Sídlo klanu Kuchimi

First topic message reminder :

Hikari já tě miluju. řekl jsem to tak abych to měl už za sebou.

"A...." zůstala jsem na něho dlouze zírat. "Uhm.. jo..." přistoupila jsem k němu blíž. Vzala ho za ruce. "Jak je to dlouho....Burraku...?" zeptala jsem se ho. "Promiň.. je to ode mně neslušné... že jsem se k tobě chovala... takhle... promiň.." řekla jsem a objala ho.

Od té doby co jsem tě viděl.A neomlouvej se nemáš za co se omlouvat řeknu jí.Já se ti omlouvám.Asi bych měl jít pryč.A nechat tě protože tě otravuju a zdržuju.

"Huh.... to je doba.. Burraku..." upozornila jsem ho. "Nene...nemáš se za co omlouvat. Víš... Burraku... já... tě také miluju..."řekla jsem. Pousmála jsem a trochu se odtáhla.

Začal jsem stát na místě ani jsem se nehnul.Bylo to jakobych ochrnul prostě jsem se ani nehnul.Vůbec jsem se nehýbal ani jsem nemrkal neusmíval se nic.

Když jsem viděla jeho výraz. "Uhm.. mnooo tak teda já už půjdu... tak zase zítra...!" usmála jsem se a otevřela dveře. "Jo ještě..." otočila jsem se a lehce ho políbila na ústa. "Teď ahoj..." začervenala jsem se a zavřela za sebou. (presun)

Spadlo jsem na křeslo a okamžitě jsem usl.Přišlo to na mě nějak rychle

Odešel jsem z domu a zamkl ho.(přesun)

Přišel jsem k domě odemkl a vešel dovnitř.Tam mě to rameno začalo tak šíleně bolet,že jsem se začal motat a spadl na zem.Tam jsem se klepal bolestí.Kso to bolí. křiknu a ležel jsem na zemi v bolestech

Cestou k Burrakovi jsem si prohlížela katanu, co mi tam nechal. Byla opravdu krásná, ale stejně se ke mě nehodila. Když jsem si všimla přívěšku. "Chmm.. " pousmála jsem se. Došli jsme k němu domu a já viděla otevřené dveře. "Co to?" podivila jsem se. Slezla jsem z yuusukeho a vešla dovnitř. "Uhm.. promiň že...." nedokončila jsem. "Burraku? Jsi v pořádku?" přistoupila jsem rychle k němu a vzala ho do náručí.

To je v pohodě. řeknu.Jen menší bolest. dodám a snažil se zvednout.Moc mi to teda nešlo,ale chtěl jsem ukázat Hikari,že to nic není

Nevěřícně jsem si ho měřila pohledem. "Burraku... jen menší?" zeptala jsem se ho. "Vždyť jsi tu ležel v bolesti...." dodala jsem spěšně. Pomohla jsem mu se zvednout. "Posaď se tady na křeslo ano?" navrhla jsem.

Tohle je opravdu jen menší bolesti.Sedl jsem si na křeslo.Proč jsi sem přišla? zeptal jsem se jí a díval jsem se na ní.A hlavně neříkej,že jsi šla okolo tak ses stavila.Slyšel jsem,že ses za něco omlouvala a nevim za co

"Áaamm...no.. nevím proč.. ale nějak ti nevěřím..." musela jsem se přiznat. "Noo.. proč... chtěla jsem si s tebou povídat...." napadlo mě a hned jsem se zatvářila jakože "je to možné?". Tak nějak jsem nevěděla co říct, a tak jsem rychle něco plácla. "Jo to! No to jsem se omlouvala, že jsem vešla bez pozvání..." vysvětlila jsem.

To je lež řeknu naštvaně.Vzal jsem si prášky na bolest a díval se na Hikari.Hikari promiň,že jsem ti něco kdy udělal. hned jak jsem to dořekl jsem usl.

"Ehm... ne...." než jsem stihla něco dodat, usnul. "Baka!" křikla jsem. "Jako kdybys mi někdy něco provedl...." tiše jsem řekla a chvilku se na něho mlčky dívala. *No.... když je teď na chvilku mimo...* pousmála jsem si a odhrnula mu pramen rudých vlasů. "Burraku... víš že mi to děláš zamotanější než to je..?" zeptala jsem se ho, ale neočekávala odpověď. Tu mě něco napadlo. ďábelsky jsem se zašklíbla a nenápadně se ohlédla, či tu někdo je.* Čisto....* sklonila jsem se a políbila Burraka na rty.

Jakmile mě políbila otevřel jsem oči.Nevěděl jsem vůbec co mám říct pouze jsem se na ní díval to bylo vše.Díval jsem se na ní docela i smutně protože jsem měl v plánu něco u čeho by určitě nesouhlasila.

"Wááa...!" překvapeně jsem křikla. *Cože? On nepsal?* ptala jsem se sama sebe. *No kdyby neotevřel oči, určitě by to neskončilo jen u polibku...* pomyslela jsem si a trochu zklamaně sklonila hlavu. "Ehm.. pro... promiň..." vyšlo ze mě jenom.

Nemusíš se omlouvat. řeknu jí.Hikari musím ti něco říct.Pamatuješ když jsme byli mladší a pamatuješ si proč jsem šel do vězení? zeptám se jí.Protože jsem měl v plánu udělat to co mi Katashi nedovolil a přivedl mě zpět do vesnice.

Došlo mi o čem chce mluvit. Z mého strnulého výrazu byl rázem raněný a smutný. "Jo.... pamatuju..."odvětila jsem a couvla směrem ke dveřím. Yuusuke, který stál za dveřmi ucítil můj smutek a nahlédl do domu.

Díval jsem se na ní.Už asi ví co chci udělat. pomyslím si a díval se stále na ní.Ty víš co chci udělat,že? zeptám se ji a těžce se zvednu z křesla

"Uhm.... vím..." kývla jsem a podívala se na něj. Tak trochu jsem doufala, že tu zůstane se mnou. "Opravdu to chceš udělat?" zeptala jsem se ho.

Musím. řeknu a šel jsem ke skříni kde jsem si vytáhl kunaie a všechno na ochranu a samozřejmě mikinu mého klanu kterou jsem si nikdy nebral takže mě v ní nikdo ještě neviděl.Hikari aspoň si najdeš někoho lepšího než mě. dodám a potom vezmu čelenku a škrtnu si ji kunaiem.Ode dneška jsme vlastně něco jako nepřátelé.

Nevěděla jsem co říct a co dělat. Nahněvaně jsem stiskla ruku v pěst. Nebyla jsem nahněvaná na něho, ale na sebe. Na sebe protože, nevím co říct, abych ho zastavila. "Rozumím...." hlesla jsem, otočila se a vyšla z jeho domu. Zavřela jsem za sebou dveře. Po tváři mi stekla slza. Ani jsem si neuvědomovala, že pláču. Nasedla jsem na Yuusukeho a byla mžikem pryč. (presun)