Cvičiště

Shijin Hyuuga

Tak odtud vane vítr...
"Den před útokem jsme dostali přidělenou společnou misi," pokrčila jsem rameny. "A jelikož Naomi někam zmizela, odložila se na další den a nikdy na ni nedošlo. Nechala jsem ho u nás přespat. Prý nebyl v Kiri, když byla zničena. Ani to nevěděl. Ani o útoku Kiri a Iwy na Konohu."
Pohledem jsem chvíli zakotvila u masky na jeho obličeji.
"Ptal se mě, co o tom vím. Řekla jsem mu to i že si myslím, že Konoha je v právu. Oni zaútočili první. Zřejmě se mi ale nepodařilo ho přesvědčit, protože druhý den jsme sledovali boj a najednou mi zmizel z dohledu. Pak už jsem na něj narazila u brány, když se přidal k shinobimu z Iwy. Doteď přemýšlím nad tím, proč, ale jsem si jistá, že na mě nechtěl útočit."

Ichizoku Katagami

Chceš abych tě za ním vzal? Pravděpodobně tam bude i tvůj bratr... ale myslím že by sis s Ryuujim měla promluvit. Přimluvím se, protože nikomu neublížil, ale je dost možný, že dostane provaz.
Řekl sem odměřeně a vstal sem.

Shijin Hyuuga

"Je fakt, že už jsem nad návštěvou přemýšlela," kývla jsem.
"Nepřijde mi zlý. Kdyby vyrůstal v naší vesnici, bylo by to jiné. Pokud ho nebude opravdu čekat oprátka, mohla bych se o něj postarat. Myslím, že si lidi umím ohlídat. A on mě zajímá. Celé ty dny mi vrtá hlavou, co se s ním děje. Chtěla bych mu vidět do myšlenek a irituje mě, že nemůžu."

Ichizoku Katagami

Nejseš Yamanaka, aby si mohla někomu koukat do hlavy. Neohlídala si ho předtím, seš si jistá, že se poučíš a ohlídáš ho podruhý?
Řekl sem trochu přátelsky a najednou se ozvalo křupnutí.
Aaaa... koleno... sakra... pomůžeš mi prosimtě vstát? Zranil sem si nohu při tréninku a teď mě to dost zlobí... vyléčim si to až budeš čas...

Shijin Hyuuga

Zamyšleně jsem si natočila na prst pramen vlasů.
"Minule jsem ho ale nehlídala," podotkla jsem.
Zaslechla jsem křupnutí a hbitě jsem se přesunula trochu blíž.
"Každý stejný," nemít Byakugan, zcela jistě bych protočila oči. "Jsem medik, takže vás nepustím z dohledu, dokud vám to nevyléčím."
Klekla jsem si vedle něj a vytáhla z tašky malou, ale užitečnou lékárničku.
"Kalhoty dolů."
Co jsem řekla jsem si uvědomila až když jsem to řekla.
"Ehmm... Ale když tak o tom přemýšlím, bude stačit, když si vyhrnete nohavice."

Ichizoku Katagami

Hou, hou, hou, ne tak zhurta. Zasmál sem se, když po mě chtěla slíknout kalhoty.
Sem taky medik, uplně mi postačí, když mi pomůžeš na nohy. Řekl sem a jako důkaz se mi kolem ruky objevila zelená záře, pak ale hned zmizela. Nečekal sem až mi pomůže a pokusil sem se postavit na jednu nohu, pře zvedání sem ale trochu zavrávoral a musel se se jí nechtěně zachytit a moje ruka skončila zezadu na jejím krku a já sem si pak hned zase sednul.
Dobře, dobře, ošetřím si to. Řekl sem, obě ruce sem položil na koleno a objevila se zelená záře.

Kývla jsem na Murasakiho. Pomalu jsem odešla za Kashikem, abych se nahlásila k výcviku policie. (Přesun)

Ichizoku Katagami

Když sem si dal do kupy koleno, vstal sem a vyrazil sem do práce.(přesun)

Přišel jsem na cvičiště vyskočil na jeden ze stromů a odpočíval.Přeci jen jsem byl vyčerpaný.Díval jsem se přitom na nebe,ale opět jsem se neusmíval.Pořád jsem měl v hlavě jen to kolik lidí umřelo v Suně kolik jich mohl zabít ten kaguya.Proč jsou vůbec na světě lidé kteří žijí zabíjením? zeptám se sám sebe.

O chvilku později jsem již stála na na cvičišti. Pomyslela jsem na tu dobu, co jsem tu zůstávala i přes noc. "Mnoo.. to bychom měla i teď viď!" pronesla jsem k Yuusukemu. Ten se zašklebil a kývl. Ohlédla jsem se, jestli uvidím Burraka. Tak nějak jsem se přitom začala protahovat.

Přiběhl jsem k ní.Díval se na ní.Poté jsem odskočil dál od ní.Nějaká pravidla? zeptám se a díval se na ní z dálky.Pokud máš nějaká pravidla až je dopovíš zaútoč. řeknu a v klidu jsem stál ani jsem nebyl v bojovém postavení nebo nějak tak.Jen jsem se stále díval na ní.Nepouštěl jsem z ní oči.Tohle bude lepší tréning. pomyslím si.

"Bojuj bez omezení... žádná pravidla až na ....no to je fuk stejně si myslím že bys něco takového neudělal..." krátce jsem se usmála a zvážněla. Yuusuke zaujal místo vedle mě a jeho výraz značil, že se na tenhle boj velice těší. Z pouzdra jsem vytáhla kunai a vyběhla proti Burrakovi.

Takže to pravidlo jediné přeci jenom je.Nikdo nesmí umřít. řeknu a začal jsem skákat dozadu až jsem doskákal ke stromu a udělal snad tak aby to neviděla pečetě.Dělal jsem jako,že jsem v úzkých.Přitom jsem se díval na ní.Hmm nestihl bych asi uskočit takže jsem celkem v úzkých. řeknu tak,aby to slyšeli,ale znělo to jakobych si to říkal pro sebe.Byla to taková menší past na ně.

Přimla jsem si, jak začal poskakovat dozadu. *Chmmm...* proběhlo mi hlavou. Stále jsem mířila přímo k němu. Asi tak dva nebo tři metry před ním jsem uskočila na stranu. Yuusuke běžel celou dobu v zákrytu. Teď když jsem uskočila, měl prázdnou cestu a tak se vrhl na Burraka a snažil se ho držet u země.

Místo mě se oběvilo dřevo.(Minulý post pečečetě) Byl jsem kousek od nich.Copak tam děláte? zeptám se a díval se na ně.Hikari vím,že nejsem nějakej mistr nebo tak,ale zkus se dívat jak se protivník pohybuje. řeknu a šel jsem pomalým krokem k nim přitom jsem vytáhl kunai.

Potom, co se objevil kouř, pousmála jsem se a na kunai namotala kouřovou bombičku. Jak jsem uslyšela Burrakův hlas hodila jsem kunai tím směrem. "Bez obav!" odpověděla jsem a vyplázla na něj jazyk dřív než se objevil šedý oblak kouře. S Yuusukem jsem na sebe na poslední chvíli kývli a vyběhli směrem k Burrakovi. Díky čichu jsem ho zanedlouho "vystopovala". *chm... co bys tak chtěl dělat teď?* zeptala jsem se ho v duchu a připravila si pečetě na jednu techniku.

Byl jsem v kouři a nic jsem sice neviděl,ale udělal jsem pečetě.Doton: Dochuu Senkou zalezl jsem do země a lezl pomalu mimo kouř.Když jsem byl mimo kouře tak jsem vyskočil ze země a vyhodil okamžitě dva shurikeny směrem na Hikari.

Zastavila jsem se. *Cože...?!! Jakto?* ptala jsem se sama sebe. Pocítila jsem Yuusukeho zmatení. V podstatě jsem byla i já zmatená. Na chvilku Burrakův pach zmizel a pak se zase objevil na druhé straně. *Chmm... tam oblak už končí....* pomyslela jsem si. Tu těsně kolem mě prosvištěli kunaie. *Uf... to bylo těsný jak....* nedokončila jsem myšlenku. Teď jsem se soustředila ještě víc. Musela jsem kouř využít. Yuusuke se nepozorovaně dostal z kouře a zalezl si někam do úkrytu. Nějak jsem odhadla směr svištících kunaiů a hodila tím směrem dva shurikeny.

Díval jsem se do kouře najednou přiletěli shurikeny jeden mi zůstal v rameně druhej vedle mě přeletěl.Kso. Vytrhl jsem si z ramena shuriken a hodil ho na zem.Skvělé pečetě budou o to těžší! pomyslím si a vytáhnu svoji katanu kterou jsem musel držet pravou rukou.Poté stojím na místě a dívam se do kouře.Ještě,ale udělám pečetě což celkem bolelo když jsem pohl rukou.

Jeden kunai se zabodl do země a ten druhý spadl na zem. *Zásah?* napadlo mě. Vzdechla jsem si a zapřemýšlela proč jsem vlastně kunoichi. *Žádné snění!* v duchu jsem se napomenula. Udělala jsem pečetě k technice Katon: Goukakyuu no Jutsu. když jsem byla připravená ji použít vyběhla jsem z kouře směrem k Burrakovi. Vystřelila jsem z úst velkou ohnivou kouli. Zastavila jsem se dostatečně daleko, aby mu oheň nijak neupravil jako "look"

Doton: Doroku Gaeshi! Předemnou se oběvila kamená stěna která mě chránila před tím ohněm.Poté jsem jsem se podíval na oblohu udělal pečetě a skočil jsem na zeď poté jsem skočil za Hikari a katanu ji dal ke krku.Konec? zeptám se když na její rameno kapala moje krev z ramene.

*Sugoi!* pomyslela jsem si, když se objevila kamenná stěna. Tak nějak mě ohromila, až natolik, že jsem zapomněla na zbytek plánu. Yuusuke nebyl vyveden z míry tolik co já a tak stále čekal na můj signál. Když se Burrak objevil u ně s katanouu mého krku pomyslela jsem si * Kruci... může on být roztomilejší a úžasnější?* viděla jsem, jak mu z ramena kape krev. *Kruci.. tohle jsem nechtěla.... i když já se nechcu ani vzdát...* přemýtala jsem v duchu. "Ani náhodou...." vyplázla jsem na něho jazyk a dala Yuusukemu signál. Hned jak ho zaregistroval zaštěkal, aby strhl Burrakovu pozornost. Já se dala rychle dohromady a rychle ho odzbrojila.

Coto? Jsou chytřejší než jsem si myslel. pomyslím si.Jakmile mě odzbrojila odskočil jsem od nich ke stromu.Díval jsem se na ně.Krev mi kapala na zem.Ještě jsem neprohrál. řeknu.Kso musím jít do obranného stylu. Poté jsem se podíval na rameno.Obrana bude asi těžká nedokážu už tu ruku ani zvednout. Díval jsem se na Hikari.Nemám zbraně takže to bude ještě těžší,ale mám nápad.

"No! " usmála jsem se. "Dobře dobře...ale jak se ti něco stane tak končím je ti to jasné.." upozornila jsem ho. "Nesmíš se nějak extrémně přemáhat.... je to jen cvičný tréning!" dodala jsem ještě a vstala. Couvla jsem k Yuusukemu a prohlížela si jeho katanu. *Chmm.. hezké....*pomyslela jsem si.

Usmál jsem se.Tak jo nemysli na tu blbou bolest! pomyslím si a vyběhl jsem opravdu velice velkou rychlostí proti Hikari kterou jsem přeskočil přitom jsem si vzal katanu a opět jsem byl za ní s katanou,ale tu katanu tentokrát měla úplně u krku takže kdyby se pohla mohla by skončim v nemocnici.Nenechám se nachytat dvakrát takže to s Yuusukem na mě už nebude platit. řeknu jí.Poté jsem se podíval na rameno bolelo to čímdál víc a už jenom ta katana byla těžká pro mě.