Cvičiště

No tak dobre chlapče... Pomyslela som si s úškrnom. Hneď zo začiatku využívať takú silnú techniku. To nebol dobrý nápad, pretože príde o chakru skôr, než ho stihnem nakopať do riti. Znova som poskladala pečate. Kage Bunshin no Jutsu! Znova sa vedľa mňa objavili štyri klony. K boju som však zatiaľ využila iba dva. Tentoraz k presunu použili Shunhin no Jutsu, takže stáli hneď za tým chlapcom a naraz ho zasiahli s rukou obalenou modrou chakrou do chrbta, takže nemal ani kedy využiť tú techniku. Takto by sa ten chlapec nemohol pohybovať vôbec...

" Shunshin no jutus " než mě ty klony stačily zasáhnout, zmizel jsem v obláčku bílého kouře, a objevil jsem se za tou holkou, která nebyla klon. Napřáhl jsem se a pravou rukou jí udeřil do zad, což jí mohlo způsobit i menší šok, kvůli Raitonu kolem mých rukou. Poté co jsem jí udeřil, tak jsem uskočil o několik metrů dál. * Nejsi jediná kdo umí Shunshin... * pomyslel jsem si a pousmál se.

Usmiala som sa. Chyba, chlapče... Tušila som, že sa objaví za mnou, keď zmizol. Preto som bola pripravená. Najprv som sa tvárila, že nič netuším, ale len čo som pocítila, že je za mnou, prudko som si kľakla, čiže zasiahol tak akurát vzduch, a podkopla som ho. Keďže práve útočil, nemal sa ako vyhnúť...
Tie dva klony, čo boli pri mne, ho ešte k tomu zasiahli rukou do brucha, čiže mu nielen ochabli svaly na bruchu, klony mu ešte zabezpečili pekný let dole takou silou, že najskôr musel urobiť v zemi kráter. Dráčik na ramene sa zavrtel...K tomuto som nepotrebovala žiadne extra schopnosti v taijutsu. Stačilo mi logické myslenie. Medici nie sú vôbec slabí...Naklonila som hlavu na stranu a moje štyri klony sa objavili vedľa mňa.

Ten její úhyb mě celkem překvapil a s těmi klony to měla taky pěkně zařízené. Ten let nebyl nijak příjemný, ale měl jsem zase krátkou chvíli na zamyšlení. * Stačí jeden dotek..jedna jediná sekunda... jen....nesměla by mít ty klony.... * zamyslel jsem se a vstal ze země. Sice mé svaly na tom nebyly nejlépe, ale bojovat jsem stále mohl. Znova jsem udělal pečetě. " Raiton: Jūrokuchū Shibari " vyslovil jsem a kolem klonů i reálné jí se vytvořila znova taková "trouba". Uvnitř trouby opět zuřila menší bouře, takže nebylo možné že by jí to nezasáhlo ani jednou.

Nečakala som, žeby na mňa poslal tú techniku. Ale on to urobil. Okolo mňa a mojich klonov sa objavila taká čudná trúba. Urýchlene som sa pozrela na dráčika a sadla som si na zem. Položila som si ho do lona a objala som ho. Chránila som ho tak svojim vlastným telom. Zatvorila som oči a dúfala som, že to vydržím. Bola to predsa technika A-ranku, mohla ma zabiť!
Odrazu do mňa udrel jeden blesk, len tak tak že som od bolesti nevykríkla. Potom ďalší a ďalší. Klony sa rozplynuli a ja som tam ostala sama. Nakoniec som to nevydržala. Celé telo ma nepredstaviteľne bolelo a z niektorých miest mi tiekla krv. Samozrejme...Blesky spôsobovali i popáleniny. Odrazu som odpadla a nič viac som už necítila. Bola som ale rada, že dráčikovi sa nič nestalo a je v poriadku.

Neďaleko na jednom strome sa objavila žena, tvár mala zahalenú plášťom. Keďže bola senzibilka, cítila, že Yuna je dnu, v tej čudnej trúbe. Jej vľúdnu tvár nahradila nahnevaná. Odrazu zmizla. Ryuu mohol akurát pocítiť závan vetra a neskôr začul i jemný hlas. Kto si, že sa opovažuješ ubližovať mojej dcére? Hovorila to potichu. To neznamenalo nič dobré. Okamžite tú techniku zruš! Rozkázala mu. Vieš, čo by to mohlo urobiť Yune?! Je to A-rank technika! Môže jej vážne ublížiť, Ťažko ju zraniť, spôsobiť jej ťažké popáleniny, z ktorých sa bude dlho zotavovať! Môže to dokonca ublížiť jej nervovej sústave a práve kvôli tomu nebude môcť byť ďalej ninjom, pretože ochrnie! Potichu zavrčala a vystrašene sa dívala na tú veľkú búdu. Bože, prosím, nech bude v poriadku! Pomyslela si a razom sa objavila pri tej búde. Yuna! Si tam? Zakričala, ale žiadna odpoveď...

Stále jsem stál na tom stromě až jsem něco uslyšel. Něčí hlas. Byl blízko, takže jsem pochyboval že to je ta holka. * Hmmm...takže její máma jo.... * chvíli jsem jí poslouchal. " Myslíte si že nevím co dělá má technika.... " řekl jsem směrem k té ženě. Udělal jsem jednoduchou pečeť. " Kai " a celá trouba zmizela. Kameny zajely zpět do země a uvnitř ležela ona. Nevypadala nejlíp, ale nijak moc mi to nevadilo. To ona mě mohla zabít. Já jí sice také mohl zabít, ale nejsem takový. Věděl jsem kdy tu techniku mám zrušit abych jí nezabil.

Yuki (jej mama) naňho hodila nahnevaný pohľad. Možno vieš, čo jej tá technika spôsobí...Ale nevieš, že ona by niečo také tebe nikdy neurobila. Povedala mu pohŕdavým tónom a keď zrušil techniku, dobehla k bezvládnemu telu Yuny. Keďže Yuna ležala v takej čudnej polohe, akoby niekoho chránila vlastným telom, pretočila ju na chrbát. Všimla si ale malé kĺbko. Ehm, čo to je? Štuchla do toho prstom. Dráčik okamžite zdvihol hlavu a prekvapene zamrkal na Yuki. Tá pokrútila hlavou a rýchlo si kľakla k Yune. Ruky jej obalila zelená chakra a priložila ich na Yunine brucho. No ták Yuna, ty to zvládneš...Yuki pootočila hlavu a pozrela sa na Ryuua. Ak by chcela, tak by ťa mohla zabiť už dávno. Stavím sa, že na teba použila techniku Chakura no Mesu. Stačilo, že sa dotkne miesta, kde máš srdce a teraz by si ležal na mieste mŕtvy...Prehovorila k nemu a znova otočila k Yune. Svoje ruky teraz premiestnila na Yunine nohy, kde mala škaredé popáleniny. Poď sem, nech ťa vyliečim...Znova sa naňho pozrela a dívala sa naňho pohľadom, ktorý naznačoval, že útek ani nič také mu nepomôže.

" Kdybyste tu byla před tím...viděla byste že mě skoro zabila...a zaútočila na mně první... tohle byla jen obranná reakce " řekl jsem. " Řekl jsem to jí a řeknu to i vám... důsledky mých chyb se musím naučit zvládat sám... " odpověděl jsem jí když mi řekla ať jdu k ní. " Jo...a vyřiďte jí že jí přeju ať se brzy uzdraví.... " řekl jsem jí, udělal pečeť a v obláčku bílého kouře zmizel.
- Přesun -

O chvíľu už bola Yuki hotová a zelená chakra jej zmizla z rúk. No ták, Yuna, vstávaj! Dala mi malú facku. Na to som otvorila oči a pozrela som sa na nejakú osobu. Po chvíli som zistila, kto to je. Bola to moja mama. Mami? Čo tu robíš? Opýtala som sa jej ihneď nechápavo. No vieš. Som senzibil, dokážem cítiť tvoju chakru. Keďže bývame tu neďaleko a máme dokonalý výhľad na cvičisko, všimla som si, že niekto použil túto techniku a v tej debne som cítila teba. Preto som sa tu vybrala. Je to veľmi nebezpečná technika, ANBU ju používajú na veľkých summonov spolu s niekoľkými technikami. Mohlo sa ti stať niečo vážne...Zamračila sa a postavila. Hej, a chcela som sa spýtať, odkiaľ máš toho prcka? Živého draka som v živote nevidela...Ukázala prstom na malého dráčika, ktorý mi práve vyliezol na rameno. Ehm, to mi urobil Minato...Z ľadu...
Mama povytiahla obočie a diabolsky sa uškrnula. Takže ten tvoj kamarát sa volá Minato, hej? Dobre, zostala by som tu dlhšie, ale musím ísť za tým bakom. Ak ho nevyliečim, tak asi ani neprežije. Uškrnula sa a odrazu, len tak z ničoho nič zmizla. Dobre...Šepla som a postavila som sa. Šla som rovno domov. (presun)

Pomalu a líně přicházel na cvičiště. Měl špatnou náladu, nejspíš mu něco přeletělo přes nos. Ztěžka si povzdechl a hledal někoho, kdo by vypadal aspoň trochu na to, že vydrží jeho tvrdý úder. Žel nikdo vhodný se nenašel a proto začal opět protahovat své silné tělo. Pěkně kliky, dřepy, běh a pak přitahování jednou rukou na větev stromu, následovné přeskakování z větve na větev a nakonec rozmlacování panáků tvrdými pěstmi, což ho osobně bavilo nejvíc. Proto u jednoho stál a údery z něj odlamoval třísky. Užíval si to, nespěchal.

Jednou za čas jsem neměl nic na práci, takže jsem se šel podívat jak si vede budoucí generace ninjů v Kumo. Když jsem viděl výsledky jejich cvičení, se spokojeným výrazem jsem pokračoval do normální části cvičiště, kde jeden kluk mlátil do stromu jako šílený a Akemi trénovala šerm. Rozhodl jsem se do jejich cvičení nezasahovat, takže jsem vyskočil do koruny statného stromu a pohodlně se uvelebil na jedné větvi. Tam jsem si vytáhl svůj skicák a začal do něj kreslit zátiší. Na kterém byl zachycen kvetoucí sakurový sad, při západu slunce. Dával jsem si záležet na každém tahu a vypustil dění okolního světa.

Nemlátil do stromů, ale do cvičných panáků. A po chvíli ho to přestalo bavit, občas měl svou slabou chvilku a uprostřed cvičiště ztuhl. Vzpomínal co bylo před rokem, jak zde stál s Artasem a přísahal, že ho shodí na záda. Ale Artas už tu nebyl a nebude, sevřel ruce v pěst aniž by si to uvědomil. Zvedl oči k obloze a pak mu pohled spadl zpět na odřené klouby, i na to byl ideální. Dokázal ho tenkrát dát během chvíle do kupy, teď už ho nepotřeboval. Vydržel mnohem víc. Pomalu odešel o kus dál a posadil se do trávy. Jen at mu někdo zkusí říct, že tu překáží, byla by alespon zábava. I když ani na to neměl úplně náladu. A pak si všiml, že se dívá na nějakou šermující dívku.

Kensei spokojeně cosi zamručel, když viděl kolik toho zvládla. Sice to nebyl ten případ soupeře co původně hledal, a který by asi vydržel jeho ránu, alebyl rád. Tam uvnitř rád potkával nové síly, které se rodili z geninů stejně jako nedávno on. Jenže on si už uvědomoval přes své mládí důležitost toho všeho a bral věci zcela vážně. Nakonec se rozhoupal a už stál na nohou a štrádoval si to k ní. Ono jde těžko ignorovat někoho, kdo na vás přímo mluví a to právě hodlal udělat.

"Ahoj, tebe ještě neznám... aspoň myslím. Genin? Máš tvrdýho senseie?"

Choval se zcela přirozeně a otevřeně, prostě takový byl.

Kensei si vyložil otázku trochu moc doširoka. Proto začal odpovídat jinak, než jménem a trochu se u toho zachmuřil. Jeho oči posmutněli.

"Geninem jsem byl před rokem a sensei..."

Na chvíli se zadíval na oblohu někam mimo ní, než dořekl.

"... je mrtvý. Jmenuji se Kensei, jsem zdaleka z hor..."

Poslední větu už dodal sebejistěji adíval se na ní. Nakonec se rozhodl, že jí řekne ještě něco.

"Ale mám sen a svou cestu, ty jí taky dozajista máš. Škoda že nemáš bratra co by něco vydržel, opravdu škoda..."

Sice znal Papričku a proto už věděl, že některý holky dost vydrží a mají pěknou ránu, ale vesměs je pořád lehce podcenoval pokud slo o sílu.

Prohlížel si jí se zájmema svou reakcí, kterou z ní vyčetlmu připomněla papričku. Myslel si, že jí urazil tím, že chtěl na souboj jejího bratra. Vlastně spíš nazmlácení. Alekdyž se nadtím zamyslel, zdála se mu po chvíli spíš dost mimo.

"Hele Yamado, tebe něco trápí že?"

Kupodivu se povzbudivě usmál. A pak jí podal ruku, aby jí pomohl vstát.

"Jestli v sobě něco dusíš, pomůžu ti s tím. Normálně to ze sebe dostan, pojd do mě. Nemusíš se bát, já jsemzatracenej horal a jsem dobře stavěný, určitě to ani neucítím a tobě se uleví..."

Zvláštní, nesmál se u toho. Bral to docela vážně, tedy podle sebe. Jemu pomáhalo, když si mohl pořádně praštit a vypotit se ze špatných emocí a jí to nabízel upřímně. Možná vypadal jako hlupák, nebo sebejistý blázen, ale byl prostě takový. Upřímný ninja z hor, ochotný pomoci když je ho potřeba.

"Když myslíš, ale mě se zdá, že jen nemáš dost energie a odvahy..."

Spokojeně jí pozoroval, chtěl jí trošku popíchnout a tahle dívka byla opravdu zajímavá.
Snad by sní mohlabýt i zábava, kdyby jí šetřil, ta myšlenka mu vykouzlila na rtech spokojený úsměv.

"Hmm Akemi, kdo mohl tušit že se tak jmenuješ že?"

Pokrčil omluvně rameny, širokými a silnými. Přemýšlel a napadlo ho, že tato kunoichije jako nezapálený doutnák, nedokázal si ten pocit vybavit, ale byl tu. Nešlo o strach, ale o to, že z ní cítildobrou výzvu což ho trochu rmoutilo, sholkama trénoval nerad. Vyjímka byla jen Paprička, jeho týmový partner a jediný zbylý...

"Snad se potkáme někdy příště zase... nebo si mě najdi,jestli o to stojíš. Rozhodně jsem dost silný abych dokázal pomoct a snad jednou budu dost silný a dobrý i pro..."

Uarazil se a umlkl, zvedl ruku na pozdrav a přesunul se dál mezi stromy. Rozhodl se začít trénovat a zlepšovat své techniky. Vždycky postupoval stejně, odešel dál od ostatních, aby ho nikdo nesledoval a nemohljeho techniky očumovat. Pak si vybavil před očima Artase a vzpomínal na těch pár slov, co ho stačil učit. Vybavil si jeho mírný úsměv na rtech a přátelské povzbudivé gesto. Jen vzpomínka na ztraceného přítelez dětství dokázala rozdmíchat potřebné emoce i sílu. Soustředil se a vyhradil maximum chakry do svého brnění a pak pomalu tasil katanu. Jeho pohyb byl podobný jak to vídávál u Artase při tréninku. Jenže ostří začalo jasně zářit tiše zašeptal pár slov. "Diamond Blade"
Jeho tělo se dalo do rychlého pohybu. Nejdřív jentak nabíral rychlost a reagoval na imaginární nepřátelé. Pak se však vrhl mezi dřevěné figurýny. Tančil trochu neohrabaný tanec, jistě podobný spíše horalským poskakovačkám, než salóním rmcaraa rmcaraaa. A pak se zastavil přikrčený přesně uprostřed. Z panáků se stylově stalo vždy několik kusů a sesypali se. Ale to mu nestačilo, pokračoval víc, chtěl překonat co doposud dokázal. Nedaleko stál pořádný balvan a obsahoval nepochopitelné rýhy a byl jako by odřezaný, nebo vyřezávaný. Kensei se rozletěl proti němu a vší silou do něho řezal svou katanou. Dokonce jí zarazil, přenesl se přesní a dopadl na šutrák. Jeho síla spojená s technikou dokazovala postupně nemožné, ale stále... stále to nestačilo. Nedokázal najít správný bod na vyvážení chakry. Bylo to opravdu dost těžké, avšak on netrénoval od včerejška. Nakonec se vrhl proti železným tyčím, které si zde pro ten účel zabodal. Dopadl na jednu znich a udržel balanc, pak se zhoupl vkolenou auž dopadl v otočení doprostřed. A na chvíli opět ustrnul, aniž by si to uvědomil stál na prvním místě, kde tenkrát dostalnakládačku od Artase. Nedokázal pochopit proč, ale cítil ho tu u sebe,cítil jak mu položil svou ruku na rameno a něco vněm se pohnulo. Pomalu zavřel oči a najednou se zdálo vše tak jiné... snad jakoby sena malou chvíli zastavil čas. Vnímal jak v něm proudí chakra a aniž by věděl jak přestal se pořád jen masyvně soustředit na její ovládání. A pak uslyšel jeho hlas. "Tak je to správně...!" Oči semu rozšířili a on vystartoval jeho ruka provedla přesné pohyby... dopředu... dozádu... dopředu...dozádu... při tom někdy doprava a někdy víc doleva. Prováděl to podvědomně, zdál se být mimo. Jeho oči viděli opětvěci, které se událi již dávno. Před rokem a slova drtil mezi rty. "Silný... silnější... ne já jí ochráním! Ochráním vás!" Odrazil se a skoro se zaduněním dopadl na ten balvan co ho rubal předtím. Jeho oči se zaleskly a bylo vidět jak seven derou slzy. Aleon to nevnímal, cítil znovu ten pocit kdy pro sebe všechny zklamal. Kdysi myslel, že je dost silný, ale nebyl. A v tom uslyšel zase jeho hlas. "Nauč se znát svou pravou sílu... podívej..." Kensei ucítil jak se pomalu probírá a zdál se být dost popletený. Netušil co všechno se mu zdálo, nebo jestli to byla realita. Ale na tak otrkanýho chlapíka nevěřícně valil oči a jen stál a díval se. Železné tyče byly všechny přeťaté a i když to předtím neviděl dokázal to na pouhou jednu ránu. Chtěl udělat krok, ale klopýtl a svalil se do nějakého prachu a kamenů. Zakuckal se a snažil se postavit na nohy, stále mimo z toho všeho, ale místo toho se jen doválel kus od toho a otočil se, aby se opřel o lokty. Ten velký šutrák byl rozpolcený na dva velké a jeden menší kus. nepočítaje spousty bordelu všude okolo. Kensei se usmíval, ale pakse zakuckal. Cítil bolestv celém těle, strašlivě přečerpal své zásoby chakry. Proto se svalil na zem ajen ztěžka oddechoval. Na chvíli ztratil vědomí, ale než se tak stalo myslel jen na jedno.

*Papričko! Zítra začneme na plno trénovat sílu mé obrany...*

Jeho rty neslyšně zašeptali.

"Já... díky... příteli..."

Neškodně usnul, jeho tělo potřebovalo trochu času, aby se vzpamatovalo. Takový sebevražedný trénink by jiného možná i zabil, ale Kensei byl i na starou zubatou moc tvrdohlavý a do budoucna mu to jen prospělo. Artas... snadby byl hrdý... doufal vto...

Nejspíš ho později našli nějací ninjové co přišli trénovat a přenesli ho do nemocnice, kde ho nechali odpočívat.

Přesun

(Sakra, Artas není mrtvý a domnělý hlas v Kenseiově hlavě je pouze výtvor jeho choré mysli. xD
PS: Nezabíjej mi postavu bez dovolení. xD)

Keď som sa konečne objavila na cvičisku, na tvári sa mi objavil malý nepatrný úsmev. Síce som ešte stále spomínala na tú techniku, ktorou ma ten retard mohol zabiť, no bola som v poriadku. Pomaly som sa zotavila, šok ktorý som prežívala, zmizol. Hlavná vec, že som ochránila dráčika. Spomenula som si na Minata a na trošku som očervenela. Odrazu som za ním chcela ísť, ale premohla som sa. Čo keď ma niečo na práci a ja ho budem len zbytočne otravovať?
Položila som Azzuena na zem a porozhliadla som sa tu. Tak ideme na to! Nahrnula som chakru do rúk, vyskočila som do vzduchu a udrela do zeme. Objavil sa tu obrovitánsky kráter...Uškrnula som sa a razom sa tu objavovali ďalšie a ďalšie obrovské krátery. Mlátila som zem dovtedy, dokým som nepadla unavená na zem. Utrela som si z čela pot a sťažka som pregĺgla. A teraz čo s tými krátermi? Zatvárila som sa kyslo. To nie ja! Zdvihla som sa zo zeme a takmer okamžite mi z chrbta vyliezli dve obrovské krídla, vlasy nabrali blond farbu a oči modrú. A nad hlavou sa mi zo zlatavej aury vytvorila svätožiara. Tak hurá do oblakov! Vyletela som do vzduchu nasledovaná Azzuenom, ktorý sa krútil a robil všelijaké saltá. Ja som zatiaľ krúžila nad cvičiskom a stále som stúpala. Zastavila som sa asi v takej výške, že zdola by ma nikto nemohol vidieť, nebyť tej mojej zlatavej aury, ktorá priam bila do očí.