Akasuna no Daichi [GENIN]

Prokletí, nebo Zázrak!
Noc v úplňku a vítr ve vlasech, stromy šustící v harmonii oplývají lesy, kde se může stát cokoliv.
Přesněji na hranici Sunagakure no Sato a Konohagakure no Sato rodila žena, jež byla ANBU z Vesnice ukryté v Písku. Při ní stál muž, který i stejně jako ona byl ANBU, ale ve Vesnici ukryté v Listí. Tito dva lidé, kteří spolu při misi zplodili dítě nastal čas aby se narodilo. Právě zde se narodil Daichi, kterého čekalo těžké rozhodnutí, nebo spíš rozhodnutí vesnic.
Jelikož byl Daichi synem muže z klanu Uchiha a měl matku z klanu Akasuna, bylo rozhodování jestli chlapce nechají žít v Listové nebo Písečné. Toto rozhodnutí bylo těžké pro oba dva rodiče, které své dítě možná zplodili pouze omylem, ale i tak ho milovali. Rada obou vesnic se nakonec shodla že chlapec jako potomek Uchihy bude žít s otcem v Listnaté vesnice, pro rozvoj klanu.
Toto rozhodnutí byly tak těžké, že jeho otec odmítl, chtěl aby jeho syn žil s matkou, chtěl aby byl šťastnější po boku ženy která ho porodila, i když ho i on miloval. Pro jeho matku to byl šok, nedokázala si představit že by přišla o svého jediného syna, i když oboum bylo pouhých 16 let. Tento chlapec byl předán otci a odveden od matky, která od toho dne přestala být ANBU. Ztráta syna pro ní byla nejhorší ztrátou v životě, spolu s jejích otcem.


Zábava, láska, pohoda...Tragédie!
Jak již bylo řečeno, Daichiho měl vychovávat jeho otec, který věděl o dětech velký kulový, proto to pro něho bylo neskutečně namáhavé. Měnit plínky, dát napít, uspávat, zabavit a všechny věci kolem toho byly pro muže opravdu náročné. No, jeho otec si na toto ale zvyknul, Daichiho miloval, i když jeho matku skoro vůbec neznal a toto se stalo pouhou nechtěnou situací, ale i tak ho měl moc rád. No, co roky plynuly Daichi rostl a vnímal okolí kolem sebe. Už od narození byl poměrně hodné dítě, tak se otec snažil aby si to udržel. Když mu byli 3 roky, otec s ním skládal puzzle a kostky, ale taky se ho snažil naučit něco o světě shinobi a jak přežít v tomto světě. O matce mu ale nic říci nemohl, Daichi si musel myslet že je jeho matka mrtvá. No, každopádně ti dva se fakt nenudili, jeho otec s ním strávil spoustu času. Ve 3 letech po něm rada očekávala že se začne aspoň trošku věnovat cvičení, to ale bylo její pouhou myšlenkou. Daichiho otec totiž nedovolil aby se již ve 3 letech učil něčemu takovému, co se sotva naučil běhat a mluvit plynule. Navíc, chlapec měl už od narození tmavě hnědé vlasy, které stále rok co rok nabíraly tmavějšího odstínu. Daichimu již bylo 5 let, krásných 5 let života se svým milovaným otcem. Však všechno se ale od této doby změnilo. Daichiho dospívání si vybralo svou daň a začínalo ho zajímat to, proč nemá matku. V ten den mu vše musel otec říci, ale vše co řekl byla lež. Daichiho to popadlo za srdce, protože mu otec řekl že byl matkou nemilován a odhozen. On ale nemohl jinak, byl to rozkaz na kterých si on potrpěl. Taky, když mu přišla mise, na kterou mohl pouze on, musel jít. Daichi zůstal doma sám, opuštěný a jen čekal až se jeho otec vrátí a obejme ho...To se však nestalo. Do jeho domu přišla osoba menší postavy, byla ho Hokage. Čupla si k malému Daichimu stojícím před dveřmi a oznámila mu zprávu, že jeho otec zemřel při akci. Daichiho to úplně rozdrtilo, jeho otec jimž byl tak milován umřel.


Po dešti a slunci vždy vznikne barevná duha!
Tato událost byla pro Daichiho obrovskou ztrátou, myslel si že je navždy sám, nemilován, bez přátel, bez smyslu života. Když ale Hokage viděla jak se Daichi touto zprávou zachvěl a začal plakat, nemohla jinak než ho přesunout do Písečné, kde měl svou matku, o niž si myslel že je mrtvá. Když se tak stalo, nepochopil důvod, který se tak moc snažil zjistit. Nechápal proč se musí přestěhovat jinam a už vůbec proč zrovna do Písečné. Nikdo mu nemohl říci pravdu, tu si totiž musel najít on sám. Jelikož mu bylo 5 let, tak stále na Akademii nesměl, protože musel mít minimálně 6. V Písečné vesnice ho ale k matce nepustili, protože on to nesměl od nikoho vědět, musel si na to přijít sám, nebo vůbec, nikdo ale nechápal důvod. Daichi s Písečné dostal svůj vlastní byt, který mu platila vesnice, stejně tak i živobytí a další věci potřebné aspoň k trochu spokojenému životu. No, jak už vám asi může být jasné, jeho matce nikdo nic neřekl, protože před ní to taky muselo zůstat skryté. Tato informace se však dlouho neudržela v tajnosti.
Po roce, kdy Daichimu bylo již 6 let nastoupil na Akademii. Jako student prvního ročníku je přišla podpořit Kazekage, Pilikka Akasuna. Když Daichi seděl v poslední lavici, vlasy již měl celé černé, kůži bílou a modré pronikavé oči, prostě celá máma. Nikdo si toho ale nevšimnul do doby co Pilikka vstoupila do místnosti. Na chvilku zaznělo to zaznělo to tajemné vsáknutí vzduchu na to že se každý diví. Daichi ale nechápal co dělají. Když si však Pilikka prohlédla všechny v lavicích, u Daichiho se zastavila. Samozřejmě že matka vždy pozná své dítě, tak se taky stalo. Stála tam před nimi s vykulenýma oči a bušícím srdcem na plno obrátek. Daichi nechápal co se to tam právě stalo, myslel si že ti lidé z Písečné jsou nějací postižení či co. Pilikka ihned opustila místnost a stála za zavřenými dveřmi s rukou přikrytou na ústech. Stála tam poměrně dlouho a to se Daichimu chtělo na záchod. Jejich sensei co tam měl právě přednášku ho tedy pustil. Když Daichi otevřel dveře a překročil práh třídy a chodby uviděl ženu která před několika minutami odešla tak najednou ze třídy. No, Daichi za sebou zavřel a díval se na ní. Ta byla ale celá strnulá a jen se chvěla.
"Promiňte jste v pořádku paní?" Zeptal se jí poněkud starostlivým hlasem, i když on byl taky skleslí ze smrti svého otce, ale věděl že je ve skutečnosti stále s ním. Když však na ní prohodil tyto slova, ona pomalu svůj zrak upřený do blba přesunula na něj a koukla se mu přímo do očí. Když je viděla, stékla jí jedna slza z jejího oka, protože to druhé měla zakryté. Daichi se na ní díval jak na úplný pako, který se rozbrečí jen tak. Chvilku se nic nedělo, ale on měl strašnou potřebu na WC, takže aniž by mu ta žena odpověděla už utíkal na záchod. Když se vrátil, tak tam ta žena už nestála. Nechápal to, opět vešel do třídy jakoby nic a dál se věnoval přednášce.
Když ale skončila, chlapec před ním jménem Tadashi mu zaklepal na čelo a řekl jestli je někdo doma. Daichi se na něho díval poměrně naštvaně, protože za prvé stál na jeho stole a za druhé se ho vůbec dotknul. Ten kluk ale věděl o čem mluví, tak nechápavému Daichimu vše řekl.
Řekl mu že ta žena co odešla byla nová Kazekage a že se jí neskutečně podobal. Prostě mu to vyklopil na rovinu. Daichi sice nevěřícně poslouchal, ale pak si vlastně uvědomil že mu ta žena byla opravdu podobná. No, jako 6 letý kluk měla u něho zvědavost navrch. Prostě si nemohl pomoci, sice informace co mu zdělil otec považoval za pravdivé, ale předpoklad co mu řekl Tadashi bral taky na zřetel. Díky tomu že byl opravdu malí, se prosoukal skoro kamkoliv. Jako informační zdroje si vybral knihovny s tajnými svitky. Samozřejmě že všechny nástrahy jako jsou kastróly nad dveřmi, nebo drátky na podlaze které ho svážou, tak se do nich samozřejmě chytil. Měl to štěstí, že kdyby tam neměl Tadashiho jako ochranku, tak by se z těch drátů už nevymotal. Hledal poměrně dlouho a pořádně. Všude byly blbosti jako o mírových smlouvách, nebo přijetí ninjů do vesnice. No, po dlouhém pátrání se konečně dostal k porodním listům. Mezi nimi ale našel své jméno, však pod jiným příjmením, ano, do teď ho nazývali Daichi Uchiha. Když však otevřel složku s nápisem Daichi Akasuna, byla tma jeho fotka, když byl jako malí venku s otcem. Nechápal co to je, jak to že je jeho rodný list v této vesnici a už vůbec nechápal proč pod jiným příjmením. Když se Tadashiho zeptal na to jak se jmenuje Kazekage, odpověděl mu. Ano, Pilikka Akasuna. Daichimu tlouklo srdce jak o závod, taky když četl dál, bylo tam vše do podrobna napsané. Bylo ale pozdě! Tadashiho a Daichiho tam načapal strážný který obhlížel vesnici. Tadashi mohl domů, ale Daichi, jelikož to byl jeho nápad se i se složkou pod tričkem dopravil ke Kazekage, protože ho tam vedl ten hlídač.  Když ho pustil do kanceláře, Kazekage byla k němu zády, nevěděla kdo to je ani proč tu je. Až mu hlídač podal informace, stále se neotáčela a zůstala tak jak byla, v křesle zády. Jakmile ale hlídač odešel otočila se koho neviděla. Skleslého Daichiho, který měl svůj pohled upřený do rohu místnosti. Pilikka však vzchopila všechnu sílu co měla a byla si vědoma toho že mu nic nesmí prozradit, proto se s ním snažila komunikovat jako s normálním neznámým člověkem. Daichi však odmítal jakkoliv komunikovat. Pořád měl svůj zrak upřený na roh místnosti a složku držel za zády pod tričkem. Kazekage měla ale trpělivosti asi habaděj, ale nakonec i ona podlehla jeho trucování. Když už zvyšovala hlav, Daichi se pohnul, prudce přistoupil ke stolu a hodil jí na stůl složku, nebo spíš jeho porodní list. Kazekage zůstala nehybně seděl a dívala se na Daichiho, který měl naštvaný výraz v obličeji. Chvilku se na sebe tak dívali, až když Daichimu stékly slzy z očí, teprve pak se začalo komunikovat.
"Věděla jste to? Heh...a to mi řekli že jste mrtvá." Díval se jí do očí a jeho slzy byly na tváři stále a stékaly dolů jak vodopád. Nikdy si nepomyslel že jeho matka žije a teď když před ní stál jako její kopie si to přiznal i on, byla to pravda! Kazekage jen tak seděla a po chvíli se zvedla, to si ale už Daichi přetíral slzy a stál na stejném místě. Přistoupila k Daichimu, chytla ho za ramena a následně ho objala. Byl to den na který nejspíš oba čekali, získali rodinu a konečně se našli. No, snad vám nemusím dál říkat že Daichi se k ní přestěhoval, lépe se poznali a po týdnu se už brali jakoby se znali věčnost. Daichiho věk stále byl větší stejně tak i jeho láska k nové rodině, kamarádům, najednou ho znala celá vesnice a jeho minulost jakoby se rozplynula kromě otce, kterého stále nosil v srdci a věděl že je stále sním. Pak taky dostal od své matky loutku, kterou používá stále...takto prostě plnynul rok za rokem až mu bylo 9 let a blížili se zkoušky na genina. Sharingan v sobě stále neprobudil, ale to už každý bral jako odložený případ, protože si byli jisti že se to nestane, ale Dachi stále věřil že ano...


Minulost je za mnou....Stanu se hrdinou!
Daichimu bylo 10 let. Uplynul rok od toho, co odešli z vesnice na výpravu. Získal jak větší pouto z matce, tak se i dozvěděl, že má strýčka...No nemohl tomu uvěřit, že zrovna ten blázen Akio, ten, kterého považoval za bratra byl jeho strýc...myslel si že ho klepne, ale byl rád že je členem rodiny. Daichi se za ten rok dost změnil. V chování ani tak moc ne, ale v jeho vzhledu. Už neměl nahnědlé pramínky, ale celé černé vlasy. Jeho tělo bylo vypracovanější, jeho uvažování bylo...no vlastně ano, bylo víc rozvinuté. Daichi se stal vlastně takovým malým "mužem". Věděl co má a nemá dělat a snažil se pomáhat jak své mamince, tak i zbytku rodiny. Byl šťastný, i když cítil nejistotu v lidech. Z některých za nenávist až sála a on se toho mírně bál, ale i tak přetrpěl vše co se za tu dobu událo a jeho sen stále žil...Chtěl se stát hrdinou, jako Naruto Uzumaki!
V den jeho 10 narozenin, se stalo něco nečekané. Právě v ten den, kdy měl předvést svou sílu vesnici, aby ukázal že se zlepšil (jeho výmysl xD) tak při boji se mu zamlžilo. Najendou padl na zem a koukl se na oné lidi kolem sebe, na ty, kteří stále věřili.
Když se na něho koukli, už neviděli Daichiho krásné modrozelené oči, ale rudé jako samotná krev...Byl to Sharingan!

~Body~
Ninjutsu~2
Taijutsu~3,5
Genjutsu~0,5
Inteligence~2
Rychlost~2
Síla~1
RP~2
Chakra~2
Celkem~15

Techniky
5E-rank xDD