Nemocnice v Kamenné

Kei se jen tak malinko pousmál a trochu přimhouřil oči, když ho Hikari pohladila...
"Že bychom dále pokračovali v tom, co má druhý rád?" Šeptl tak Kei a na tváři se mu objevil šibalský výraz a oči mu doslova zajiskřili...
Také trošičku pozvedl ruku a odhrnul Hikari z tváře, větší růžový pramen vlasů a znovu na ni tak mrkl...

Posmála jsem se a kývla. "Jop.. tak .. co tedy rád jíš?" zeptala jsem se. Přitom z jsem z něho stále nespouštěla oči. Nechala jsem ho, aby mi odhrnul pramen vlasu z tváře a se zájmem čekala, co poví. Stále jsem ležela v jeho objetí a uživala si ten klid a pohodu.

Kei se jakoby dlouze zamyslel a pak znova celý zajiskřil...
"Hm... bylo by toho dost. Chutná my docela dost věcí... ne vždy však vše souvisí s potravou..." Zakřenil se Kei a rukou ji sjel ke rtům, kde do nich jen tak prstem cvrnkl a pak ji zase odtáhl... Zase na ni tak šibalsky mrkl...
"Ale jinak asi nejvíce med s nějakým pečivem..." Zazubil se a dělal, jakoby před tím na nic nenarážel... Já ni, já svatoušek... (xD)

Vidět ho zase takového veselého bylo fajn. "Hmm... " vydala jsem ze sebe. Když cvrnkl do rtu. Měla jsem sto chutí ho do toho prstu kousnout. To jsem ale už neztihla, protože svoji ruku zase odtáhl. "Hmm... takže sladké jídlo..." řekla jsem zamyšleně.

Kei se v tu chvíli málem rozesmál...
"Ano... sladké jídlo! Velmi sladké!" Zakřenil se a bylo také čemu... docela si oba nahráli a zrovna Hikari přímo jemu na smeč. Samozřejmě, že také musela pochopit ten dvojsmysl, který vlastně sama i udělala...

Když jsem viděla, že se chtěl zasmát, z legrace jsem se zafoukla.
"Chmm..." hned, jak ale dodal následující slova, rozesmála jsem se. "Blééee.." vyplázla jsem na něho jazyk a šťouchla do něho.

Kei se jen tak na oko zamračil a probodl ji vražedným pohledem...
"Hééééj! Nešťouchej do mě poráááád!" A také do ní šťouchl, ale víckrát po sobě...
Vzápětí samozřejmě na ni nezapomněl vypláznout jazyk. No a než se stačila Hikari nadát, už ji lechtal jako zběsilí a přitom se na ni převalil, aby mu náhodou nemohla utéct nebo se nějak bránit... Samo sebou, že dával pozor na to, kde byla obvázaná a víceméně se nad ní udržoval nohama, aby na ni úplně neležel, takže by se dalo říci, že skoro žádnou váhu nepociťovala, ale to lechtání ano!!
[color=yellow]["Kdo se bude smát teď co?"/color] Ušklíbl se a znovu vyplázl jazyk...

Rozesmála jsem se, když vydal ten legrační hlas. "Hai hai..." hlesla jsem a zkoušela blokovat jeho šťouchání. Než jsem stihla nějak reagovat, už byl nade mnou a lechtal mě. Měl mě pojištěnou, takže jsem se nějak nemohla hýbat. Smála jsem se jako o život. "Uhm... lechtáš mě ty ...ta-takže se s-směju já" řekla jsem koktavým hlasem.

"No práááávě!" Zasmál se Kei a ještě trochu přidal...
"O to přeci jde ne? Hehe..."
Po chvíli lechtání, však Kei trochu povolil a nechal Hikari, alespoň trochu vydechnout, aby ji náhodou neulechtal k smrti... Stále však byl nad ní, i když teď jí dával větší volnost...
"Velmi výhodná pozice... Alespoň teda pro mě, nemyslíš?" Ušklíbl se Kei a zase na ni tak provokativně mrkl... Hrozný provokatér!!

"Uhm... mnoo tobě asi jo..." vydýchávala jsem se. Všimla jsem si, že mi trochu povolil sevření, ale ne dost na to, aby se mu vysmekla. Vzdychla jsem si. "Hmm.. to máš pravdu... jen pro tebe..." usmála jsem se a přemýšlela, jak tohle obrátit. Když zase mrkl zašklíbla jsem se a vyplázla na něho jazyk.

Kei byl také trochu zadýchaný. Ono se to nezdálo, ale lechtat někoho také nebylo jen tak. Hlavně, když se ten člověk chtěl, co nejvíce bránit, což byl pak problém...
Hikari samozřejmě neopomenula ještě vypláznout jazyk, aby Keie trochu vyprovokovala, ale teĎ zatím byl docela v klidu...
Popravdě... teď měl výhodnou polohu si ji pořádně prohlédnout zblízka... Takhle vypadala tak... roztomile a potrhle, v tom dobrém slova smyslu samozřejmě...
Byl to pěkný pohled a rozhodně si Kei neměl na co stěžovat...
Ani si neuvědomil, že se na delší chvíli zastavil a jen si ji prohlížel. Vlastně zapomněl i na to, co chtěl dělat, čímž samozřejmě povolil svůj stisk, ale stejně si to ani neuvědomil... Vypadal tak... zamyšleně a zároveň okouzleně... Trochu mimo zkrátka (xD)...

Když jsem se na něho tak dívala, došlo mi, že si mě prohlíží. Tváři mi zase nabrali načervenalou barvu. "Kei..." vyslovila jsem jeho jméno. Chtěla jsem vyzkoušet, jestli reaguje. Znovu mi povolil sevření a tak jsem se pokusila vyklouznout. I kdyý popravdě se mi moc nechtělo. Málo kdy jsem měla to možnost být tak blízko u něj a moct si ho prohlédnout. Jak jsem tak přemýšlela, musela jsem uznat, že je to můj ty a to ve všech směrech.

Kei vůbec nereagoval. Měl takový zkoumavý pohled. Někdy tak naklonil hlavu jakoby Hikari hodnotil různé části těla a jen tak mezi námi, vypadal u toho dost legračně. Podobně jako zvědavá surikata...
Nebylo vůbec jasné, jestli vůbec cítil to, že chce Hikari vyklouznout. Ale i kdyby ano, nijak na to nereagoval. Opravdu byl teď plně soustředěný jen a jen na její prohlížení...
Bylo to zvláštní... Měl sice zkušenosti s tím, že občas na cestách se s nějakými dívkami setkal, které dá se říct měli o něj zájem, i když on to bral jen tak, že to nic není. Nikdy si moc neuvědomoval, že by mohl vůbec někoho přitahovat nebo tak... na tohle zkrátka nebyl. Ke každému se vždy choval stejně, což byl právě ten problém, protože to vždy vypadalo, jakoby některé dívky jen dráždil a pak je nechal být, ale přitom chtěl být jen milý... Proto ho i dost překvapovalo, když někdy dostal od nějaké počuni, jelikož prý si hraje na nepřípustného a že jí to docela bolí... nikdy nechápal, co tím myslela... Ale... teď když tak sledoval Hikari, se kterou se za tu krátkou chvíli sblížil více, než by se zdálo, začal si uvědomovat, co tím asi lidé kolem něj mysleli... že někdy dokázal ublížit i bez toho, aby o tom věděl a jenom tím, že se snažil být ke každému stejný a ke každému stejně pozorný. No a... někdo si to mohl špatně přebrat... Teď už to věděl...

"Hmm..." sledovala jsem Keie, jak mě sledoval. Bylo to... takové... zvláštní. Osvobodila jsem si ruce, ale i tak jsem nevěděla, co se vlastně děje. "Kei-chan?" vyslovila jsem ho znovu. Pohladila jsem ho po tváři a pomalu se zvedala, abych mu byla blíž.

Kei sebou trochu cukl, když ucítil něčí dotek na své tváři. Okamžitě se však uklidnil, když si uvědomil, že je to jen Hikari ruka...
Malinko se pousmál a jeho oči už zase byli plné života. Ne tak prázdné jako předtím a nebo spíše... jakoby někde jinde...
Pomalinku zvedl ruku a dotkl se té její. Přidržel si ji na tváři a na chvíli zavřel oči...
"Promiň... na něco jsem si vzpomněl..." Promluvil tiše Kei a znovu oči otevřel a jako vždy se na Hikari příjemně a mile usmál...
"Jsi krásná, víš to?" Pousmál se a také se k ní přiblížil více, až doslova jejich tváře byli jen kousek od sebe a každý mohl cítit navzájem jejich horký dech...
"Nelekni se..." Stačil ještě pošeptat, než se ještě více přiblížil a jeho rty se dotkli těch jejích...
Byli takové... měkké a sladké... zdálo se mu navíc, že voněli po jahodách nebo malinách. Nebo možná to byl její dech, ale... i tak... Musel to udělat a vůbec toho v tuto chvíli nelitoval... vůbec...

Prohlížela jsem si ho z blízka a přemýšlela proč jí tak líbí. Že by jeho vlasy či usměvavá tvář? "Hmmm.... " vydala jsem ze sebe a podívala se mu do očí. "To stejný můžu říct o tobě....teda že jsi krásný... " odvětila jsem a pocítila jeho horký dech. "Čeho...?" stačila jsem se zeptat. Poté mi dal odpověď jen tím, že jsme se políbili. Vždycky jsem si myslela, že mají kluci drsné rty, ale on mě přesvědčil, že je mohou mít jak samet. Pomalu jsem ho objala a nechala to být jak to je.

Byl to takový... delší a jemný polibek, který by jste mohli čekat na nějakém první rande, kde tímto dva lidé stvrdí to, že od teď jsou přítel a přítelkyně. Takový... poznávací... zkoušející, který odhaluje city, které se pomalu, ale jistě dostávají na povrch... Sice nemocnice nebylo to nejromantičtější místo, které by si člověk mohl vybrat, ale... i tak to bylo kouzelné. Opravdu kouzelné...
Kei Hikari taky objal a přitáhl si ji ještě více. Chtěl si to užít do poslední chvíle. Úplně do poslední chvíle! Dokud jim oběma nedojde dech a to se také stalo...
Až po delší chvíli, se teprve od ni Kei svými rty o něco více vzdálil, aby se mohl nadechnout.
Tak mile a hřejivě se zase na Hikari usmál a podíval se jí přímo do očí, ale přitom ji stále držel v objetí...
"Děkuji... " Odpověděl Kei zpožděně...
"Jestli si to teda myslíš..." Zase tak šibalsky mrkl. I v takové situaci dokázal zůstávat stále svůj. Vždy usměvavý a optimistický mladík, pohotový pro každou lumpárnu...
"Myslím, že mám nové nejoblíbenější jídlo..." Zazubil se a doufal, že Hikari pochopí, jak to myslí...
"Mohli bych si vzít ještě trošičkůůůů..." Řekl tak nevině Kei a nahodil takový psí pohled... Byl jako štěňátko, které žádá, aby si s ním někdo hrál.... a ce to hned!! (xD)

Líbilo se mi to. Být v jeho blízkosti takhle moc...Bylo to příjemný a nevyslovitelně hezký. Když se od sebe konečně odtrhly, zhluboka jsem se nadechla a přemýšlela o tom, co se právě stalo. Znovu jsem na jeho tváři zpozorovala milý úsměv. "Není za co.." mile odvětila. "A jo to si teda myslím..." dodala jsem. Usmála jsem se. "Hmm.. tak to jsem ráda...." řekla jsem a čekala, co odpoví. "Hmm.. a budeš hodný?" zeptala jsem se a pohladila ho po tváři.

"Jasněěěěěě! Já nikdy nezlobím..." Usmál se šibalsky Kei a oči mu tak zlobivě zajiskřili... A že prý nikdy nezlobí...
Kei se znovu více přitáhl k Hikari a dotkli se svým nosem toho jejího. Vždycky ho uměla tak pěkně pohladit, až mu naskákala husí kůže...
"Takže můžu teda?" Zašeptal a doslova ji tou blízkostí a rty lákal... Uměl si hrát, když chtěl...

"Hmm..." prohlížela jsem si ho zkoumavým pohledem "Uhm.. můžeš..." šeptla jsem a nechala ho, aby mě políbil. To mi hlavou proběhlo, jaké by to asi bylo, kdyby sem přišla sestřička. Nebo kdyby se objevila Bzučilka.

Kei se jen jemně pousmál a znovu se k ní přitáhl, aby jí mohl políbit. Tentokrát si ten polibek ještě více užil a odvážil se také k něčemu více... A to přesněji, že zapojil jazyk...
Šel však na to pomalu a jemně. Chtěl být vášnivý, ale zároveň i opatrný a na nic nespěchal.. jen doufal, že se k němu také přidá...

Můj výraz v obličeji znovu zněžněl. Nechala jsem se k němu přitáhnout a políbit. Objala jsem ho a nechala ho pokračovat, tak jak se mu chtěla. Když jsem v ústech pocítila jeho jazyk, malinko jsem ucukla, ale na druhou stranu jsem ráda objevovala nové věci a tak jsem udělala to samé co on. Pomalu a něžně jsem prozkoumávala jeho ústa.