Sasoriho laboratoř

Slušne som odzdravil Kuretovi a venoval sa opäť Sasorimu.
"Úžasný plán? A bude dostatočne úžasný na to, aby som ho mohol nazvať dokonale úžasným? Alebo to bude iba jeden z tých neúžasne úžasných plánov, nad ktorými žasneme úžasom iba niekoľko neúžasných sekúnd?"

Nic jsem neříkal, jen jsem se usmíval. Když Shiraku dokončil ten proslov, začal jsem se potichu chechtat. Kousal jsem se do rtu abych nezačal řvát smíchy... Příště tam tu modrou bylinku nedám, dělá to se mnou hrozné věci. Byl jsem ale spokojený. Tady budu mít o zábavu postaráno. Ať se děje co se děje...

Jsem na ten plán tedy sakra zvědavý...

"Kámen Země...Jste připraveni?" Vstal jsem a vytáhl zbrusu nové tři pláště. Byly celé černé a na zádech měli škorpióna.

Vzal som si ho a prezrel z každičkej strany.
"Skutočne nečakaný symbol."

"Samozřejmě." ušklíbl jsem se a sám svůj Akatsuki plášť odhodil.
"akatsuki pak taky zničíme." pohlédl jsem znechuceně na něj a oblékl si svůj nový, černý a sexy plášť.

Posadil som sa na stoličku a kopol do stola tak, aby sa aj so mnou posunula až k oknu. Vykukol som von a s úsmevom na tvári predniesol:
"Dúfam, že nás niekto zastaví. Nie jeden, ale dvaja, nie, traja, pokojne aj štyria, či celá armáda!"
Čím viac ľudí padne Sasorimu do rúk, tým dlhší čas môžem stráviť s tebou, moja milovaná Keiko.

"Roztomilé zvířátko..." konstatoval jsem s nepříčetným výrazem a ihned se do toho pláště oblékl. Připadal jsem si v tom trošku jako v latexovém oblečku, takže naprosto úžasně.

Takže zničíme Akatsuki? To bude zábava...

"Jdeme." Ach bože, to jsem si vzal lidi do organizace.

"Ako náhle necromancer zameria svoju obeť, neexistuje možnosť záchrany."
Postavil som sa a pomaly nasledoval Sasoriho.

Zvláštní chlapíci... Rukou jsem zalovil pod pláštěm a vytáhl cigarety. Hrůza... čtvrt hodiny jsem si nezapálil. Ruce se mi skoro klepaly jak jsem se nemohl dočkat. Škrtnul jsem zápalkou, potáhl jsem a vyrazil za nimi. Díky bohu už nebyli fialoví ale zelení. Na to jsem zvyklý víc...

"Změna plánu. Shiraku, ty najdeš jednoho Shinobi. Býval v Kumo, teĎ žije v Konoze. Jeden dědek na něm nedávno experimentoval. Hodil by se a ty Kureto, půjdeš se mnou."

Prikývol som.
"Rozumiem, vykonám. Ak sa mi ale niekto pripletie do cesty, čaká ho obeta. Obeta pre deň strávený s mojou láskou."
Otočil som sa a šiel.

"Eeh? Jo jasně, půjdu, a pavouček se mnou..." pokýval jsem hlavou na znamení souhlasu. Věnoval jsem poslední pohled Shiraku a pak už jsem vyrazil směrem, kterým se vydal Sasori.

Dorazil jsem do své laboratoře, položil obě těla na stolky.

Krásné, jsou obě. Opravdu, opravdu hodně. Nejdřív začnu se Sayuri, už začíná zapáchat, navíc, je to medik a určitě opravdu moc dobrý. Mohl bych také odejít s mým miláškem do Suny, pro Kazekageho. Miluji boje, nesnáším čekání. Všichni to ví, a neustále mě nechávají čekat!

Vytáhl jsem své úžasné nářadíčko a začal pracovat na lidské loutce Sayuri Kawarazu. Bývalé člence ROOTu Kirigakure.

Uschoval jsem svoji nejnovější loutku do svitku a vydal se do kanceláře. Snad ten Spider-man už dokončil svoji práci..

Došel jsem k nějaké budově, která nevypadala zrovna pěkně. Po malém boji se dveřmi jsem vešel dovnitř a rozhlídl se. Hmm, nikdo nikde. Cítím další kámen, ale je v jiné části vesnici. Tak mě veď. Rozeběhl jsem se pryč.(přesun)