Ordinace a laboratoř Kedoui

Mezi řadou malých domků je jeden, který obývá Gilien. Spodní patro celé je dělané jako malá ordinace včetně operačního stolu a dalších lékařských vymožeností. Nahoře v patře pak je zařízena ložnice, kuchyň a koupelna pro Gilieniny osobní potřeby.

Dále pokud postupujeme do sklepa, tak se nám za zapečetěnými dveřmi nachází obstojně vybavená laboratoř. Z části Gilieniny věcmi, které si do Shirenu přinesla a z části vybavená od laskavého leadra Shirenu.

Už asi týden jsem pracovala na požadavku od šéfky a nemohla jsem přijít na fígl, jak udělat barvu její oblíbené rtěnky. Byla jsem skorov  koncích. Jedla jsem hodně zmrzliny ale ani to nepomáhalo. Budu muset vyjet pro nějaké materiály. pomyslela jsem si a vyšla nahoru do ordinace na chvíli si vyčistit hlavu od zamořeného vzduhcu v laborkách

Klop, klop... ozvalo sa tichou ulicou. Pred dverami výrazneho mladíka ktorý v tomto šedom až čiernom okolí priam svietil. Blondatí chlapec sa dnes vybral na rýchlo z práce, áno bolv pracovnom. To znamená že mal na sebe svoj klasický čierny oblek s krvavo červenou košeľou a takej istej farby aj kravatu. Lakované botičky. No proste fešák. Asi najväčší nielen zo Shirenu ale aj v celkom shinobi svete. Ruky si dal do vrecka kým čakal kým mu niekto otvorí.

Opírala jsem si čelo o ruku, když jsem uslyšela klepání. Líně jsem se podívala ke dveřím na dnešek jsem nikoho objednaného neměla. Pomalu jdu ke dveřím a otevřu je.
Povytáhnu obočí, když vidím před nimi to co vidím.
"Ordinační hodiny jsou až zítra, chlapče."řeknu na místo pozdravu dost unaveně

Z vášho frustrujúceho pohľadu usudzujem že sa vám v pracovnom živote veľmi nedarí alebo to nejde podľa vašich predstáv. Podľa vášho odhadu že som mužského pohlavia, usudzujem že vám vaše pozorovacie zmysli fungujú a tým pádom by ste mohli vedieť že tu nie som pre to prečo sem chodia iný. všetko som to hovoril úplne prirodzene a z úsmevom. Akoby to bolo len také "pozdravenie". Mali by ste napraviť trochu svoj osobný život inak vám pracovní nebude vychádzať...vidím že nedostatok sexuálneho uspokojenia nahradzujete klasicky...zmrzlina, sladkosti, práca... potom sa zastavil a vrátil sa späť, k tomu prečo tu je. Než budeme pokračovať vo vyriešení vášho problému...tak nejako ste sa práve stali niečo ako mojim senseiom. Nespochybňujem vaše schopnosti...hoci nemôžno poprieť že je ťažko veliť niekomu kto velenie nepotrebuje. No máte ma vraj na starosť. A popravde sa niečo zíde, pretože stereotyp ordinácie ma prestáva baviť... dokončil tento ľahký monológ a milo sa usmial.

Dívala jsem se na něj skoro prázdně, mikrospánek u mě začal působit po první větě. Pak mě mírně vykolejil, když začal mluvit o mém sexuálním životě a říkala jsem si, co ta dnešní mládež neví, ale potom co řekl, že ho mám na starost jsem se mírně narovnala a vyklonila se ze dveří a podívala se doprava a doleva a nahoru a dovnitř do ordinace. Vzdychla jsem a otočila se zase na něj. 
"Řekni... to mám za trest?" zeptala jsem se ho s naprosto vážnou tváří.

Z vášeho tónu usudzujem že je to rečnícka otázka...alebo ako ja hovorím, "epická veta".. úvodzovky naznačil aj rukami. No odhadujem že mojou úlohou je zdôrazniť vaše schopnosti a nie opak...Jednoducho povedané, či ste schopná alebo neschopná...A popravde. Keď budeme spolu vychádzať nielenže sa tým trochu zvýši efektivita ale bude to aj príjemnejšie...ako pre vás tak aj pre mňa...Ak sa neurazíte, tu zmrzlinu by som si dal tiež...prosím. povedal bez servítky a potom dodal. A následne sa zaškeril. Ten decký výšker mu zostal doteraz.

"Ano... je to za trest." odstoupím ode dveří a tím naznačím, aby šel dovnitř.
"Jak se jmenuješ a kolik ti je?" opřela jsem se následně o dveře a pozorovala ho.

Vošiel som dovnútra a porozhhliadol som sa tu. Volám sa Len...a pokiaľ vám ide o číselné vyobrazenie dĺžky môjho života...je to 17... odpovedal prekvapivo v jednoduchej forme. Ale ako na dlho...

"17 a už máš takový řeči? Musel sis v životě projít peklem." poznamenala jsem poslední větu však tišeji.
"Ta si posluž." řekla jsem a ukázala na zmrzlinu. Já si šla sundat svůj bílý plášť k práci se evidentně dnes už nevrátím. Pověsila jsem ho na věšák a pak si šla sednout naproti němu.
"Co ode mě vlastně čekáš? Řekli ti proč zrovna mě nebo co umím?  pokud možno mi to řekni krátce a jednoduše na dlouhé řeči jsem fakt hodně unavená." opřela jsem si bradu o ruce

Už som vám hovoril...vek je len číslo... sadol si a pohľadom som po nej prešiel a trochu ju zhodnotil. Zrejme ste pracovali na niečom...niečo čo nešlo podľa vašich predstáv a nedarí sa vám...ale to už ste počuli... no potom prešiel späť k téme. V podstate neviem o vás nič...jediné čo viem je to čo som z vás vypozoroval.

Usmála jsem se, s ním bude zábava. Je roztomilý.
"No pochybuju, že mi nějak pomůžeš s výrobou rtěnky napuštěné jedem. Zeptám se tedy znova, co ode mě jako od své sensei očekáváš? A co jsi vypozoroval?" opřela jsem se o opěradlo židle a dala si nohu přes nohu.

Rtenka z jedem...rafinovaný spôsob využitia ženských zbraní... uškrnul som sa nad myšlienkou a potom pokračoval. Tak nechci vás nejak urazit...a já neočekávam, protože pak bych možná nedostal co chci a byl sklamanej... potom nahodil mierne úchylnejší výraz a chvíľu bol ticho. Očami ju naskenoval a odpovedal. Takže nie ste schopná vyrobiť rtenku s jedem a tak to zajídate zmrzlinou a ste z toho mírne vykolajená...

Povytáhla jsem obočí a postavila jsem se.
"Zmrzlinu jím, protože mimo jiné obashuje cukry, které jak je známo podporují myšlení. Máš více energie a je prostě chutná. rtěnka je dokončená, jen mám problém hodit správný odstín, který si šéfová přeje. Ty mi v tomhle směru nepomůžeš, ale jestli od mě čekáš funkci senseie můžeme si dát startovací západ, abych věděla co je v tobě a ty co je ve mě." projdu kolem něj dozadu do chodby a zamknu dveře vedoucí do laboratoře.

Energia, cukor...aj chuť sa dá získať aj inde... zaškeril som sa na ňu. A co tak se jí zeptat? na chvíli se zamyslel.
Neviem či by ste z nášho súboju boli nadšená, som ten typ ktorý si rád necháva esa v rukáve na ostrý zápas...moje zameranie je dosť...špecifické... trochu sa zasmial pri vyslovení posledného slova.

"To jsme dva, mě stačí jenom stát na místě." došla jsem zpět a zmrzlinu mu vzala a uklidila ji zpět ledničky.
"Tak jdeme, i mě to zajímá." a šla jsem ke dveřím

Ste otravná...určite vám to už niekto povedal... povzdychol som si, zodvihol sa vyrazil smerom k dverám. Čo sa dalo robiť, hoc naplno prejaviť svoje schopnosti, to nehrozilo aj keby mi šlo o život.

"Jsi první." odsekla jsem a zmkla dveře, místo však na cvičiště jsem mu položilo ruku na rameno a nasměrovala ho směrem k vůdkyni (přesun oba)