Nejvyšší vrcholky

"Ty určite vieš vycítiť kde sa nachádza Jay..." povedal som prísne "A neklam mi..." dodal som ešte...

"Nevim nedokazu jej vicit tak jak si myslis. Ja dokazu citit jeho emoce ale ne kde je a tady jsem od nej odriznuta takze nevim nic.Sedim tady svami misto toho abych snim byla jedine co delam ze v nej verim."

"Aspoň malý náznak miesta...Niečo čo by mi pomohla ho nájsť..." povedal som a presviedčal som ju...

Přisedla jsem si k ohni a natáhla ruce k ohni. Chtěla jsem se trochu ohřát. Chii-chanse mi schoulila ve klíně do klubíčka a zaspala. Během toho jsem pozorovala, co se tu děje. Viděla jsem Ryu-chan, jak má o Hidea starost. Stoupla jsem si a přišla k ní. Klekla jsem si k ní a objala ji. "Neboj... sama určitě víš, že je Hideo silný..."řekla jsem laskavým hlasem a dám ji objímala. Poté jsem ji pustila a sledovala, jak se vzchopila. *Jsi silná...* pomyslela jsem si. Poté usnula, usmála jsem se a odhrnula jí pramen vlasu z obličeje. "On se vrátí..." zašeptala jsem.

"Ach v tom prípade...ma zobuďte keď nás niekto napadne..." uchechtol som sa a snažil som sa urobiť si pohodlie a zaspať...

"Vazne nevim nic. " Rekla dost smutne.

Už som len so zažmúrenými očami povedal "V poriadku len keď nás niekto napadne tak ma zobuďte..." povedal som už ospato a snažil som sa zaspať...

Jak jsem tak poslouchala, jak Kaito vyslýchal Mitsuki. *Hmmm... půjdu na chvilku trénovat....* pomyslela jsem si a zvedla se. Ale to mi zakručela v břiše. *Hups...* zašklebila jsem se. Doufala jsem, že to nikdo neslyšel. Z tašky jsem vyndala nějaké ty suroviny a zašala něco málo vařit. "Hehe...!" zachechtala jsem se, když jsem viděla, jak se jídlo vaří. *Už to bude...* usmála jsem se a připravovala se začít jíst.

Sadol som si pred to miesto alebo pred jaskyňu kde všetci boli a ja som sa o ňu oprel vďaka vetru som vedel že bude pohodlná aj tak a vedel som že medzi dav ľudí nezapadám preto mi bude vonku lepšie. Aj tak nechápem čo sa to presne všetko deje ...

O chvilku později se jezkyni řinula lahodná vůně. Nemohla jsem se dočka, až to bude hotový. Tak trochu mi tady chyběl Shiro. Vzpomněla jsem si, jak mi říkal, že jeho místem je nebe. Usmála jsem se a nabrala jídlo do dvou misek. Teď jsem mohla ven. "Hmm... Shiro?" špitla jsem, když jsem viděla stín. "Mnooo... mám jídlo, chceš?" zeptala jsem se a sedla si vedle něho.

"Hmm ?"Pozrel som k nej a zobral som si teda jednu od nej. "Ďakujem pekne Hikari ... " Slušne som jej poďakoval a privoňal si k tomu . "Na to na akom sme mieste a tak , vonia to naozaj dobre ." Poprial som jej potom dobrú chuť a pustil sa do toho ."Ako to že niesi vlastne vnútri ?"

"Není za co..." špitla jsem a také mu popřála a pustila jsem se do jídla. Pousmála jsem nad jeho poznámkou. "Uhm.. to máš pravdu..." dala jsem mu za pravdu. "Uhm.. mnoo.. tak nějak ...nevím, zdá se mi tak tak napjatá atmosféra a Ryu-chan a ten kluk chtěla spát, tak mi přišlo trochu neslušné tam jíst..." zašklebila jsem se. "Co ty? Proč jsi nešel s námi?"

"Ja zasa niesom veľmi spoločenský a necítim sa dobre medzi veľa ľudmi. Ja som samotár ale zasa chcel som vám aj tak pomôcť ak by sa niečo stalo mohol by som ľahko niekomu pomôcť ... " Ako som to dopovedal pokračoval som v jedení a chvíľu som bol ticho dokonca to bolo aj vážne dobréé ."A k tomu aj tá napätá situácia je niečo čo ma odtiaľ odpudzuje a keby tak mňa si nevšímaj ja som zvyknutý stáť bokom." Povedal som jej .

"Soka....." usmála jsem se a poslouchala. Když zůstal ticho a jedl, trochu jsem se zachechtala. V tu chvíli mi to přišlo vtipné. Poté jsem jedla dál. "Hmm...tak to jo.." vzdychla jsem a zadívala se na nebe poseté hvězdy. *Kire.....* Po té jsem si vzpomněla na Mua. *Co teď dělá? kde je? byl to opravdu on, kdo zabil všechny ty lidi?*

"Najradšej by som ale asi teraz šiel do dediny zistiť čo alebo kto to spôsobil ne tak by to ostať nemalo naozaj škoda že som tak slabý ... " Povedal som a potom aj ja som pozrel k nebu . Aj tak ale pri tom jedol .. vôbec som nepochyboval že som možno najsilnejší z geninov proste som sa nebál nikoho . Ale ten kto dokázal toto mal som pred ním rešpekt a nevedel som kto to spravil ."Čo tebe sa spať nechce ?" Otočil som sa ešte k nej .

"Hmmm.. chtěla bych zesílit..." přiznala jsem. "Chci ochránit lidi, kteří jsou mi drazí..." hlesla jsem a při pohledu na nebe dál jedla. Brzy jsem dojedla a odložila misku. "Hmm...když o tom popřemýšlím, tak asi jo... ale baví mě si s tebou povídat..." usmála jsem se. "Za celý den jsem toho moc nenapovídala tak to teda s tebou doháním... " vesele jsem se usmála. "Co ty? Nechce se ti spát?" zeptala jsem se ho.

"Ani nie ... " Odpovedal som ja a ako som dojedol tiež som odložil misku . "Ale som rád že sa ti somnou dobre rozpráva nestáva sa to často ." Povedal som jej popravde a potom som dodal k tomu čo povedala pred chvíľou . "Tak ak chce niekto zosíliť musí preto robiť veľa ... hmm ja som si tiež hovoril že by som rád ochránil svojich najdrachších lenže tak trocha už akosi nikoho nemám lebo som zistil ešte dnes že mojich rodičou zabili ... " Akosi ma to ale vôbec nezranilo bol som predsa len vychovaný nech nedávam svoje city najavo a aby ma nič nerozhodilo. Ja som to vedel aj podľa toho že naozaj všetok vietor bol len pod mojou kontrolou.

"To je mi líto..." vzdychla jsem a stiskla jsem mu rameno, že s ním soucítím. Nakonec jsem si zase vzpomněla na Mua. *Musím do vesnice....* rozhodla jsem se. Zvedla jsem ruku a zatla ji, jako kdybych chtěla chytit hvězdu. Poté jsem ji pokožila zase na zem a podívala se směrem k vesnici. Přemýšlela jsem, jak nejrychleji se tam dostat.

Všimol som si že skôr než to aby sa vrátila vyzerala ako keby chcela niekam ísť ."Ale copak dúfam že nechceš niekam ísť ... " Opýtal som sa jej a čakal čo ona na to .

"Hmmm? Někam jít?" zeptala jsem se jako kdyby neslyšela dobře. Ve skutečnosti jsem se zeptala jen, abych získala čas na přemýšlení. Váhala jsem mu říct ano, že chci opravdu jít nebo ne lhát mu a pak odejít. "Hmm... co uděláš, když řeknu jo?" zeptala jsem se ho.

"Tak držať ťa nebudem ale nemala by si tam ísť aj tak tam sama nič nespravíš nemyslíš ? Ešte tam kto vie čo sa deje môžeš náhodne kvôli niekomu zomrieť lebo ťa zabijú ... " Pohrozil som jej a pozeral na ňu .

"To zní a je děsivé..." hlesla jsem a přitáhla si nohy k hrudi. "Hmmm... potřebuju vědět, co je s ním..." smutně jsem špitla a znovu vzhlédla k nebi. *Mu...proč?* zase jsem v duchu vyslovila otázku, na kterou jsem nedokázala odpovědět. Usmála jsem se na Shira, i když smutně. "Máš pravdu...." přitakala jsem.

Ako tam sedela kamarádsky som ju objal . "Uvidíš všetko bude v poriadku len to celé musí prejsť ... lepšie by ale asi bolo ak by si šla spať a nemyslela na to čo myslíš ?"Opýtal som sa jej a čakal čo ona na to .

Nečekala jsem to. Překvapil mě a to mám být jako ninja na všechno připravena. "Hmm.. to s tím, že to má přejít... máš asi pravdu...ale s tím spaním asi ne... mám brouka v hlavě a dokud, nebudu schopna ho rozluštit, tak neusnu....." odvětila jsem. Hřál...trochu jsem se uklidnila, když mě objal.