Budova Raikage

Zoramu

Tak.Podal jsem jí lahvičku.Tady sou bobule.Potom jsem se podíval opravdu nešťastně na tu cedulku.A možná si upravit tu hrubku.Ukázal jsem na cedulku.

„To si budeš muset počkat na Raikage, odměnu předávat nesmím,“ vysvětlila mu a pak se podívala na ceduli. „Žádná hrubka tam není,“ prohlásila, vždy pyšná na svůj pravopis.

Zoramu

Nekoupat.Chybí vám tam U.Přeci napsat aby někdo nekopal do dveří by byla urážka.Kdyby vás někdo přišel zabít a nechtěl by to udělat potichu ale chtěl by tím vyvolat válku,tak by neklepal.Jenže kvůli tomuto pravidlu by musel.Což by ztrapnilo situaci a zhoršilo dojem z toho že z útočníka jde strach.Hluboce jsem se nadechl.Co se ale týče nekoupání se zde je logické.Měla by si mokrej kancl.

Lizzi nasadila naprosto šokovaný výraz, který se změnil v nechápavý a následně v trochu jako: Co to tu meleš.
„Ta cedulka je správně,“ procedila mezi zuby, ale pak nasadila milý, nacvičený úsměv. „Prosím, posaď se a počkej, dokud Raikage nepřijde,“ ukázala mu na řadu laviček.

Zoramu

Hm.Sednul sem si a koukal sem na zem.Takhle tady ale chcípnu nudou.

(Přesun z hor)
„Dále!“ zavolala jsem nahlas. Byla jse si jista, že tam určitě někdo je. Můj hlas proletěl jak mou kanceláří, tak tou Lizzinou a ozval se až na chodbě.

Zoramu

Poamlu jsem vstal a vešel jsem do dveří.Ty jsem následně za sebou zavřel.Mávnul jsem rukou na pozdrav a z kapsy jsem vyndal lahvičku bobulek.Ujetější misi sem neviděl.Chvilku jsem jí pozoroval a pak jsem dodal.Si si jistá že to není E?Na C by to bylo mrhání talentem i Genninů.

Když jsem tak z rohu místnosti pozoroval nově příchozího. Byl jsem na vážkách, protože jsem na jednu stranu chápal jeho rozhořčení, ale na druhou mohl být trochu víc taktní. Každopádně pokud nevytáhne zbraň a nebude jí Ay ohrožovat, tak se mě to netýkalo. Proto jsem dál zůstal nehnutě stát a nedával znát jakékoli myšlenky, nebo emoce.

Zvedla jsem pohled. „Také zdravím,“ řekla jsem, než jsem obrátila pozornost k lahvičce bobulí. „Děkuji, že jsi je nasbíral.“ Jeho připomínkám jsem se vyhnula, byla to nejrychlejší cesta, jak tohle vyřešit.
„Jako odměnu si můžeš vybrat jeden svitek s technikou,“ sdělila jsem mu.

Zoramu

A máš nějakej kterej by používal mé kekei genkai?Kouknu na ni.Mezitím letmo mávnu na Minata jako simbol pozdravu.

Začala jsem prohledávat šuplíky. Nakonec jsem se obrátila ke skříni u stěny. Vstala jsem, doskákala jsem k ní po jedné noze a vytáhla z ní jeden svitek. Pak jsem se setjným způsobem dostala zpět ke stolu.
„Ranton: Reizā Sākasu. Rank B,“ řekla jsem a s letmým úsměvem mu svitek hodila.

Zoramu

Chytl jsem svitek a prohlédl jsem si ho.Jak na psa to hází.Zašklebyl jsem se na ni.A nějakou lepší misi pro mě máš?

V predkancli to bolo celkom.. jednoduché. Stačilo sa stále hýbať a pár krát po Lizzi niečo hodiť, aby ste ju zamestnali natoľko aby ste mohli vykopnúť dvere do pravého kanclu. Už som to mala odskúšané !! Dúfala som že tam bude Minato a hlavne bez Raikage, ta by so mnou asi niečo prerazila.
Bez klopania som jednoduchým pohybom nohy vyvalila dvere z pántov. Veď kto by používal kľúčku ? Bolo to až príliš obyčajné na niekoho tak neobyčajného ako ja. Keď som vstúpila do vnútra kanclu, tak som dvere schytila a znova nasadila na pánty. Hodila som nevinný kukuč po miestnosti a zasadila som až príliš vysmiaty úsmev na Minata, aby to bolo "len tak".. bez nejakého pokusu o prosbu či podobne.
"Mehehe.. tak tu si, Hľadala som ťa." Posťažovala som sa a v rýchlosti som priskočila ku stolu, oprela som sa o neho rukami až som mu nejakým omylom drgla do papierov ktoré sa rozleteli po celej miestnosti.

Byl jsem zabraný do papírování kolem každodenního chodu vesnice. Musel jsem projít všechny údaje o současných zásobách potravin, importu a exportu. Stejně jako triviální věci kolem zajištění úklidu ulic, pořádání trhů a dalších záležitostí. Najednou jsem uslyšel hluk z kanceláře Lizzi a než jsem stačil zavol co se děje. Už vyletěli dveře z pantů jako raketa. Já na moment nehodil výraz ve stylu WTF a pozoroval modrovlasou vichřici ve vchodu. Když mi přiskočila ke stolu a všechna moje dosavadní práce byla roztroušená po místnosti. Rozhodl jsem se zachovat klid, takž jsem se lokty opřel o desku stolu a zapletl si prsty do sebe. O ty jsem si opřel hlavu a s ledovým klidem jsem Reigen pozoroval.
My dva se známe? Co tak po mě můžeš chtít?
Řekl jsem naprosto vyrovnaným hlasem, bez špetky emocí. Mezi tím se objevila Lizzi a začala sbírat papíry, přičemž házela vražedným pohledem, po oné narušitelce. ^^

Chvíľku som sa na neho pozerala pohľadom, ktorý bol viac než plný prekvapení. Klakla som si na zem a napodobnila som jeho polohu. Preplietla som si prsty, oprela som si o nich hlavu a následne som ju troška naklonila. Bola pravda že som vedela jeho meno len z cedulky a z nadávok Lizzi ktorá ma chcela odhovoriť od toho, aby som sem napochodovala.
"Poznám tvoje meno.. a ty .. etoo. no som Zero.. takže už poznáš aj ty moje meno."
Začala som a následne som sa až nepríjemne zazubila.
"Takže sa poznáme !"
Vyhlásila som hlasom plným nezlomnej až priam železnej istoty.

Když jsem viděl její počínání, nevěděl jsem co si o tom myslet. Jestli si ze mě dělá srandu, nebo to myslí vážně. Každopádně jsem svůj výraz nezměnil a s klidem jí hleděl do očí.
Hmm takže znáš mé jméno a teď mi říkáš své... Tudíž se známe... No vskutku zajímavá logika. Avšak stále si mi neprozradila z jakého důvodu si sem přišla. Předpokládám, že jen kvůli seznámení to nebylo.
K stolu přistoupila Lizzi a položila mi na něj sebrané papíry. Sice je bylo ještě potřeba znovu roztřídit, ale to mohlo počkat. Pokývnutím hlavy jsem jí poděkoval a poslal jí pryč. Ještě naposled střelila ten svůj pohled na Zero a zavřela ze sebou dveře.

"Hmm.. popravde som zabudla, čo som chcela."
Naklonila som hlavu na druhú stranu a ešte dlho som sa trocha neprítomným spôsobom na Minata pozerala. Následne mi však v hlave trklo a na mojej tvári sa rozšíril veľký úškrn.
"Jasné ! Chcela som jesť.. ale.. niečo normálne.. tie veci čo sa predávajú v uliciach nemôžem ani cítiť ! Kto by kedy jedol kura ? alebo nejaké rezance ? Veď to smrdí !"
Vystrelila som rukami nahor a následne som si ich dala za hlavu. Stále som však klačala na kolenách a tak to vyzeralo celkom divne.

Ona si ze mě vážně dělá srandu. Tohle přeci nemůže nikdo rozumně uvažující myslet vážně.
Snažil jsem se být pořád naprosto v klidu a nedat najevo jakoukoli frustraci. Takže jsem jí stále ze stejné pozici sledoval a přemýšlel jaké bylo to číslo do blázince.
Aha, takže jídlo... No a co potom tedy jíš?
Optal jsem se lehce zvídavým tónem v hlase, ale jinak se nehnul ani o píď.

Keď sa ma spýtal čo jedávam, musela som sa pousmiať.
"Noo, prúdi to v každom z vás.. zväčša to má modrú farbu a často to dávate do guličiek."
Zazubila som sa a natrčila som k nemu pravačku. Z tej mi po chvíľke začala unikať azúrová energia. Následne som unikanie zamedzila páč som jej momentálne predsa len nemala moc.
"Myslím že to voláte chakra."
Dodala som a dúfala som, že aspoň on bude mať nejaké chakrové pilulky ktoré používajú shinobi.

Co?.. Ona jí jen chakrové pilulky?.. To jako vážně?.. No zažil jsem už jako Anbu ledasco, takže mě to až tak nepřekvapí.
Opřel jsem se zády do opěradla křesla a chvíli ji mlčky pozoroval. Potom jsem sáhl do brašny, připevněné na jednom z mých opasků. Vytáhl jsem jednu chakrovou pilulku a cvrnkl jí vzduchem, přímo na její roztaženou dlaň. Poté jsem se vrátil zpět do své původní pozice, s podepřenou hlavou.
Hmm takže stravu jsme vyřešili.. Ještě nějaká záležitost tě sem přivedla?
Zeptal jsem se zkoumavým hlasem a klidnýma, tyrkysovýma očima jí sledoval.

Schmatla som chakrovú pilulku ešte pomaly skôr, než mi stihla dopadnúť do dlane a v rýchlosti som si ju vložila do úst. Prekúsla som ju, zalial ma pocit neskutočnej blaženosti a konečne som sa po dlhom čase dokázala úplne uvoľniť.
"Wheeeh.. konečne."
Prehltla som ju a môj pohľad znova počinul na Minatovi.
"Jasné.. ešte sa niečo nájde akooo napr.." Začala som vymenovávať na prstoch.
"Ubytovanie, pravidelný prísun tých piluliek, aspoň takých tridsať denne, a nejaký obetný baránok na mlátenie."
Usmiala som sa, akoby moje potreby boli úplne v poriadku.

Párkrát jsem rychle mrkl a pomysle si s kým tu mám co do činění. Potom jsem se znovu opřel o opěradlo křesla a ruce si položila na boční opěrky.
Ubytování? Takže ty předpokládám nebudeš místní... Přísun pilulek? No o tom by se uvažovat dalo, ale v mnohem menším množství... Obětní beránek na mlácení? Hmm znám někoho, kdo se rád pere tváří v tvář...
V tom přišla Lizzi a přinesla mi šálek ledového zeleného čaje. Vděčně jsem jí poděkoval a ona odešla z kanceláře. Sebou si vzala pouze zpřeházený komínek listin.
Zatím si ovšem pouze říkala své požadavky. Co můžeš nabídnout vesnici na oplátku. Všechno z toho co mi tu říkáš totiž stojí jisté náklady.

Prekvapene som sa usmiala.
"Čo môžem.. ponúknuť? Ja.. ja neviem, čo by som mohla ponúknuť ?"
Odpovedala som mu otázkou. Zaskočil ma tou otázkou a ja som mu na ňu takto zrýchla nevedela odpovedať. Po chvíľke som predsa len niečo vystrúhala.
"Tak.. jediné čo viem je bojovať.. aj tam mám ešte medzeri.. aaaale som silná !"
Usmiala som sa no rozmyslela som si použiť malú ukážku sily na stôl.. pravdepodobne by sa Minato nepotešil.

Hmm takže tedy říkáš, že oplýváš velkou fyzickou silou. Ostatně malou ukázku jsme tu měli před chvíli.
Mírně jsem se pousmál, když jsem si vybavil vyražené dveře z pantu a to i přes cedulku, kterou napsala Lizzi. Na té totiž stálo nekopat do dveří.
Ale vraťme se k důležitým faktům. Evidentně si ve vesnici nová a je tu několik věcí, které jsou podezřelé.. Zaprvé, jak si se dostala do vesnice, aniž by mě na tebe upozornili stráže. Zadruhé, jakou mám záruku, že nejsi špión s cizí vesnice.. Bylo by tu toho víc, ale tyhle věci jsou v tuhle chvíli nejpodstatnější.
Odmlčel jsem se a napil se krátkými doušky, ze sklenice čaje od Lizzi.