Výškové sídlo rodiny Satu

Domy jsou různé, rozlehlé, prostorné, titěrné a tak dále, ale tenhle dům je bez nadsázky jako mrakodrap. Všichni z rodiny Satu jsou známí svými vysokými postavami, a proto si tato rodina také postavila dům , který by ještě zvyšoval jejich pověst. Ale to by nesměl být postaven v té nejopuštěnější části Iwy. Proto o této rodině ani o jejich gigantickém domě skoro nikdo nic neví. Je, jak už bylo zmíněno, velký, s vysokými stropy, skoro celý postaven ze dřeva, kamení a bambusu. Převažují v něm starožitnosti, protože jsou jeho obyvatelé moc líní šetřit na a kupovat si nové věci. Dům má ještě jednu zvláštnost. Dostanete se do něj z jakékoli části Iwy tajnými průchody, o kterých ví jen ti nejméně ukecaní členové rodiny.

Dům mé rodiny byl už na dohled. ,, Proč vlastně včely? Existují i jiné druhy hmyzu. " zeptala jsem se Minata. Nebyla to zrovna nejiteligentnější otázka ze všech, ale tak nějak mě to zajímalo.

"Tak narodil som sa do klanu ktorý ováda včely nevybral som si to dobrovolne"
"Tvoj lan je na čo zameraný?"
So áujmom som sa na nu otočil.

,, Tak jsem to nemyslela. Spíš proč si je vybral tvůj klan. " Je pravda, že jsem se zeptala trochu blbě. ,, Můj klan? " zapřemýšlela jsem nad tím. ,, Hmm, nejsem si moc jistá, ale všichni jsou genini, i ti nejstarší, nevím jestli se to dá nazvat specializace. " zasmála jsem se. ,, Myslím ale, že by se dalo říct, že náš styl boje je zaměřen pouze na taijutsu. To jsou asi jediné dvě věci, které jsou specifické pro náš klan. Jo! A ještě jsme známi naší nadměrnou výškou. " usmála jsem se. Až na pár vyjímek. Teda spíš jednu.

"Neviem to by si sa musela spýtať prvého člena klanu"
Zase som naklonil hlavu na stranu to bol naznak že premýšlam.
"Taijutsu na blízko z nás by mohla byť dobrá dvojica ja som na dilaku zameraný"
Obzrel som si ju a bola asi o trošku vyžšia ako ja.
"Ale si večšia ako ja"
Usmial som sa

(Moc se omlouvám, ale můžu se zeptat? Kolik měří tvoje postava? Pokuď vím, tak to v popisu postavy nemáš. Moje má 130 cm. Jen abych byla v obraze )

,,Možná ano. I kdybych taijutsu dělat nechtěla, tak nemám navýběr. Od mala mě k ničemu jinému netrénovali, takže nic jiného nezvládám. Popravdě, nemám ani pořádně udělanou akademii. Jak jsi na tom ty s taijutsu? " zeptala jsem se. Trochu mě to zajímalo, když je na boj na dálku, jak mu asi jde boj tělo na tělo?

( No tak to som si nevšimol 176 cm)

"Mna boj z blízka moc neláka ja som skorej zameraný ako špijon ako bola moja mama počul som že podobný klan sa nachádza v Konohe menom Aburame chcel by som niekedy tam ísť a spoznať niekoho z ich klanu"
Usmial som sa.
"Moc snívam"

,, Slyšela jsem, že moc lidí z toho klanu tam nezbylo. " zamyslela jsem se nad tím. ,, Ale snad budeš mít štěstí a nějakýho z nich najdeš. " usmála jsem se. Už jsme byli před mým domem. ,, Jestli chceš, tak pojď na chvíli dovnitř. " zeptala jsem se, abych nebyla neslušná. Momentálně je doma jen moje sestra, ale ta ve dne obvykle spí.

"Nechcem byť nezdvorilí však sa poznáme iba prvý deň"
Usmial som sa na ňu.
"Aspoň máš doma nejakú spoločnosť ja bývam sám"

,, Jak myslíš. " pousmála jsem se. Položila jsem mu ruku na rameno ,, Určitě se to zlepší, jednou si najdeš holku nebo dalšího nájemníka. " řekla jsem prorocky. ,, No, tak tedy zatím a snad se sejdem ještě na tréninku. " mávla jsem na něj a vešla do domu. ,, Jsem domá. " zakřičela jsem na celé kolo. Hned jsem se šla do svého pokoje převléknout. ,, No, práce čeká. " Vykasala jsem si rukávy a šla připravovat oběd.

"Určite sa uvidíme"
Taktiež som jej zamával.
"Ahoj."
Otočil som sa a vydal sa smerom do ulíc.
(presun)

Dodělala jsem vše, co jsem měla udělat. Nádobí od oběda už bylo umyté a uložené na svých náležitých místech. Na stole teď voněla večeře. Vyšla jsem na chodbu a zhluboka se nadechla. ,, VEČEŘÉ! " zařvala jsem na celé kolo. Po chvíli se po domě začaly rozléhat kroky a hlasy. Po těžké práci se všichni zašili ve svých pokojích a čekali, až bude večeře. Je u nás zvykem, že žijeme celý klan pohromadě v jedné obrovské budově a každý večer usedáme společně ke stolům a povídamé si, co se přes den stalo. I moje sestra příjde a s nevolí se účastní každodeního rituálu, což je co říct.. Po večeři všichni mladí odejdou a dospělí probírají co a jak v budoucnu se bude dít za změny v domě.
Po hodině jedení všichni byli přecpaní až k prasknutí, krom mě. Matka mi zase zakázala jíst moc, takže moje večeře skončila u misky rýže a grilované papriky. Hned poté mě odtáhla do naší klanové tělocvičny. ,,Nastal pro tebe skvělý den Komai, odedneška budeš nosit závaží, abys byla silnější. " usmála se na mě zavile a pověsila mi na nohy a ruce dva, celkem čtyři, zlaté náramky, které vypadaly celkem obyčejně, ale bohužel pro mě měly tak velkou váhu, že jsem se málem propadla o dvě patra níž.
Tak trochu mě to znechutilo, takže když podotkla; ,, A jsou vyrobené tak, že nepůsobí neesteticky. Pro dívku je nejdůležitější vypadat pořád krásná. " odplyvla jsem si a dostala za to pořádnýho zvedáka do brady. Nakonec jsme obě odešly naštvaný, tedy ona, já jsem se odplazila.
Když jsem dorazila do svého pokoje, dala jsem si koupel i s těmy zatracenými náramky a odebrala se na kutě. Div pode mnou nepadla postel. To je zase něco. To mi bude pít krev ještě dlouho. S těmito slovy jsem pokojně usla.

Z tvrdého spánku mě probudily hlasy starších. To si děláte srandu! naběhly my žíly na čele. Vstala jsem z postele a rychlostí nezahlédnutelnou okem jsem zase žuchla k zemy doprovázená obrovskou ránou po dopadu. ,, Zapomněla jsem na ty závaží, co mi dala matka. " utrousila jsem naštvaně sama pro sebe. ,, V tomhle se nedá spát, už to zase přehnali s pitím. " oblékla jsem se. S velkým dupotem jsem vyšla z domu. Byla nádherná letní noc, ve vzduchu byla cítit vůně vody a lučních květin. Nesmí mi to trvat moc dlouho, jinak mě přizabije. pomyslela jsem na máti a ztěškle jsem se rozeběhla pryč. (Přesun)

Jediné, co jsem mohla udělat bylo spadnout do postele i ve špinavém oblečení a spát. Tu krev z povlečení a čela vyčistím zítra. ještě jsem si pomyslela a pak spala jako zabitá.

Ráno jsem se probudila dřív, než je u mě zvykem. Dnešní rozcvičku s máti jsem mohla vynechat, protože mě nechává si zatím zvykat na to závaží. Celé tělo mě bolelo a dělalo mi problém vstát z vyhřáté postele. Dala jsem se okamžitě do práce, vyprala povlečení a pověsila ho, umyla se a obvázala si bandážema ruce a nohy. Už se mi začínalo s těma pekelnýma náramkama pohybovat líp, takže se mi chodilo mnohem lehčeji než dřív. No, tak se jde trénovat. zavelela jsem a vyšla z domu směr leknínové jezero. (Přesun)