Daichi [GENIN/ROKUBI NO JINCHUURIKI]

Jméno: Daichi Yaguma
Klan: Yaguma
Rodina: Milli Yaguma - sestra
Pohlaví: Muž
Původ a nynější pobyt: Vyrůstal v Konoze, nyní žije v Kirigakure
Věk: 16 let
Hodnost: gennin / Rokubi no Jinchuuriki
Kekkei Genkai: Hane no hogo 羽の保護
Krevní skupina: 0
Sen: Daichi by chtěl být jednoho dne jako jeho sestra která se stala Mizukage, sám si sebe jako zodpovědného kageho nedokáže představit ale chtěl by se dostat aspoň na její úroveň.
Co má rád: Miluje horory stejně jako jeho sestra a často spolu tráví večery nad sledováním strašidelných filmů. Samozřejmě má rád svou sestru a to i přes to, že jako jediný ví jak se chová mimo kancelář a že nemá jen dobrou náladu jak si všichni ve vesnici myslí.
Co nemá rád: Daichi nemá rád lidi co se nad něj povyšují a myslí si, že jsou něco víc.

Vnitřní charakteristika
Daichi je víceméně hodný pošuk který je pro každou srandu. Většinou nadělá víc neplechy než dobra a skoro pořád se usmívá. Neuznává autoritu kromě své sestry a tak si na něj chodí často stěžovat vesničané kterým něco provedl.

Vnější charakteristika:
Ačkoliv by měl mít každý z klanu modré vlasy Daichi je takové nemá, možná to bude tím že jeho otec nepocházel z klanu, nýbrž to byl obyčejný vesničan…to on ale neví.

Příbeh:
Daichi se narodil mimo Konohu a byl ponechán v malém lesíku u Konohy svému osudu. Jako malé miminko zabalené v dece ho našla rodina z Konohy která byla sbírat bylinky. Byl to pár který nemohl mít děti a proto to brali jako boží znamení a přijali ho za vlastního. Milovali ho a starali se o něj jak jen mohli, jediné co si neuměli vysvětlit bylo tetování které měl na pravém rameni.
Nevěděli jak se jmenuje ani jestli je z nějakého klanu a tak ho pojmenovali po blízkém příteli který zemřel. A tak chlapec dostal jméno Daichi, už od malička se u něj projevovala hyperaktivita a všude lezl. Jednou se mu podařilo prorvat svou hlavu zábradlím a nešla mu zpět. Jeho křik k němu přivedl jeho nevlastního otce který musel následně zábradlí rozřezat aby ho dostal ven. Daichi se ale nepoučil a druhý den se to opakovalo. Často se stávalo že jeho matka na chvíli odešla z kuchyně na zahrádku pro bylinky a když se vrátila našla rozházené nádobí které vytahal z dolních skříněk.
Skončilo to tím že ho rodiče museli přivázat za nohu k noze stolu…ano opravdu to udělali!!

Když Daichi trochu vyrostl a naučil se mluvit často své rodiče trápil svým zpěvem o kterém si myslel, že je naprosto dokonalý. Nezajímalo ho, že to všem ostatním trhá uši a už nikdy nebudou chtít poslouchat žádnou hudbu. Dělal si co chtěl a už v této době se projevila neochota poslouchat a uznávat autority. Rodiče bral jako někoho sobě rovného a nechtěl poslouchat, chtěl si dělat vše po svém. Chtěl zůstat na písku a hrát celý den, chtěl chodit spát pozdě i když byl unavený…většinu věcí dělal natruc. Později si všiml svého tetování na pravém rameni a přišlo mu to divné, zatím ale byl ještě pidi na to aby to nějak extra řešil. Užíval si dokud mohl.

O pár roků později mu bylo 10 let. Na koupališti si uvědomil, že pouze on má tetování na rameni…ostatní děti ho neměly. Přišel domů a první co ho zajímalo bylo proč to má, jestli mu to udělali oni když byl miminko a proč.
Rodiče nevěděli co říct a tak přišla řada na pravdu. Řekli mu vše, to jak ho našli a že tetování měl už od narození. Pro Daichiho to byl šok, přece jen do teď vyrůstal s tím, že tohle jsou jeho rodiče. Musel si to srovnat v hlavě a po ukončení rozhovoru běžel do knihovny kde se mu nejlépe přemýšlelo.
Seděl na stoličce a koukal se do blba dokud si vše nesrovnal…pokud ho teda našli musí mít někde svou pravou rodinu. A to tetování…je možné že patří k nějakému klanu! Hned jak si to uvědomil začal hledat v knihovně něco, co by mu pomohlo najít nějaké vodítka nebo nápovědu. Nic bohužel nenašel, ale nevzdával se…slíbil si, že jednoho dne se dozví pravdu a najde svou rodinu.

A tak měl Daichi sen který ho provázel celou akademií, kde si našel spoustu přátel i přes to že jim občas provedl nějaký ten žert. Výsledky měl dobré i když většinou nedával vůbec pozor a dělal hlouposti. Učitelé ho ale i přes to všechno měli rádi a pomáhali mu když něco nechápal. Daichi prošel akademií a stal se geninem! Jeho nevlastní rodiče měli radost a konala se oslava v restauraci.
Daichi se tam pořádně přejedl a ještě druhý den ho bolelo břicho…na svůj sen ale nezapomněl.
Vydal se znova do knihovny a hledal, hledal dlouho ale nakonec našel starou knížku která ho nějakým způsobem přitahovala. Prolistoval jí a našel v ní vložený vytržený list z jiné knížky. Když si ho prohlídl zalila ho vlna radosti a napětí. Na obrázku bylo tetování které měl on, několikrát to porovnal a opravdu tomu tak bylo!
Pod obrázkem bylo drobným písmem napsáno „Yaguma“. Usoudil že je to klan…jeho klan…klan do kterého on patří.

Byl rád, ale nevěděl jak hledat dál…podle jména? Rozhodl se vydat za Hokage aby mu pomohla. Zeptal se jí jestli nezná někoho kdo se jmenuje „Yaguma“ bohužel u ní nepochodil. Zašel snad za každým ve vesnici ale nikdo mu nedokázal pomoci. Až jednoho dne kdy seděl na lavičce před Dango obchodem a ládoval se sladkou pochoutkou se něco stalo. Prohlížel si znuděně lidi které okolo něj procházeli, nikdo nebyl zajímavý až na osobu která na sobě měla sněhobílou masku se zlatou tečkou uprostřed. Měla na sobě něco co bylo podobné Anbu oblečení a na rameni zahlédl tetování. Počkat…to tetování bylo stejné jako jeho?! Upustil Dango na zem a běžel za tou osobou, když jí chytl za zápěstí osoba se mu vysmýkla a v obrané pozici vytáhla kunai. Koukaly na něj dvě ostražité stříbrné oči…nemohl promluvit. Nemohl se hnout, koukal se do očí někoho kdo byl z jeho klanu?
Než se nadál osoba zmizela, stál tam zase sám.
Neváhal ani chvíli a rozeběhl se za Hokage. Naléhal na ní jestli byl ve vesnici Anbu z jiné vesnice. Hokage pokrčila rameny a dál prohlížela papíry. Bylo mu jasné že by to neměla říkat, naléhal ale tak moc že mu řekla aspoň za jaké vesnice ta osoba byla. Kirigakure…
Daichi měl jasno, chtěl hned do Kiri!

Povedlo se mu to…Hokage mu pomohla splnit si svůj sen. Sice mu to dovolila po roce kdy za ní každý den chodil a ptal se na to samé ale byl tu! Stál před bránou Kirigakure a s Mizukage bylo vše dojednané. Vykročil s širokým úsměvem a prošel bránou, užíval si ten pocit a byl nedočkavý. Musel se jít nahlásit k Mizukage ale pak mohl začít pátrat.
Když vešel do kanceláře přivítali ho stříbrné oči které se zvedli od papírů. Modrovlasá žena se na něj mile usmála a vzala si do rukou jeho složku kterou jí Hokage poslala.
„Vítám tě v Kirigakure.“
První slova které slyšel od někoho ze svého klanu…stál jak opařený. I když měla ta osoba kterou potkal v Konoze masku oči poznal hned. Musela to být ona!
Všechno jí řekl a ukázal jí tetování aby mu uvěřila…šťastné to shledání.

Najednou žil v rozlehlém sídle kde byla i služka! V ledničce vždy bylo jídlo a kapesné dostával celkem velké. A co bylo hlavní…jeho sestra byla Mizukage! Mohl si dělat co chtěl, byl král světa…teda to si aspoň myslel než mu vynadala za první problém.
I přes občasné hádky s ní vycházel skvěle, našel si další přátele a brzo na Konohu zapomněl.
Dostal i senseie a tým, dařilo se mu.
V 16 se měl dostavit v pozdních hodinách do kanceláře ke své sestře. Když vešel stála tam jeho sestra a spolu s ní dalších několik lidí. „Neboj se…“ Usmála se na něj konejšivě a za ním se objevil Oinin který se opřel o dveře.
Měl se stát Jinchuurikim…měl se stát Jinchuuriki Rokubiho?! Byl to pro něj šok, ale když vyslechl vše co mu sestra řekla souhlasil. Vše proběhlo dobře a on se stal ze dne na den Jinchuurikim Rokubiho.
Jeho chování se ale nezměnilo jak se ostatní obávali, zvládal to. Byl dál ten praštěný kluk kterého každý znal. Rokubi nedělal žádné problémy…párkrát vyjádřiv svou naštvanost že je uvězněn ale nijak zásadně to nikoho neohrožilo.

Daichi si žil spokojeně dál až do doby kdy jeho Senci zemřel na misi, po té události se Daichi na dva týdnu s nikým nebavil a i se svou sestrou prohodil sotva tři slova. Měl svého senseie rád, chtěl mu poděkovat za všechno ale už nemohl.
Večer když seděl v okně a koukal do tmy mu došlo, že tím že tu bude sedět a užírat se nic nevyřeší. Musí si užívat dál, tak by to jeho Senci určitě chtěl. A tak se druhý den vrátil ke svému normálnímu chování.
Dál se nestalo už nic zajímavého…nyní čeká na svého dalšího senseie a tým.

Popis Kekkei Genkai:
Hane no hogo 羽の保護
Toto Kekkei Genkai spočívá ve vytvoření a následné ovládání peříček které mají tři barvy. Každý druh peříček se používá v jiných situacích. Tyto peříčka mají všemožný způsob využití a techniky k nim má Milli. Získala je tak jako získala knihu, prostě se objevil jakýsi člověk a vtiskl jí do rukou balíček. Kdo ví co ti lidé mají v úmyslu a proč se skrývají.







Velké díky a velkou pusu pro Mizukage-sama která mi dost dost a dost ! ..dá se říct že napsala celej ten životopis !! ..díky moc ! xD

Tedy, bavit rodiče svým zpěvem, to je originální.
Příjemné, milé... Víš, že nemám moc ráda přestupování z vesnice do vesnice, ale jsi Genin, tak budiž. Příjemnou hru

prosím teda i tady o znovu aktivování

Znovu POVOLENO