Sídlo klanu Kuchimi

Přišel jsem ke mě domů šel po schodech s Hikari v náručích a potom jsem ji dal do ložnice na postel.Přikryl jsem ji a šel jsem udělat čaj pro Hikari a také samozřejmě nějaké to jídlo pro ní.

Ještě jsem cestou tak trochu pochrupovala. "Uhm..." pomalu jsem se začala budit. Zamžourala jsem a otevřela jedno oko. *Uhm.. kde to jsem ?* ihned mě napadlo. Otevřela jsem i druhé oko a rozhlížela se. Zívla jsem a chystala vyskočit z postele.

Čaj pro Hikari byl hotový a dal jsem ho na stůl.Poté jsem začal dělat jídlo.Přitom se usmívám a čekám jestli se Hikari vzbuí a příjde dolů.

Ještě jednou jsem zívla a vyskočila z postele. Ještě pořád jsem byla trochu unavená, ale bylo mi trochu trapné spát u někoho v posteli v ložnici a netušit u koho. Polkla jsem a vydala se přímo za nosem. Slyšela jsem nějaké zvuky. "Uhm...? Huh.. to jsi ty Burraku..." oddechla jsem si. "Uhm.. děkuji, žes mě vzal k sobě..." poděkovala jsem mu a sedla si za stůl. Viděla jsem, jak tam něco připravuje. "Chm... co to bude až to bude?" zeptala jsem se.

Jediné co umím. řeknu a dal jí na stůl jídlo

Spoiler:

Dobrou chuť usměju se.Jsi velice silná kunoichi. řeknu jí.

"Wuááa... sugoi!!!" žasla jsem. "Jsi šikulka..." usmála jsem se. "Itadakimasu!!!" popřála jsem a pustila se do úžasně vypadajícího jídla. "Uhm.. to ani ne.. projela jsem to.. pamatuješ?" zazubila jsem se.

Ne neprojelo bylo to nerozhodně, usměju se.Budu muset na tebe víc trénovat. řeknu jí. Kdyby jsi něco potřebovala řekni mi.

"Hmmmmmmmmmmm ...."užívala jsem jídlo, které pro mě udělal. "I já na tebe..." pousmála jsem se. "Uhm.. hai" pousmívala jsem se, poslušně zakyvala a dojídala jídlo.

Hikari ještě chodíš s Hirukem? zeptám se jí.

"Uhm.?" podivila jsem se nad jeho otázkou..."mnoo.. jak to říct...mi jsme spolu nikdy nechodili..." řekla jsem takovým přiměřeným tonem. Tak trochu mě to mrzelo, protože jsem z něho byla úplně paf. "Uhm.. proč se ptáš?" zeptala jsem se ho.

Ne jen tak mě to napadlo. řeknu jí.Tehdy to vypadalo tak jinak. dodám.Asi bych to neměl už řešit. Nahodil jsem takový neutrální výraz.

"Aha..." pousmála jsem se a rychle dojedla jídlo, které pro mě připravil. "Uhm.. Burraku ty někoho máš?" zeptala jsem se ho. "To bylo výtečné.." pochválila jsem mu jídlo a usmála se. Polamu jsem se napila čaje a zadívala se na něho.

Jak bych mohl? zasměju se.Rok vězení tak jsem nebyl ani venku. řeknu.Poté jsem vzal talíř.Chceš ještě? zeptám se.

"Uhm.. to je pravda.." přiznala jsem a znovu se napila. "Uhm. nene děkuji... to mi stačilo..." pousmála jsem se. "Ty jíst nebudeš?" zeptala jsem se ho.

Ne já nemám ani hlad. řeknu jí.Ty někoho máš? zeptám se.Nevím proč,ale prostě si pořád myslím,že chodí s Hirukem. pomyslím si a dívám se na ní.

"Uhm.. dobře.." kývla jsem. "Uhm.. nene nemám...tak nějak jsem se ten rok zaměřila na tréning..." pousmála jsem se. "Mno.. je pravda, že jsem spolu často chodili trénovat a chodili jsme na mise.. a tak.." zakývala jsem. "Ale někdy před tím napadení jsme se přetavili vídat.... a tak.."

Aha.No co máš v plánu? přeskočil jsem projistotu na jiné téma.Trochu jsem sklonil hlavu.

"Uhm.. rozhodně zanedlouho odejdu.. nebudu tě tu zdržovat..." usmála jsem se a dopila čaj. "Ještě jednou díky za všechno...." poděkovala jsem mu a chystala se zamířit za Yuusukem.

Nezdržuješ.Klidně tu můžeš být jak dlouho chceš Usměju se.Víš Hikari já no........... styděl jsem se jí říct co k ní cítím.

"Hmm..? Uhm.. děkuji..." usmála jsem se. "Ale víš.. Yuusuke je bez dozoru tak nějak moc dlouho..." vysvětlila jsem mu, proč chci odejít. "Uhm...? copak?"zeptala jsem se ho, když mi dal najevo, že má něco na srdci.

Nevím jak ti to mám říct. Zčervenal jsem a poškrábal jsem na hlavě.Jak to říct..... Hrozně jsem se styděl jí to říct.

"Uhm... jakkoli hlavně ve v hádankách.. jo?" snažila jsem se mu to co nejvíce zlehčit. Zaregistrovala jsem jak se začervenal. "Uhm.. páni... to musí být něco.." řekla jsem si pro sebe a tiše. "No? Copak?"

Ale nic. řeknu a usměju se.Poté jsem přišel k jedné bedně a vzal si kunaie.Zapoměň na to. dodám

"Uhm...!" trochu mě to překvapilo. "Uhm.. dobře..." raději jsem na něho nenaléhala * Až mi to bude chtít říct, řekne to sám...* usmála jsem se a pohladila ho po vlasech, jako malé dítě.