho aby som chytil mamke ruku, zoskočil som z bedničky a vrhol sa na ňu, pričom jej objal pravú nohu, presnejšie tá ktorá bola najbližšie, keďže viac ako nohu som nedočiahol. "Mamí.." So slzami som jej prehovoril do nohy, než som sa po chvíli pustil a chytil jej ruku strašne pevne, aj keď moja rúčka sa nerovnala tej jej, zdvihol môjho macíka a takmer až prilepil som sa na jej nohu. Zachoval som sa ako dieťa, keď som volal maminku a nie tatka.. To neznamenalo že som ho nemal rád! Mal strašne, ale .. taký uplakaný a zazimený som chcel mamku.

pro **Raiken Namikaze** Wed 29 May - 19:31

Postupom času v tejto chvíľke, sa mi už vyjasňoval v tvári úsmev. Ďakoval som v sebe Bohu, že sa nič vážne nestalo. Yo by totiž nebola jediná, kto by si to neodpustil. Pri pohľade na nich mi ten úsmev už nezlomne ostal v tvári, a prikročil som až k nim.
No, myslím, že tie krysy sa tu neukážu aspoň minimálne týždeň. A ak sa sem nedajbože ešte niekedy zatúlaš, myslím, že od strachu všetky tieto kanály opustia. Pobavene som zdelil pochvalu, ktorú mi Yo ani nemusela vlastne naznačovať. A čo no, iné dieťa by dopadlo inak, ale Daiki sa aspoň bránil! Heh, aj to je niečo! Na chvíľu som potom mlčal, keď začala Yo navrhovať, čo budeme robiť. Ja som sa len usmieval, bolo mi jedno čo to bude. Daikimu som trošičku postrapatil vlasy, no lepšie povedané pohladil ho po vlasoch, a ešte raz som si vydýchol.
Ešte by som mu mal skočiť po nejaké suché oblečenie, zatiaľ môžte ísť na ten rámen. Prídem tam hneď za vami. Navrhol som ešte tak dodatočne, uzimeného a mokrého sme ho nemohli vláčiť kade-tam, ešte by ochorel!

pro **Yoko Ayme** Wed 29 May - 19:40

Pousmála jsem se na Daikiho, který se mě držel zuby nehty. Určitě potkat takovou armádu potkanů ho muselo vyděsit! Chytil se mě za ruku, tak jsem se sklonila a vyzvedla ho do náruče. Už to byl velký kluk na nošení, ale i tak, sotva mi dosáhl na nohy, ještě bude muset trošku povyrůst aby mě tohle omrzelo!
"Co jsme si říkali, velký kluci nebrečí.." Popíchla jsem ho a usmála se na něj, zatímco ho pohladila po tváři. Viděla jsem toho zmuchlaného, mokrého a špinavého plyšáka.
"Umm, půjčíš mi ho zlato? Dám ho tatínkovi, ať ho vykoupe, protože je špinavý a ty bys to potřeboval taky teda! Tak co, půjdem domů nebo pro rámen?" Zeptala jsem se ho.

pro **Daiki Ayme** Wed 29 May - 19:49

Začal som konečne vnímať svet okolo mňa jasnejšie, slzy ustáli a na tvári sa na chvíľu objavil jemný úsmev, keď som sa ocitol v náručí maminky. Cítiac tatkovu ruku na hlave som sa obhliadol a vyplazil na neho provokačne jazyk, na akom skvelom mieste sa nachádzam a on nie. Áno, starý Daiki sa vrátil, ale to odo mňa chceli vziať macka. Úsmev zmizol z tváre a ja som sa zahľadel na macka, ktorý pre mňa tak znamenal. Bol so mnou vždy keď som bol sám, a takmer stále som s ním chodil. A teraz ho mám niekam dať? Čo ak ho chce vyhodiť pretože je špinavý. Ruku som stiahol od ocka keď načiahol tú svoju aby ho vzial, chvíľkami som prehadzoval pohľady, než som predsa mu ho len podal, a s úsmevom som objal mamku okolo krku, položil si hlavu na jej rameno a zatvoril oči. V podstate mi bolo jedno kam pôjdem. Hlavne že som s maminkou a tatínkom.

pro **Raiken Namikaze** Wed 29 May - 20:02

Keď na mňa Daiki vyplazil jazyk, hneď som vedel, že je už lepšie. Hoci, zas sa usmievať prestal, keď som videl, ako nedôveryhodne stiahol ruku aj s mackom. No napokon mi ho aj tak dal, uvelebil sa na Yo a vyzeralo to tak, že pomaly aj zaspí. Kukol som sa na macka, potom na nich a nakoniec som ešte raz pozmenil naše plány. Macka som vrátil Daikimu, položil som mu ho tak, aby nespadol a zároveň aby ho ani nemusel držať, a trošku som odstúpil.
Choďte pokojne domov, ja pre ten rámen skočím. Potichu som prehovoril, napokon, doma je doma, a nebude tam ani hroziť nijaké nebezpečie. Narozdiel od tejto chvíle, len tak stáť v tunely... No, ani som Yo vlastne nedal na výber, čo sa týkalo toho, kam kto pôjde.
Tak vidíme sa doma. Vtisol som jej len bozk na líce, na krátku rozlúčku, a už len mohla zazrieť môj úsmev, ktorý behom sekundy zmizol. Veril som, že sa im už nič nestane. Ak by aj doma neboli, Yo môj kunai mala, takže som mal aspoň takúto poistku. Ja som už teraz šiel len vybaviť ten rámen...

Presun

pro **Yoko Ayme** Wed 29 May - 20:12

Daiki ani neodpovídal a nevyjadřoval se, sice se pousmál, za což jsem byla ráda, ale po tomhle dobrodružství, nejspíš potřebuje hlavně spánek! Stejně bude zítra zase strašit už v 6 ráno svojí nekončíčí hyperaktivitou, ale aspoň si do té doby odpočine. I pro takovýho malýho kluka je tohle dobrodružství pořádnej záhul!
Jen jsem mu vtiskla pusu do vlasů, pousmála se na Raikena, který se ztratil, jako obvkyle během vteřiny a vydala se pryč.Vážně nebyl dobrý nápad tu zůstávat a už to vidím, doma zase bude hodně velká zábava!
(Přesun.)

pro Sponsored content

Vývodné tunely

Vývodné tunely

Re: Vývodné tunely

Re: Vývodné tunely

Re: Vývodné tunely

Re: Vývodné tunely

Re: Vývodné tunely

Re: Vývodné tunely

Re: Vývodné tunely

Re: Vývodné tunely

Re: Vývodné tunely

Re: Vývodné tunely

Re: Vývodné tunely

Re: Vývodné tunely

Re: Vývodné tunely

Re: Vývodné tunely

Re: Vývodné tunely

Re: Vývodné tunely