Cesta skrze louky a pole

First topic message reminder :



Prostě cesta

''nemám čas se tu s tebou momentálně takto o něčem dohadovat, tomu člověku jde momentálně o život zřejmě a čím později přijdu tím je menší šance že ji najdu živou''

"Tak teda dobre, aj tak sa celkom nudím. Prenasleduj ho a my za tebou možno prídeme, ale pre istotu si vezmi toto."
Dala som mu do vrecka náramok.
"S týmto ťa ucítim, nech už budeš kdekoľvek a pomocou techniky jedného môjho posluhovača, zjavíme sa tam hneď, ako to bude potrebné. Teraz už odtiaľto choď, nikto nás nesmie vidieť spolu. Začali by sa šíriť klebety."
Odišla som preč - PRESUN

nic jsem neřekl a pokračoval jsem v cestě do kumo

jelikož jsem znal cestu do kumo dobře vzal jsem to zkratkou a byl jsem již v kumo
- přesun

Nechala jsem se nést. Hlavně musím dýchat... což se snadno řeklo, ale hůř provedlo. Byla jsem nepříjemně pomlácená. To nepříjemně říkám jen s velkým sebezapřením. Ve skutečnosti mě sviňsky bolí naražená žebra, milion modřin a škrábanců. Musel mě ten grázl tak kopnout? Sotva znatelně jsem se pousmála. Asi musel. Alespoň trochu jsem mu zatopila. Snad jsem získala čas...

Nese mě dost dlouho... pohnula jsem špičkama prstů. Hm. Ještě tak čtvrt hodinky a budu schopná postavit se na nohy. I když čakra se pořád ne a ne obnovit. Cítím, že maximálně zvládnu pár minut byakuganu. Dál si hraju na mrtvého brouka a nenápadně sleduju krajinu kolem sebe. Snad se mi podaří ušetřit si alespoň malé množství čakry na jeden útok. Snad bude šance to využít... Snad bude cesta do Kumo ještě dlouho trvat...

pomalu jsem šel po stromech tak aby mě nebylo vidět a šel jsem směrem od kumo po chvíli jsem ze stromů uviděl jdoucí osobu (dana) a jak nese Mikomi ... zůstal jsem na tom stromě a potichu jsem je sledoval

Ako Dan kráčal, do tváre mu vletela z ničoho moja päsť. Hneď na tom sa objavil na mieste celý.
Jikuukan Idou, tá technika je úžasná...

zajímavé
čekal jsem a měl jsem připravené ruce abych mohl když tak rychle spravit pečetě

Päsť mnou mykla. "Kur... čo?!" Ustúpil som a vtom si všimol jeho oči. "Ďalší?!" Ako ma mohol len tak udrieť?

Začala jsem sebou mlejt, jak mi to jen moje ochromený svaly dovolovaly. Neřešila jsem, kde se tu Futoshi-sensei tak najednou zjevil, snažila jsem se vyprostit... a rychle...

"Ako vidím máš Mikomi... dôvod, ani tvoja totožnosť ma nezaujíma." Po aktivácii byakuganu som zaujal bojový postoj. "Niečo sprav, máš poslednú šancu."

"Neznášam vás, arogantné svine!" Mikomi som hodil do vzduchu a za seba. Čo s ňou narobí pád ma nezaujímalo. "Zabijem ťa!" Po Futoshim som hodil 4 kunaie a vytvoril pečate.
- Raiton: Gian

Zaútočil som na neho bleskom naraz aj s kunaimi.

silně jsem se odrazil od větve a ve vzduchu jsem chytl Mikomi a částečně jsem odletěli do lesa... dopadl jsem tvrdě do hlíny a ona spadla na mě a při tom jsem jí držel abych zajistil to aby spadla na mě

Všetky útoky som nechal sebou prejsť. Teraz zasa ja.
Vyslal som po ňom niekoľko "úderov" plných ostrého vetra, s tým, že každý jeden pôsobí hlboké rezné zranenia.

Připravovala jsem na tvrdý dopad. Ruce ani nohy mě neposlouchaly natolik, abych mohla pád zmírnit... Přesto jsem se musela pousmát.

K mému velkému překvapení jsem dopadla do měkkého. Podívala jsem se na čem to sakra ležím. Byl to nějaký ninja a podle znaku na jeho čepici z Kumo. Okamžitě jsem vstala a začala se posouvat pryč i když se mi nohy pletly.

Kolik tu těch zlodějských magorů ještě bude?

Všimol som si toho záchrancu, no vrazil do mňa vietor. S rozsekaným hrudníkom som padol k zemi, no začal som sa smiať. "Vidíš, môj partner ju nakoniec unesie, a ja ťa zdržím, aby mal dosť času!"

Odomňa sak Futoshimu plazilo asi 90 výbušných lístkov. "Kamoš rýchlo s ňou utekaj!" Zakričal som a lístky odpálil pri Futoshim.

pomalu jsem vstal i já a opatrně jsem jí chytl za ruku
vypadá to že je ještě částečně sparalizovaná

"Nesahej na mě!" zařvu a seberu poslední zbytky čakry. Udeřím tu osobu Juukenem, i když svoje tělo nedokážu ovládat natolik, abych zasáhla kritické místo... no... snad mě pustí.

přivřu bolestí oči a dana který je celkem blízko nás
pokud se prozradím půjde po nás ...
z posledních sil jsem popadl Mikomi do náruče a snažil jsem se odběhnotu někam dále i když mě to moc nešlo přes bolest nohy ... nakonec se mi podařilo odběhnout na vzdálenost tak aby nás Dan neviděl a nikdo jiný
''počkej'' řekl jsem udýchaně a na mém obličeji bylo poznat to že mě bolí celé tělo

Zmizol som pred výbuchom a objavil som sa nad Danom, ktorý už bol mimo a len bol pri zemi.
Veterným kaitenom som ho už rozsekal úplne. Keď som s kaitenom skončil, dopadol som na zem kúsok od miesta, kde bolo plno krvi, mäsa a roztrhaného oblečenia.

"N...nebudu... če...čekat... blbečku..." vyprostila jsem se.

Vypadá, že je poraněný. Kopla jsem ho do citlivých míst a kulhala z jeho dosahu. Přece se teď nenechám unést takovým pošukem...

Viděla jsem Futoshiho a toho zloděje byakuganu jak spolu bojují. Nakonec jsem se rezignovaně složila do křoví a vydýchávala se.

Objevil jsem se skrytý v lese a s napětím pozoruji situaci.*hlavně nedělat nic nepromyšleně, vykašli se na dynamický nástup* přemýšlím (Čekám na Yuu)

Uzumaki Allii napsal:Objevil jsem se skrytý v lese.(Čekám na Yuu)

"Hmmm je jich tu dost...vletíme na ně přímo?..Nebo ja udělám humbuk a Ty je napadneš zezadu nebo z boku?" zašeptám a koukám ze křoví

kouknu se na Mikomi a po té ji vytáhnu ze křoví a vezmu si jí do náruče
''dej mi čas ti to vysvětlit''