Vrchni patro

Když jsem tak tak seděl a meditoval tak jsem cítil jak se mě malé kamínky dotýkají a odráží se ode mně. Z počátku jsem se to snažil ignorovat, ale nakonec když se Hachibi neozíval tak jsem řekl ve své mysli. Tak si trucuj osmičko. Otevřel jsem oči a upřeným pohledem jsem se podíval na Airis. " Hha? Potřebuješ něco? " Zeptal jsem se trochu otráveně když jsem byl vyrušen ze své meditace. Posadil jsem se normálně a podíval se znovu na ní. " Ty si Airis nebo nějak tak se jmenuješ že? "

Všimnu si její jestřábího oka co po mě hodila a pak hrála uraženou. Neznal jsem ji takže jsem ji nemohl úplně přesbě odhadnout. Také lidé se ke mě v minulosti moc nepřibližovali, ale našel se někdo kdo se objevil v mém životě. Byl to sensei a nyní i mrtvá přítelkyně na kterou vždy vzpomínám. Kéž by jsi tu byla a viděla jakým směrem se tento svět ubírá. Určitě by si byla silnější šermíř než já, vždycky si jím byla. Nyní ale já budu pokračovat za tebe. S tvou katanou která nese tvojí duši. Vypadal jsem poměrně dosti zamyšleně a díval jsem se na svůj odraz v potůčku. Čekal jsem, že něco řekně, ale nic se prozatím nestalo kromě potvrzení kdo je.

"Takže vidím, že už sis tu stihla najít zábavu!" Usmála jsem se, když jsem se bez masky objevila za ní s rukama v bok. "Zdravím." Kývla jsem na Zora a seskočila z větve stromu k Airis. "Tak můžeme začít? Pokud jsi připravena, tak směle do toho." Vyzvala jsem ji stále s úsměvem.

"Opravdu? A to ti příjde zvláštní?" Uchechtla jsem se a sledovala kuličku, jak proráží stromy a ty pak jako domino padají jeden na druhý. "Působivé, tím můžeš lehce někoho připravit o život, ale dokážeš to použít v opravdovém boji?"

Se zájmem jsem sledovala kuličku a i toho muže, jestli se jí zvládne vyhnout. Zatím nějak nereagoval, takže jsem pohledem sklouzla k Airis a klidně čekala, jestli nechá kuličku trefit cíl, nebo ji odkloní jinam, pokud by se nestihl vyhnout.

Jak jsem tam tak seděl tak jsem je chvilku pozoroval a všimnul jsem si, že něco plánují. Když na mně poslala tu kuličku neměl jsem v plánu se jí vyhýbat. Vytáhnul jsem katanu z pochvy a namířil na letící kluličku, která mi přejela po kataně a já ji nastavil tak aby po ní sklouzla a já ji nasměroval směrem na východ kde se srazila s obrovským balvanem. Měl jsem však klidný výraz a pohlédnul jsem na obě dvě. " Zkus zvýšit rychlost a otáčky. Zvýšíš tak i průraznost předmětem. Jestli chceš můžeš to na mně zkoušet, ale příští už nebudu nasměrovávat jinam. Přeseknu ji. "

" Já také nevlastním katany jen tak z bazaru a jedna z těchto tří je speciální. Mohlo by se do ní bušit třeba celej rok vkuse a stejnak se nezlomí. Tahle bílá katana nese její duši, která se nikdy nezničí. " Zaujal jsem bojový postoj a do každé ruky jsem si vzal jednu katanu a chystal se dát tu třetí do úst když se rozeběhla a udělala velkou chybu. " Jen amatér v boji dá ruku ze zbraně. To nevíš? " Rozeběhnul jsem se proti ní a její útok jsem zablokoval absolutné obranou dvou katan a tu třetí jsem měl stále volnou, ale i když jsem měl v ústěch katanu tak mi šlo celkem rozumět. " Nejsem osmička. "

To co se stalo jsem nečekal, ale i tak jsem se nenechal vyvést z míry. Byl jsem už dost zvyklý na podobné triky a moje nohy si toho taky už zažily. Vlastně na tom je stejně celé mé tělo a tak když mi švihla po nohách tak mi je podrazila a já byl ve vzduchu hlavou dolů obrácení k ní. To co však nemohla čekat s čím přijdu tentokrát. Byl to riskantní útok z takové blízkosti, který má větší rozsah, že tenká tyč to nemůže všechno zastavit, obzvlášť při té průraznosti a síle letící čepele. Neřekl jsem název pečetě, ale použil jsem B rankovou techniku Santtoryu: Sanjuuroku Pound Ho. Ze všech mečů vyletěla řada zhmotněných modrých čepelí lítat přímo na ní a byli jsme hodně blízko sebe. Potom jsem dopadl zpět na nohy po poskoku na rukách. Sledoval jsem dým, který se vytvořil i po zasažení země.

Nějakým způsobem se vyhnula mému přímému útoku ani ne z pěti metrů a tak jsem si na ní dával pozor. Mohla mít sice vodivou tyč s bleskem, ale já měl přece tamto, ale zatím jsem to nechtěl používat. Ještě nenastala správná doba. Použil jsem stejný trik jako ona a vyhodil obě dvě katany do vzduchu před sebe a když rotovali přede mnou tak ško špatně rozeznat co dělám a já vytvořil pečet pro kawarimi a pak chytil zpět své meče. Dělal jsem, že se chci postavit čelem útoku a odklonit ho, ale když bylo těsně u mně to kopí tak kawarimi se aktivovalo a já byl východně asi deset metrů od ní. Mířil jsem k ní, ale nechtěl jsem ji zranit, jen zajmout. Proto jsem přidal na kroku abych ji mohl přidat ke krku k bokům a nohám katany a zamezit jí pohyb pokud by nestihla opravdu tak rychle reagovat a odhalovat mou pozici tak snadno.


//Jen chci upozornit, že ta technika předtím a ani žádná má technika s mečem nemá pečetě. A myslím, že tak rychle během jedné vteřiny což byl interval mezi švihem aby jsi udělala pečeť na kawarimi a prohodila se bez škrábnutí i oblečení je trochu moc, ale je to hra a já umím dělat ústupky.

Zatím na mně neútočila což bylo velice zvláštní pokud si chce nechat odstup a vyřídit mně na dálku. Tu techniku si však stále nechávám v záloze, jinak bych ji nemohl použít v okamžiku překvapení. Běžel jsem na ní a už jsem byl velmi blízko. Poslal jsem dvě létající čepele na jednotlivé stromy, které popadaly k místu kde byla Airis. Já mezitím svižným krokem vyskočil a švihnul jsem po ní, ale to neznamenalo, že jsem byl odkrytý. Nechával jsem si svá esa v rukávu pro horší případy.

// Tak to se zas musím omluvit já. Jsem se asi přepsal a napsat jsem " Pečetě " místo " Techniky " . To mělo být, že jsem neřekl jméno techniky.