Hora Mizu-san

First topic message reminder :

Hora Mizu, domov Rokubiho.

"Okey, ideme do sídla klanu Yamada." povedala som a rozbehla som sa dolu kopcom. (Presun)

*Newadííí xD*

Šla jsem rychlým krokem za Yuuki. (Přesun)


(už jsom tu )

Šla jsem úzkou cestičkou až na vrchol. Posadila jsem se na kámen. Nohy jsem dala do tureckýho sedu. Zavřela jsem oči. Vánek mě hladil po tváři.

Ruku jsem si položila na břicho, kde jsem měla pečeť. Vzpomněla jsem si na rozhovor s Reinou. Co jsem si myslela? Sama jsem ji za to vynadala a já si nechám udělat to samí! Nadávala jsem si. Lehnu si na zem. Roztáhla jsem ruce. Dívala jsem se na hvězdy. Vzpomněla jsem si na písničku, kterou mi zpívala maminka, když jsem byla malá.
Natsuhiboshi naze akai?
Yuube kanashii yume wo mita.
Naite hanashita.
Akai me yo.

Natsuhiboshi naze mayou?
Kieta warashi wo sagashiteru.
Dakara kanashii yume wo miru.
Zavřela jsem oči.

prochazel jsem "tady tvuj domov potvoro" sedl jsem si a díval jsem se na nebe

Zaslechla jsem něčí kroky a pak hlas. Zvedla jsem se na loktech. "Je tu někdo?" zeptala jsem se.

potichu do prazdna jsem řekl "ano ja shizuka-chan"

"Idate-kun?" podivila jsem se. Myslela jsem, že jsem tam sama. "Netušila jsem, že tu někdo bude." posadila jsem se a objala si kolena.

"no víš nemužu spat tak jsem sem přišel přemyšlet"podival jsem see znovu na hvězdy

"Jsou krásné, co?" zaklonila jsem hlavu. "Jen mš mrzí, že odtud nejse vidět červená dvězda..." řekla jsem smutně.

"ano jsou nadherné stejne jako ty " zasmál jsem se

"Jako já? Ses praštil do hlavy?" pousmála jsem se. "Je tu nádherně a klid. Jediné místo, kde se dá vklidu přemýšlet."

(už jdu spát, brou noc )

Stoupla jsem si a zamířila zpátky do vesnice.

šly jsem po svahu hory. Byla tam vychozená pzká cestička. Museli jsme jít za sebou. Nechala jsem Yuuki, aby šla první. Byla jsem ji hned v patách. Konečně jsme dorazily na vrchol. Svítilo sluníčko a vanul příjemný větřík.
Podívala jsem se dolů do vesnice. "Jak patetické, že chceme zničit společenství..."

Sadla som si do trávy a prikývla som. "Shizuka-chan...po tom všetkom čo sa stalo sa modlím aby padlo samo...Manzou-sama by sa stal Mizukage, všetko by bolo v starých kolajách a ja by som mala miesto pri ňom ako jeho verný sluha. Namiesto toho idem k Akatsuki...aké patetické..." povedala som. "To miesto som si ale vydobyla zabitím Kisameho..." dodala som.

Přisedla jsem si k ní. "Tak ty jsi v Akatsuki, protože jsi zabila Kisameho?" byla to spíše řecnická otázka. Pak jsem se zamyslela, proč jsem vlastně souhlasila, že budu pro ně špehovat. "Nebudu mít žádné výčitky, když vesnice padnou. Nepatřím ani do jedné a dávají mi to dost najevo." objala jsem si kolena. "Moje vesnice už byla zničena... Zůstali z ní jen trosky... Byla jsem tam... Ani jsem to tam nepoznala..." zaryla jsem si nehty do paží.

"Nejde len o Kisameho...ide aj o dedinu. Zdá sa že tam nie som potrebná, iba ak na varenie čaju či vynahraďovania voľných chvíľ....bude ma to mrzieť ale...chcem sa schovať za to všetko čo sa stalo...ach všetko je v háji...mala som sen, sen žiť v sídle Yamada ako za starých čias...všetko sa rozpadlo na prach...všetko..." oprela som sa o Shizukine rameno. "Vďaka...vďaka že nie som sama ako doteraz...." dodala som.

"Neboj se. Jsme v tom společně. Budou nám všechno vyčítat..." Dostala jsem křeč do nohy. Začala jsem ji masírovat. "Asi už není nikdo kdo by mi řekl, že je to špatné... A od té doby..." odmlčela jsem se. "Prostě to už není takové jako dřív. Prostě nemám silu stát v postraní a všechno snášet."

"Aj tak Shiz-chan...aj tak...ale máš pravdu...doteraz sme stáli v ústraní ale teraz budu oni pozerať na nás! Budú to musieť prehryznúť, to že už nie sme malé a slabé...už to nie je také aké to bolo." povedala som jej a pre istotu som sa zdvihla z jej ramena, kŕč je hrozná vec. "Ale až spojenectvo padne...zostanem pri Manzou-sama...potom k Vám do Akatsuki prídem ale...zostanem pri ňom...on je rodina ktorá so mnou bola od začiatku aj keď nevlastná...on ma trénoval, podržal a ukázal mi cestu..dlžím mu to..." dodám a nadýchnem sa. "Zostanem tu...ale až sa to tu všetko zrúti a padne...pôjdem k Vám...mala by som to oznámiť Lady Reine..." povedala som a ľahla som si do trávy.

"Yuuki Botan spolupracuje s akatsuki?!" opíral jsem se o hůl a šel k holkám. "Nepřípustné!"
"Yonbi?" podíval jsem se na Shizuku a pak na Yuuki.
"Yuuki, já spolupracuji s Orochimarem, půjdeš semnou, najít Sasukeho. Orochimaru mi půjčil Danzoa."

"Ehm..." těkala jsem pohledem mezi Yuuki a nově příchozím. "Já asi půjdu." stoupla jsem si. Pomalu jsem odcházela.

"Měla by jsi vyjádřit vděk a pevně se starat sama o sebe. Nemůžeš očekávat, že ti vše příjde samo do klína. Ať už jde o trénink, nebo o Kiri či Konohu. Dostala jsi možnost stát se silnou, a co jsi udělala ty? Stále jenom utíkáš." Zabodnu hůl pevně do země.

"Manzou-sama!" prišla som k nemu a uklonila som sa. "Hai...gomenasai...ideme nájsť Sasukeho..." povedala som a šla som k Manzouovi. Pozrela som sa na Shizuku a pousmiala som sa. "Sayonara..." dodala som do ticha a otočila som sa na Manzoua.

"Yuuki, víš, kde může teď být?" zeptal jsem se ji, vytáhl hůl ze země a pomalu se přesouval.

Nasledovala som ho, "Netuším pane, Akatsuki s ním majú veľké plány. Chcú získať jeho oči...tuším ale bude neďaleko, Uchihovskú chakru poznám." povedala som a kráčala som za ním. "Mám nechať Hajiho aby ma ovládal pane? Alebo mám bojovať sama?" spýtala som sa ho. Po prvý krát ma volá Yuuki..., pomyslela som si.