Yukiho byt

Miya

Ach jo a já si myslela jak si neužiji srandu. Tak nic no. Rozvalila jsme se na gauči, že konečně usnu.

Yuki

,,No tak vidíš, prča jak prča." pokrčil ramenami a prolátku položil na stôl.,, Len si neviem spomenúť či som ju včera oblial skutočne vodou." zamyslel sa nad touto myšlienkou.,, Ale je to možné vtedy som mal pomiešané poháre tak je možné, že nejaký ten otravný jed som jej mohol nainfikovať." pomyslel si.

Miya

Hmm, už jsem usínala, říkal si něco? natáhla jsem ruku a položila si ji Yukimu na rameno.

Yuki

,,Ale nič zaujímavé len, že som si chcel ľahnúť k tebe a prituliť sa ale očividne tam máš málo miesta." pokrčil ramenami.,, Takže si ostanem sedieť tu a hrajkať sa s blbosťami." pousmial sa.

Miya

Hmm, tak jo. Pak mi došlo co řekl. No, že si to ty tak já se posunu, zamručela jsem, posunula se a opřela se zády o opěradlo gauče.

Yuki

,,Aká milá." pousmial sa a okamžite si ľahol na gauč vedľa Miyu.,, Nie je ti náhodou zima?" spýtal sa zo zvedavosti a pritulil sa k svojej študentke pod deku.

Miya

Ani ne, zívla jsem, proč? Objala jsem Yukiho a opřela se mu hlavou o záda.

Yuki

,,Ale len tak pre istotu či náhodou sa neprejavili nejaké náznaky choroby." odpovedal okamžite Yuki a cítil ako ho objala.,, Toto je luxus mať takú peknú študentku." pousmial sa v duchu Yuki nad touto situáciou ale snažil sa bojvoať sám so sebou.

Miya

Nezdá se mi, a spi už, zamručela jsem a usnula. Při tom jsem se ještě víc přitiskla k Yukimu.

Yuki

Yuki nebol ospalý preto si len počkal kým zaspala. Nepotreboval spať, v noci mu dosť stačilo a tak len spokojne ležal pohodlne s pritisnutou Miyou. Len otočil hlavou smerom k jej tvári na ktorej mu skončil pohľad.

Miya

Ucítila jsme jak se Yuki otáčí, a tak jsem si ho podvědomě přitiskla k sobě, jako plyšového medvídka.

Yuki

,,Ach jaj to mi snáď robí schválne." povzdychol si Yuki potichu pre seba keď sa pritisla k nemu ešte viac. Keď už tak sa jej díval do tváre tak neodolal a pobozkal ju na pery.,, Hádam ju neprebudím." napadlo mu v duchu.

Miya

Pořád jsem byla v takovém tom polospánku, takže když si povzdech, tak jsem sice neslyšela, co říká, ale zase mě vzbudil. Už jsem chtěla zamručet, když mě políbil na rty. Moje první reakce byla zbavit se ho jako Akima, a tak jsme do něj strčila, což nebyl nejšťastnější nápad, jelikož jsme spadli na zem. Sice jsem spadla na Yukiho, tudíž celkem do měkkého, ale stejně jsem byla úplně mimo. Moje první pusa, a on se ani neobtěžuje zjistit, jestli jsem vzhůru, nebo jestli to chci. To jsem nemusela praštit Akima, ten se taky neptal, ale aspoň jsem nespala. Zlobila jsme se. Nějak jsme nevěděla, co mám dělat. Mám ho praštit? Jako malá jsem si představovala spíš někoho, kdo mě bude mít rád, bude ho zajímat, kdo jsem, a co chci a teď Yuki, který se neptá jenom si bere. Byla jsem zmatená, pořád jsem si nemohla srovnat, co k Yukimu vlastně cítím a on mi to teď zrovna neulehčil. Pak jsem si uvědomila, že na něm stále ležím, zvedla jsem se, popadla deku a vylezla si zpátky na gauč. Přehodila jsme přes sebe deku a stulila se do klubíčka. Nebudu dělat nic, svět se kvůli tomu nezboří. Ale Yuki mě zase zklamal. Budu se muset smířit s tím, že mu nezáleží na tom, co chci, nebo co si myslím

Yuki

,,Aaach." povzdychol si Yuki keď dopadol na studenú zem a Miya na neho.,, Hmmm tak toto som neurobil veľmi dobre." napadlo mu a tak sa ako tak posadil na okraj gaua a zbadal schúlenú Miyu.,, Zhodiť ma zato nemusela." anpadlo mu v duchu.,, Prepáč Miya." ospravedlnil sa Yuki a pohladil ju po chrbte cez deku.,, Ja som sa nechal uniesť, no viem, že som nemal. Ale nechal som sa proste uniesť citmi no, tak mi to prepáč." ospravedlňoval sa.,, Že sa nehanbím ospravedlňovať sa vastnej študentke." napadlo mu znova.

Miya

Můj problém, nech to být, zavrčela jsem, ačkoli jsem to neměla v úmyslu. Natáhla jsme se, abych si pohodlněj lehla a zároveň se dostala pryč od Yukiho ruky. Nechtěla jsme o ničem přemýšlet jen se pořádně vyspat a dostat se do normální nálady.

Yuki

,,Okej ako chceš." odpovedal Yuki a v momente všetko zo stola zbalil a vstal. Namieril si to rovno k dverám.,, Že ja som sa vôbec snažil asi to nakoniec..." nedokončil myšlienku keď jeho ruka skončila na kľučke a v tom momente znehybnel.,, Nemôžem sa pohnúť." zašepkal v tichosti a snažil sa čo i len pohnúť no telo ho nepočúvalo.,, Sakra kde bola chyba...aha." spomenul si Yuki keď nechtiac zamenil poháre.,, Ja idiot." dodal, stratil vedomie a padol k zemi.

Miya

Yuki se naštval a odcházel. Pak jsme ale od venkovních dveří uslyšela ránu. Vylezla jsme s postele a šla se tam kouknout. Yuki ležel na zemi u dveří. Vyděsila jsem se.Pitomec jeden. Popadla jsme ho pod pažemi a odtáhla jsem ho do obýváku. Pak jsem pohrabala poličku, kde měl ti jedy a ostatní věci, až jsem našla tu fialovou mátově vonící kapalinu. Upravila jsem Yukiho do polosedu a pokusila se do něj něco nalít. Podařilo se mi nalít nu do krku docela dost, ale netušila jsem jestli to dělám správně, nebo kolik mu toho mám dát. No tak prober se sakra, poplácala jsme ho po tváři. Měla jsme strašný strach, že už se neprobere.

Yuki

Prestal úplne vnímať. Na to, že do neho naliala odvar vôbec ani len nezareagoval, očividne to nebol správny protijed. Len tam tak bezducho ležal a nehýbal sa. Po chvíli bolo cítiť, že prestával dýchať a jeho srdcový tep pomaly ale isto slabo na minimum.

Miya

Evidentně to nezabralo. Nevěděla jsem co mám udělat. Nikdo, koho jsem v Suně znala nevypadal, že by se vyznal v jedech. Možná Kazekáge, ale Yuki už přestával dýchat, takže bych ji stejně nestačila dovést včas.

Yuki

Yuki len neustále ležal bez akejkoľvek reakcie. Jeho telo nevykazovali známky akejkoľvek reakcie na podnet z okolia a nebolo vidieť žeby niečo vôbec vnímal. Bol totálne mimo reality a takmer života.

Miya

Už jsem nevěděla co udělat, tak jsem vzala sklenici s ledovou vodou a chrstla ji na něj, i když mi to nedávalo žádný smysl.

Yuki

Yuki spočiatku vôbec stále nereagoval ale keď pocítil na tvári vodu tak razom začal pomaly vnímať skutočnosť. Prinavrátili sa mu všetky životné funkcie do normálu a pomaly sa začal prebúdzať. Keď bol schopný aspoň vnímať tak sa posadil a chytil sa za hlavu.,, Zobral som si omylom odvar na spanie." povzdychol si.

Miya

Ulevilo se mi. Takhle už mě nedes, zašeptala jsem a opřela se o jeho čelo svým. Pak jsem si uvědomila co dělám a odtáhla jsem se a posunula se kousek dál od něj. Takhle se k němu nemůžu chovat, stejně se přiotrávil kvůli mě, kdybych ho pořád neotravovala nestalo by se to. Stejně jako s tou pusou, pořád se k němu lísám, tak co se divím, že si pak myslí, že jsem jen něco do postele. On není moje rodina, nemůžu se tak k němu chovat. Nemám žádnou rodinu a nikdy mít nebudu, nikdo mě nebude zahřívat, nebo se o mě starat. Prostě si musím od něj držet odstup. Jsi v pořádku? Zeptala jsem se opatrně

Yuki

,,Ale jasne budem v poriadku len čo sa zvládnem prebrať." zašepkal Yuki a stále tak divne sedel a nevnímal veľmi takže necítil ani ako si Miya o neho oprela čelo.,, Len budem nejakú chvíľu trochu očapený. Použím toto totiž na tvrdý spánok bez snov." povzdychol si a podlhej chvíli otvoril oči.,, Sakra a asi som to prehnal s dávkovaním." doplnil potichu.

Miya

To jsem ráda. Chtěla jsem jít pryč, ale nemohla jsem ho nechat na zemi. Etoo chceš pomoct na gauč? Nebo něco jiného?