Moře a útesy

First topic message reminder :

Sedel som na skalnatom pevnom previse a sedel a sledoval západ slnka nad morom. Vedľa mňa spokojne ležal Nao ktorý to sledoval tiež. Hladil som ho a v druhej ruke som zvieral čierny kryštál. Aj po toľkých rokoch som ho stále mal. Nakoniec som si ho zase odložil do tašky a vytiahol zvláštni hudobný nástroj. Začal som hrať pieseň ktorá sa niesla ako vlny ktoré robilo aj samo more.
https://www.youtube.com/watch?v=41_R0E3mqNg
Ako slnko pomaly mizlo aj moja pieseň sa pomaly vytrácala. Až nakoniec slnko zapadlo úplne a tím utíchli nielen slnečné lúče ale aj tóny mojej piesne. Nakoniec zostalo naprosté ticho. Ktoré narušoval šum mora. Pozrel som sa na Naa a pohladkal ho. Tak Nao....ideme ďalej... vzdychol som. Zbalil som si svoje veci a z Naom na rameni som vykročil preč. Ani sám som nevedel či túto noc budeme spať alebo či túto noc precestujeme. Nevedel som takmer nič ani čo bude za 5 minút ale nevadilo mi to.


-Presun

Já mezitím sledoval celou situaci, která tu zrovna probíhala. Naštěstí na mě nebyl Sakun napojen, takže jsem mohl být v klidu. Jaksi na mě asi zapomněl, ale stejnak by to bylo jedno když mám na sobě omezovač chakry. Doufal jsem, že se jim nějakým způsobem podaří ho zničit a já se mohl nějak zapojit. Moc rád bych jim to všechno vrátil i s úroky za tohle všechno. Avšak stále jsem byl v zajetí bez možnosti úniku a tak jsem pozoroval Hokage, když v tom jsem letěl rychle kunai.

Ja sa z tebou vyrovnám. Len si na mňa počkaj. Preblesklo mi hlavou, keď som videl ako zpoza stromov vyletel kunai. Už som sa uškieral, pretože som si myslel, že bude koniec. Ale nebol. Zrazu sa začal rozplývať. Vo vzduchu. Z ničoho nič. Tak isto ako aj technika Hokage- sama. Potom sa rozplynulo prostredie okolo mňa. Genjutsu?! Napadlo ma, keď som sa objavil pri Yoshiovi a Nare oproti tomu krpcovi. Chcel som mu začať nadávať, ale v tom som si uvedomil, že sa už môžem znovu hýbať. Konečne! Vykríkol som a premeriaval si toho krpca. Ešte si rozmysli pre koho bude ťažké nezabíjať. Odporne som mu povedal, pričom som si začal preťahovať ruky, nohy a hlavu. Pri tom sa mi skoro v každom kĺbe ozýval pukot. Aspoň sa porozťahujem. Počúvajte ma. Mám plán. Dostaneme ho. Čo vy na to? Poznamenal som a zaujal bojový postoj.

Všimol som si, že kunai vletel do prázdna, a cieľ netrafil. Preto som sa chcel k nemu priteleportovať, a zaútočiť na ostatných...
Ale to som nestihol, pretože odrazu obklopila jak mňa, tak aj ostatných tma. Keď pominula, ocitol som sa niekde ďalej od ostatných, čelom otočený k jednému z tých únoscov. Rasengan sa v mojej dlani už nenachádzal, pretože ten mi zmizol hneď pri uvedomení, že sa nachádzam niekde úplne inde, než som bol. Dnes to vidím na oprášenie svojich schopností. Pousmial som sa, a trochu som sa ponaťahoval, pričom výraz som mal ako inak pokojný. Dôležité bude najprv odhaliť jeho schopnosti, a hlavne slabiny..Pomyslel som si akonáhle keď som s naťahovaním prestal, a môj pokojný výraz sa zmenil vo vážny. Rukami som siahol do mojich káps, a každou rukou som chytil minimálne polovicu počtu kunaiov, ktoré som pri sebe mal. Tie som jedným pohybom hodil všade naokolo, kunaie sa pozapichovali do zeme, a iných okolitých vecí, a iba jeden z tých čo som vytiahol, som si ponechal v ruke. Moja "hracia plocha" bola už pripravená, takže bolo načase začať hru..
Ale iba na také jednoduché overenie, som na neho hodil iba ten jeden kunai, a ďalej som ho už iba sledoval, a vyčkával reakciu.

Náhle jsme byli všichni obklopeni tmou a každý se pak objevil na jiném místě s jiným členem tamté skupiny. Já jsem skončil s tím co se o mě staral nejlépe a bylo to dobře. Ale musím do toho dát vše, abych neprohrál a nechal se znova zajmout. Jsem tu sám a jsem jaksi v nevýhodě, ale Hyuugové se nevzdávají.
"Dobře, nyní se do toho dejme. Jsme tu jen my dva, připrav se "
Následně jsem zaujal bojovou pózu Hyuugů a aktivoval svůj byakugan. Byl jsem plně připraven k boji a obhájit jméno Hyuugů za každou cenu. Vyčkával jsem zdali zaútočí první a stál v bojovém postavení.

Podíval jsem se svým byakuganem na něj a sledoval tok jeho chakry a podle toho se rozhodoval. Rozeběhnul jsem se naproti němu a začal útočit. První rána juukenem směřovala na jeho pravý bok a druhý do levého ramene. Dále jsem pokračoval směrem k srdci, ale k tomu bylo potřeba se probojovat. Proto jsem různě kolem něj kličkova a vyhýbal se jeho ránám. Dokonce jsem se ho snažil skolit k zemi podkopnutím jeho nohou, aby ztratil rovnováhu a já se mohl více trefit na přesné místo.

Nakonec se povedlo i mně se dostat na místo těch geninů. Sice mi to trochu trvalo, ale bylo to kvůli jedné věci co jsem zapomněl. * Doufám že nejsou všichni mrtví... neužil bych si té poslední zábavy... * pomyslel jsem si a zastavil se na kopečku a viděl celou tu situaci. * Rozdělili je... nejsou až tak blbí no... jen doufám že mě hokage nezabije... přišel jsem sice pozdě na misi poprvé... ale kdo ví jestli to není má poslední... * dodal jsem po chvíli. Také jsem věděl že není moc času. Nemůžu se příliš zdržovat, protože můj čas se krátí. * Doufám že se tato mise podaří... Doprovázej nás Všemocný...... * dodal jsem a už vážně byl čas na to abych něco dělal. Udělal jsem pár pečetí. " Raiton: Ryuu... " vyslovil jsem a už jen šlo vidět ty blesky, které začaly obklopovat celé mé tělo a formovaly se do něčeho obrovského. Nakonec nabyly tvaru asi 3 metrového draka. Otevřel jsem oči a pohlédl znova na bojiště. " Se ukaž... parchante... " řekl jsem a pohlédl směrem na toho chlápka který bojuje s Hokage. * První cíl.... * pomyslel jsem si a v té chvíli když Hokage vyrazila proti němu, tak já proti němu vyrazil z pravé strany.

Všechno se udávalo na můj vkus moc rychle, pohledem jsem skenovala okolí, až jsem zjistila, že vedle mě stojí jakýsi blonďatý mrňous a vedle něj další blonďaté pako - Nao. Hokage měla práce sama se sebou dost a já zahlédla zjevně našeho nepřítele před námi, jakéhosi fialovolasého mladíka s povrchním výrazem ve tváři, takovýhle jsem fakt milovala. Jen jsem se ušklíbla.
Řeči, řeči, řeči..
Protočila jsem nad ním očima.
Ukážem ti ubohost.
Podotkla jsem potom v duchu a zkontrolovala zapalovač v levé ruce. Pohledem jsem sjela na moře, to teda můj kamarád nebude, na to jsem potřebovala Naa, jeho Fuuton v kombinaci s mým Katonem by mohl být dost ničivý. Jen jsem se na něj povzbudivě pousmála, myslím, že jako první společný boj to bude zajímavé. Přinejmenším.

Po tom co jsem byl tak snadno poražen jsem se musel vzchopit a musel přijít na novou taktiu po tom co mi to našeptával, ale co po mě chtěl to netuším. Kdo to je, aby svému zajatci takhle radil. Nikoho takové jsem neznal a jeho způsoby jsou na zajatce podivné. Co měl však zalubem jsem netušil a chtěl jsem o to víc znát jeho pravou identitu, a proto jsem se hodil do klidu a hluboce se nadechl a vydechl. Následovně jsem zaujmul bojový postoj a ještě víc aktivoval byakugan a snažil se najít jeho slabinu nebo slepý bod, který by mi pomohl k výtězství. Jsem přeci hyuuga tak nebudu používat zbraně když mám svoje taijutsu.
" Tak jdeme na to " Prováděl jsem různé máchání rukama ve vzduchu jak to dělají staří mniši při tréninku a pomalu se přibližoval k němu. Když jsem byl u něj tak jsem přeci jen v klidném režimu, ale přesto moje pohyby byli divné útočil na svého protivníka. Byl to jinačí styl boje, než se u Hyuuga očekává. Spíše se očekává u mnichů, ale Kataro ho skombinoval a dokázal se na velmi blízkou vzdálenost úhýbat raně nepřítele a následně mu ji vrátit. Samozřejmě už byl připravený zasáhnout ho na správné místo kdyby náhodou použil k obraně meč.

Bylo velmi nečekané jak použil svou plamenou techniku. Naštěstí jak jsem použil svůj nový styl taijutsu tak jsem se nedokázal zastavil a kličky, manévry, úhyby pokračovali dál i když jsem u něj už nebyl. Několika jsem se vyhnul, avšak jedna mě zasáhla a já odletěl zhruba tři metry dál. Trochu jsem měl sežehnuté oblečení, avšak nebyl jsem zas tak moc zraněn. Nejspíš to bylo tím, že při neustálém proudění chakry v mém těle a využívání jej při juukenu jsem částečně odrazil onen plamen což mi zachránilo život. Teď jsem se však musel vypořádat s dalšími problémy. Zvedl jsem se ze země a měl ohnutou hlavu směrem dolů a přibližoval jsem se k němu jako bych byl chodící mrtvola. To byla však lest, která ho měla ošálit i když jsem pochyboval, že by ho to zmátlo, ale vždy je třeba něco vyzkoušet. Když jsem byl poblíž něho spadl jsem schválně na jedno koleno a jednou rukou se podpíral a druhou ruku jsem měl na trávě. Použil jsem dálkový juuken, který vedl přes stébla trávy až přímo k němu a zasáhnul ho skrz jeho nohy a mohl ho tak ochromit.

,,Pche, zase někde jinde." poznamenala jsem trochu vesele. ,,Opravdu skvělá tahle technika." Samozřejmě jsem narážela na tu techniku, která z námahy dělala saldkou nečinnost. ,,A my s ním tedy máme bojovat?" zeptala jsem se trochu nezúčastněně těch svou vedle mě a ukázala na toho skrčka, podle vyššího než jsem já. Mí společníci vypadali, no, jeden byl stejně vykulenej jako já a druhej vypadal celkem odhodlaně. ,,Hmpf." vzdychla jsem si a natočila se k Chokomu (to je zkratka od Chokuchi). ,,Tak co máš za plán?" Trochu podle jsem chtěla jeho vysokou činnost využít a nedělat nic moc aktivního.

Mezi tím co se snažím uhýbat jeho destruktivním technikám se snažím přijít na co myslel.
" Vůbec nevím o čem mluvíš. Máš destruktivní sílu se silným tai... "
Nestihl jsem to ani doříct a něco mě napadlo. V tu chvíly mě napadla taková menší strategie, které jsem mohl využít proti němu. Snad to vyjde, nebo tu pro vždy končím. Trochu poustoupím a zaujmu bojový postoj v rychlém módu.
" Tak pojď si pro mě. "
Chtěl jsem ho vyprovokovat k použití jeho ohně zatímco by na mě útočil já bych se přibližoval k němu.