First topic message reminder :

"Notáááák o co ti de ?!" začal jsem přemýšlet jak jí ze sebe sundat

Otočila som sa a tajomne som sa pousmiala Mám aj meno odvrkla som. Nenamáhala som sa naňho útočiť Keď mu niečo vážne urobím, nech si to potom vysvetľuje sám... pomyslela som si.

Viem... Fu-chan... usmial som sa a rozbehol sa na ňu. No bol to skôr tackavý beh. Napriahol som päsť a udrel.
Jej tvár som minul dosť vedľa. No to bol zámer. Keďže som netrafil, zatackal som sa a pokračoval v behu ďalej. No ešte pred tým som jej niečo pošepkal do ucha. Chcel som ťa poprosiť, či ma budeš trénovať... usmial som sa a pokračoval ďalej. Celou silnou som hlavou vrazil do stromu a spadol na zem.
Posledné čo som ucítil bola krv tečúca z čela po mojom líci. Oči som nasmeroval k oblohe a pomyslel si. Vidíš? Neutiekol som... Splním tvoj sen... Prisahám... Na tieto posledné myšlienky som sa podvolil bolesti a odpadol.

Otočila jsem hlavu na Daichiho a zahrozila na něj pěstí.
"Příště mi neutečeš"
Zasmála jsem se a pevněji stiskla Seita.
Okamžitě přestaň! tohle vážně přeháníš
"No tak vzpomínej...jednou to Koroki neuhlídala a objevila jsem se já, stejně jako dnes jsem ti věnovala medvědí objetí a tak jsme se poznali... chvíli jsme si povídali než mě Koroki vystrnadila..."

Drátky ihned začaly krystalovat a po mém lusknutí se rozlétly i s krystalem.''Podivná slova od toho co má pod krkem ostrý krystal'',usmál jsem se a barva mých očí se změnila zpět na modrou barvu.''Jsi vážně dobrý,myslel jsem že budeš horší máš mou úctu..Já už nemám prakticky chakru,takže jsi vyhrál'',řekl jsem a utřel si krev z brady,počemž se všechny krystaly rozpadly na prach,tudíž se mohl pohybovat.Postavil jsem se na nohy a prohlédl si ho.''Zasloužíš si to'',ušklíbl jsem se a znovu jsem padl na kolena,počemž jsem vykašlal další krev.Pomalu jsem se postavil na nohy a převrátil se po zadu na kmen stromu,po kerém jsem sjel do sedu.

Díval jsem se jí pořád do očí a pak si vzpomněl. ,,Jo, vzpomínám si. Takže druhé já Koroki, hm?" Nevěděl jsem jestli se usmát, nebo ne.

"Ano.. zde!"
Zasmála jsem se a položila si hlavu na jeho hruď.
"Zase se dlouho neuvidíme... už teď mám problémy se tu udržet"
Zamračila jsem se a když jsem to dořekla něco se změnilo.
Překulila jsem se na bok a omluvně dala ruce před sebe.
"J.já nemám slov...omlouvám se strašně moc se omlouvám"

Prvně jsem přešel do sedu a pak se postavil a natáhl k ní ruku, abych jí pomohl vstát. ,,V pohodě." Lehce jsem se usmál a díval se na ni.

Bylo mi strašně trapně...rozhodla jsem se že už nikdy nepustím ven moje druhé já i kdybych se měla zbláznit.
"Já jsem vážně vadná..."
Poznamenala jsem a s jeho pomocí jsem se zvedla.

''Hmm..Jo nebyl jsem na tom zrovna dobře'',usmál jsem se a přijal jeho ruku,počemž jsem se zase snažil rozdýchat křeče v celém těle.''Arigato..Tak zase někdy..Jinak jsem Takeshi'',došel jsem ke Koroki a podíval se zlostně na ni.''Ty..''Zasoptěl jsem a stiskl pěst.''Asi to příště dodělám'',zavrčel jsem a propaloval jí pohledem

Vedela som, že Hideo netrafí, tak som sa neobťažovala uhnúť. Avšak zarazila som sa pri jeho slovách, že chce, aby som ho trénovala. Zamračila som sa a zahĺbila sa do svojich myšlienok. Pri čudnom zvuku som sa prebrala a všimla som si Hidea na zemi. Priskočila som k nemu, vzala som ho do náruče a rýchlo ho odniesla do nemocnice. (presun)

Koukla jsem se na Takeshiho a schovala se za Seita.
"To já ne..."
Pípla jsem a koukala se do země, i když to nebylo vidět jelikož jsem byla celá za Seitem.

,,V pohodě." Povzbudivě jsem se na ni usmál. ,,Nejsi jediná, která má v sobě druhý hlas." Pomohl jsem jí vstát a díval se na ni.

Po te jsem se dal smerem k sidlu (presun)

''Jo..To ses tady válela po dvou lidech,mě řekla že jsi mě vzala jen proto aby si mi náhodou neublížila a pak si odkráčela?''Zavrčel jsem a hned nato jsem padl na kolena a opíral se dlaněmi o zem,počemž jsem cítil potůček krve stékající po bradě.Jen jsem se oklepal a narovnal se,počemž jsem se snažil ignorovat křeče v nohách a rukách.''Nemocnice..Já přežil i větší blbosti než tohle..Ale tohle už asi nerozdejchám'',otočil jsem se zpět na Koroki a promnul si spánky.Už jsem klidnej.

Krčila jsem se za Seitem.
Tys mi to zas zavařila!!!
tss... no a?
"Promiň...já jsem..."
Nemohla jsem najít dobrá slova a věděla jsem že se za to prostě nemůžu omluvit...omluva je málo.

''Je to tvé tělo..Chtěla jsi ji tohle nechat říkat?''Řekl jsem ještě trochu naštvaně,ale najednou se mi zamotala hlava,přičemž jsem spadl na kmen ale na nochách jsem se udržel.''Přemýšlel jsem..Více než hodinu jsem stál před bránou a řpemýšlel jsestli vážně nemám zmizet..''Řekl jsem polohlasně a odrazil se rukou od stromu abych zase stál trochu rovně.

Mlčky jsem to poslouchala a když se zmínil o bráně stoupla jsem si před Seita a chytla ho za košili pod krkem.
"Tak že by měla přece pravdu?! tak jsi měl jít!"
Zavrčela jsem a momentálně mi bylo jedno co všechno moje druhé já provedlo.
Jak jsem ho držela začala jsem ho táhnout pryč a bylo mi jedno jestli to stíhá nebo ne.
"Seito! vymyslím nějakou lepší omluvu, jsem ti za všechno vděčná"
Křikla jsem než jsem odešla a usmála se na něj.
(Přesun)

Prišiel som k jazeru a vyzeral Seita a Hidea... Bol som pripravený na zápas s ním ale ako som zistil nebol tu ani jeden. Teda popravde som sa ani moc po nich nepozeral je možné že tam aj boli a ja som ich prehliadol. Vyskočil som na strom a vytiahol som kunai s ktorým som sa hral..

Došel jsem k jezeru..k mému zklamání, tady nebyl nikdo zajímavý, ale v mé kapse dřímalo pár zajímavých svitků. Vyskočil jsem si na jednu větev strom opřel jsem se o kmen, upravil jsem si Genesis na zádech a začetl jsem se do prvního svitku.

"Pff..učení je nuda!" Zanaříkal jsem schoval svitek zpátky, seskočil ze stromu a šel najít nějakou zábavu.

Tackavo som došiel až k jazeru, kde som si všimol Shimona. Zakýval som mu a usmial sa. Otočil som sa a podišiel k stromu, kde sa to stalo. Ešte stále tu bola moja krv. Hm... Je Hyuuga, asi ma k nej nepustia... pomyslel som si a sadol si pod strom a pokúsil sa vymyslieť ako sa k nej dostať.

Všimol som si Hidea aký je zničený. Ako sa otočil letel smerom k nemu kunai a zabodol sa tesne vedľa neho. Behom chvíle som sa objavil vedľa neho a vzal si kunai naspäť. ,,Kto ťa zase zbil? Vyzeráš hrozne....,, následne som sa usmial, zaujímalo ma kto to bol tentokrát...

Reflexy som mal spomalené, takže som ten kunai ani nezaregistroval. Na jeho otázku som sa zamračil.
A prečo si myslíš že ma niekto zbil? spýtal som sa a nato mi z úst ztiekol ďalší pramienok krvi. Utrel som si ho a dúfal že si to nevšimol.