Moře a útesy

First topic message reminder :

Sedel som na skalnatom pevnom previse a sedel a sledoval západ slnka nad morom. Vedľa mňa spokojne ležal Nao ktorý to sledoval tiež. Hladil som ho a v druhej ruke som zvieral čierny kryštál. Aj po toľkých rokoch som ho stále mal. Nakoniec som si ho zase odložil do tašky a vytiahol zvláštni hudobný nástroj. Začal som hrať pieseň ktorá sa niesla ako vlny ktoré robilo aj samo more.
https://www.youtube.com/watch?v=41_R0E3mqNg
Ako slnko pomaly mizlo aj moja pieseň sa pomaly vytrácala. Až nakoniec slnko zapadlo úplne a tím utíchli nielen slnečné lúče ale aj tóny mojej piesne. Nakoniec zostalo naprosté ticho. Ktoré narušoval šum mora. Pozrel som sa na Naa a pohladkal ho. Tak Nao....ideme ďalej... vzdychol som. Zbalil som si svoje veci a z Naom na rameni som vykročil preč. Ani sám som nevedel či túto noc budeme spať alebo či túto noc precestujeme. Nevedel som takmer nič ani čo bude za 5 minút ale nevadilo mi to.


-Presun

Tak co bude? Nerad bych tu zapustil kořeny, víte, jsem na to ještě příliš mladý. Nechtělo se mi sice čekat, ale i přes to jsem zatím nic nepodnikal a čekal na jejich iniciativu. Svoje schopnosti jsem rozhodně ukazovat první nechtěl.


První z mých soupeřů byl nějaký uřvaný usmrkanec. Za Narnii? Je mimo? Pomyslel jsem si a sledoval počínání jeho i jeho klonů s poněkud egoistickým výrazem ve tváři. Takovýhle přímý útok snad ani nemůže myslet vážně. Poskládal jsem pečetě a s úšklebkem tiše vyslovil: Katon: Ryuuka no Jutsu! Z mých úst se proti všem třem vrhla vlna ohně, která mířila hlavně na Naa a jeho klony. Pokud by se mu nějakým zázrakem povedlo ohněm proběhnout, byl jsem připravený na vyhnutí se. Tohle má být budoucí generace Konohy? Ubohé.


Takhle přímý útok bych od Vás nečekal, babičko Hokage. Ušklíbl jsem se a v momentě stál za jejími zády, přesně ve chvíli, kdy měla udeřit do mého břicha. Zlatý Shunshin. V té chvíli už se k nám řítil raitonový drak, jen jsem se pousmál a opět za použití Shunshinu se dostal dál od Hokage. Fuuton: Atsugai! ... Hezký let! Popřál jsem jim, když se kolem mě začal tvořit obrovský vítr a šířil se do okolí.

Mám zatvorené oči a sústreďujem sa...Nato sa zdvihne nejaký rozruch, otvorím oči a pred sebou vidím Hokage. Pocit blaženosti, že sem zachránený ma ale rýchlo prejde hneď potom ako sa premiestnime. Prvé čo cítim je strach. Prvý krát sa spoľahnem na svoje schopnosti v skutočnom boji proti shinobimu. Pohľadom si premeriavam svojich spoločníkov. Nepoznám ich a ani ich schopnosti... To bude problematické. "Tak to si počkáš veľmi dlho, mi tiež nemienime začínať prví. Alebo tu takto budeme stáť a ako jediní nebudeme bojovať, " Poviem a názorne sa rozhliadnem a ukážem rukou na všetkých ostatných rozdelených do skupín. " alebo začneš prvý..." Pozriem sa na svojich spoločníkov a každému z nich naznačím kývnutím hlavou do strany, aby nezačínali prví. " A mohol by si nám prezradiť svoje meno? Chcel by som vedieť, aký hlúpy človek si myslí, že nás dokáže poraziť." Poviem, usmejem sa tým hrozne falošným úsmevom a užívam si chvíľkové potešenie z toho, že mu robím zle. Bez svojej mikiny a trička, ktoré som nechal v Konohe mi je trochu zima, ale to nieje podstatné. Teraz nesmiem cúvnuť.

Stále som bol v bojovom postoji, pričom som stále zvieral svoje Bo. Ten shinobi či čo, stále neútočil. Mysli Chokuchi. Niečo určite vymyslíš. Ahá! Mám to! Veselo som si myslel a pomaly sa začínal cítiť nepríjemne v tom postoji. Tak som sa uvoľnil a buchol svojím Bo do zeme, presnejšie tieňu. dúfajúc, že Kagayami napadne, čo tým myslím. Nič lepšie ma naozaj nenapadlo. Potom som položil svoje Bo na zem a zo zadného vrecka som vytihol fľašu vody. Nie je to síce moc, ale bude to stačiť. Pomyslel som si a otvoril fľašu. netrvalo mi dlho kým som ju vypil, dokonca by niekoho aj prekvapilo ako rýchlo som to vypil. Hádam ich napadne čo chcem touto technikou naznačiť. Následne som složil pečať a zväčšil som sa, do obrovskej gule. Tak sa ukáž. Povedal som a zatiahol som si končatiny a hlavu do tela, pričom z otvorov začala vytryskovať chakra, ktorá ma vo veľkej rýchlosti posúval smerom k Shindovi.

Dorazil jsem k moři a nyní na jedné z nesčetných pláží hledím na obzor který se táhne kam,až mé oko dohlédne Vždycky jsem chtěl trávit čas u moře.. pomyslím si s úsměvem na tváři No teď ho mám dost odpovím sám sobě.
Shodím krosnu ze zad a vytáhnu si něco k zakousnutí Sušené maso a suchary komentuji jídlo které ukrývá má krosna.
Vezmu si pár sucharů a kousků sušeného masa,uvelebím se na pláži,"hoduji".
Když jsem po jídle,vylovím z krosny složený rybářsky prut,najdu v jedné boční kapse háček a vlasec,tak si připravím prut,rozžvýkám kousek sucharu,poté z něj vytvaruji kuličku kterou nabodnu na háček Snad to budou žrát pochybuji chvíli o zvolené návnadě,nakonec pokrčím rameny a vyjdu do moře.Po pás stojící ve vodě nahodím a čekám,čas si krátím pozorováním všelijakého ptactva nad hlavou a malými mořskými tvory pod hladinou.

Včera jsem chytil pár ryb a sehnal nějaké dřevo,takže jsem se v klidu najedl,ještě jsem dále od pláže doplnil pitnou vodu,nařezal jsem si vrbové pruty,které jsem nechal přes noc namočené ve vodě,plánují z nich uplést vrše na ryby či raky,kraby atd.
Probuzen,uklízím ohniště a zametám stopy mé přítomnosti na tomto místě Co kdyby mě hledali pomyslím si při zasypávání ohniště.
Nahodím krosnu na záda,mokré vrbové proutí svážu do otýpky a vydám se na cestu po pobřeží.

/Nebudu dávat přesun,pohybuji se ve stejné lokaci,jen jdu /

Nedaleko moře u jakéhosi skalního útvaru jsem si zřídil provizorní tábor.Místo jsem nevybral náhodou tvar skaliska zabraňuje v noci spatřit světlo ohně,tedy minimalizuje jeho viditelnost.
V provizorním táboře mám přístřešek z celty,spacák a důležité věci pro přežití,jako je prut,tablety na čištění vody atd.
Na noc vždy pokládám do nedaleké bystřiny mnou vyrobenou vrš na chytání ryb,minulou noc se podařilo chytit pěkného lososa.
Většinu dne se pohybuji mimo provizorní tábor,jsem u moře s prutem,či brousím po okolí a sháním dřevo na podpal.

Již je téměř tma a já sedím u ohně ve svém dočasném,provizorním tábořišti,v dálce šumí moře a z druhé strany se nese jen klid,ticho a možná dupot noh zajíců hledajících skromnou potravu.
Přežvykuji čerstvě dopečenou rybu kterou jsem dnes vytáhl z vrše,ryby mi trošku lezou na nervy,vlastně je jím pořád.
Mám v plánu chytit zajíce,z kousku drátu,který leží v batohu udělám oko a pokusím se zpestřit si jídelníček,snad také objevím divoce rostoucí zeleninu či nějaký druh traviny který může být náhražkou koření.

Přiložím větev do hladového ohně,zahleděn do plamenů ani moc nevnímám okolí.

Žiji jako poustevník....člověka jsem neviděl již několik dnů a upřímně mi to nevadí,teď nevím jestli se mám začít strachovat o své duševní zdraví či nikoliv,ale co s tím nadělám.
Dny plynou ve stejném tempu,obstarávání potravy,ať již z moře či nedalekých potoků či kladení ok na nepozorné zajíce.
Často také hledám různé měkkýše a jiné jedlé potvory v moři poblíž útesů či skalin a tak si nevědomky posiluji tělo slézáním skal,plaváním v příboji,ale na kondici pamatuji i aktivně,denně běhám po pláži.Písek není stabilní podloží,boříte se a tím pádem je nutno více při běhu zabrat,takže posilování více než adekvátní.
Dále provádím dřepy stojíc po pás v moři,voda klade větší odpor tak i dřepy jsou náročnější,nemluvě o stabilitě,podloží a neustálé vlny a houpání se moře mě nutí udržovat rovnováhu což se hodí.
Uvidíme co bude dál,nehodlám zahálet i když žiji jak žiji.

Sedím si u ohniště a míchám obsah kotlíku,kde jsem vzal kotlík?Inu potkal jsem obchodníci,kteří dosti sešli z cesty a poradil jsem jim jak se dostat opět na cestu a do cíle jejich cesty,navíc jsem jim ještě prodal čerstvé kraby.Nu tak jsem získal pár věcí,jmenovitě : kotlík,nepromokavý plášť,holínky,lopatku a sekerku.

Rybí polévka bublá nad ohněm,moře šumí,racci se chechtají a je mi vcelku dobře,už nemyslím na Iwagakure,rodinu ani nikoho jiného,kašlu na minulost,zamračím se a raději zamíchám polévku.

"Asi si mě s někým pletete,já jsem jen člověk vařící rybí polévku" odvětím a míchám si svou večeři.
Ti tu ještě chyběli pomyslím si,vezmu si misku a nandám si trochu polévky "Je dobrá,nechcete taky,když jste tady?" zeptám se provokativně s úsměvem na tváři.

"Dobrou chuť" řeknu všem okolo a v klidu začnu pojídat své kulinářské veledílo."Jo a nemíním se nikam vracet,nemám proč" konstatuji mezi jednotlivými sousty.

"Demence" řeknu spoután a opařen horkou polévkou "Příště bych aspoň mohl odložit misku s horkou polévkou" řeknu nasupeně.

"Tak rychle,ale musíte si mě odtáhnout,rozhodně nebudu chodit,to mě radši těmi hady odpal...." držkuji na sto procent.
"Jo a doporučil bych Vám mě po přitáhnutí do Iwy zavřít do basy,jinak Vám zase odejdu" řeknu vcelku vesele a přestanu je vnímat.