Hlavná brána

First topic message reminder :

Hlavná brána

-brána cez, ktorú sa vchádza do Konohy a vychádza z Konohy...
-pri bráne je "vrátnica" , na ktorej sú 2 Chūnin-i a kontrolujú kto vchádza a kto vychádza...

"HEJ! Já k nim nepatřím!!! Nemám s nimi nic společnýho..." Tímhle mě urazil...proto jsem mu nepomohl.

Rikej co Chces Jednou Jsi Uzumaki A to Nezmeni stejne Jako ja Jsem Hyuuga.
A pomalu jsem se snazil si sednout.

Sledoval jsem Kushinu a pousmál se.''Dobrej nápad..Zůstaneme tu s tebou'',zazubil jsem se a podíval se na Dana.''Řetězy?Aha..Touhle technikou dokážeš spoutat jakéhokoliv bijuu...Naše babička tím dokázala spoutat i Kyuubiho..''To nebude moc lehké..Neví ještě ani k čemu to je natož jak to ovládat.Podíval jsem se nad sebe a pak znovu na Dana.''Naučím tě jak to ovládnout..ale dřív musíme najít zbytek týmu..A prvně tady pomoc Kushině při hlídání'',věděl jsem že něco plánuje,takhle se většinou nechová,tudíž jsem tu zůstával.''Hmm..?Jsi v pořádku?''Řekl jsem směrem k Shinjirovi a sledoval jestli vstane,nebo naopak lehne.

"Jenom bijuu? Tak to ani nemusím umět...zajímalo by mě jakou šanci mám že na nějakýho narazím." Přemýšlel jsem.

Povzdychla som si. "Tak tu počkajte " poviem a vydám sa za bránu. "Hneď som späť keby niečo pošlem vzkaz poviem a zmiznem tam kde som cítila najviac chakre (presun)

''Hmm..Ano ty řetězy jsou prakticky jen z tvé originální chakry...Proto byli členové našeho klanu vybíráni od počátku jako jinchuuriki devítiocasého.''Sledoval jsem jak Kushina zmizla,počemž jsem jen sklopil zrak.Dobře..Dobře.Ušklíbl jsem se a tentokrát jí nesledoval.''Myslím že už ji dnes neuvidíme..jestli chceš můžeš přespat u mě a ráno můžeme jít do tréninkových prostorů..''Podíval jsem se na Dana a vydechl.''Můžete oba'',dodal jsem nakonec a podíval se na Shinjira.

"A proč zrovna devítka? Jestli mi něco takovýho hokage navrhne bez pořádnýho důvodu tak nevím nevím." Pak odešla kushina. "Ona tu Chakru má taky? Ty vlasy..." Potom přišla nabídka že by jsme mohly přespat u něj. "Jo to se mi líbí...beru. Aspoň zjistím jestli má víc členů klanu v bytě bordel nebo jestli jsem unikát." Ušklíbl jsem se.
(Piště že jsem šel s váma...dochází mi baterka a já potřebuju trochu na zavolání takže odepíšu když to půjde zítra ráno až budu mít nabitý telefon.)

''Ne..půjdeme,nemůžu nechat genina samotného..Už jen z lidského pohledu'',usmál jsem se a oba je chytil za ramena.''Jdeme'',špitl jsem a v tom momentu jsme všichn itři zmizeli.(přesun)

Konečne som sa vrátila do konohy a hneď som sa presunula k môjmu domu. (presun)

Brána bola ako vždy strážená.Keď som išla okolo všimli si ma ale nič nepovedali.Aniž by si toho všimlo sadla som si tak neviditeľne pred bránu

Objevila jsem se u brány a neslyšně přistála mezi stromy. Na tváři mi hrál úsměv. Tolik vzpomínek, tolik nenávisti a lásky, city v jedné velké, emoční břečce! Cítila jsem hřejivý pocit, protože, ač už jsem toto místo domovem dávno nenazývala, něco mě k němu stále poutalo.
Otočila jsem se na Zero. "Tohle je velmi nebezpečné. Musíš mlčet a do ničeho se plést. Uvnitř vesnice bychom na boj neměli šanci." pousmála jsem se a otočila se zpět na vesnici.

Videla som ako zosadá na zem.. dobehla som až k nej a bolo na mne vidieť že som, no naozaj makala. V momente keď som zastala, som sa len prehla, oprela som sa o svoje kolená a bez odpovedi som sa zhlboka rozdýchavala. Ešte mi to nejaký ten čas trvalo kým som znova popadla dych. Bolo to naozaj namáhavé ísť z Amegakure no sato až sem, v podstate s triskom. Nakoniec som klesla na zadok a len som sa zmorene pozrela na Tsukiko. Prikývla som páč som si stále nebola tak úplne istá svojim hlasom. Nakoniec som sa však len zazubila. Jasan Okāsan !.. vyplazila som na ňu jazyk.. síce som bola.. no viac menej sprostá ale niečo o nejakom krytí som musela vedieť aj ja.

Její reakci jsem se jen pousmála, konec konců.. nějaký ten pátek už jsem jí znala! Pomohla jsem jí na nohy. "Kdyby se tě někdo ptal, jsi moje dcera. Kasumi, jasné?" pousmála jsem se, nasadila si kapucu, čímž jsem tak trochu zakryla svou vyčnívající barvu vlasů a rozešla se k bráně. Působila jsem klidně, vždyť nebyl důvod se strachovat.
Prošla jsem okolo chuninu a pousmála se. Vysvětlila jsem jim ve zkratce svůj příběh, jak jsem na misi spadla a upadla do bezvědomí a mí společníci mě nenašli. Že se po letech vracím zpět domů. Vlastně na mém příběhu nebyla žádná lež až na to, že doopravdy bych to domovem nenazvala ani za nic!
No.. lež zabrala a my jsme mohli projít dovnitř.

Len som nadšene prikývla a znova som sa postavila na nohy. Pricupkala som až ku Tsukiko a len som ju chytila za ruku. Takto sme prešli okolo strážnikov, teda ešte im niečo vysvetľovala, ja som sa za ňu iba "skrila", teda aspoň sčasti, no tak ako by sa dal očakávať od dieťaťa ktoré je niekde prvý krát a jediná známa osoba je tá vedľa ktorej stojí. Je prirodzené že sa za ňu bude kryť.. aspoň som si to myslela. Vykukla som však a nahodila som taký mierne, spýtavý kukuč na všetko čo okolo nás bolo. Po tom sme sa však znova pohli a aby som nezaostávala, musela som trocha rýchlejšie pricupkať znova k nej. Bola som celkom zvedavá kam ideme.

Povedlo se mi Zero dotáhnout až sem, mile jsem se usmála na strážné a společně s davem lidí, odcházejícím z vesnice jsme i my dvě vyšli do míst před vesnicí. Upřímně,.. oddychla jsem si. Ne snad, že bych měla strach, spíš ona zvláštní tíha vlastních myšlenek mě tížila na prsou jako jedovatý had a byla jsem ráda, že už jsme se jí zbavila!
(Přesun)

trumtururuuuum !.. zaškerila som sa pri odchode z konohy, na tvári mala výraz typu "close enough" a s nadšením som prešla bránou Konohy von z nej, spoločne s Tsukiko. Moc mi nevadilo že odchádzame, bolo však vidieť že sa Tsukiko uľavilo a tak som nemala dôvod ani ja, byť nejaká uuhm rozladená či nahnevaná alebo nebodaj
unudená !
(presun)